Mnoho milovníků koček řekne, že oči jsou to nejkrásnější na kočičím obličeji. Obdiv ale vyvolává i knír. Bylo by správné říci „vibrissae“ (z latiny. vibrissae – hmatový vlas), ale hovorový “knír” je dobré, prostorné rodné slovo. Někteří majitelé koček se rádi chlubí svým knírem: “WH mojí kočky je tak dlouhé!” Opravdu je velmi působivé, když kočičí vousy jsou navzdory mládí nejen dlouhé, ale také bílé, nebo, jak se někdy říká, „šedovlasé“: dávají zvířeti působivý vzhled. Kníru je však v knihách o kočkách věnováno několik řádků a ve speciálních, například o péči o zvířata, jsou i ty nejzákladnější informace zcela vynechány. Je jasné, že o zuby je třeba pečovat, aby se netvořil zubní kámen. Musíte vědět všechno o očích a uších, o drápech a srsti. A co ten knír? Proč je kontrolovat? Zdálo by se, že je lze jen obdivovat nebo s něhou kontemplovat kočku, která se myje, když „namydlená“ tlapku ohne elastické dlouhé vousky a ony se narovnají, vějířovitě se rozevírají a lesknou se ještě více. Přesto se o knírech něco říct dá. Všechny vibrissy jsou vysoce zahuštěné a tuhé chlupy, jejichž základy jsou umístěny v kožených váčcích (sáčcích) s mnoha citlivými nervovými zakončeními. Vibrissae jsou orgány dotyku. Jedná se o senzory, které přenášejí cenné informace do mozku. Dosud jsme mluvili o vibrisách na tlamě, rostoucích ve čtyřech řadách na horním rozdvojeném pysku – na náušnících přiléhajících k nosnímu zrcátku na obou stranách. Vibrissae rostou přísně jedna po druhé, ale délka každého se liší. Pokud se však podíváte pozorně, zhuštěné chloupky lze nalézt na bradě, za rty (na vypouklých mateřských znaménkách), kolem očních víček (řasy), nad očima (obočí). Vibrissae lze nalézt také na vnitřním povrchu předních končetin. Nejcitlivější jsou kníry a obočí. S nimi kočky „cítí“ předměty a často se jich nedotýkají, to znamená, že dostávají informace „bez zahrnutí“ jejich očí. Vizuální informace spolu s daty z vousů dávají kočce trojrozměrné pochopení jejího okolí. Kočky mohou také analyzovat vzduch a jeho vibrace pomocí vousů. Všímaví majitelé si vzpomenou, jak kočky, když se dostanou z městského bytu do prostoru šesti set metrů čtverečních, stojí s nataženým obličejem a čichají vzduch, jako by přijímaly důležité zprávy vzdušným telegrafem. Asi každý viděl intenzivní pohyby vousů, což svědčí o jejich velké pohyblivosti. Například jsem často každé ráno pozoroval svého kocoura na dači, jak očichává schody na verandě tak nadšeně, že zavírá vousy do prstenu. Kočičí vousky však jeden po druhém vypadávají, jako každé jiné chlupy, a pak začnou růst nové. Je nepravděpodobné, že by někdo spočítal knír a změřil délku toho, který vypadl. Obvykle je na tlamě 32-33 vibriss a průměrná délka je 6-7 cm. Spisovatel S. Gansovský po mnoho let sbíral po celém bytě spadlé vousky své milované kočky Pallenich – ukázalo se, že je to velká sbírka. Někdy můžete vidět zlomený vousek, zejména u volně žijících koček. Ale existuje mnoho případů, kdy děti z hlouposti, neznalosti nebo krutosti uříznou kočce vousky. Taková zmrzačená zvířata ztrácejí zájem o život, přestávají na dlouhou dobu spát nebo dřímat, jak by měla, a dokonce se začnou pohybovat nejistou, „kulhavou“ chůzí. Na dlouhou dobu (podle některých zdrojů navždy) se takové kočky stávají mentálně postiženými. 
Myslím, že z kočičího pohledu jsou lidé bez vousů velmi nedokonalí. Bylo zjištěno, že v rodinách, kde je kníratý muž, si ho kočky vybírají za svého patrona. Existují ale čistokrevné kočky, jejichž vzhled, a tedy i vousky, jsou zvláštní, což potvrzují standardy. U petrohradského sphynxe jsou tedy vousky stočené, u dospělého zvířete mohou být odlomené nebo mohou zcela chybět a nejsou zde žádné řasy. Donský sphynx má stočené vousky – povinný rozlišovací znak a novorozená koťata by je měla mít takto. Kanadský sphynx nemá žádné vibrissy. Cornish Rex s krátkou a kudrnatou srstí by měl mít také vlnité vousky a obočí. Pravda, spíše se nafukují a opticky vypadají kratší, ale kvůli nim Cornish netrpí žádnou z výše zmíněných poruch. Americká kočka Wirehair má přirozeně stočené vousky.
