Mroži jsou jedním z nejznámějších zástupců arktického světa zvířat a jedním z hlavních symbolů Arktidy. A pokud je tichomořský poddruh mrože poměrně početný a dokonce je loven domorodou populací Čukotky a Aljašky, jeho atlantický protějšek byl dříve prakticky vyhuben kvůli nekontrolovanému lovu. Jak řekli přední ruští experti agentuře TASS, populace vzácného atlantického mrože se zotavuje, ale lidská činnost v Arktidě pro ni stále představuje hrozbu.
Jak počítat mrože
Odhadnout velikost populace a dynamiku atlantického mrože není snadné. Částečně je to způsobeno tím, že monitorování nebylo prováděno tak dlouho a ne tak často; částečně proto, že počítají zvířata v hnízdištích s přihlédnutím k tomu, že kromě těch na souši mohou být někteří z mrožů v době sčítání ve vodě.
„Mrož atlantský v ruské Arktidě je známý hlavně v Barentsově moři, ale obecně jeho areál sahá od východních břehů Grónska až po Barentsovo a Karské moře. Velikost této populace lze určit velmi zhruba – přibližně 20 tisíc jedinců. Jde o expertní posouzení, čísla pro mnoho oblastí neznáme,“ řekl agentuře TASS Stanislav Belikov, vedoucí laboratoře pro zachování mořských a pobřežních ekosystémů Všeruského výzkumného ústavu pro ochranu životního prostředí.
Přečtěte si také
Speciální projekt
Mrož: tlustý a krásný
V Barentsově moři, říká Ivan Mizin, koordinátor projektů ochrany biodiverzity v Barentsově pobočce Světového fondu na ochranu přírody, lze počet atlantických mrožů odhadnout na přibližně 6 tisíc jedinců. „Aktivně se práce prováděly teprve posledních pět let. Hlavním nástrojem je počítání mrožů v hnízdištích v létě. Dalším způsobem je létat na jaře letadlem, na známých místech, kde plují po ledu, a pořizovat letecké snímky. Je to dobrá metoda a používá se, i když je velmi drahá,“ vysvětlil Mizin.
Atlantský mrož je vzácný druh uvedený v Červené knize Ruské federace. Způsobil to nekontrolovaný lov mrože v 18.–19. století, který jej téměř vyhubil. Jak Belikov vzpomíná, když bylo rozhodnuto o jeho zařazení do Červené knihy, byl mrož klasifikován jako „druhá kategorie“, tedy poddruh, jehož počty klesají. „Nyní mají odborníci názor, že populace roste. Svědčí o tom i to, že se rozšiřuje areál rozšíření mrože. Stále častěji se objevuje v Bílém moři, kde se historicky také běžně vyskytoval,“ říká Belikov.
Nicméně, poznamenává Mizin, nedostatek dostupných dat nám neumožňuje jednoznačně říci, jak moc se populace mrožů v posledních letech rozrostla. Mrož atlantický je uveden na Červeném seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), ale velikost jeho populace není uvedena a stav jeho ochrany je definován jako „nedostatečná data“.
Pro pytláky nezajímavé
Lov atlantických mrožů je zakázán, ale pytláci o něj nemají velký zájem. Jsou známy případy, kdy vzácná zvířata lovili domorodí obyvatelé Arktidy – Něnci, nicméně podle Stanislava Belikova jsou vzácná.
„Pytláci se zajímají o to, co mohou prodat nebo sníst. Ale mrož není součástí obvyklé stravy lidí, nejí se. A z toho, co se dá prodat, si můžete vzít jen mroží kel. Poptávka po něm ale zjevně není tak velká,“ poznamenává Mizin.
Belikov jmenuje i další důvod nezájmu pytláků o mrože – lov je technicky náročný a dokonce nebezpečný. „Je těžké to získat, musíte mít určité dovednosti: plachtit na kánoi, házet harpunou. A na kánoi se může vrhnout mrož a probodnout ji,“ podotýká odborník.
Mroži jsou rušeni lidmi a klimatem
Lidé však mrožům způsobují spoustu problémů i bez pytláctví. Samotná lidská ekonomická aktivita je nutí opustit svá obvyklá pobřežní hnízdiště. Jak vysvětluje Varvara Semjonova, projektová koordinátorka neziskové veřejné organizace Marine Mammal Council, lidé často okupují území, kde jsou mroži zvyklí plavat.
„Je znám případ, kdy byla instalována ropná plošina a najednou k ní začali plavat mroži. Ukázalo se, že tam bylo pobřežní hnízdiště. Nejprve se to každého dotklo a pak mroži přestali plavat. Není jasné, kam šli a zda přežili,“ říká Semenová.
Stanislav Belikov podotýká, že těžba ropy je potenciálně nebezpečná pro zvířata a jako zdroj možných havárií spojených s úniky ropy. Mroži jsou však ohroženi nejen tím, ale i jinými ekonomickými aktivitami lidí, a to i pouhou jejich přítomností. Plachá zvířata může vyrušit nízko letící letadlo, poblíž projíždějící loď nebo turisté, kteří se přiblíží příliš blízko.
„Mroži se začnou bát, skáčou do vody, a když je jich u hnízdiště hodně, nastává tlačenice. A to může být nebezpečné zejména pro mláďata a mláďata,“ říká Belikov.
Ivan Mizin navíc dodává, že existuje možnost, že se vyděšení mroži již nevrátí do svého obvyklého hnízdiště, a pokud nenajdou nové, mohou zemřít.
A konečně globální oteplování, které způsobuje zmenšení ledové pokrývky, představuje hrozbu i pro mrože. Tato zvířata tráví zimu na ledu, a protože ledu zamrzá stále méně, musí jít dál do oceánu. A protože se mrož živí v mělkých hloubkách, podle odborníků nemůže zajít příliš daleko.
Rozpis mrožů
Aby se minimalizoval dopad člověka na populaci mrožů, specialisté identifikují jejich nováčky a informují o tom organizace působící v Arktidě, říká Semenova. „Především jsou to samozřejmě těžařské společnosti. Žádáme je, aby při vytváření svých plánů zvážili důležitost pobřeží pro zvířata,“ říká.
V roce 2008 se v ekologickém kalendáři objevilo neobvyklé datum a od té doby se na návrh Rady pro mořské savce a WWF, tedy Světového fondu na ochranu přírody, slaví 24. Mroží den, a přestože je již prosinec, chci mluvit o těchto zajímavých zvířatech uvedených v Červená kniha.
Ploutvonožci (zvířata s končetinami ve tvaru ploutví nebo ploutví), kam patří i mrož, jsou zvířata, která se kdysi dávno rozhodla změnit svůj suchozemský způsob života a vrátit se znovu do moře. Moderní mrože – jediní zástupci čeledi mrožů, latinsky Odobenidae, přeloženo: „chodit po zubech“.
Stanoviště mrožů je obrovské a pokrývá většinu vod Severního ledového oceánu. Tato zvířata žijí na Islandu, v Grónsku, na Špicberkách a na Nové Zemi. Velká populace mrožů je soustředěna v Čukotském moři v oblasti Beringova průlivu. Kromě toho lze hnízdiště mrožů nalézt podél severního pobřeží východní Sibiře, na Wrangelových ostrovech. Původním prostředím mrožů je také Aljaška a Tread Sea.
Předci mrožů obývali vody Tichého oceánu již před 20 miliony let, i když tehdy vypadali spíše jako tuleni s charakteristickou srstí a malýma ušima. Před 10 miliony let patřili mroži k největší skupině ploutvonožců v Tichém oceánu a lovili především bezobratlé živočichy s měkkým tělem, ale postupně se strava starých mrožů změnila a tesáky v tlamě se proměnily v kly.
Mroži jsou jedni z největších mezi ploutvonožci, svou velikostí jsou na druhém místě po tuleňech sloních. Délka těla dospělých zvířat může dosáhnout 3 – 4,5 metru s hmotností 1,5 – 1,8 tuny, samice jsou o něco menší než samci. Obrovské tělo mrožů je pokryto velmi silnou kůží. Tloušťka kůže je od 2 do 4 cm, jedná se o skutečné brnění a štít. A pod kůží je silná, až 15 cm, vrstva tuku, která chrání zvířata před chladem. Kůže na ploutvích, pyscích a nosních dírkách je bez srsti, zbytek těla je pokryt řídkou, hrubou srstí, asi 1 cm dlouhou.U dospívajících a samic je srst měkká a tmavá, téměř černá, u samců je málo vlasy a jsou zbarveny do červenohněda. Když mrož plave v ledové vodě, do kůže neteče téměř žádná krev a ta je velmi bledá, téměř bílá. Na souši naopak krev proudí do kůže a ta zčervená.
Mroži mají malou hlavu, s vypoulenýma očima a širokou tlamou. Na horním rtu vyrůstají vousky-vibrissae v jasných řadách, kterých je přibližně 450. Hladké, tvrdé vousky mohou dosahovat délky 15 cm, nejdelší jsou umístěny na spodní a boční části rtu a nej citlivé jsou ve středu. Díky vibrisám je hmat u mrožů mnohem lépe vyvinut než zrak, sluch a čich.
Mroži, stejně jako praví tuleni, postrádají vnější boltce. Ale na rozdíl od tuleňů jsou mroži více přizpůsobeni pohybu na souši. Přední ploutve jsou čtvercové, zakončené pěti prsty s krátkými tlustými drápy, zadní ploutve jsou trojúhelníkové. Na souši se mroži pohybují po všech čtyřech končetinách, ale ve vodě plavou pomocí zadních ploutví, které jsou staženy dozadu, které využívají jako motor.
Zdánlivě nemotorný a těžkopádný na souši, ve vodě plave mrož obratně a volně a v případě potřeby může dosáhnout rychlosti 35 km/h, i když obvykle neplave rychleji než 7 km/h. Mrož je schopen sestoupit do hloubky 200 m, zůstat pod vodou až 30 minut a najednou uplavat vzdálenost až 250 km.
Ale nejvýraznějším charakteristickým rysem mrožů jsou samozřejmě jejich kly, které se v kráse skládají z „mroží kosti“, která není horší než slonovina. Samci i samice mají kly. Kly se nacházejí na přechodu pysků a představují značně prodloužené tesáky horní čelisti. Obvyklá velikost klů je asi 60 cm, ale u starých mohutných samců mohou dosáhnout délky až 1 metr. Hmotnost klů se pohybuje od 3 do 6 kg. Věk a pohlaví zvířat lze určit podle klů: u samic jsou kratší a hubenější a u samců jsou masivnější a delší. Kly propukají u malých mrožů ve věku 6 měsíců a rostou po celý život. Jednoroční mroži mají kly dlouhé jen 2,5 cm a zůstávají skryté pod záhyby kůže až dva roky. Mroži používají své dlouhé kly k lámání ledu, jako zbraň a jako atribut společenského postavení.
Mroži jsou společenská zvířata. Žijí ve stádech 10-20 zvířat obou pohlaví a někdy se v hnízdištích shromažďují obrovské koncentrace mrožů od několika set do 2-3 tisíc jedinců. Všichni členové skupiny jsou si relativně rovni v právech a mocní dospělí samci jsou k mláďatům velmi loajální.
Mroži žijí na rychlém ledu, na plovoucích ledových krách, na pobřežních arktických březích, preferují mělké vodní plochy, ne více než 90 metrů hluboké a nejlépe s písčitou půdou. V zimě s přibýváním pobřežního ledu se mroži chodí krmit ve vzdálenosti asi dvou kilometrů od břehu, aby při potápění za potravou neskončili pod hladinou ledu.
Poté, co se mrož ponoří do vody, pomalu plave nad mořským dnem a rozorává bahno tlamou. Díky dobře vyvinutým vibrissám mrož detekuje kořist, která je často velmi malá – do 15 cm. Stažením mohutných lícních svalů zvíře uvolňuje silný proud vody a omývá kořist z hlubokých spodních vrstev. Základem mroží stravy jsou různí měkkýši, kromě nich mroži jedí více než 49 druhů různých bezobratlých živočichů žijících na dně moře. Pokud se naskytne příležitost, mrož s radostí žere malé ryby, mořské ptáky, dokonce i mláďata tuleňů.
Jednou za dva až tři roky v květnu se mrožím samicím rodí telata. Při narození váží mrož asi 60-65 kg a dosahuje délky 1,2 m. Děti jsou pokryty měkkou nahnědlou srstí a na tvářích mají husté bílé kníry. Po roce mrož hodně vyroste, jeho hmotnost se ztrojnásobí, ale barva zůstane tmavá.
Již dva roky se dítě pod záštitou své matky snaží naučit moudrosti života. Samice mrože se zcela osamostatní přibližně ve 4-5 letech a samci v 7-9 letech. Životnost těchto zvířat nepřesahuje čtyřicet let.
V arktických ekosystémech hrají mroži velmi důležitou roli tím, že promíchávají a přivádějí vzduch k organickým sedimentům mořského dna, čímž zajišťují jejich využití a recyklaci živin. Ekologická role mrožů v potravním řetězci a ekologické pyramidě arktických moří je nezastupitelná.
Tato zvířata mají velmi málo nepřátel – ledního medvěda, kosatky a nejstrašnějšího – člověka. Mroži jsou loveni a nemilosrdně zabíjeni pro dva účely – získat ropu kvalitou srovnatelnou s kvalitou kytovců a cennou mroží kost. Kromě lovu na mrože čeká nové nebezpečí – lidé začali v průmyslovém měřítku sklízet mořské měkkýše a mroži mají potravního konkurenta. Mroži se také stávají obětí znečištění svého životního prostředí, protože s rozvojem průmyslu se do oceánu dostává stále více toxických látek a arktické vody jsou stále více znečištěny těžkými kovy a insekticidy. Proto se mroži stali předmětem ochrany společným úsilím mnoha zemí, jejich komerční lov je všude zakázán a obchod s řemesly vyrobenými z mrožích klů a kostí upravuje mezinárodní úmluva CITES. A možná rázná opatření na ochranu populací mrožů pomohou těmto mírumilovným zvířatům přežít a znovu osídlit jejich dřívější stanoviště.
