Už jste si asi zvykli, že ve vašich oblíbených pohádkách všechno dobře dopadne. Princezna potká prince na bílém koni, ten porazí zlou čarodějnici a polibek pravé lásky ho zachrání před všemi kouzly světa. I na takové scénáře jsme zvyklí, ale ukazuje se, že lidé vymýšleli šťastné konce těchto pohádek, aby je vyprávěli svým dětem. Svým dětem se ale báli sdělit originály. A teď se dozvíte proč! Vybrali jsme originály nejoblíbenějších dětských pohádek, které dějově připomínají spíše scénáře hororových filmů, abychom vám je převyprávěli. Užívat si! Mimochodem, nezapomeňte si zapnout hudbu. Díky tomu bude čtení ještě děsivější!
Little Red Riding Hood
Pohádka, kterou znáte od dětství, působí trochu strašidelně. No, která normální holka by s ním mluvila, když viděla vlka v posteli? Přesně tak. A původní verze této pohádky byla úplně děsivá. V originále není Červená karkulka malá holčička, ale vychovaná slečna, která se ptá vlka na cestu k babičce (Jaká vnučka? Vždyť ani neví, kde babička bydlí!) a dostává falešné instrukce. Dívka následuje radu zlého vlka a dostane ho na oběd. To je konec pohádky. Žádní dřevorubci, žádná babka – jen dobře živený vlk a Červená Karkulka, kterou zabil.
Malá mořská víla
Pamatujete si, jak skončil Disney kreslený film o Malé mořské víle? Velkolepá svatba Erica a Ariel, kde se baví nejen lidé, ale i obyvatelé moře! Jenže v původní verzi, kterou napsal Hans Christian Andersen, se princ ožení s úplně jinou princeznou.
A malé mořské víle se zlomeným srdcem je nabídnut nůž, který musí vrazit do princova srdce, aby byla zachráněna.
Ale laskavá a nešťastná Malá mořská víla skočí do moře a zemře, promění se v mořskou pěnu. Později ale Andersonovi bylo hrdinky líto a rozhodl se konec změnit. Tam se Malá mořská víla již nestala mořskou pěnou, ale „dcerou vzduchu“, která čekala, až přijde do nebe. Nebohou Malou mořskou vílu opravdu nelitoval, protože konec byl stále velmi tragický.
Sněhurka
V Disneyho Sněhurce královna žádá lovce, aby zabil její nevlastní dceru a přinesl zpět její srdce jako důkaz. Ale dobrý myslivec se nad nebohou dívkou slitoval a vrátil se do zámku s prasečím srdcem.
Ale v originále není všechno tak jednoduché: královna místo srdce požadovala nejen přinést Sněhurčina játra a plíce, ale také aby jí je tentýž večer uvařili k večeři!
A dál. V první verzi se Sněhurka probudí z postrčení princovým koněm na cestě do paláce – už vůbec ne z polibku opravdové lásky. A příběh končí tím, že královna je nucena tančit v horkých botách, dokud nezemře v hrozné agónii. Z nějakého důvodu se nám zdá, že Sněhurka a její princ v tu dobu sledovali její tanec smrti.
Spící kráska
Každý ví, že Šípková Růženka je krásná princezna, která se píchla do prstu vřetenem a usnula na sto let, dokud nepřišel princ a nevzbudil ji polibkem. Okamžitě se do sebe zamilovali, vzali se a žili šťastně až do smrti. Šťastný konec a je to! Ale v originále je všechno mnohem tragičtější. První verzi příběhu napsal Ital Giambattista Basile. Tam dívka usnula kvůli proroctví a vůbec ne kvůli kletbě. Otec princezny nařídil položit bezvládné tělo své dcery na sametově čalouněný trůn a nařídil Thalii, jak se princezna jmenovala, odvézt do jejich malého domku v lese. Bylo to zabedněné, aby se tam nikdo nedostal. Ale jednoho dne v těch lesích lovil cizí král. V určité chvíli mu jeho sokol utekl z rukou a odletěl. Král vyrazil za ním a narazil na malý domek. Rozhodl se, že sokol může létat dovnitř, a vlezl do okna domu. Sokol tam nebyl, ale našel princeznu sedící na trůně.
Král se rozhodl, že dívka usnula, a začal ji budit, ale spící krasavice nemohlo nic probudit.
Král, rozpálený krásou dívky, ji podle Basilea odnesl do postele a „shromáždil květiny lásky“ (jaký nezbedný muž!). A pak, když nechal krásu na posteli, vrátil se do svého království a na dlouhou dobu zapomněl na incident. A o devět měsíců později princezna porodila dvojčata (ve spánku). Jedno z dětí začalo matce cucat prst a vytahuje z vřetena třísku, kvůli které se, jak se ukázalo, nemohla probudit. Po probuzení se kráska dozví, že se stala matkou dvou dětí. Cizí král, který si náhle vzpomněl na spící dívku a „dobrodružství“, se mezitím opět připravil na lov v těchto končinách. Při pohledu do opuštěného domu tam našel krásnou trojici. Kající král řekl vše princezně. Zamilovali se do sebe a král slíbil, že pro dívku a jejich děti brzy pošle kočár. Po návratu domů král nemohl zapomenout na setkání s princeznou. Každou noc opouštěl svou královskou postel, šel do zahrady a vzpomínal na krásnou Thálii a děti. A jeho manželka – tedy královna, které si jaksi nenašel čas o novorozencích vyprávět – něco tušila. Nejprve vyslýchala jednoho z královských sokolníků a poté zachytila posla s dopisem od krále Thalii. Nic netušící Thalia mezitím rychle shromáždila dvojčata a odešla domů ke svému milému.
Nevěděla, že královna nařídila všechny tři zajmout, zabít nemluvňata, připravit z nich několik pokrmů a podávat je králi k obědu.
Přihlásit
Nemáte účet? Registrovat
Přihlášením do LiveJournalu pomocí služby třetí strany souhlasíte s podmínkami uživatelské smlouvy LiveJournal
✨ Původní verze pohádky „Červená Karkulka“
- Jan. 8. 2021 v 8:45
Pohádku „Červená Karkulka“ zná každý, ale většina ji zná v převyprávění upraveném pro děti. Jen někteří četli překlady Červené Karkulky od Charlese Perraulta nebo bratří Grimmů, které se blíží původnímu textu. Existovaly ale i lidové verze této pohádky, kterou by člověk váhal nazvat pohádkou pro děti.
Děj, který tvořil základ pohádky „Červená Karkulka“, byl znám již ve 14. století. S největší pravděpodobností pochází z Itálie a odtud se stěhoval do Francie. Nejtěžší verze tohoto příběhu říká, že vlk, který v lese potkal dívku a zjistil, kam jde, ji předběhl, zabil její babičku, připravil pokrm z jejího těla a napil se z její krve, kterou zacházeno s vnučkou, která přišla, zatímco se převlékala za babičku .
Babiččina kočka se snažila dívku upozornit, že jí babiččiny ostatky, ale vlk kočku zabil tím, že po ní hodil dřeváky. Pak vlk vyzve dívku, aby se svlékla a lehla si k němu a hodila šaty do ohně.
Dívka to udělá a překvapeně se zeptá, proč má její babička tolik vlasů, tak dlouhé nehty a tak velké zuby. Na poslední otázku vlk odpovídá: “To je, abych tě co nejrychleji sežral, mé dítě!” a sní dívku.
Existovala však optimističtější verze: dívka si uvědomila, že to vůbec není její babička, přelstila vlka a utekla.
Ne náhodou mluvil vlk v lidových verzích lidským hlasem a snažil se převléci za babičku. Nebyl to jen vlk, ale vlkodlak.
Lisa Evansová. Červená karkulka a vlk
V roce 1697 vydal francouzský spisovatel Charles Perrault knihu „Příběhy matky Husy aneb příběhy a příběhy zašlých časů s učením“, která obsahovala legendu, kterou zpracoval o dívce a vlkovi. Ve verzi Charlese Perraulta dívka dostala červenou čelenku, ale vůbec ne čepici, jako v ruských překladech, ale garderobu – něco jako kapuci. Perrault opustil konec se smrtí dívky a také zachoval sexuální podtext lidové pohádky (v lidové pohádce vlk nutí dívku, aby se svlékla a ležela s ním), zdůraznil to moralizující básní.
Francouzský spisovatel zároveň ze zápletky odstranil naturalistické výjevy.
Dále si můžete přečíst původní verzi pohádky Charlese Perraulta „Červená Karkulka“ (překlad je citován z knihy Erica Berna „Games People Play. People Who Play Games“).
Charles Perrault. Červená Karkulka
Žila jednou ve vzdálené vesnici okouzlující holčička. Její matka a babička ji hluboce milovaly. Babička jí ušila červenou karkulku, která jí tak slušela, že dívce všichni začali říkat Červená karkulka.
Harriet Backerová. Červená Karkulka
Felix Schlesinger. Červená Karkulka
Jednoho dne moje matka upekla celý tác koláčů a řekla své dceři:
— Červená Karkulko, babička je nemocná. Vzal byste jí nějaké koláče a hrnec čerstvě utloukaného másla?
Walter Crane. Červená Karkulka
Charles Sillem Lidderdale. Červená Karkulka
Maud Humphreyová. Červená Karkulka
Červená karkulka okamžitě vstala a šla k babičce. A její babička žila v jiné vesnici, za hustým, divokým lesem.
Při procházce lesem potkala vlka. Vlk ji chtěl sežrat, ale bál se, protože poblíž pracovali dřevorubci. Tak přišel s plánem.
-Kam jdeš, zlato moje? – zeptal se vlk.
“Vidět babičku,” řekla Červená Karkulka. “Mám pro ni hrnec čerstvě stloukaného másla a nějaké koláče.”
-Jak daleko musíte jít? – zeptal se vlk.
“Daleko,” odpověděla Červená Karkulka. “Její dům je odsud docela daleko, první na druhé straně lesa.”
“Také chci navštívit svou babičku,” řekl mazaný vlk. “Já půjdu touto cestou a ty půjdeš druhou.” Uvidíme, kdo z nás se tam dostane jako první.
Emilio Freixas. Červená karkulka a vlk
Gabriel Ferrier. Červená karkulka a vlk
José Cruz Herrera. Červená karkulka a vlk
Walter Crane. Červená karkulka a vlk
Gustave Dore. Červená karkulka a vlk
Vlk běžel ze všech sil po nejkratší cestě a Červená karkulka po nejdelší cestě. Sbírala květiny, zpívala vtipné písničky, hrála si s krásnými motýly.
Francis John Deffett. Červená Karkulka
Vlk mezitím běžel k babičce. Dvakrát zaklepal na dveře.
-Kdo je tam? – zeptala se babička.
“To jsem já, Červená Karkulko,” řekl vlk dívčím hlasem. “Přinesl jsem vám nějaké koláče a hrnec čerstvě utloukaného másla.”
Babička ležela v posteli, protože byla nemocná.
“Otevři dveře a pojď dovnitř,” zakřičela.
Walter Crane. Vlk a babička
Do pokoje vtrhl vlk. Celé tři dny nejedl, a proto měl velký hlad. Okamžitě babičku spolkl. Pak na sebe natáhl babiččin župan, vylezl na postel a začal čekat na Karkulku, která po chvíli přišla a zaklepala na dveře.
Carol Lawsonová. Červená Karkulka
Isabel Oakley Naftel. Červená Karkulka
-Kdo je tam? “ zeptal se Vlk babiččiným hlasem. Hlas měl chraplavý, ale Červená Karkulka si myslela, že babičku bolí v krku.
“To jsem já, Červená Karkulka,” řekla. “Přinesl jsem vám nějaké koláče a hrnec čerstvě utloukaného másla.”
“Otevři dveře a pojď dovnitř,” řekl vlk co nejjemnějším hlasem.
Přitáhl si přikrývku k očím.
“Polož svůj košík na stůl a pojď ke mně,” řekl vlk.
Walter Crane. Červená karkulka a vlk
Červená Karkulka se přiblížila. Ona řekla:
– Babičko, ty máš dlouhé ruce!
“To je proto, abych tě lépe objal, má drahá,” řekl vlk.
– Babičko, ty máš dlouhé uši!
– To je proto, abych tě lépe slyšel, má drahá.
– Babičko, jak velké oči máš!
– To je proto, abych tě lépe viděl, má drahá.
– Babičko, jak velké zuby máš!
-To je k sežrání tě! – řekl vlk a spolkl Karkulku.
Arthur Rackham. Červená Karkulka
Morální
U malých dětí ne bezdůvodně
(A zvláště pro dívky,
krásky a rozmazlené dívky),
Na cestě potkávám všechny druhy mužů,
Nemůžete poslouchat zákeřné řeči, –
Jinak by je mohl sežrat vlk.
Řekl jsem: vlk! Vlků je nespočet
Ale jsou mezi nimi i jiní
Darebáci jsou tak důvtipní
To, sladce vyzařující lichotky,
Čest dívky je chráněna,
Doprovázet jejich procházky domů,
Jsou doprovázeni na rozloučenou temnými kouty.
Ale vlk je bohužel skromnější, než se zdá,
O to mazanější a hroznější je!
V roce 1812 vydali bratři Grimmové sbírku pohádek, která obsahovala aktualizovanou „Červenou Karkulku“. Od verze Charlese Perraulta je mnoho rozdílů: motiv zákazu, který dívka porušuje; dívka nenese koláče a hrnec másla, ale kus koláče a láhev vína; babička nebydlí v jiné vesnici, ale přímo v lese; Babičku s dívkou nakonec dřevorubec zachrání a vlk zemře.
Dále si můžete přečíst překlad pohádky „Červená Karkulka“ od bratří Grimmů od P. N. Poleva.
Bratři Grimmové. Červená Karkulka
Páni, jaká to byla milá holčička! Byla sladká ke každému, kdo ji viděl; no, byla ze všech nejmilejší a nejdražší své babičce, která ani nevěděla, co jí dát, své milované vnučce.
Jednou jí dala červenou sametovou čepici, a protože jí tato čepice moc slušela a už nechtěla nosit nic jiného, začali jí říkat Červená karkulka. A tak jí jednoho dne matka řekla: „No, Karkulko, tady, vezmi tenhle kousek koláče a láhev vína a přines to babičce; je nemocná a slabá a bude to pro ni dobré. Odejděte z domu, než se oteplí, a až půjdete ven, choďte chytře a neutíkejte ze silnice, jinak pravděpodobně spadnete a rozbijete láhev a babička pak nic nedostane. A až přijdeš k babičce, nezapomeň ji pozdravit a ne se nejdřív podívat do všech koutů a pak se přiblížit k babičce.“ “Všechno zařídím, jak má,” řekla Karkulka matce a ujistila ji o tom svým slovem.
Sarah Ellen Sanf. Červená Karkulka
A moje babička bydlela v samotném lese, půl hodiny chůze od vesnice. A jakmile Karkulka vstoupila do lesa, potkala vlka. Dívka však nevěděla, o jakou divokou šelmu jde, a vůbec se jí nebála. “Ahoj, Červená Karkulko,” řekl. “Děkuji za milá slova, vlku.” – “Kam jsi šel tak brzy, Červená Karkulko?” – “K babičce”. – “Co to neseš pod zástěrou?” – “Kousek koláče a vína.” Naše maminka včera upekla koláče, a tak je poslala své nemocné a slabé babičce, aby ji potěšila a posilnila.“ – “Červená Karkulko, kde bydlí tvoje babička?” – “A tady je ještě dobrá čtvrthodina dál do lesa, pod třemi starými duby; Tam stojí její dům, obklopený lískovým živým plotem. Možná to teď budete vědět? – řekla Červená Karkulka.
A vlk si pomyslel: „Tato malá, něžná holčička bude pro mě pěkný kousek, čistší než stará žena; Potřebuji to udělat tak chytře, abych je oba dostal do omylu.“
Tak šel chvíli s Karkulkou vedle sebe a začal jí říkat: „Podívejte se na ty nádherné květiny, které rostou všude kolem – rozhlédněte se! Možná ani neslyšíte zpívat ptáky? Jdete jako do školy, aniž byste se ohlédli; a v lese si jen pomysli, jaká je to zábava!“
Červená karkulka vzhlédla, a když viděla sluneční paprsky prorážející se chvějícím se listím stromů, při pohledu na spoustu nádherných květin, pomyslela si: „Co kdybych přinesl babičce čerstvý svazek květin? protože to by ji také potěšilo; Teď je ještě tak brzy, že se k ní vždy dostanu včas!” A seběhla ze silnice na stranu, do lesa a začala trhat květiny. Jakmile utrhne jednu květinu, vábí ji další, ještě něco lepšího, a ona se za ní rozběhne, a tak jde dál a dál do hlubin lesa.
Carl Offterdinger. Červená Karkulka
Gary Melchers. Červená Karkulka
A vlk běžel přímo k babičce a zaklepal na dveře. “Kdo je tam?” – “Červená Karkulka; Nesu ti koláč a víno, otevři dveře!” “Stiskni západku,” vykřikla babička, “jsem příliš slabá a nemůžu vstát z postele.”
Vlk stiskl petlici, dveře se otevřely a on vstoupil do chatrče své babičky; Okamžitě se vrhl k babiččině posteli a vše najednou spolkl.
Pak si oblékl babiččiny šaty a její čepici na hlavu, vlezl si do postele a zatáhl kolem dokola závěsy.
Červená karkulka mezitím běžela a utíkala pro květiny, a když jich nasbírala, co unesla, znovu si vzpomněla na babičku a zamířila k jejímu domu.
Velmi ji překvapilo, že jsou dveře dokořán, a když vešla do pokoje, všechno jí tam připadalo tak divné, že si pomyslela: „Ach, můj bože, proč se tu dnes tak bojím, ale vždy jsem s tebou “Bylo mi potěšením navštívit babičku!” Tak řekla: “Dobré ráno!”
Žádná odpověď.
Přistoupila k posteli, odhrnula závěsy a uviděla: babička tam ležela a měla staženou čepici přes nos, a zdálo se jí to divné.
„Babi, a co babička? Proč máš tak velké uši? – “Abych tě lépe slyšel.” – “Ach, babičko, máš tak velké oči!” – “A to proto, abych se na tebe lépe podíval.” – “Babi, jak velké ruce máš!” – “To proto, abych tě mohl snadněji uchopit.” – “Ale babičko, proč máš tak ošklivou velkou hubu?” – “A pak, abych tě mohl sníst!” A jakmile to vlk dořekl, vyskočil zpod deky a nebohou Karkulku spolkl.
Eugene Feyen. Červená Karkulka
Gustave Dore. Červená Karkulka
Když se vlk nasytil, vrátil se do postele, usnul a začal chrápat tak hlasitě, jak jen mohl.
Myslivec právě v tu dobu procházel kolem domu své babičky a pomyslel si: “Proč ta stará tak chrápe, stalo se jí něco?”
Vešel do domu, přistoupil k posteli a viděl, že tam vlezl vlk. „Tam jsem tě chytil, ty starý hříšníku! – řekl lovec. “Už je to dlouho, co jsem se k tobě dostal.”
A chtěl ho zabít pistolí, ale napadlo ho, že vlk mohl spolknout jeho babičku a že by se ještě mohla zachránit; Proto nestřílel, ale vzal nůžky a začal spícímu vlkovi roztrhávat břicho.
Jakmile je otevřel, uviděl, jak se tam mihla malá červená karkulka; a pak začal řezat a vyskočila odtamtud dívka a zvolala: “Ach, jak jsem se bála, jak jsem spadla do vlčího temného lůna!”
A stará babička se nějak dostala ven za Červenou karkulku a sotva popadala dech.
V tomto okamžiku Karkulka rychle přinesla velké kameny, které naskládali vlkovi do břicha a zašívali řez; a když se probudil, chtěl se odplížit; ale neunesl tíhu kamenů, padl na zem a zemřel.
To udělalo všem třem radost: myslivec hned stáhl vlka z kůže a šel s ním domů, babička snědla koláč a vypila víno, které jí přinesla Karkulka, a to ji úplně posílilo a Karkulka si pomyslela: „No , teď už nikdy nebudu v lese, neuteču z hlavní silnice, už nebudu poslouchat rozkazy své matky.”
“Červená Karkulka” má kromě literárních verzí mnoho filmových a divadelních inkarnací.
Původní příspěvek a komentáře na LiveInternet.ru
