Dobrý den. Pomoc rady. Abych tak řekl, pláč od srdce. Omlouvám se za mnoho dopisů a textu. Problémy jsou dva. Situace je následující: moje sestra má psa plemene mexický bezsrstý Xolo, fenku, 1.5 roku. Bydlíme odděleně, ale o víkendech se často scházíme s rodiči. Mám dvě děti, dcery 5 let a 4 měsíce. Takže její pes pravidelně kouše mou nejstarší dceru, 5 let, na obličeji (obvykle trpí tvář a nos) pod okem. Kousnutí nejsou silná, ale tahají krev. Už se to stalo asi 5x. Dcera ji netýrá, jen ji chtěla pokaždé pohladit a naklonila se k ní a naposledy jí foukla do obličeje, když pes vylezl na pohovku a rozhodl se ji očichat. Bojím se o své děti. Snažím se své dceři vysvětlit, že je to pes, že může mít na mysli, co chcete. Snažil jsem se jí zakázat se k ní přiblížit, ale nebylo to k ničemu: trvalo to jen hodinu a ona zase zapomněla, že by neměla, že je to nebezpečné. A nejmladší roste, to jí ještě nevysvětlíš. Navíc moje sestra má také dvě děti, 16 a 8 let a také je kousala do obličeje, ale poté, co ji „dostaly“. Můj syn (8 let) byl nedávno pokousán na nose a předtím na uchu. Nedávno, když děti pobíhaly po domě a hrály si s visačkou, vrhla se na svou dceru a pokusila se ji kousnout do ruky. Pes také nemůže vystát mého manžela: jakmile uslyší pach svého hlasu a hlavně ho uvidí, začne na něj štěkat – nemůžete ho umlčet. Navíc neposlouchá své majitele, nereaguje na jejich povely jako „fuj“ a „ne, přestaň“. U mého manžela je to myslím taková situace, protože když kousla moji dceru poprvé do obličeje, tak na ni řval a možná ji bil koštětem, ačkoli říká, že na psa jen silně řval. Navíc může jíst jídlo z jeho rukou a okamžitě utéct o metr zpět a začít na něj vrčet a štěkat. Navíc si jí nevšímá, ale ona stále štěká. A nedávno, když manžel odcházel z naší ložnice, slyšela ho a vrhla se na něj z jiné místnosti, kde seděla s majitelem v křesle a po chodbě se za ním rozběhlo štěkání a snažila se ho kousnout. Manžel se překvapeně kousl do rtů a odehnal ji od sebe a hodil po ní pantofle. Poté se s kňučením vrhla zpět ke svým majitelům. Navíc mě pozná, může jít spát vedle mě, lehnout si za mě nebo vedle mě. Možná půjdeš se mnou na procházku. Neštěká na mě! Ráno spěchá, jakmile ji uvidí pohladit a pochválit. Po poslední nouzi s pokousáním začali psa zamykat v pokoji majitelů, ale stále ho pouštějí ven na procházku a najíst se a děti ho mohou omylem vypustit z pokoje (to se právě stalo). Mluvím se sestrou, říkám, že ho potřebuji vycvičit, zajdu na cvičák a ona mi řekne, že jí její pes sluší. Pomozte radou, pokud můžete: 1 jak sdělit mé sestře, že pejska je třeba vychovávat, že by na děti neměl spěchat, tím méně je kousat, pokud se „netrápí“, pokud mu není dána důvod. V zásadě nejen cizí (tedy moje děti, ale i děti paní); 2 Je možné upravit chování psa ve vztahu ke dvěma situacím s přihlédnutím k jeho věku? Nechci, aby se zamilovala do mého manžela, stačí, že poslechne svou paní a zavře hubu, když dostane příkaz. Jen kvůli této situaci se v rodině schyluje k obrovskému skandálu a není jasné, jak to vyřešit.
Ulyana Savushkina mazlíček: pes xoloitzcuintle, od 1 roku do 7 let
Odpověděli Specialisté na výcvik psů a korekci chování
Haló Abychom byli spravedliví, rádi bychom poznamenali, že Xolos jsou nejchytřejší psi, i když mají řadu rysů, jsou to takzvaní domorodí psi. Domorodá plemena jsou ta, která vznikla samostatně, prakticky bez zásahu člověka. Tato plemena mají většinou stabilní, silný nervový systém, dost zdrženlivý, protože. Jediným lidským zásahem do selekce byla likvidace nepohodlných psů – agresivních, hysterických, slabých. Ale zároveň se nepřikládal žádný význam takové vlastnosti, jako je například infantilita. To znamená, že pes existoval vedle člověka, ale zároveň zcela autonomně, neměl velký zájem o spolupráci a blízký kontakt. Plemeno přežilo téměř beze změny až do dnešních dnů a teprve v posledních letech díky ne zcela adekvátní selekci pozorujeme určitou změnu vzhledu plemene: mezi nimi se objevují psi se slabým nervovým systémem, náchylní ke strachu a agresi. Při správném přístupu jsou však stále vysoce trénovatelní. O výchově psa se bohužel může rozhodnout pouze majitel. Bohužel, žádné argumenty nebudou účinné pro člověka, který věří, že je s tímto stavem spokojen. Ale to už jsou rysy lidské psychologie. K Vámi popsané situaci. Představme si sebe na místě psa. To znamená, že jste živá bytost, která má plné právo chtít nebo nechtít něco dělat, jako je například komunikovat s některým z členů rodiny. A přistoupí k vám člověk, který je každopádně vyšší než vy a celkově větší ve všech ohledech, nakloní se k vám (což z pohledu řeči těla hrozí) a natáhne k vám ruce. Důležité: NEZNÁTE lidskou řeč, to znamená, že žádné z mluvených slov vám není srozumitelné. Nemáte ponětí, jaké jsou úmysly osoby, která vás oslovila. Ale zároveň máte nepříjemný až bolestivý zážitek z interakce, kdy vás tahali řekněme za uši. Máte důvod dát své zuby do akce? Očividně ano. Potřeba bezpečí je totiž pro každého živého tvora jednou z nejdůležitějších. Pes má plné právo NErozumět tomu, co mu za těchto okolností hrozí a bránit se. Pes sám nemůže za to, že mu celá jeho životní zkušenost říká, že v takové situaci se mu s největší pravděpodobností nic dobrého nestane. Maximálně můžete nenechat děti kolem svého psa bez dozoru. Toto je jediné správné východisko, které zaručuje klid a bezpečnost všech účastníků procesu. Ve většině případů, kdy pes takto komunikuje s dětmi, je skutečně pravděpodobné, že pes kousne hlavu nebo krk. Protože tyto oblasti jsou u psů nejvíce chráněny. Silná kůže, spousta kůže „navíc“, velké krevní cévy a vnitřní orgány jsou dobře chráněny silnými vrstvami těsně přiléhajících svalů. A pes netuší, že kůže dítěte je úplně jiná. V případě podobného kousnutí nebo úderu zuby do hlavy jiného psa by na tom psovi nezůstala žádná stopa. Ale u dětí je situace úplně jiná a její zuby mohou způsobit vážné poškození. To znamená, že i zde, jak se říká, je míček na straně psa a není to jeho chyba, že nezná lidskou anatomii. Jedná v souladu se svými představami o pravidlech chování, aniž by přemýšlela o důsledcích. Pokud jí ovšem předtím nikdo nevysvětlil, že se může chovat jinak. Řekněme, že můžete vstát a odejít. Pes sám nikdy neuhádne, že něco může dělat jinak. Jednoduše proto, že její myšlení je strukturováno jinak než naše. Situace s manželem opět není z pohledu psa zcela zřejmá. Pro ni je to nepředvídatelná, stěží bezpečná osoba. Protože z jeho strany přišla výhrůžka ve chvíli, kdy pes nemohl pochopit, za co přesně může. To, co je samozřejmé nám, není pro psa vůbec samozřejmé. Pro vás je vina psa zřejmá: kousl dítě a zasloužil si trest. Jak to vypadá pro samotného psa? Byla zrádně napadena, byl napaden její osobní prostor, byla nucena se bránit způsobem jí známým. Není to její chyba. A proč i poté na ni tento velký muž zaútočil koštětem a křičel, je naprosto nepochopitelné. Reakce na takového člověka je jasná: dejte předem najevo, že má zuby a umí je používat, ovládejte jeho pohyb štěkáním atp. Snažíme se zprostředkovat myšlenku, že vnímání světa u nás a u psů je úplně jiné. Buď psa učíme pravidlům chování u nás doma, nebo mu nečiníme žádné nároky, že se chová tak, jak se na psa patří. Ve skutečnosti je pro psy velmi, velmi obtížné existovat v naší společnosti. Naše pravidla jsou pro ně nesrozumitelná a nesrozumitelná. Proto se před potrestáním psa musíte ujistit, že věděl, jak jednat jinak. Nejčastěji to, bohužel, opravdu nevědí, jen od nich očekáváme příliš mnoho. Téměř každé chování lze napravit, bez ohledu na věk psa. Je to jen otázka touhy, systematického přístupu a porozumění ze strany všech členů domácnosti. Pokud v této věci neexistuje konsenzus, pak jsou bohužel nevyhnutelné potíže. Ještě jednou ale zopakujeme, že klíčem k bezpečnosti a pohodlí všech členů rodiny je ovládání. Děti by neměly komunikovat se psem bez dozoru dospělé osoby. Snažte se zabránit dětem, aby se psovi příliš věnovaly. Chápeme, že je to obtížné, ale bohužel v současné situaci je to jediná správná cesta. Zkuste se na to všechno podívat z jiného úhlu.
Bavíme se o obecném výcvikovém kurzu. Vše, co jste chtěli vědět, ale báli jste se zeptat.
