Existuje populární mylná představa, že havran je samec a vrána je samice stejného druhu. Ve skutečnosti havran vůbec není havranovým „manželem“. Havran a vrána jsou dva různé druhy. Pohlavní rozdíly mezi jedinci téměř všech druhů krkavcovitých jsou pouze ve velikosti: samci jsou zpravidla o něco větší než samice.
Samci havranů patří mezi největší ptáky v rodině, protože většina ostatních je velikostí nižší než zástupci tohoto druhu. Dospělý havran někdy dosahuje délky více než 60 centimetrů a váží kolem 1,5 kg!
Ale velká velikost není jediný rozdíl mezi havrany a jinými havrany. Důležitým znakem druhu je klínovitý ocas, který dává vránám podobnost s dravými ptáky, zejména za letu. Rozpětí křídel havrana dosahuje 120 centimetrů. Špičatá peří plodiny tvoří jakýsi „vous“. Barva peří je jednobarevná – černá, ale opeření dospělých jedinců se stává lesklým a třpytí se ve slunečním světle všemi barvami duhy. Let havrana v paprscích slunce je proto nádherný pohled!
Dahl ve svém „Výkladovém slovníku živého velkého ruského jazyka“ uvádí řadu přísloví, která charakterizují postoj našich předků k tomuto ptáku: „Havran zakváká v kostele – na zesnulého ve vesnici; kváká v chýši – k mrtvému muži na dvoře“; “Kde dvorem létaly vrány, krákání, tam bude mrtvý muž”; „Každý havran by měl krákat na vlastní hlavu“; „Starý havran nebude krákat nadarmo“; “Jako havran čekající na krev.” Katolická církev ptáka proklela a považovala ho za produkt temných sil. Ve skutečnosti si největší člen rodiny nezaslouží tak špatnou pověst. V legendách mnoha národů jsou havrani ztělesněním moudrosti. Je to silný, krásný a chytrý pták
Vrány raději žijí na opuštěných místech, i když někdy žijí v malých osadách, většinou ve venkovských oblastech. Občas se malé populace havranů vyskytují i na okrajích velkých průmyslových měst, i když je to samozřejmě spíše výjimka: tito ptáci preferují ekologicky čisté oblasti. Častěji se usazují v horách nebo lesích, někdy je lze nalézt na pobřeží, ale vrány zůstávají malé, nikdy netvoří velké kolonie. Po nalezení vhodného místa k životu tam však rodina často zůstane na celý život. V tomto případě se rodina může skládat buď z jednoho páru s kuřaty, nebo to může být skupina dospělých.
Vrány mají tendenci stavět si hnízda výše, na nepřístupných místech: na vrcholcích starých stromů, na útesech nebo skalních římsách. Materiálem pro stavbu jsou obvykle silné, odolné větve a větvičky, uvnitř je zajištěna měkká podestýlka. Brzy na jaře se v hnízdě po jednom, každý den nebo dva objevují modrozelená skvrnitá vajíčka. Celkem bývá uloženo od tří do sedmi kusů. Inkubace začíná, když je nakladena přibližně polovina vajíček. Někdy se v tom budoucí rodiče střídají, ale častěji je samec zaneprázdněn získáváním potravy pro sebe a svého chovného partnera. Mláďata se rodí asi po dvaceti dnech a v létě již vylétají z hnízda, i když ještě dlouho potřebují péči svých starších a zůstávají v blízkosti rodičů minimálně do podzimu. Mladé vrany zakládají vlastní rodiny ve věku dvou let, když dosáhly pohlavní dospělosti.
Pokud jde o havranovu stravu, lze jej oprávněně klasifikovat jako opeřený řád: hlavním „jídlem“ je řada mršin. Havran je však také vášnivým lovcem. Pravidelným doplňkem stravy jsou proto myši, malí ptáci, jejich kuřata a vejce a velký hmyz, nejlépe brouci. A pokud žije v blízkosti vodní plochy, projevuje se havran také jako dobrý rybář, obratně loví měkkýše a malé ryby.
Pokud jde o jeho držení v domě, rozhodně byste si měli vybrat buď malé kuřátko, nebo tuto myšlenku úplně opustit: dospělé vrány se nedají ochočit a mohou frivolnímu „majiteli přinést spoustu problémů“, což v domě vytváří skutečný průšvih. minut. Vraní mládě přinesené do domu však zpočátku také nadělá nemalé potíže. Ale stojí to za to: koneckonců je to intelektuálně nejrozvinutější pták domácí fauny.
Vrána bude obratně krást lesklé věci hostům, lovit slepice a kachňata nebo jiné drobné ptactvo, urážet sousedské psy a kočky, trhat nábytek a tapety, proměňovat knihy a oblečení v nepotřebné kusy a rozbíjet nádobí. Zároveň se velmi brzy přilne k člověku, který ho živil, takže ho nikdy nezradí a vůbec nepozná zbytek lidstva. Existují případy, kdy se ochočené vrány snažily pomoci, pokud majitel onemocněl, a dokonce zemřel žalem ve stejný den jako jejich milovaný.
V přírodě vydávají dospělé vrány spíše monotónní zvuky, kterými je lze snadno odlišit od ostatních ptáků: „Crook“. Mladí lidé častěji vyslovují toto nedokončené „kar“: „Kaa“. Ale havraní mláďata se rychle učí lidskou řeč a vyslovují slova jasně a zřetelně. Navíc jejich úroveň inteligence jim umožňuje používat slova a fráze přesně pro zamýšlený účel, čímž se pták stává skutečným partnerem. Havran bude schopen sdělit své potřeby („chci jíst“, „budu spát“ atd.) a odpovídat na jednoduché otázky. Problémy s krotkými vránami nastávají až v období puberty, kdy se jako každý teenager snaží mládě opustit svůj rodičovský domov a získat nezávislost. Přechodný věk však pomine, havran dospěje a může zůstat s majitelem celý život: doma se vrány mohou dožít až sedmdesáti let.
Snad ani jeden pták v naší fauně se inteligencí nevyrovná havranovi. Dokáže řešit složité problémy, které mu život klade. Havran snadno rozezná lovce od ostatních lidí, muže od ženy, ke které je méně ostražitý.
Havrana můžete nakrmit téměř vším, co člověk sní.
Ornitolog Semjon Levy, specialista na otázky životního prostředí veřejné organizace „Akhova Ptushak Batskaushchyny“, hovořil na příštím „Zoo čtvrtek“ o nejčastějších spekulacích, které lidé dělají v souvislosti s ptáky.
Sovy mají přes den problém vidět
“Během dne tito ptáci obvykle sedí v úkrytech a zavírají nebo mžourá oči,” říká Semyon Left. “A lidé si myslí, že nelétají, protože nevidí.” Ve skutečnosti se sovy dokážou přes den dobře orientovat. A zakrývají si jasné oči, aby si jich ostatní dravci nevšimli.
Vybrané mládě nebude přijato zpět do hnízda kvůli lidskému pachu. Přestože ptáci skutečně cítí lidský pach, nevyděsí je to a mládě neopustí – jejich rodičovský instinkt je poměrně silný.
Sova dokáže otočit hlavu o 360 stupňů. Hlavy těchto ptáků se otáčí mnohem lépe než hlavy lidí, ale struktura jejich těla to umožňuje pouze o 270 stupňů v jednom směru. Sova nemůže provést úplnou rotaci.
Draci nosí kuřata. Ve skutečnosti jsou draci v Bělorusku poměrně vzácní ptáci a neloví kuřata. Dělají to jestřábi holubičí (dříve nazývaní jestřábi).
“Pokud si jestřáb zvykne nosit kuřata, můžete se chránit před predátorem sítí,” poradil Semyon Left. “Nemůžete je zabít a je to zbytečné: přiletí druhý, aby nahradil jednoho ptáka.”
Ptačí mléko je fikce. Ptáci mají sekret (vylučovaný do plodiny), podobný sražené hmotě, která se nazývá ptačí mléko. Krmí jím své potomky ptáci, zejména zástupci řádu Bluebirds. Toto tajemství ale nemá nic společného se stejnojmennými bonbony.
Všichni černí ptáci ve městě jsou vrány. Ve skutečnosti jsou vrány (samci i samice) černé a šedé barvy. Další zástupce havranů – havrani – se často shromažďují v hejnech a dělají hluk ve městech. V přírodě se vyskytují také vrány černé, ale ptáci tohoto druhu jsou u nás zaznamenáni velmi zřídka – jejich areál je v západní Evropě.
Vrány žijí 300 let. Podle evropských kroužkovacích center je nejdéle žijícím ptákem buřňák – ve volné přírodě se může dožít asi 50 let. Vrány se dožívají 23. V zajetí žijí tito ptáci déle, ale také ne o mnoho (asi 50 let).
Datel dostane otřes mozku. Za vteřinu dokáže datel udeřit zobákem 22krát a za den provede 12 tisíc úderů na tvrdý povrch. To však nepoškozuje zdraví ptáků, a to díky řadě zařízení, která během evoluce vyvinuli.
Hýl – „zimní“ pták. Tento názor vznikl proto, že lidé v teplém počasí hýly nevidí. Ale v létě jsou také v Bělorusku: ptáci tráví období hnízdění a krmení svých kuřat zpravidla ve smrkových lesích. Hýli v zimě létají do lidských sídel za dostupnější potravou.
Labutí píseň, labutí věrnost existuje. Lidé věří, že labutě se páří na celý život a umírají po svém „manželovi“ při zpěvu jejich poslední písně. Ale labutě používají svůj hlasitý hlas z různých důvodů. Existují však studie týkající se australských černých labutí. Vědci zjistili, že 17 procent mláďat kuřat nejsou potomky samce z tohoto páru.
Ptáci se přes zimu neukládají k zimnímu spánku. V Severní Americe žije bělohrdlá americká, která se schovává ve štěrbinách skal, upadá do nehybnosti a takto přezimuje. Podobný mechanismus mají i rorýsi, jejichž mláďata i v tomto stavu mohou v náročných povětrnostních podmínkách čekat na své rodiče s potravou. Úplnou hibernací se to ale nazvat nedá.
Veronika KOLOSOVÁ
Foto Nikolay GULINSKÝ
„Zoo čtvrtek“ je populárně-vědecká přednáška o přírodě a zvířatech, kterou pořádají „Akhovay Ptushak Batskaushchyny“ a „Science Beyond Yourself“ společně s Ústřední vědeckou knihovnou Národní akademie věd Běloruska, Vědeckým a výrobním centrem pro biozdroje a OZ.bu
