Povím vám o tom, jak jsme se starali o naši kočku po sterilizaci. Pokusím se být podrobný a nic mi neunikne.
Když jsme přijeli z veterinární kliniky domů, ještě se neprobrala z narkózy a já jí stihl připravit provizorní lůžko.
Předpoklad: musí ležet na podlaze a na teplém místě. Žádné koncepty! Moje postel sestávala z pěnové gumy, zabalená ve starém ručníku a nahoře pokrytá dětskou nepromokavou plenou.
Opatrně kočku posunula a začala čekat. Ano, málem bych zapomněl, protože nezavírají oči, když jsou v narkóze, začnou jim vysychat sliznice. Abych tomu zabránil, v určitých intervalech jsem jí zavíral a otevíral víčka.
Když začala přicházet k rozumu, první věc, kterou udělala, bylo slézt z podložky. Ještě jsem se nemohl zvednout na tlapky. Lékař varoval, že by mohla křičet, ale nebylo to proto, že by měla bolesti, ale proto, že nechápala, co se s ní stalo. Naši mlčeli, ale aktivně se snažili někam odplazit. Na mé volání vůbec nereagovala. Takhle se plazila docela dlouho. Asi 4 hod. Jídlo se nedalo dát, voda byla volně k dispozici. Ale nepila a občas jsem jí smočil rty. Zvracel. Zatímco jsem se plazil, šel jsem na záchod. Plazila se a nechala za sebou mokrou stopu.
Postupně se začala stavět na přední nohy. Bylo to pro ni těžké, padla na bok, aby popadla dech a pokusila se znovu vstát.
Když ji všechny 4 tlapky začaly víceméně držet, naše madam se rozhodla, že prostě musí skočit na pohovku! A začala skákat. Přirozeně se nedostala až k pohovce a kromě toho měla zastřižené drápy – ani se nebylo čeho chytit. Skákal a padal. A tak donekonečna. Položila ji na pohovku. Okamžitě se pokusila slézt z této pohovky, upadla a pokusila se na ni vyskočit. Víceméně kočka odešla až večer. Okamžitě zalezla do odlehlého kouta a tam usnula.
V noci se jí obnovily síly a ráno dokázala sama vylézt na židli. Dokonce jsem se z toho dokázal dostat sám. Mohla chodit pozpátku nebo když šla, bylo to, jako by se bála položit tlapu na podlahu. Jak mi později vysvětlili, je to normální. Prostě její pohyby byly omezeny dekou a kočka si na to potřebovala zvyknout.
Už je to den a ona nic nejedla. Musel jsem jí uměle vyvolat chuť k jídlu. Připravil jsem sladký sirup z vody a cukru a navlhčil jí rty. Stalo! Zpočátku toho moc nejedla, ale postupně se její chuť k jídlu zlepšila a začala jíst obvyklé množství. Krmivo bylo podáváno „mokré“, ale jak se později ukázalo, bylo možné krmit jako obvykle.
3 dny po zákroku jsme naši Muru vzali ukázat stehy. Byl přímo zapojen. Doktor ji držel za zadní nohy a já za přední, proto byla zřejmě pokousána. Bylo nutné ošetřit peroxidem vodíku a poté potřít levomekolem, odstranit přikrývku pouze po dobu léčby a poté ji znovu nasadit. Tento postup byl prováděn každý druhý den nezávisle.
Nemůžu říct, že jsme zůstali v bezpečí, ale celkově se Mura během léčby chovala dobře.
Po dalších 7 dnech mě vzali na odstranění stehu. Tkáně se slepily, vše se dobře zahojilo a nenáviděná deka byla konečně odstraněna!
Bylo nám doporučeno pár dní namazat mastí a nepouštět ho stejně dlouho ven.
Tady naše dobrodružství skončila! Mura hrdinně přežila všechny zkoušky a nic jí ty dny nepřipomíná!
Vůbec nestrádá a užívá si života!
Měsíc po operaci není vidět ani steh
| Hodnocení příspěvku: | +16 |
Října 20 2017 let
Sdílet:
Vložit kódy:
Zkopírujte kód a vložte jej do okna pro vytvoření příspěvku na LiveInternet, nejprve tam povolte režim „Zdroj“.
| HTML kód: |
| BB kód pro fóra: |
| Povím vám o tom, jak jsme se starali o naši kočku po sterilizaci. Pokusím se být podrobný a nic mi neunikne. Když jsme přijeli z veterinární kliniky domů, ještě se neprobrala z narkózy a já jí stihl připravit provizorní lůžko. Předpoklad: musí ležet na podlaze a na teplém místě. Žádné koncepty. Přečtěte si úplně |
Pojďme postavit rámový dům vašich snů
Rámový dům s bazénem a saunou V134 „Wallingford“
Jednopodlažní rámový dům V251 “Fairfield”
Rámový dům s podkrovím V435 „Allentown“
Komentáře:
A náš lékař použil starou přirozenou techniku: jakmile se Lisa začala bránit, požádala svého asistenta, aby ji vzal za pačesy, což její odpor zcela neutralizovalo.
meol (autor příspěvku)
21. října 2017 #
Akbara píše:
požádala asistenta, aby ji vzal za pačesy, což zcela neutralizovalo její odpor.
Mimochodem, zůstává mi záhadou, proč to neudělali na naší veterinární klinice.
22. října 2017 #
V té době jsme byli častými klienty, pracovali s námi různí lékaři. Naše liška je charakterní dáma, nesnese cizí lidi, zejména lékaře. Vždy bylo problematické bojovat s ní na recepcích. A pouze jeden lékař použil tuto techniku. No a poté jsme sami začali vědět, jak se vypořádat s neochotou naší královny přijímat lékařskou péči.
Peschanokopskoe
21. října 2017 #
Super.A moje maminka má kočku od roku 2006.Byla sterilizovaná v roce 2009 a měla ji doma na jídelním stole.Ošetřila jsem stehy a vyndala je sama,protože všichni ostatní byli zbabělci nebo jim jí bylo líto. Trpěla jsem jako zdravotník a jako žena v domácnosti jsem měsíc chodila jako pruhovaná zebra.
meol (autor příspěvku)
21. října 2017 #
Ano, v mých očích jsi prostě hrdina, protože i držení kočky při léčebných procedurách pro mě byl opravdový výkon
Petrohrad
21. října 2017 #
Náš veterinář vzal obě kočky na sterilizaci a vrátil je až po 2 dnech. Buď nám nedůvěřovala v pooperačním období, nebo byl důvodem k obavám náš pes. Myslel jsem, že to tak má být (něco jako nemocnice). Nijak zvlášť jsem se nebál, protože kočky milují našeho veterináře (na rozdíl od psů). Obecně jsme po operaci neměli s péčí žádné problémy. Moje kočky jsou dlouhověké, jedné bude v prosinci 20 let a druhé 18. Pravda, poslední dobou to začali vzdávat, už nelítají na stěnách a závěsech, dřímají čím dál víc.
meol (autor příspěvku)
21. října 2017 #
preciosa spb píše:
Veterinář vzal obě kočky na sterilizaci a vrátil je až po 2 dnech.
Původně jsem si myslel, že kočky jednak zůstávají na veterinární klinice, starají se o ně profesionálové, a když se něco stane, budou schopni poskytnout kvalifikovanou pomoc, protože ať je to jak chce, je to operace a všechna zvířata reagují jinak a ostatně Každý má možnost se o zvíře starat (práce, studium atd.), ale na druhou stranu je sterilizace pro mazlíčka velký stres a z narkózy je pohodlnější se zotavovat ve známém podmínky s rodinnými příslušníky. Domy a zdi léčí, jak se říká.
preciosa spb píše:
Pravda, poslední dobou to začali vzdávat, už nelítají na stěnách a závěsech, dřímají čím dál víc.
v tak úctyhodném věku si stačí jen zdřímnout.Měli jsme i jednu kočku,která se dožila 18 let,samozřejmě už neměla bývalou agility,ale koťátka dovezla do posledního
Naši jsme kastrovali ve věku 1 roku. Ráno jsme ho vzali na veterinární kliniku a řekli nám, že si ho můžeme vyzvednout večer. Ale! Zavolali nám někdy po obědě a požádali nás, abychom to vyzvedli, protože. Kvůli projevu charakteru naší kočky se ji báli nechat déle. Máme britskou holčičku a syčí na všechny cizí lidi, skoro vrčí jako pes, takže abychom ji hodně poškodili psychiku, vzali jsme ji domů. Bylo nám řečeno, abychom ji první den hlídali, aby nikam neskočila nebo nevyskočila. Sami jsme jí ošetřili stehy Dimexidem, přičemž jsme se ujistili, že jsme nesundali přikrývku. Ale naší kočce, která se před námi schovávala v domě, se z něj do rána podařilo dostat, ať jsme tuto deku uvázali sebepečlivě.
Takhle jsme byli v dece.
meol (autor příspěvku)
21. října 2017 #
Ach! Jaká krása! A přikrývka k obličeji kontrastní.Naše kočka nemohla z přikrývky vylézt,ale pilně ohlodávala kravaty,aspoň se neprokousala.Na šev jsem dal několikrát přeložený obvaz,který byl namazaná mastí, takže se jí to dařilo vytahovat přes deku se záviděníhodnou pravidelností.
Malá, jak trpěla narkózou! Vím, jak je to nechutné a dokonce děsivé. Ale kočko, výborně! Žena – jedno slovo!
meol (autor příspěvku)
21. října 2017 #
kruglashowa 2013 píše:
jak trpěla narkózou
To je jisté! Byla škoda se na ni dívat! Myslím, že zvířata, stejně jako lidé, vnímají léky jinak. Někdo to snáší hůř, jiný lépe.
kruglashowa 2013 píše:
Ale kočko, výborně! Žena – jedno slovo!
Doufám, že nebude potřebovat další operaci, já to nevydržím.
22. října 2017 #
Chraň bůh! I pro mě je snazší něco snést, než se dívat na naše nejmenší.
21. října 2017 #
Jaký sadismus.Chudáci kočky.V 9h jsem vzal kočku na veterinu,v 11 jsem dostal trochu nevyhovující,která chtěla lézt do výšky.Žádné stehy,kůže úhledně zatejpovaná,žádná krev ani pooperační péče.Po 3 hodiny kočka pila,v 6h bylo možné dát jídlo.Normálně jedla.Po 2 dnech už běhala jako kůň.
meol (autor příspěvku)
21. října 2017 #
Má vaše kočka operaci břicha nebo laparoskopii? Je skvělé, že vše proběhlo rychle a bezbolestně!
AnnaP píše:
chtějí stoupat do výšek.
Myslel jsem, že moje jsou jen takové vtípky
22. října 2017 #
Dutý, šev byl něco do 10 cm.
22. října 2017 #
↑ Odpovědět pro AnnaP
Tohle chci taky pro svou prcku. Mohl byste se zeptat svého veterináře, alespoň přibližně, jak toho dosáhl? Jaký druh anestezie a. (i když pochybuji, že prozradí tajemství). Jak stará byla vaše kočka? Bydlím v Moldavsku. V Kišiněvě. Vet. Kliniek je mnoho a každá si pochvaluje. I když je kočička ještě malá, jsou jí 3-4 měsíce, už teď hledám dobré a spolehlivé možnosti a rady ohledně sterilizace.
Zeptám se veterináře.Nemá smysl to tajit,to je velká síť klinik v Izraeli,je to jen najatá doktorka.Dělal jsem to 8 měsíců,ale před prvním háráním.Manyanya měla zpoždění.A teď jsem Sedím na hřebících, Nafance jsou 4 měsíce a už se jí zvedá ocásek. A je to škoda, je ještě malá a není na výběr. Je to nutné
střih.
Naše veterinární klinika, kde jsem kočku sterilizovala, bere pooperační zvířata na den až dva do pěstounské péče, je to zahrnuto v ceně operace. Kočce necháváme pouze podestýlku nebo ručník. Víte, je to tak: kočky jsou pod dohledem, jsou v prostorných klecích, dnes jim v případě potřeby dostávají injekce a injekce. A majitelé jsou klidní a nezatěžovaní neustálým sledováním stavu a chování zvířete. Ostatně všechno chování kočky, které jste popsala, jsou následky narkózy, takhle z ní (bohužel) vycházejí a mohou se vážně zranit.
S kočkami je to snazší: ta moje byla vykastrovaná doma, po 2 hodinách jsem přišla k rozumu (nutně potmě!) a k večeru jsem si hrála a jedla.
meol (autor příspěvku)
21. října 2017 #
e88810 Lyudmila píše:
bere pooperační zvířata na den nebo dva do pěstounské péče
má to určitě výhody! Nemůžu říct, že bych byl zatížen péčí o kočku. Spíše zde byl psychologický aspekt. Bylo pro mě těžké vidět, jak se probrala z narkózy, vyčítal jsem si, že to byla moje vůle, že tak trpěla, ale pak se přestala mlátit. A samozřejmě jsem měl možnost ji několikrát hlídat a vzít na veterinární kliniku, protože mám spoustu volného času, kdybych pracoval, pooperační péče by se stala velkým problémem.
Jak dlouho trvá kočce po sterilizaci? Osobní deník
odhadovaný čas čtení
Korespondent Tail News popsal, jak se kočka po operaci cítila a hlavně, zda to za to stálo.
Jmenuji se Irina a moje kočka je Perseya Lvovna. Nedávno byl můj mazlíček sterilizován. Samozřejmě jsem předem posoudil všechny výhody postupu a rozhodl jsem se téměř bez pochybností. Ale přesto nejsem veterinář, takže pro mě bylo všechno velmi vzrušující. Tento článek je o mé osobní zkušenosti s péčí o kočku po sterilizaci. Snad to pomůže vám i vašemu mazlíčkovi překonat toto těžké období a nezmatkovat.
Den 0. Návrat domů a neplánované výlety
Ihned po zákroku jsem si vzal Perseyu z kliniky. Rychle se probudila, ale podívala se na jeden bod a občas zavrčela. Přenesl jsem ji domů v nosiči. Už v bytě se mi zdálo, že kočka v přepravce je dusná: vyplázla jazyk a dýchala jako pes, který uběhl maraton. Položil jsem nosič na postel, rozevřel zip a kočka z nosiče doslova vypadla. Teď už chápu, že v tu chvíli bylo potřeba ji nerušit, ale nechat ji v nosiči odpočívat. Jaká je kočka po operaci? Asi hodinu po návratu domů se dokázala sama postavit. To znamená, že od operace v tu dobu uplynuly asi čtyři hodiny. Perseus měl zamotané tlapy, její pohled byl zmatený. Neuvěřitelně se jí chtělo skočit: na pohovku, parapet, stůl a tak dále. Samozřejmě nemůžete dovolit kočce skákat v tomto stavu. Ale držet ji bylo jako chytit orla sítí na motýly. Tak jsem ji jednoduše zvedl, posadil na židli nebo parapet, přidržel a pak opatrně spustil dolů. V tento den Perseus hodně pil, nechodil na záchod a odmítal jídlo. Abych omezil její pohyb po bytě, přemístil jsem misky i tác do jedné místnosti. A ona sama tam byla celou dobu. Kompletní průvodce, jak pečovat o kočku po sterilizaci. První den po Perseově operaci spala ne více než tři hodiny. Měl jsem o kočku takový strach, že jsem byl připraven spát s ní na zemi, dokonce jsem si přinesl polštář a deku. Ale kočka se rozhodla, že takové podmínky nejsou pro ni, a ze všech sil se pokusila vylézt na pohovku. V důsledku toho usnula přímo na mně s tlapkami roztaženými jako hvězdice. Celou noc jsem nespal: poslouchal jsem její dech a ujistil se, že ze mě nespadne.
Den 1. Veselost a první výlet do popelnice
Ráno prvního dne po zákroku kočka již chodila, seděla a dokonce projevovala zájem o jídlo. Dále – více: klidně šla k podnosu. Ale jen jednou za den. Perseus vypadal jako aktivní, ale všiml jsem si, že se jí třesou tlapky. Pro jistotu jsem celý den sledoval její ocas: pro případ, že by se pokusila někam skočit, sundala přikrývku a nějak si ublížila. Pak přišel čas na zpracování švu. V důsledku toho byli zraněni dva lidé a v domě bylo o jednu láhev chlorhexidinu méně. Šev, mimochodem, byl velmi malý. Našel jsem to s obtížemi, dokonce jsem musel na dece rozvázat dva uzly. Ale skoro půl hodiny jsem je svázal. Tato zkušenost se mi, mírně řečeno, nelíbila, a tak jsem si objednal deku se zipem.
Den 2. Pocit viny kvůli kočce
Tato noc pro mě byla docela těžká. Perseus spal se mnou na polštáři a třásl jí tlapami. Neustále jsem se dotýkal jejích tlapek, protože jsem se bál, že jsem přes ně přetáhl deku. Perseia měla dobrý apetit a také šla na bednu. Ale většinu času ležela bez života, těžko se jí vstávalo, oči měla smutné. Přinesl jsem jídlo přímo k ní a bolelo mě dívat se na ni. V určitém okamžiku jsem dokonce začal pochybovat, zda tento postup opravdu potřebujeme. Sterilizace domácích mazlíčků: 3 hlavní mýty, klady a zápory
Den 3. Důležitý úspěch
Kočka ještě hodně ležela, ale jedla s velkou chutí. Bála jsem se, že od zákroku jsem v podnosu nikdy neviděla výkaly. Stěžovala jsem si u veterináře, předepsala mi projímadlo. Zatímco jsem chodil kolem kočky s lahvičkou a duševně se připravoval, že jí drogu podám, ona se nakonec sama vydala na odpadkový koš – zřejmě se rozhodla nevystavovat nás oba novému stresu! Tento úspěch mě tak potěšil, že jsem šikovně dokončil šev a rychle zapnul deku. Kočka ani neměla čas na nic myslet a vynadat mi. Oba jsme měli ten den lepší náladu!
Den 4: Manipulace s laskavostí
Měl jsem tajné podezření, že Perseus zdokonaluje své herecké schopnosti. Když jsem byl poblíž, zdálo se, že nic neumí a má velké potíže se přiblížit k miskám. Bylo potřeba ji nosit v náručí. Když jsem ale odcházel, vše zvládla perfektně sama. Večer jsem si hrál a hrál se svými oblíbenými hračkami. Při zpracování švu tradičně vrčela, ale drápy nepustila.
Den 5. Poškozená deka
Podle mých pocitů se kočka na 70 procent vzpamatovala, hrála si, jedla, chodila na podestýlku – a u ní bylo vše jako obvykle. Bylo jasné, že opravdu chce dobýt židle, stoly a skříně, ale bála se. Nevím, jak to Perseus dokázal, ale v určitém okamžiku najednou žvýkala zip přikrývky na zádech! Musel jsem ho urychleně zašít přímo na kočku a objednat nový na výměnu. I přes tuto příhodu řeknu, že vázání uzlů na pooperační dece je nesplnitelný úkol, a tak jsem si opět objednal deku se zipem.
Den 6. Úplné uzdravení
- na přední tlapku: dali kapačku s anestezií;
- na žaludku: podstoupil operaci;
- na hrudi: srdce bylo před operací zkontrolováno;
- na zadní noze, protože Perseus odmítl darovat krev z přední nohy.
Mám kočku s charakterem. Takže si myslím, že naši návštěvu budou veterináři dlouho vzpomínat!
Na konci šestého dne se Perseus choval úplně stejně jako před zákrokem. Chování, chuť k jídlu, toaletní návyky – vše je normální. Jediná věc byla, že jsem musel šev zpracovávat další čtyři dny a to mě naštvalo. Kočičí vlna nespokojenosti rostla – už jsem pochyboval, že přežiju! Jako by chtěla potvrdit mé myšlenky, Perseia se obratně vypořádala s další dekou přímo před mýma očima.
Počínaje sedmým dnem po operaci jsem nedokázal identifikovat žádné zvláštnosti. Úplně jsme se vrátili ke svému starému životu. Od té doby uplynul měsíc. Perseus je v pořádku a je na nás oba velmi hrdý. Sterilizace je samozřejmě nutná a všechny hrůzy rehabilitačního období vlastně vůbec nejsou hrůzy. Hlavní je se na ně předem připravit a neztratit smysl pro humor.
