Porozumět problematice nám pomohli kolegové z úžasné publikace o zvířatech rrrrrrr, kteří se s prosbou o radu obrátili na zvířecí psychology a jejich doporučení jsme ilustrovali oblíbenými memy o nespokojených kočkách
Marina Martishonok
Naši mazlíčci potřebují rituály, kterým rozumí, a určitý sled akcí, které se opakují jednou nebo několikrát denně. Psi se například rychle naučí, že po ranní procházce bude následovat krmení a člověk pak odejde z domu. Nyní, když jsme neustále doma, jsou rituály našich mazlíčků narušeny. A porušení rituálu je nová situace, která nutí tělo přizpůsobit se jí, to znamená, že zvíře zažívá stres.
Taťána Kulíková
Kočky mají svůj denní režim, a pokud nebude porušován ani v období sebeizolace, tak se pro ně nic nezmění. Pokud bude mít kočka možnost spát v tichu ve stejnou dobu jako ve všední dny, pak bude vše v pořádku. Jiná věc je, když najednou celá velká rodina, několik malých dětí i dospělých, začne trávit každý den doma, dělat hluk a nedovolí kočce spát klidně včas tam, kde je zvyklá, kočka nebude moc šťastná a taková komunikace může dokonce způsobit její stres.
Baví je další komunikace s námi?
Marina Martishonok:
Ano, a tím jsou ještě více vystresovaní. V psychologii a psychologii zvířat existuje pojem eustres – to je stres způsobený pozitivními emocemi nebo slabými a krátkodobými negativními emocemi. Není to pro tělo nebezpečné a nevede k vážným následkům, ale stále je to stresující.
Také zvířata jsou ovlivněna nejen naší přítomností doma, ale také naším emočním rozpoložením. Pokud je atmosféra v domě obtížná, převládají negativní emoce a stres zvířete se jen zvyšuje.
Taťána Kulíková:
Zpočátku jsou nepochybně šťastní. A pak vše závisí na formátu pobytu doma. Pokud jste například doma, ale pracujete na dálku, pak může být kočka zklamaná, že tam sedíte, „nic neděláte“ a nevěnujete jí žádnou pozornost. Může vám dokonce začít překážet v práci tím, že na sebe bude upozorňovat, a vy se s ní kvůli tomu začnete hádat.
Pokud jste doma a odpočíváte, pak se kočce bude líbit, když se jí dostane více vaší pozornosti než obvykle. Zvlášť pokud je pozornost pozitivní, a ne neustálé pokusy odehnat ji od stolu, kde vlastně spala, každý den, když jste v práci.
Nebo se možná rozhodnete, protože jste doma, hrát si s kočkou častěji nebo jí vyrobit nějaké nové potravinové puzzle, zavěsit pár polic, aby se jí lépe koukalo z okna, nebo se naučit zábavné triky s její. Pak bude opravdu kočka jen ráda, že jste konečně doma!
Existuje nějaká „norma“ pro dobu každodenní komunikace se zvířetem a co se stane, když je překročena? Jak poznáte, že je z vás zvíře unavené? A jak mu dáš pokoj?
Marina Martishonok:
Musíme přijmout jako axiom, že zvíře má právo nechtít komunikovat nebo se komunikací unavovat. Pokud se vám váš mazlíček vytrhne z rukou nebo se schová pod pohovkou, není třeba ho vytahovat a násilně držet vedle vás. Psi používají řeč těla k vyjádření stresu, sebeuklidnění a vyhýbání se sociálním konfliktům, signálům smíření. Pokud se pes otočí, rychlými pohyby si olízne nos nebo rty nebo zívá, znamená to, že se snaží uklidnit a žádá vás o totéž. V tuto chvíli musíte nechat zvíře na pokoji.
Každé zvíře by mělo mít v domě své místo, kde si může odpočinout od všech ostatních. Pelíšek/dům/klec je osobní prostor domácího mazlíčka, kde by ho nikdo neměl rušit.
Taťána Kulíková:
Zde můžeme mluvit méně o únavě a více o stresu. Kočka, jejíž rutina bude systematicky porušována kvůli tomu, že majitelé jsou neustále přítomni doma, a dokonce se začali krmit podle nesprávného rozvrhu, jsou vyhnáni ze svých obvyklých povrchů a není jim dovoleno spát včas, bude vystavena stresovat.
Mezi příznaky stresu může patřit zvýšená podrážděnost kočky, zvýšené línání a poruchy ve struktuře srsti, nadměrné olizování sebe sama, anorexie nebo bulimie, pokusy schovat se na nepřístupném tmavém místě a další poruchy chování. Abyste tomu zabránili, v ideálním případě byste se měli snažit udržovat stejný kočičí režim, jaký měla před naší samoizolací. Například ji krmte a hrajte si s ní ve stejnou dobu jako předtím. Můžete si vybrat klidný kout nebo místnost, kde může kočka klidně odpočívat. Zakažte členům rodiny dotýkat se kočky, když je v jejím rohu, a pokud jsou v domě velmi malé děti, kterým je obtížné vysvětlit nedotknutelnost kočičího spánku, umístěte kočku na kopec, kam dítě nemůže fyzicky dosáhnout.
Jak můžeme zajistit, aby se zvíře bezbolestně vrátilo do běžného režimu, když většinu dne trávíme mimo domov? Jak mohu zabránit tomu, aby pro něj byla samota ještě více stresující?
Marina Martishonok:
Stresu se bohužel úplně nevyhneme, ale musíme ho omezit na minimum. Je velmi důležité zabránit významným změnám v životě domácího mazlíčka nyní: dodržujte stejný režim krmení a chůze a neměňte pravidla chování doma. Pokud má pes ve vaší nepřítomnosti zakázán vstup do určité místnosti nebo spát na pohovce, platí tyto zákazy i nadále. Nedovolte, aby bylo zvíře neustále ve vaší náruči nebo ve vaší blízkosti.
Pokud pracujete na dálku, „jděte do práce“: když jste zaneprázdněni, nenechte svého mazlíčka, aby vás rozptyloval. Nechte zvíře na pokoji, zatímco budete dělat svou práci v jiné místnosti. Vycvičte svého psa, aby byl doma v klidu. Venujte veškerou aktivní fyzickou aktivitu venku (ano, rozumím všemu, ale 100 metrů od domu není rozsudek smrti), a doma – intelektuální aktivity, hledací hry, spánek a žvýkání hraček a pamlsků.
Taťána Kulíková:
Zajistěte, aby se celý svět vaší kočky netočil kolem vás a aby měla nezávislé aktivity, jako je sledování ptáků za oknem, hádanky s jídlem, personalizované hračky na baterie, sledování filmů o kočkách a schopnost běhat a lézt. Hry s vámi by ale měly probíhat pravidelně a vždy podle režimu. S kočkou byste si měli hrát alespoň dvakrát denně, alespoň 15 minut v kuse. Pokud jste předtím nehráli interaktivní hry dvakrát denně, začněte dnes.
Než ráno opustíte dům, nechte kočce skládačku s jídlem, několik samostatných hraček a zajistěte pohodlný přístup k oknu. I něco tak jednoduchého, jako je schování myší do krabic nebo papírových sáčků (bez úchytů), může vaší kočce poskytnout pár minut zábavy a cvičení.
Jak upgradovat své zvíře během karantény (a upgradovat sebe)?
Výcvik psů na procházce v okruhu 100 metrů
Marina Martishonok:
I za současných podmínek si z procházky můžeme domů přinést spokojeného a unaveného mazlíčka. Buďte kreativní s tímto procesem! Stromy, lavičky, ploty, polokoule proti parkování, obrubníky, zábradlí, schody ve vjezdech – to vše se v blízké budoucnosti stane výborným cvičištěm. Povolených 100 metrů nemá smysl psa jen tak pronásledovat, je tak těžké ho unavit. Kvalitní chůze je zátěží pro nervový systém: jeho excitace, inhibice a změna těchto procesů.
Začněte svou procházku aktivně. Naučte se triky”osm“ a „dotek“ (pes položí přední tlapky na předmět). Naučte svého psa pohybovat se vzad (zejména na schodech), rovnoběžně s vámi. Mistr skákání přes vaše nohy a nízké ploty. Naučte se chodit kolem různých předmětů ve směru a proti směru hodinových ručiček. Pracujte na své vytrvalosti a koncentraci. Zahrajte si přetahovanou a pak si zapamatujte nebo se začněte učit povel „stoj“.
Hlavní věc je dodržovat následující pořadí: aktivní cvičení jsou nahrazena statickými. Nenechte svého psa přehnaně vzrušovat. Procházku by měla opustit v klidu. Při dodržení těchto doporučení dokážete dostatečně vyčerpat i velmi aktivní zvíře za 20–30 minut.
Domácí cvičení pro kočky
Taťána Kulíková:
Můžete se naučit krátký kurz agility pro kočky. Agility (angl. agility – rychlost, obratnost, obratnost) je sport, který zahrnuje absolvování překážkové dráhy v určitém sledu. Dříve se agility věnovali pouze psi, ale nyní mnoho koček ukázalo, že nejsou ochuzeny o inteligenci, rychlost a obratnost! Postavte si překážkovou dráhu z tunelů, polštářů, židlí, zábran, vezměte si hračku s rybářským prutem a naučte svou kočku překonávat všechny tyto překážky v určitém pořadí.
Pomocí klikru můžete kočku naučit některé povely. Clicker je nástroj, který vydává zvuk cvaknutí a indikuje správné chování vaší kočky. Knihy a lekce klikrovacích tréninků najdete na internetu (např. zde). Kočku lze naučit například sednout a dát tlapku na povel, stejně jako zazvonit na zvonek nebo rozsvítit a zhasnout světla v místnosti.
Pokud vaše kočka není přítulná, pak je čas začít ji zvykat na manipulaci; pokud se kočka bojí injekcí a léků, pak ji můžete naučit, že injekční stříkačka neznamená vždy bolest a pilulky ne vždy znamenají hořkost chuť. To vše lze dělat zábavně a s pozitivním posílením!
Co číst, abyste lépe porozuměli zvířatům:
O psech:
“Zdvih, láska, chvála”, Nadezhda Pigareva a Anastasia Bobkova
Existuje mnoho způsobů, jak svého psa dohnat k šílenství, ale možná si ani neuvědomujete, že děláte něco špatně.
Psi se snaží být našimi nejlepšími přáteli, ale někdy jim to extrémně ztěžujeme. Tento článek shrnuje některé situace, které mohou způsobit, že si psi budou klást otázku, zda stále chtějí být našimi přáteli nebo zda stojí za to se s námi rozejít.
Podívejte se, kam říkám, poslouchejte, kam ukazuji
Jsme vokalisté. Rádi si povídáme, včetně našich mazlíčků, kteří nerozumí ničemu, o čem mluvíme. Psi mohou hádat, co určitá slova znamenají – procházka, jídlo, hračky, nechte mě na pokoji – a možná se dokonce naučí význam několika stovek slov, jako některé border kolie. Ale nemohou rozumět lidské řeči. Aby nám porozuměli, spoléhají na řeč našeho těla. Psi jsou mistři ve čtení výrazů obličeje a gest a vědí, co si myslíte nebo co se chystáte udělat, často dříve, než si to uvědomíte. Problém je ale v tom, že téměř vždy vysíláme smíšené signály: říkáme jednu věc a ukazujeme jinou. A při komunikaci si majitelé často pletou psa, který se usilovně snaží pochopit, co po něm chtějí. Když se například nakloníte dopředu a natáhnete ruku ke svému psovi, řeknete „stop!“ a vaše tělo řekne „pojď se mnou!“ Pes následuje vaši řeč těla a jejda – nejste spokojeni s jeho chováním. Z toho se mi jen točí hlava!
Vyzkoušejte tento experiment (a to je pravděpodobně to, co váš pes přiměje vydechnout úlevou): zkuste se psem vydržet celý den, aniž byste řekli slovo, komunikujte pouze prostřednictvím řeči těla. Jakmile to vyzkoušíte, pochopíte, jak jasně „mluvíte“ pohyby těla, aniž byste si to uvědomovali, a také se naučíte, jak používat své pohyby a polohu těla k tomu, abyste během komunikace nebo výcviku získali od psa potřebnou odezvu. zjistěte, jak živá může být diskuse, i když nahlas neřeknete vůbec nic.
Pojďme se obejmout! Pojďme se obejmout! Více! Více!
I když se vám pravděpodobně líbí, když objímáte paže kolem svého chlupatého psího kamaráda, většina psů objetí nesnáší. Stejně jako primáti věříme, že objetí jsou nádherná a že jimi vyjadřujeme podporu, lásku, radost a další pozitivní emoce. Je úplně normální, že něco objímáme a mačkáme a je to skvělý způsob, jak trávit čas. Psi se ale vyvíjeli jinak. Špičáci nemají ruce a neobjímají se v obvyklém smyslu. Pokud pes položí tlapku na hřbet druhého psa, považuje se to za akt dominance, nikoli za společnost. Bez ohledu na vaše úmysly bude váš pes pravděpodobně považovat vaše objetí za akt potlačení. Někteří psi to milují – okamžitě se jim vybaví rodinná fotografie šťastného dítěte objímajícího stejně šťastného retrívra. Někteří psi se ale budou cítit ohroženi, budou mít strach, postupně narůstající znechucení – a ve skutečnosti je nezištně objímající dítě právě ten důvod, proč ho pes může kousnout! Navíc pes, který se vesele mazlí s jedním členem rodiny, se může k druhému chovat úplně jinak. Psa, který si skutečně užívá kontakt kůže na kůži a vyhledává mazlení, je poměrně těžké najít.
Pokud nemůžete zjistit, zda má váš pes rád mazlení, věnujte pozornost řeči jeho těla ve chvíli, kdy se ho chystáte dát. Je napjatá? Oddaluje hlavu? Vyhýbá se očnímu kontaktu? Olizování rtů nebo nosu? Zívání? Jsou vaše rty napjaté? Stáhne uši dozadu a přitiskne si je k hlavě? To vše jsou známky toho, že je pes nepohodlný. Ano, pokud se pes olizuje, když ho někdo objímá, dává tím najevo, že je mu to nepříjemné, projevuje submisivní a mírně nervózní chování. Až tedy budete chtít svého psa příště obejmout, dávejte dobrý pozor, zda se mu kontakt vůbec líbí. Jste to totiž vy, kdo vlastně přibližujete svůj obličej k jejím ostrým zubům.
Třete si obličej, poplácejte si hlavu
Líbí se vám plácání po hlavě? Pochybuji o tom, abych byl upřímný. Pokud se někdo natáhne a plácne nebo poplácá vás po hlavě, bez ohledu na zúčastněné emoce, není zaručeno, že se vám to bude líbit. V lepším případě je to nepříjemné, v horším to může být bolestivé. A cizí ruce určitě nechcete mít nikde u svého obličeje. Jak reagujete na ruku nataženou k vašemu obličeji? Vsadím se, že pohneš hlavou na stranu? Také jste napjatí kvůli invazi do osobního prostoru. Většina lidí si však myslí, že pejsky baví, když je poplácají po hlavě. Realita je taková, že zatímco mnoho psů je s tím v pořádku nebo si to dokonce užívá, pokud vám důvěřují, většině psů to není příjemné. Podívat se zblízka. Dokonce i milující rodinný pes se může trochu odtáhnout, pokud natáhnete ruku k jeho tlamě. Ta to s největší pravděpodobností vydrží, protože kdo to tu řídí? Ale je nepravděpodobné, že by si takovou interakci užil. Psi, stejně jako my, mají osobní prostor. To je důvod, proč zodpovědní rodiče učí své děti jemně hladit psa po hřbetu nebo po zadku, ale nikdy nehladit psa po čenichu nebo na něm trvat. Pokud chcete svého psa opravdu odměnit kontaktem kůže na kůži, neplácejte po hlavě, ale škrábejte ho na zádech, kde se mu to líbí. Uvidíte, jak vám za to bude vděčná!
Vidíte neznámého psa? NEODNÍMEJTE Z NÍ OČI!
Všichni jsme někdy pocítili sílu pohledu. Pohled z očí do očí sice považujeme za velmi důležitý a znak důvěry a pozornosti, ale měli bychom také vzít v úvahu, že často může způsobit nervozitu, nepohodlí nebo výraz dominance nad druhou osobou. Chtěli byste, aby se na vás cizí člověk upřeně díval a zároveň se pohyboval vaším směrem? Je zřejmé, že pozornost je zaměřena na vás, ale co záměry? Co jsou? Naléhavě hledáme stopy ve výrazech obličeje! Přímý oční kontakt je u mnoha druhů považován za pokus o dominanci nebo agresi. Pokud se na vás někdo dívá, pak abyste mohli určit jeho záměry, musíte analyzovat jeho výrazy obličeje – které svaly jsou napjaté, které jsou uvolněné, všimněte si nejmenších detailů, abyste pochopili, zda je majitel pohledu přátelský. A i tak taková situace nemůže způsobit nepohodlí! U psů je to stejné. Když se bez mrknutí podíváte psovi přímo do očí, můžete se usmát a pokusit se psa získat, ale nejspíš to bude považovat za snahu vyvinout na něj nátlak, nebo dokonce agresi. Psi mohou reagovat submisivní odpovědí – odvrátit pohled, vrtět ocasem, ukázat břicho – nebo mohou začít couvat a štěkat. Každopádně pro většinu psů není vítaná ani pohodlná situace, když se jim cizí člověk dívá přímo do očí, když se k nim blíží.
Jak pozdravit psa, abyste se oba cítili příjemně? Přistupte k němu trochu bokem (ramena NE otočená ke psovi!), se sklopenýma očima nebo na stranu a můžete klidně něco říct klidným hlasem. Všechny tyto přátelské signály pomáhají vašemu psovi pochopit, že nejste děsiví. Pes s vámi možná stále nechce nic mít, ale alespoň neeskalujete situaci tím, že se k němu přiblížíte.
Nepořádek a nedostatek pravidel
Psi chtějí pravidla, potřebují pravidla, milují pravidla. Možná si myslíte, že přísná pravidla dělají život nudným nebo vašeho psa nešťastným. Ve skutečnosti ale psi chtějí vědět, co je co podle toho, koho považují za vůdce. A skutečně to není tak těžké přenést na lidi. Děti prospívají, když mají konzistentní a jasný soubor pravidel, která je třeba dodržovat, ale v tolerantním prostředí se chovají mnohem hůře. Vzpomeňte si na zdvořilé děti, které jsou dobře vychované a dobře vychované, a jiné, které nejsou tak dobře vychované – rozmazlené, s nedostatkem sociálních dovedností, děti, které hází záchvaty vzteku, když nedostanou to, co skutečně chtějí. Komu z nich byla podle vás vštípena pravidla chování a koncept hranic povolnosti? A kdo z nich je šťastnější? U psů je to skoro stejné. Pravidla dělají život mnohem předvídatelnějším, mnohem méně matoucím a mnohem méně stresujícím.
A když už jsme u toho matoucího, psi nerozumí výjimkám z pravidel. Nechápou, že na vás smí skákat, když jste v teplákách, ale ne, když jste v obleku. Nechápou, proč jim je dovoleno vylézt na pohovku po koupeli, ale ne po špinavé louži. Také pouhé vyslovení „Ne“, pokud váš pes poruší některá pravidla, o kterých si myslíte, že by se měl řídit, situaci vůbec nemění. Chcete-li vytvořit pravidlo, musíte svému psovi nabídnout alternativní chování a odměnit ho. Psi prospívají, když chápou hranice, a pokud si najdete čas a pamlsky je vysvětlit a udržovat, vytvoříte mezi vámi silnější komunikaci a důvěru a přímo ovlivníte kvalitu života vašeho psa.
Jdi si hrát se psem. JDI HRÁT!
Psi jsou společenský druh a stejně jako ostatní společenské druhy si vytvářejí přátelská (nebo ne tak přátelská) pouta s ostatními tvory. Vědět, se kterými jinými psy – nebo lidmi, když na to přijde – chce pes komunikovat, je poměrně jednoduché. Mnoho majitelů však tyto signály ignoruje nebo prostě neví, že tam jsou. Není neobvyklé, že příliš nadšení majitelé tlačí svého psa (někdy doslova) k socializaci v psích parcích nebo na procházkách, když by jejich pes raději šel domů. Nebo dovolují cizím lidem psa hladit, i když jeví jasné známky toho, že chce zůstat sám.
Je důležité poznamenat, že se to musí odlišovat od práce s plachými, bojácnými nebo reaktivními psy pomocí pozitivního posilování. Tím, že je nutíte dělat malé krůčky z jejich komfortní zóny a odměňujete je za jakékoli klidné, šťastné společenské chování, jim pomáháte žít klidný a plnohodnotný život. Znalost rozdílu mezi povzbuzováním klidné interakce a vynucováním sociálního kontaktu je však pro každého majitele zásadní a tento rozdíl je třeba dobře pochopit. Přílišné nucení psa do sociálního kontaktu jej dříve či později donutí projevit agresivitu. Varuje vás, krok za krokem: ignoruje, vyhýbá se, možná i vrčí, a nakonec je nucena použít zuby. Horší je, že vaše důvěryhodnost jako vůdce a ochránce v jakékoli situaci vyprchá a spojení s parkem, psy a konkrétní situací se stává čím dál negativnějším. Postupně se negativita šíří do všech parků, všech psů a celkové atmosféry při procházce. Udělejte tedy svému psovi laskavost: naučte se řeč jeho těla a to, jak projevuje neochotu s kýmkoli komunikovat, a prosím, nenuťte to.
U. Zavřít, řekl jsem!
Jsou procházky a jsou procházky. Každý pes samozřejmě potřebuje schopnost chodit na volném vodítku. Je však důležité dát psovi čas a možnost prozkoumat své okolí, i když jde opatrně na vodítku. Psi vidí nosem a na svůj čich přikládají stejnou důležitost, jako my lidé používáme zrak. Pravděpodobně lze s jistotou říci, že psi oceňují vůně na stromě stejně jako my oceňujeme krásný západ slunce. Psi nenávidí, že alespoň po určitou dobu na procházce nemohou čichat své okolí, a my lidé se příliš často zaměřujeme na procházky pouze za účelem cvičení nebo toalety. Jdeme stejnou starou nudnou cestou, často bez jakékoli rozmanitosti, a příliš spěcháme, abychom se zase dostali domů.
Dejte svému psovi dárek a proměňte jednu z vašich každodenních procházek na „pachovou procházku“ – jděte pomalu a nechte svého psa očichat svět. Změňte trasu, prozkoumejte jinou oblast nebo cestu, nechte svého psa očichat místo, dokud se nenasytí, i když to trvá několik minut, než se pohne vpřed. Abyste svému psovi pomohli naučit se rozdíl mezi procházkou, kde musí být poslušný a zůstat blízko vás, a procházkou, kde může volně zkoumat, můžete nosit speciální postroj nebo jinak naznačit své záměry. Tyto procházky jsou skvělou příležitostí, jak poskytnout mentální a smyslovou stimulaci, díky které je život vašeho mazlíčka zajímavý.
Přitáhněte vodítko pevněji
Stejně jako jsou psi úžasní ve čtení řeči našeho těla, jsou úžasní ve čtení našeho napětí – dokonce i přes vodítko. Zkracováním a utahováním vodítka zvyšujete míru stresu, frustrace a úzkosti pro vašeho psa a tím i pro vás. Vím, co si myslíš: „Nechci tahat na vodítku, ale musím. Táhne tady můj pes, ne já!” Ale právě proto je tak důležité naučit svého psa chodit na prověšeném vodítku.
Prostřednictvím tohoto malého pruhu látky nebo kůže se mezi vámi a vaším psem přenáší úžasné množství energie. Tím, že necháte vodítko uvolněné, dáváte psovi najevo, že je vše v pořádku a že není důvod se znepokojovat nebo napínat. Prověšeným vodítkem svému psovi sdělujete, že jste klidní a máte vše pod kontrolou, a signalizujete svému psovi, že by měl být také v klidu. Na druhou stranu zatažením za vodítko vysíláte signály napětí, úzkosti, ostražitosti a připravenosti na boj nebo útěk a váš pes je s vámi samozřejmě v synchronizaci. Stejně jako vy nemáte rádi, když vás váš pes neustále tahá, váš pes ve skutečnosti nemá rád, když ho taháte a držíte na stráži. Psi si dobře uvědomují, že se od vás nedostanou, i když by to opravdu potřebovali. Pes, který chodí na napjatém vodítku, je vždy reaktivnější, náchylnější ke štěkání a reaktivnější i v těch nejnebezpečnějších sociálních situacích. Pes vycvičený k chůzi na volném vodítku bude spíše klidný. Může to vyžadovat určité úsilí a někteří majitelé mají tendenci být líní a ztrácet čas, ale je velmi důležité chodit klidně a radostně s uvolněným psem.
Stres
Tahání na vodítku není jediný způsob, jak váš pes může pochopit váš stav. Můžete cítit napětí toho druhého, i když si to neuvědomujete. Psi mají stejnou schopnost. Čím více stresu a napětí zažíváte, tím více stresovaný bude váš pes. A psi, stejně jako my, tento pocit nemají rádi. Možná budete valit oči, ale až bude váš pes příště rozrušený a vystresovaný, podívejte se sami na sebe – jak jste se cítili v posledních několika minutách, hodinách nebo dnech? Váš pes vás s největší pravděpodobností zrcadlil. Pokud hledáte důvod k meditaci, pomoci vašemu psovi se uklidnit je docela dobrý důvod, proč to udělat.
Smrtelná nuda
Znáte ten pocit, když se musíte stýkat s někým super nudným a nemůžete mu uniknout? S rodiči jste například podnikali a nebyly tam žádné zábavní parky ani hračkářství. Ten svědivý pocit, když nemůžete klidně sedět a stěží se dokážete ovládnout, abyste nebyli rozmarní a skákali po stropě. Nemůžete mluvit s dospělými, kromě toho je konverzace nudná a také vám řekli, abyste se posadili a uklidnili se. Ale můj bože, jak bych chtěla jen vzlétnout a běžet, běžet, běžet! Prolomte tuto monotónnost! Přesně tak se váš pes cítí, když jste zaneprázdněni tím, že děláte ty nudné věci pro dospělé. Psi nesnášejí, když se s námi nudí. Jak jinak? Přijdeme domů z práce, chceme si odpočinout, udělat domácí práce, uvařit večeři, zhroutíme se na pohovku a jen tak ležíme. Jen si pomyslete, pes na vás celý den čekal z práce, aby mohl za míčem alespoň jen běžet!
Pokud váš pes začne vyvádět – otevírá skříně a krabice, žvýká boty nebo nábytek – s největší pravděpodobností vám ukazuje, jak se opravdu nudí. Naštěstí existuje rychlé a snadné řešení: vzdělávací hry a hádanky. Naučíte-li svého psa nový trik, opakování starých triků, hraní aportovacích her s oblíbenými hračkami nebo procházku k práci na ovládání ve městě, povzbudí mysl i tělo vašeho psa. Hodina tréninku stojí kupodivu za pár hodin házení míčem. Procházky a cvičení jsou samozřejmě důležité, ale psychická zátěž pejskovi dodává takovou příjemnou únavu. I 15-30 minut cvičení denně je velký rozdíl.
škádlení
To by mělo být zřejmé a nebudeme nad tím trávit mnoho času. Ale stojí za zmínku, že příliš mnoho lidí si stále myslí, že je to vtipné. Neštěkejte na svého psa, když ho míjíte na ulici. Nemávejte a nemluvte na svého psa, pokud na vás štěká z okna nebo zpoza plotu. Netahejte psa za ocas. Seznam by mohl pokračovat dál a dál, ale zkrátka nedělejte pro zábavu něco, o čem víte, že ji přivádí k šílenství. Pro psa to není žádná legrace a může to vést k vážným problémům s chováním – a možná zaslouženě dostanete šanci na sobě objevit nějaké nové stopy psích zubů.
