Autoři): Solomakhina L.A., vedoucí lékařka, oftalmologka voroněžského veterinárního komplexu „Kot M@troskin“, členka Ruské společnosti veterinárních oftalmologů (RSVO) a Evropské společnosti veterinárních oftalmologů (ESVO), postgraduální studentka katedry terapie a farmakologie VSAU pojmenované po. Petr I
Časopis: č. 3 – 2019
Klíčová slova: kanylace nazolakrimálního systému, laváž nazolakrimálního systému, slzné punkty, slzný kanálek, nazolakrimální kanál, nosní bod, slzný vak Klíčová slova: kanylace nosohltanu, výplach nosohltanu, slzný punktum, slzný kanálek, nosní kanálek, nasolacrimal point slzný vak Zkratky: KKS – keratoconjunctivitis sicca Anotace Proplachování nazolakrimálního vývodu je důležitý diagnostický a terapeutický postup, který musí zvládnout jak praktičtí lékaři, tak oční lékaři. Tento postup vyžaduje slzné sondy, kanyly, lokální anestetikum a irigační roztok. Pokud není možné výplach nasolakrimálního vývodu, doporučuje se dakryocystorhinografie s následnou katetrizací nasolakrimálního vývodu. Pokud není možné katetrizovat nasolakrimální vývod, provádí se konjunktivobukostomie nebo konjunktivorhinostomie. Shrnutí Nasolacrimální výplach je důležitý diagnostický a léčebný postup, který musí ovládat jak praktičtí lékaři, tak oční lékaři. Tento postup vyžaduje slzné sondy, kanyly, lokální anestetikum a irigační roztok. Není-li možné propláchnout nososolakrimální kanál, doporučuje se provést dakryocystorinografii a katetrizaci noso-solakrimálního kanálu. Není-li katetrizace nasolakrimálního kanálu nemožná, provede se konjunktivobukostomie nebo konjunktivorinostomie. Indikace pro mytí nasolakrimálního vývodu jsou: – zpoždění nebo absence uvolňování fluoresceinového barviva do nosu/ústa (patologický/pochybný Jonesův test 1) (obr. 1-6; 8; 9); 
.Rýže. 1. Normální Jonesův test 1 u kočky (uvolnění barviva do nosu) 
Rýže. 2. Keratoconjunctivitis sicca u psa 
Rýže. 3. Dakryocystitida u králíka 
Rýže. 4. Pes s pravostrannou epiforou 
Rýže. 5. Oboustranný lakrimační syndrom u koček 
Rýže. 6. Písek ve spojivkovém vaku a nazolakrimálním systému ptáků
– potvrzení anatomické průchodnosti nazolakrimálního systému; – akutní a chronická konjunktivitida (zejména infekční konjunktivitida koček, SCC psů) (obr. 7, 10); – dakryocystitida (obr. 11); – zvířata s epiforou (zejména malá plemena psů a koček k odstranění buněčného odpadu; zvířata s jednostrannou epiforou neznámé etiologie) (obr. 12, obr. 16); – brachiocefaličtí psi a kočky (u brachiocefalických psů je spodní bod silně přitlačen k dolnímu víčku a otočen dovnitř. V tomto případě mytí kanálku nevylučuje plastickou operaci očních víček, jedná se o kombinovaný problém: entropie víček + kanál stenóza) (obr. 13-15); – podezření na cizí těleso v nasolakrimálním systému apod. (obr. 17). 
Rýže. 7. Slzné sondy. 
Rýže. 8. Slzné kanyly 
Rýže. 9. Novorozenecká oftalmie. Výplach spojivkové dutiny pomocí slzné kanyly 
Rýže. 10. Schematické znázornění nazolakrimálního systému psa
Jonesův test 1 spočívá v nakapání 1 kapky roztoku fluoresceinu do každého oka a čekání 2 (podle některých zdrojů 5) minut. uvolňování barviva z nosních dírek/ústní dutiny. Tento test je užitečný ve 2 případech: – když dojde k uvolnění barviva do obou nosních dírek/úst, což ukazuje na normální průchodnost nazolakrimálního systému; – když na jedné straně dochází k uvolňování barviva do nosu a na druhé straně k žádnému výstupu/sníženému uvolňování barviva do nosu, což ukazuje na jednostranný problém v nazolakrimálním systému; Pokud nedochází k uvolňování barviva do úst/nosu, může to být norma u 40 % zvířat, nebo se může jednat o patologii. Hlavní otázka, kterou by si měl lékař položit, je: „Má zvíře epiforu? Pokud není epifora a rohovka nevypadá suchá, pak slza někde odtéká a pravděpodobně se jedná o stejných 40 % normálních zvířat s dodatečným otvorem pro odvod slz. Pokud je přítomna epifora, je nutné propláchnout nasolakrimální vývod, aby se potvrdila anatomická průchodnost nazolakrimálního systému. Ve všech pochybných případech doporučuji výplach noso-solakrálního systému. Postup je rychlý a účinný pro diagnostiku i léčbu. Není-li možné kanálek vypláchnout, je dalším krokem kontrastní studie nasolakrimálního systému a další katetrizace nasolakrimálního kanálu. Pokud kanál nelze katetrizovat, provádí se konjunktivobukostomie nebo konjunktivorhinostomie. Když máme před sebou zvíře s epiforou, je nutné pochopit, co je příčinou tohoto stavu – vzniká velké množství slz a nasolakrimální systém si s jejich odtokem neví rady kvůli velkému objemu slz, popř. je překážkou odtoku slz. Proto, abychom identifikovali příčinu epifory, nejprve provádíme podrobné oftalmologické vyšetření, abychom identifikovali: reflexní slzení na pozadí podráždění (distichiáza, ektopická řasa, trichiáza, cizí těleso atd.). Dále je nutné vyloučit reflexní slzení při bolestech oka v důsledku oftalmologických stavů jako je konjunktivitida, uveitida, glaukom, keratitida, skleritida. Často mohou mít zvířata s potravinovou alergií nebo atopií také zvýšenou produkci slz v důsledku alergické konjunktivitidy, která se projevuje tvorbou velkého množství folikulů na vnitřním i vnějším povrchu spojivky. Dále, máme-li před sebou psa, pomocí Schirmerova testu 2 vyloučíme idiopatickou epiforu (hyperfunkci slzné žlázy). Pro provedení Schirmerova testu 2 se na povrch oka a po 3 minutách aplikuje lokální anestetikum (inokain/alkain). po odstranění sekretu ze spojivkového vaku se provádí Schirmerův test 1. Při příjmu výsledků Schirmerova testu 2 více než 13 mm/min. lze předpokládat idiopatické epifory. U 80 % koček Schirmerův test 1 = Schirmerův test 2. Dále hodnotíme stav slzného systému pomocí Jonesova testu 1 a Jonesova testu 2 a také pomocí dakryocystorhinografie. 
Rýže. 11. Slzná sonda v dolním (pouze) slzném punktu u králíka 
Rýže. 12. Slzná kanyla v horním slzném punktu psa 
Rýže. 13. Slzná punkta u kočky 
Rýže. 14. Nosní bod u koně 
. Rýže. 15. Hnisavý výtok z levé nosní dírky u králíka s dakryocystitidou 
Rýže. 16 Kanylace nosního bodu u králíka
K výplachu nasolakrimálního systému budeme potřebovat: – zvětšení (x 2.5-3.5); – sondy pro bougienage nasolakrimálního vývodu různých průměrů; – kanyly pro promývání nasolakrimálního vývodu různých průměrů (obvykle 24-27G); – vhodný roztok pro mytí nasolakrimálního vývodu; – lokální anestezie (epibulbární anestezie, inokain/alkain), která se provádí 1–2krát během 2 minut; – znehybnění zvířete nebo sedace pro agresivní zvířata (99,9 % mých pacientů vyplachuji nososolakrimální systém bez anestezie v epibulbární anestezii). K výplachu nasolakrimálního vývodu můžete použít: – sterilní 0,9% chlorid sodný; – 0,9% roztok acetylcysteinu lze přidat ke sterilnímu 10% chloridu sodnému pro usnadnění odstranění exsudátu a jako antikolagenázový prostředek nebo antibiotické roztoky, jako je enrofloxacin, povidon jod, betadin 1:50. K přípravě roztoku betadinu 1:50 je třeba smíchat chlorid sodný 0,9% 200 ml + 4 ml betadine 10%. K přípravě roztoku ACC 5 % potřebujete: 1 ml vody na injekci smíchanou s 1 ml ACC 10 %. – chlorhexidin 0.05 %; – miramistin 0.01 %; Proplachování nasolakrimálního vývodu se provádí, dokud tekutina neopustí nos a aktivní polykání. Nemusíte zaklánět hlavu svého zvířete, abyste viděli, jak tekutina vytéká z nosu! U dakryocystitidy se proplachování provádí, dokud z nosu nevytéká čirá tekutina bez příměsi hnisu. Na promytí jednoho nasolakrimálního vývodu je v průměru potřeba 2–5 ml. Slzné kanyly a irigační roztok je vhodné použít k sanitaci spojivkového vaku, včetně odstranění barviv (fluorescein, lissamin) z povrchu oka. Kromě toho lze slzné kanyly použít k propláchnutí exsudátu pod zavřenými víčky u novorozenecké oftalmie. Abyste mohli propláchnout nasolacrimal duct, musíte nejprve vědět, kde se slzná punkta nachází a kolik jich je u různých druhů. Dále musíte znecitlivit oči. Zvíře znehybněte nebo utište a poté vypláchněte nasolacrimální vývod. Nazolakrimální systém se skládá z následujících struktur: – hlavní slzná žláza a přídatná slzná žláza třetího víčka; – slzné otvory a kanálky; – slzný vak; – nasolacrimal duct; – nosní bod. U většiny domácích savců jsou dvě slzné punkty (nadřazené a spodní) umístěny na vnitřním povrchu spojivky očních víček, v blízkosti nosní části tarzálních žláz. Spodní slzný bod absorbuje 75 % slz a horní 25 %. Králíci (obr. 26-30) a prasata mají pouze jeden slzný bod. U králíků je spodní, u prasat horní (spodní bod a kanálek nejsou funkční). Všechny ostatní druhy mají 2 slzné otvory. U psů (obr. 22) jsou horní a dolní slzné otvory umístěny v oční spojivce asi 5 mm od mediálního očního koutku ve formě štěrbinovitých otvorů. U koček (obr. 23-25) jsou slzné body více zaoblené a mají menší průměr. U koní mají slzné body v průměru asi 2 mm. Nachází se asi 8 mm od mediálního koutku a uvnitř okraje víčka. U koní může být nazolakrimální systém irigován přes distální otvor (základ nosní dírky v mukokutánním spojení) (obr. 32).18G kanyla připojená hadičkou k 10 ml injekční stříkačce. Při aplikaci roztoku můžete určit průchodnost horních/dolních slzných otvorů. U skotu mají slzné punkty průměr asi 2-5 mm. Králíci mají pouze jeden velký dolní slzný bod, který se nachází několik milimetrů od okraje dolního víčka. Punktum se nejlépe kanyluje tlakem shora na spodní víčko. K tomu je nutné zatáhnout ventrálně vnitřní část spodního víčka, čímž se bod otevře dvěma našpulenými „rty“ nebo stáhne vnitřní část spodního víčka dolů a pod tlakem aplikuje tekutinu na oblast slzný bod – je lépe vizualizovatelný. Třetí víčko můžete stáhnout laterálně a vnitřní část spodního víčka dolů. Ke kanylaci slzného bodu se používá úzká slzná kanyla (23-25G). U králíků s normální epiforou není tak obtížné kanylovat a propláchnout nosovodivo jako u těžké sekundární proliferativní konjunktivitidy s hyperemickou a hyperplastickou spojivkou, často pozorovanou u dakryocystitidy (obr. 11, 29), což může vést ke ztížení nebo nemožnosti nasolakrimálního intubace. Potíže s kanylací často vyžadují vytvoření nového bodu prostřednictvím proliferativní tkáně. Není-li možné kanylovat proximální punktum, lze kanylovat distální nosní punkt a provést tak retrográdní laváž nasolakrimálního ductusu (obr. 30), pokud nelze ductus irigovat, může být nutná dlouhodobá systémová antibiotická terapie ke kontrole infekce. Zpočátku se u dakryocystitidy kanálek promývá denně 2-4krát denně po dobu alespoň 1-2 týdnů a poté každý druhý den po další měsíc. Pro zvláště stresovaná zvířata může být takové časté zavlažování kanálku nebezpečnější než samotná dakryocystitida. Kromě toho, při absenci dovednosti mytí nazolakrimálního kanálu, stejně jako při mytí kanálu bez sedace u agresivních zvířat, je možná perforace slzného kanálu se vstupem tekutiny do retrobulbárního prostoru. Pokud je po výplachu kanálku obnovena průchodnost, je do slzného vaku injikována kombinace viskózních roztoků antibiotik a kortikosteroidů (lokální kortikosteroidy lze použít pouze v případě, že rohovka je fluoresceinově negativní). Samotná injekce antibiotik do spojivkového vaku není zvláště účinná, protože kanál je již ucpaný hnisavým materiálem. Tento problém s jakýmkoli typem dakryocystitidy znamená, že zavlažování je mnohem lepší možností než pouhé použití lokálních antibiotik. Jednorázové propláchnutí po kanylaci následované častým podáváním topických antibiotik může mít krátkodobý účinek a jen zřídka je metodou dlouhodobé kontroly problému. Většina autorů doporučuje pravidelné proplachování kanálků. Nejlepší efektivity je dosaženo komplexním přístupem k léčbě dakryocystitidy v podobě odstranění příčiny jejího vzniku, promývání nasolakrimálního vývodu, lokální a systémové terapie. Jako systémová terapie se používají antibakteriální protizánětlivé a antacida. Prognóza dakryocystitidy je opatrná a v pokročilých případech nepříznivá. Časté jsou relapsy. Zatímco léčba časných stádií dakryocystitidy propláchnutím nasolakrimálního vývodu antibakteriálním roztokem s následnou lokální léčbou může vyvolat pozitivní odpověď, značný počet zvířat vyžaduje dlouhodobou léčbu. Dlouhodobá léčba tohoto stavu však může být obtížná a podpůrná péče o tyto pacienty je často jedinou možností. Pro koho je nejtěžší čištění nasolakrimálního vývodu? – Pro kočky je to obtížnější než pro psy; – Obzvláště obtížné pro brachiocefaly (často přítomnost mediálního volvulu, těsně stlačené slzné otvory); – Brachiocefaličtí psi po mediální kantoplastice se ztrátou horního a dolního slzného otvoru. Pokud zvíře ztratí slzné otvory, provede se výplach přes slzné kanály, přičemž se slzné otvory vynechají. V tomto případě se lékař musí naučit, jak najít slzné kanálky. Bez sedace to lze provést pouze umístěním zrcátka očního víčka do oční štěrbiny (musí být posunuto mediálně) v lokální anestezii. Zvířata to opravdu nemají rádi, ale pokud se vše dělá rychle a jasně, pak je to možné; – Trpasličí plemena psů; – Koťata, štěňata; – -Malá exotická zvířata (morčata, fretky, křečci, potkani, drobní ptáci). Chyby při promývání nasolakrimálního kanálu: – – Nesprávné nasměrování slzné kanyly (ne podél kanálku). Pokud, když je slzná kanyla v slzném punktu, tekutina neproudí, existuje možnost, že kanyla dosedla na stěnu kanálku. Je nutné mírně přitáhnout kanylu injekční stříkačkou směrem k sobě a aplikovat kapalinu, přičemž kanylu umístěte správným směrem; – Nesprávný průměr kanyly (obvykle příliš velká a nevejde se do slzného otvoru); – Nadměrný tlak na kanylu; – Kanál je nutné pevně připevnit ke stříkačce, protože pod tlakem může odletět do oka zvířete nebo na podlahu; – Slzná kanyla by neměla být zaváděna příliš hluboko, protože to zvyšuje riziko poškození nazolakrimálního systému, pokud sebou zvíře škubne; Stačí vložit malou část kanyly do kanálku a pod tlakem jemně aplikovat kapalinu; – Prsty je třeba držet ihned na pístu stříkačky, aby se neztrácel čas zachycením (v okamžiku zachycení může zvíře škubnout a poškodit stěnu tubulu). Komplikace mytí nazolakrimálního vývodu: – Poranění rohovky slznou kanylou u agresivních zvířat; – Perforace tubulu a uvolnění tekutiny do retrobulbárního prostoru; Se znalostí strukturních rysů nasolakrimálního systému a zvládnutím techniky tohoto výkonu lze předejít komplikacím. Literatura 1. BSAVA Manuál oftalmologie malých zvířat. Simon Petersen – Jones, Sheila Crispin, 2002. 2. Oftalmologie pro veterinárního lékaře. Frans C. Stades, Milton Wyman, Michael H. Boevé, Willy Neumann, Bernhard Spiess, 2007. 3. Slatter’s Fundamentals of Veterinary Ophthalmology, Edition 4 ISBN: 978-0-7216-0561-6. 2008, 2001, 1990, 1981 od Saunders, otisk Elsevier Inc. 4. Veterinární oční patologie srovnávací přehled. Richard R. Dubielzig, Kerry Ketring, Gillian J. McLellan, Daniel M. Albert, 2010. 5. Veterinární oftalmologie / editoval Kirk N. Gelatt, Brian C. Gilger, Thomas J. Kern. – 5. vyd. 6. Oční onemocnění ve veterinární medicíně. Charles L. Martin, 2010. 7. Základy veterinární oftalmologie. Kirk N. Gelatt, 2014. 8. Barevný atlas oftalmologie psů a koček. JOAN DZIEZYC, NICHOLAS J. MILLICHAMP, 2004. 9. Slatter’s Fundamentals of Veterinary Ophthalmology, Edition 4 ISBN: 978-0-7216-0561-6 2008, 2001, 1990, 1981 od Saunders, otisk společnosti Elsevier Inc. 10.
č. 4–2021 časopis VetPharma
O ČEM MLUVÍME?
Některá pravidla osobní hygieny jsou nám známá z dětství a některá se musíme někdy naučit již v dospělosti a na neznalost doplácíme v plné míře různými nemocemi. Tak jako každodenní čištění zubů chrání člověka před kazem, tak pravidelné vyplachování nosu chrání člověka před zánětem dutin, zánětů dutin a všemožnými infekčně-alergickými rýmami, tak běžnými v naší neprotřelé společnosti. A někdy je to hlavní způsob jejich léčby.
VĚDĚNÍ JE MOC !
K oplachu budete potřebovat převařenou vodu, teplou vodu, osolenou podle chuti jako slzy (lépe je osolit kuchyňskou mořskou solí), nebo místo slané vody sterilní solný roztok (prodává se v lékárně pod názvem „0,9% sodík roztok chloridu“). Pokud používáte vodu, nezapomeňte přidat trochu soli. Nepálí tedy sliznici a oplachování jen sladkou vodou je obtížné a je to spíše otužovací a tréninková procedura než léčebná. Phys. Roztok není potřeba solit. K propláchnutí budete potřebovat stříkačku o objemu 5 ml (samozřejmě bez jehly!) Na ¼ šálku fyziologického roztoku. roztok (nebo osolená převařená voda), 5-6 ml. Řešení často stačí a nemusíte myslet na vyplachování nosu litrem vody!
Nejprve natáhněte ½ mililitru tohoto teplého roztoku do injekční stříkačky, ve stoje přímo u vany nebo vsedě zakloňte hlavu dítěte dozadu a kápněte trochu do jedné nosní dírky, uvolněte hlavu a nechte dítě, aby se sklonilo a „čichalo“. náplň. Zde nelze použít žádné násilí. Musíte své dítě učit pečlivě a trpělivě. Vyplatí se to nejprve vyzkoušet na sobě. A tak dále, 2-3 kapky do každé nosní dírky, následuje „šňupání“, pak 5-6 kapek nebo malý proud, pak 0,5-1 mililitr. Pokud se to ukáže jako relativně snadné, musíte zaklonit hlavu dítěte dozadu a na levé straně (mírně zvedněte obličej) pomalu nalijte polovinu nebo čtvrtinu objemu roztoku do pravé nosní dírky (stříkačka nepotřebuje být zatlačen hluboko do nosu). Poté je třeba naklonit obličej dolů a voda bude proudit tenkým pramínkem z opačné (levé) nosní dírky. Zbývající vodu v nosohltanu je třeba vyplivnout, ale pokud to nefunguje, nezlobte se, není to děsivé polykat. Výplach byl stále úspěšný. Zkuste příště polknout a plivat. Také nakloňte hlavu na pravou stranu a zvedněte bradu nahoru, nalijte 1-2-3 mililitry roztoku do levé nosní dírky, předkloňte se a vylévejte roztok z pravé nosní dírky. Zbytek vyplivněte. To je vše! (Není to těžké, že?!) Ale teď to nejdůležitější. Můžete to opakovat dvakrát najednou (i když to není nutné, může to být užitečné pro viskózní výboj). A po vypláchnutí je potřeba nosní dírky důkladně osušit.
VYSUŠTE NORIS
Musíte se postavit rovně, s rovnými zády a provést několik ostrých výdechů nosem stažením břišních svalů. Výdech nosem (nebo intenzivní smrkání, jak to nazvat) by mělo proběhnout rychle, jako výstřel z děla, takže z nosu vyletí hlen, který překáží dýchání. Je důležité, aby nádech probíhal pasivně, jednoduše uvolněním břišních svalů. Hlavní je prudce vydechnout. A v žádném případě byste si neměli svírat nosní dírky! Ani jeden, ani oba! Je vhodné držet ruce za zády a levou dlaní pevně sevřít zápěstí pravé ruky. (Ruce můžete dát jinam, ale ne k nosu!). Je vhodné nehrbit se, nehrbit se a držet záda a hlavu rovná. Dítě to ale často nezvládne, nechte ho, ať si samo najde relativně pohodlnou polohu pro „frkání“. Po provedení 6-10 těchto dechových cvičení se musíte sklonit nad vanou a se svěšením hlavy mírně dolů také prudce „odfrknout“, otočit hlavu levou nebo pravou nosní dírkou dolů. Je také užitečné vypustit vodu z vedlejších nosních dutin hlubokým předklonem a snahou přitlačit čelo ke kolenům. Pochybnosti mohou vyvolat doporučení nedotýkat se nosu při smrkání a smrkání (stále se vám rozmaže na obličeji?!) Nebojte se. Za prvé se myjete v koupelně a nikdo vám nevidí do obličeje a za druhé si obličej můžete umýt vždy.
Při výdechu netlačte na křídla nosu – tento běžný způsob smrkání vede k tomu, že se do dutin a sluchové trubice vrací hlen a hnis, což může způsobit zánět dutin nebo ucha.
Po opláchnutí byste měli s sebou nosit kapesník, protože v prvních týdnech zvládnutí může voda vytékat z dutin během dne v nevhodných chvílích.
PROČ ZKUSIT?
Praxe výplachů nosu není složitá, je mimořádně účinná a při pravidelném používání je nejen silným terapeutickým, ale i preventivním prostředkem. To je určitá prevence a spolehlivá léčba nosních onemocnění.
Nosní výplachy jsou užitečné při: akutních respiračních infekcích, sinusitidě (etmoiditida, čelní sinusitida), adenoiditidě (a obecně u adenoidů, nejen když jsou zanícené), angíně, alergické a vazomotorické rýmě (rýma), jakož i u mnoha typy bolestí hlavy
Všechny nepříjemnosti na začátku zvládnutí s praxí přejdou. A pokud necháte vyplachování nosu jako hygienickou proceduru 1 – 2x týdně nebo dle potřeby častěji (samozřejmě bez jódu nebo miramistinu – jen s mořskou solí), někdy spolu s čištěním zubů, pak budete nejen výrazně zlepšíte svou fyzickou, ale i emocionální kondici a podíváte se na lidi, kteří si nemyjí nos každý den nebo alespoň jednou týdně, jako nyní na lidi, kteří si neumí čistit zuby.
Varování! Vedení zdravotnického střediska „Můj doktor“ a personál nenesou odpovědnost za jakékoli možnosti provádění cvičení a otužovacích procedur uvedených v tomto návodu. Informujte se u svého lékaře.
PRO OZNÁMENÍ
V lékařském centru „Můj doktor“ radí lékaři ORL s různými problémy ušních, nosních a krčních onemocnění. Nepunkční (žádná punkce!) léčba sinusitidy se provádí pomocí sinusového katétru YAMIK a metodou sondování vedlejších nosních dutin. Endoskopické vyšetření nosu (rhinoskopie!). Audiometrie! Naslouchátka! (Výběr sluchadel od Widex). Léčba onemocnění ORL pomocí laseru (terapeutické IR a červené lasery, ILBI).
O ČEM MLUVÍME?
Některá pravidla osobní hygieny jsou nám známá z dětství a některá se musíme někdy naučit již v dospělosti a na neznalost doplácíme v plné míře různými nemocemi. Tak jako každodenní čištění zubů chrání člověka před kazem, tak pravidelné vyplachování nosu chrání člověka před zánětem dutin, zánětů dutin a všemožnými infekčně-alergickými rýmami, tak běžnými v naší neprotřelé společnosti. A někdy je to hlavní způsob jejich léčby.
VĚDĚNÍ JE MOC !
K oplachu budete potřebovat převařenou vodu, teplou vodu, osolenou podle chuti jako slzy (lépe je osolit kuchyňskou mořskou solí), nebo místo slané vody sterilní solný roztok (prodává se v lékárně pod názvem „0,9% sodík roztok chloridu“). Pokud používáte vodu, nezapomeňte přidat trochu soli. Nepálí tedy sliznici a oplachování jen sladkou vodou je obtížné a je to spíše otužovací a tréninková procedura než léčebná. Phys. Roztok není potřeba solit. K propláchnutí budete potřebovat stříkačku o objemu 5 ml (samozřejmě bez jehly!) Na ¼ šálku fyziologického roztoku. roztok (nebo osolená převařená voda), 5-6 ml. Řešení často stačí a nemusíte myslet na vyplachování nosu litrem vody!
Nejprve natáhněte ½ mililitru tohoto teplého roztoku do injekční stříkačky, ve stoje přímo u vany nebo vsedě zakloňte hlavu dítěte dozadu a kápněte trochu do jedné nosní dírky, uvolněte hlavu a nechte dítě, aby se sklonilo a „čichalo“. náplň. Zde nelze použít žádné násilí. Musíte své dítě učit pečlivě a trpělivě. Vyplatí se to nejprve vyzkoušet na sobě. A tak dále, 2-3 kapky do každé nosní dírky, následuje „šňupání“, pak 5-6 kapek nebo malý proud, pak 0,5-1 mililitr. Pokud se to ukáže jako relativně snadné, musíte zaklonit hlavu dítěte dozadu a na levé straně (mírně zvedněte obličej) pomalu nalijte polovinu nebo čtvrtinu objemu roztoku do pravé nosní dírky (stříkačka nepotřebuje být zatlačen hluboko do nosu). Poté je třeba naklonit obličej dolů a voda bude proudit tenkým pramínkem z opačné (levé) nosní dírky. Zbývající vodu v nosohltanu je třeba vyplivnout, ale pokud to nefunguje, nezlobte se, není to děsivé polykat. Výplach byl stále úspěšný. Zkuste příště polknout a plivat. Také nakloňte hlavu na pravou stranu a zvedněte bradu nahoru, nalijte 1-2-3 mililitry roztoku do levé nosní dírky, předkloňte se a vylévejte roztok z pravé nosní dírky. Zbytek vyplivněte. To je vše! (Není to těžké, že?!) Ale teď to nejdůležitější. Můžete to opakovat dvakrát najednou (i když to není nutné, může to být užitečné pro viskózní výboj). A po vypláchnutí je potřeba nosní dírky důkladně osušit.
VYSUŠTE NORIS
Musíte se postavit rovně, s rovnými zády a provést několik ostrých výdechů nosem stažením břišních svalů. Výdech nosem (nebo intenzivní smrkání, jak to nazvat) by mělo proběhnout rychle, jako výstřel z děla, takže z nosu vyletí hlen, který překáží dýchání. Je důležité, aby nádech probíhal pasivně, jednoduše uvolněním břišních svalů. Hlavní je prudce vydechnout. A v žádném případě byste si neměli svírat nosní dírky! Ani jeden, ani oba! Je vhodné držet ruce za zády a levou dlaní pevně sevřít zápěstí pravé ruky. (Ruce můžete dát jinam, ale ne k nosu!). Je vhodné nehrbit se, nehrbit se a držet záda a hlavu rovná. Dítě to ale často nezvládne, nechte ho, ať si samo najde relativně pohodlnou polohu pro „frkání“. Po provedení 6-10 těchto dechových cvičení se musíte sklonit nad vanou a se svěšením hlavy mírně dolů také prudce „odfrknout“, otočit hlavu levou nebo pravou nosní dírkou dolů. Je také užitečné vypustit vodu z vedlejších nosních dutin hlubokým předklonem a snahou přitlačit čelo ke kolenům. Pochybnosti mohou vyvolat doporučení nedotýkat se nosu při smrkání a smrkání (stále se vám rozmaže na obličeji?!) Nebojte se. Za prvé se myjete v koupelně a nikdo vám nevidí do obličeje a za druhé si obličej můžete umýt vždy.
Při výdechu netlačte na křídla nosu – tento běžný způsob smrkání vede k tomu, že se do dutin a sluchové trubice vrací hlen a hnis, což může způsobit zánět dutin nebo ucha.
Po opláchnutí byste měli s sebou nosit kapesník, protože v prvních týdnech zvládnutí může voda vytékat z dutin během dne v nevhodných chvílích.
PROČ ZKUSIT?
Praxe výplachů nosu není složitá, je mimořádně účinná a při pravidelném používání je nejen silným terapeutickým, ale i preventivním prostředkem. To je určitá prevence a spolehlivá léčba nosních onemocnění.
Nosní výplachy jsou užitečné při: akutních respiračních infekcích, sinusitidě (etmoiditida, čelní sinusitida), adenoiditidě (a obecně u adenoidů, nejen když jsou zanícené), angíně, alergické a vazomotorické rýmě (rýma), jakož i u mnoha typy bolestí hlavy
Všechny nepříjemnosti na začátku zvládnutí s praxí přejdou. A pokud necháte vyplachování nosu jako hygienickou proceduru 1 – 2x týdně nebo dle potřeby častěji (samozřejmě bez jódu nebo miramistinu – jen s mořskou solí), někdy spolu s čištěním zubů, pak budete nejen výrazně zlepšíte svou fyzickou, ale i emocionální kondici a podíváte se na lidi, kteří si nemyjí nos každý den nebo alespoň jednou týdně, jako nyní na lidi, kteří si neumí čistit zuby.
Varování! Vedení zdravotnického střediska „Můj doktor“ a personál nenesou odpovědnost za jakékoli možnosti provádění cvičení a otužovacích procedur uvedených v tomto návodu. Informujte se u svého lékaře.
PRO OZNÁMENÍ
V lékařském centru „Můj doktor“ radí lékaři ORL s různými problémy ušních, nosních a krčních onemocnění. Nepunkční (žádná punkce!) léčba sinusitidy se provádí pomocí sinusového katétru YAMIK a metodou sondování vedlejších nosních dutin. Endoskopické vyšetření nosu (rhinoskopie!). Audiometrie! Naslouchátka! (Výběr sluchadel od Widex). Léčba onemocnění ORL pomocí laseru (terapeutické IR a červené lasery, ILBI).
Prohlédněte si všechny nové léčebné a diagnostické metody
