Před válkou můj otec přivezl z výpravy kočku Fedot. Byl velmi velký a malovaný v rustikálním stylu. Dnes by se této barvě říkalo lesní nebo domorodá. Ocas je krátký, na uších jsou četné jizvy, zřejmě ze soubojů s jinými kočkami. Nenechal se nikým urazit a nedovolil, aby ho někdo znal. Bylo to tak těžké, že když skočil na podlahu, prkna se prohýbala, a pokud šel po střeše, plechy rachotily jako letní hromy. Jedním slovem, kočka je osobnost.
Dalo by se o něm říct hodně věcí, ale dnes si povíme, co mě na něm tehdy obzvlášť zarazilo. Kocour Fedot za každého počasí vylezl na ruská kamna a lehl si na rozpálené cihly. My děti, které jsme se tam usadily, jsme se přikryly hustým ovčím kožichem, aby nebylo horko. Ale kočce je to jedno. V létě, kdy byla teplota vzduchu přes 30 stupňů, chodil dlouho po rozpálené střeše.
Proč? Proč potřebuje být v teple s takovým kožichem? Při sledování kočky jsem si kladl mnoho otázek. Čas plynul, vstoupil jsem na Moskevskou univerzitu a mnohé se mi vyjasnilo. Z přednášek starého profesora jsem se dozvěděl, že hmatová (hmatová) citlivost kočky na horké předměty je odlišná od lidského vnímání. Člověk není schopen dlouhodobě kontaktovat horké předměty. Kočka může chodit po horké střeše nebo ležet na rozpálených kamnech a navenek zůstává zcela klidná. Přitom se ukázalo, že Většina povrchu kůže kočky není vůbec citlivá na kontakt s horkem, ale horní ret a nos jsou velmi citlivé, „měří“ teplotní výkyvy a jakoby plní funkce externího teploměru. Stejně jako ostatní savci i kočky zjišťují teplotu předmětů, kterých se dotýkají, především prostřednictvím receptorů tepla a chladu – drobných smyslových orgánů umístěných v kůži. Přestože první jsou primárně zodpovědné za vnímání tepla a druhé – chlad, jejich specializace stále není absolutní. Některé receptory chladu tedy mohou být excitovány vystavením horkému povrchu, alespoň v omezeném teplotním rozsahu.
Každý receptor je neustále aktivní a na jeho vláknech lze zaznamenat nervové impulsy více či méně stabilní frekvence. Chlazení nebo zahřívání pokožky způsobuje změnu frekvence doprovázenou novými výboji impulsů. V tomto případě je pozorován sumační efekt, kdy jsou prahy vnímání při podráždění velkých oblastí kůže nižší ve srovnání s prahy jednotlivých nervových zakončení.
Chladových receptorů je více a jsou umístěny blíže k povrchu než tepelné. Některé z termoreceptorů jsou pokryty speciálními kapslemi, zatímco jiné jsou holá nervová zakončení.
Ale U koček se termoreceptory nacházejí nejen na povrchu těla v kůži, ale i v podkožních cévách, v horních cestách dýchacích a trávicím traktu, dokonce i v různých částech mozku a míchy. Díky tomu vzniká pocit tepla nebo chladu jako výsledek integrace impulsů přicházejících z termoreceptorů umístěných v různých částech těla do centrálního nervového systému.
Množství receptorů rozptýlených téměř všude po těle umožňuje kočce udržovat určitou tepelnou rovnováhu, porovnání vaší vnitřní teploty s okolní teplotou. Při přijímání informací o vnitřních a vnějších teplotách se kočka snaží všemi možnými způsoby snížit poměr mezi nimi na optimální úroveň pro sebe. Je pravda, že její možnosti jsou omezené. Na těle kočky zjevně není dostatek potních a mazových žláz, kterými by se mohla zbavit přebytečného tepla. Potní žlázy se nacházejí mezi polštářky na tlapkách, kolem bradavek, na tvářích a rtech a kolem řitních žláz (kde jsou přítomny potní žlázy protkané mazovými žlázami). Pocení kočku ochlazuje. Pokud takové chlazení nestačí a kočka pociťuje tepelnou nepohodu, hledá místo, kde je vyloučeno přehřátí a snížená rychlost metabolismu v těle. Pokud ho nějaké okolnosti donutí být na nepříznivém místě, přehřívá se a to se dá poznat podle krátkého a zrychleného dýchání a doširoka otevřených očí zvířete. V horkém dni kočka neustále mění své místo a pohybuje se z jednoho místa na druhé.
Za stejným účelem kočka zaujímá různé pózy, které jí umožňují posílit chlazení povrchu těla. V parném dni často vidíme kočky ležet na slunci, natažené a vystrčené bříško. Stejně se chovají v zimě v blízkosti teplého radiátoru nebo krbu. Jakmile ale teplota klesne, kočka se okamžitě schoulí do klubíčka, a to tím více, čím je v okolí chladněji. Normální tělesná teplota pro kočku je 38,2 (kromě bezsrstých kočičích plemen, jejichž teplota je o 2-3 stupně vyšší), ale 18 je pro ni již osudná, stejně jako 43,4. Udržuje si tedy optimální teplotu všemi prostředky, které má k dispozici. Další věc je, že nemá tolik peněz.
Článek na téma Jak funguje kočičí mozek?
Kočce s vyvinutým zrakem, čichem a sluchem příroda neposkytla vysoce vyvinutý tepelný smysl a pravděpodobně to má nějaký ekologický význam: možná to pro kočku prostě není tak nutné. Vždyť má teplý kožíšek, který ji chrání před nejrůznějšími potížemi. A kočka nemusí rozlišovat horké od velmi horké. A pak si vzpomenu na kočku Fedot na sporáku a na střeše.
Zdroj: Valerij Iljičev, doktor biologických věd, profesor, časopis Friend (kočky) – 1999 – 1
