Očkování je jedním z nejúčinnějších a nejbezpečnějších způsobů, jak ochránit vašeho mazlíčka před infekčními chorobami. Procedura se doporučuje pro všechna zvířata, včetně těch, která nikdy neopouštějí stěny domu.
V jakém věku se štěně nechá očkovat?
Od narození do přibližně dvou měsíců věku je tělo štěněte před nemocemi chráněno kolostrální imunitou – vzniká díky protilátkám obsaženým v mlezivu matky. Postupem času tato imunita začíná slábnout a mazlíček se stává náchylným k různým infekcím.
Aby vakcína měla očekávaný účinek, musí být množství mateřských protilátek v těle na poměrně nízké úrovni – u většiny štěňat k tomu dochází ve věku 8-12 týdnů. V tuto chvíli se zpravidla provádí první očkování – probíhá ve 2 fázích s intervalem 3-4 týdnů.
Někteří se očkují dříve – v 6 týdnech. Týká se to štěňat žijících ve stísněných útulcích, jeslích a také miminek, která byla předčasně odloučena od matky. U takových mazlíčků probíhá vakcinace ve 3 fázích s odstupem 3-4 týdnů.
Vlastnosti očkování štěňat
Vakcinace štěňat je považována za jednu z nejdůležitějších a zároveň obtížných, protože imunitní odpověď na vakcínu je extrémně obtížně předvídatelná. Například v době prvního očkování může mít štěně ještě mateřské protilátky, které zabrání imunizaci některými vakcínami – v tomto případě zůstává štěně náchylné k infekcím.
Existují určitá pravidla očkování, která berou v úvahu vlastnosti malých domácích zvířat:
- Očkování se neprovádí dříve než v termínech uvedených v pokynech a doporučeních k vakcíně – zbývající mateřské protilátky mohou ovlivnit účinnost vakcíny;
- Některé vakcíny např. proti psince, parvovirové enteritidě, virové hepatitidě a leptospiróze se aplikují opakovaně – četnost a množství určuje návod k léku. První dávka vakcíny připravuje imunitní systém, druhá imunizuje;
- Pokud po podání první dávky vakcíny došlo k narušení očkovacího schématu, postup začíná znovu;
- Dokud se nevytvoří stabilní imunita, musí štěně dodržovat karanténu a nesmí být v kontaktu s jinými zvířaty.
Povinná očkování
Štěňata dostávají 5 základních očkování: proti vzteklině, psince, infekční hepatitidě, parvovirové enteritidě a leptospiróze.
Bradavice
Nebezpečné virové onemocnění postihuje nervový systém a nevyhnutelně vede ke smrti. Přenáší se kousnutím infikovaným zvířetem nebo sliněním poškozené kůže nebo sliznic.
Vzteklina představuje hrozbu nejen pro psy, ale i pro lidi – v případě nákazy musí majitel do nemocnice absolvovat kúru proti vzteklině. Na vzteklinu u psů neexistuje žádný lék – pokud zvíře vykazuje známky nemoci, je v karanténě. Pokud je infikován, zemře do 10 dnů.
Mor masožravců (psinka)
Nemoc je nakažlivá a docela běžná a často smrtelná. Ovlivňuje gastrointestinální a dýchací trakt a může být doprovázen neurologickými příznaky. Infikované zvíře bude mít výtok z očí a nosu a v nervové formě moru se mohou objevit záchvaty. Infekce se do těla dostává trávicím traktem nebo dýchacími cestami.
K infekci dochází přímým kontaktem s nemocným zvířetem nebo předměty pro domácnost – misky, lůžkoviny, hračky.
Infekční hepatitida (adenovirová hepatitida, Rubartova choroba)
Způsobená psím adenovirem typu 1. Doprovází je horečka, poškození jater, centrálního nervového systému, gastrointestinálního traktu, ledvin a očí. Přenáší se kontaktem s nemocným zvířetem a odpadními látkami – močí, výkaly, výtokem z nosu a očí. Zvláště ohrožena jsou štěňata ve věku 2-6 měsíců.
Onemocnění je charakterizováno prodlouženým virovým nosičstvím. Pes vylučuje virus ve výkalech a moči několik dní nebo dokonce měsíců a může být nebezpečný pro zranitelná zvířata.
Parvovirová enteritida
Způsobeno psím parvovirem typu 2. Často smrtelné, zvláště u štěňat mladších 3 měsíců. Mezi běžné příznaky patří zvracení a krvavý průjem. U novorozenců může onemocnění postihnout srdeční sval a způsobit myokarditidu, která často vede ke smrti.
Zdrojem nákazy jsou infikovaná zvířata, která virus vylučují trusem. Virus může přežít v půdě až rok.
Leptospiróza (psí tyfus, infekční žloutenka, Weilova choroba)
Původcem onemocnění jsou bakterie spirochety rodu Leptospira. Žijí v ledvinách hostitele a vylučují se močí, mohou kontaminovat podzemní vody. Infekce se přenáší kontaminovanou vodou, potravinami, půdou a předměty pro domácnost kontaminovanými močí. Cesty přenosu: dutina ústní, sliznice, kůže.
Běžnými příznaky leptospirózy jsou zvracení, odmítání jídla, anorexie, horečka a zežloutnutí sliznic. Objevuje se také dušnost, kašel a bolesti břicha.
V závislosti na epizootické situaci v regionu může být štěněti předepsáno další očkování. O vhodnosti aplikace takových vakcín rozhoduje pouze veterinární lékař.
Očkovací kalendář až na rok
Očkovací schéma štěněte závisí na tom, kdy dostalo první očkování – v 6, 8-9 nebo 12 týdnech. Přesné očkovací schéma vypracuje veterinární lékař na základě stavu zvířete a návodu k vakcíně.
Přibližné schéma očkování pro domácího mazlíčka do jednoho roku je uvedeno v tabulkách, kde:
- D – mor šelem;
- P-parvovirová enteritida;
- H – virová hepatitida;
- Pi – parainfluenza;
- Lepto – leptospiróza;
- R – vzteklina.
První očkování v 6 týdnech
Věk
Proti jakým nemocem se očkuje?
