Drobná bezbranná koťátka jsou zcela závislá na své matce. Právě ona dává miminkům lásku, péči, jídlo a teplo v prvních dnech života. Vztah mezi koťaty a matkou kočkou má však mnohem hlubší význam. Kočka je první a nejlepší učitelka malých koťat. Koťátka se také hodně učí od svých sourozenců, společně poznávají svět a učí se, jaké to je být kočkou. Kdy mohou být koťata oddělena od matky a sourozenců, aby jim poskytla bezpečný start do dospělosti?
Role matky kočky v životě koťat
Vliv kočky na koťata začíná dlouho předtím, než se narodí. Stres, který kočka zažívá během březosti, se může na dětech vymazat. Placentární stresové hormony zasahují do neurovývoje, což může dětem ztížit dosažení emocionální rovnováhy a učení. Dieta může také změnit budoucí život koťat. Děti, které jsou již v prenatální fázi prostřednictvím kontaktu plodové vody s potravou, si ji po narození spíše vyberou. Mladé kočky si tedy osvojují matčiny stravovací preference. Podání pestré stravy březí kočce zvyšuje otevřenost koťat různým chutím.
Pouto mezi koťaty a jejich matkou se začíná vytvářet hned po narození. Koťata poznají svou matku čichem. Hmatový a hlasový kontakt hraje důležitou roli při udržování komunikace. Starostlivé chování kočky začíná, jakmile slyší své děti. Hlavním hlasovým signálem, který koťata vydávají, je pištění, které odpovídá dětskému pláči. Tento zvuk povzbuzuje kočku, aby hledala ztracená miminka a zaujala vhodnou polohu na místě (zajišťuje, aby miminka byla v teple a mohla sát). Kočky spolu také komunikují vrněním. Tento signál je vítaný a povzbuzující. Kočka vrní, když se vrací ke svým koťatům z lovu nebo krmí svá mláďata. Kočky používají předení především během krmení, aby kotě zůstalo v klidu.
Co učí kočka?
Kočka se o svá koťátka stará asi 3 měsíce. Během této doby mají děti mnoho příležitostí pozorovat chování své matky a učit se pozorováním a napodobováním. Koťata často následují kočku, čímž si uvědomují své okolí, zlepšují své motorické dovednosti. Při interakci s matkou se učí pravidlům komunikace a vhodným reakcím na verbální i neverbální podněty. Kočka ovládá chování koťat a přivádí je zpět, když zmizí z dohledu. Když se jejich činy stanou příliš násilnými, matka hru zastaví. Pomáhá tak koťatům pochopit hranice toho, co je ve hře možné, naučit se ovládat sílu svého kousnutí a škrábání. Kočka se snaží miminkům poskytnout bezpečné a zdravé prostředí pro vývoj.
Většina kočičích matek se v určité fázi péče o koťata rozhodne změnit postel a přesunout je na jiné místo. Koťata se také od svých matek učí toaletním návykům – učí se vybírat správné povrchy a zahrabávat výkaly.
Volně žijící nebo společenské kočky pomáhají koťatům zlepšit jejich lovecké dovednosti. K tomu přinášejí mrtvé nebo ještě živé oběti a umožňují mladým koťatům rozvíjet lovecké dovednosti.
Životní fáze koťat
Vazba mezi koťaty a jejich matkou postupně slábne. První fází tohoto procesu je potravinová nezávislost, která začíná přibližně ve 4 týdnech věku a končí ve věku 6-8 týdnů. Když je kotě odstaveno, jeho přístup k matce je omezený a nakonec úplně přestane kojence krmit. Celý proces je pečlivě sledován kočkou, která si vybírá krmení podle svých potřeb. V této fázi se kočka stále více vzdaluje od koťat a mizí na delší dobu. Je také hůře tolerantní k dětem a vyhýbá se kontaktu s nimi. Stává se, že i samotná koťátka se stále více chtějí vydat cestou samostatnosti a snaží se žít z vlastní vůle, daleko od matky. Koťata však málokdy odmítnou sát matčino prso, pokud mají příležitost.
Druhou fází separačního procesu je behaviorální odstavení, které zahrnuje uvolnění citových vazeb. K tomu dochází několik týdnů po ukončení výživy. Finální bod odstavení je individuální záležitostí. Záleží na věku matky, podmínkách prostředí a povaze koťat. Zkušené kočky obvykle dokončí péči o četné potomky rychleji než mladší. Na druhou stranu vztahy s matkami mizí u mužů rychleji než u žen. Někdy si kočky, které spolu žijí, udrží určitý stupeň rodinného pouta i poté, co koťata dosáhnou dospělosti.
Důležitost spojení s ostatními, jako jste vy
Během své nepřítomnosti jsou koťata ve vzájemném těsném fyzickém kontaktu, což jim umožňuje udržovat přiměřenou tělesnou teplotu. Od samého začátku období socializace (od 2 týdnů věku) se děti snaží komunikovat se svými bratry a sestrami. Zpočátku jsou dost chaotické, náhodné povahy. První kontakty mezi koťaty jsou založeny především na hře a připomínají lovecké chování zaměřené na kořist.
Společenské hry se vyvíjejí od třetího týdne života. Starší koťata jsou schopna přesně identifikovat chování, které odměňuje hru, a odpovídajícím způsobem reagovat. Hra mezi koťaty je často násilná a intenzivní. Ve skutečnosti se však od nich dá hodně naučit. Společenské hry vám umožní naučit se sebeovládání, pravidlům komunikace a také rozvíjet motoriku. Sociální hra postupně mizí, jak se koťata osamostatňují, mezi 12. a 14. týdnem věku.
Kontakt se sourozenci je pro výchovu koťat neocenitelný. Ani sebelepší matka není schopna nahradit děti ve svém věku. Mladá zvířata jsou ochotnější se pohybovat a hrát si než dospělé, stabilní kočky. Koťata odchovaná ve skupinách mají více příležitostí k různým aktivitám a učení. To vede k jejich celkovému rozvoji. Kočky, které vyrůstají se sourozenci, vykazují větší sociální kompetence a v dospělosti se snadněji přizpůsobí skupinovému životu. Na druhou stranu koťata často zažívají vážné potíže při interakci s jinými kočkami a dávají přednost samotářskému životnímu stylu.
Kdy by měla být koťata oddělena od své matky?
Stěhování do nového domova je klíčovým okamžikem v životě každého kotěte. Odloučení od rodiny je pro mladá zvířata spojeno s velkým stresem. Koťata ztrácejí pocit bezpečí, který jim dříve poskytovala jejich matka. Musí začít samostatně zvládat, využívat nabyté znalosti ve zcela nových podmínkách.
Aby koťata mohla rychle a sebevědomě vstoupit do dospělosti, musí být plně připravena opustit matku. Koťata by neměla být oddělována od matky dříve než ve věku 8 týdnů. Problémy s chováním jsou často pozorovány u koťat odebraných příliš brzy matce v raném věku. Koťata částečně zbavená kontaktu s matkou mají sklony k agresivnímu a stereotypnímu chování. Mohou být impulzivnější a stydlivější.
Stává se také, že si k člověku nedokážou vytvořit správný vztah – chovají se k němu jako k matce, stávají se na něm přehnaně závislými. Prodloužení pobytu vašeho mazlíčka s rodinou o několik týdnů může mít pozitivní dopad na jeho vývoj a emoční stabilitu. Proto se doporučuje, aby koťata zůstala s matkou a sourozenci do 12-14 týdnů věku. Nesmíme zapomínat, že pro koťata je interakce s člověkem neméně důležitá než vnitrodruhové kontakty. Pokud tedy hledáte kočičího společníka, zkuste si vybrat chovatele, který měl mazlíčka v lidské péči. Pak určitě máte skvělou kamarádku, která vychází s lidmi stejně dobře jako s jinými kočkami.
