Většina lidí se obává možnosti adopce kočky nebo psa z útulku. Vyvstává mnoho otázek: je zvíře zdravé, přiměřené, proč zůstalo bez domova, a nejdůležitější z nich je, mám převzít takovou zodpovědnost? Portál Moskva 24 se pokusil vyvrátit nejoblíbenější mýty o útulkových zvířatech a také vysvětlit, jak si vybrat toho správného nového kamaráda.
Věděli jste, že zvíře, které skončí v útulku, nemusí nutně nést na čele známku nemoci, agrese nebo jiné infekce, která může potenciálnímu majiteli zničit život? Většina koček a psů končí v takových zařízeních kvůli nám lidem.
Všechna zvířata v útulku jsou špatná
Představme si situaci, kdy majitel svého mazlíčka nesterilizoval včas. A pak skončila na ulici, s jeho souhlasem nebo bez jeho vědomí, a přinesla koťata „v lemu“. Nebo štěňata. Jak ukazuje praxe, jen velmi málo lidí chápe svou vinu v současné situaci a stará se o miminka, která se objeví po určité době. Ve většině případů končí venku koťata nebo štěňata, často s matkou.
Někomu by domácí mazlíček mohl zničit život rozžvýkanými pantoflemi nebo si „ulevit“ v teniskách. Výsledek je stejný: pachatel vymění teplé místo pobytu za chladné dvorky ostatních.
Některé kočky a psi se prostě ztratí. A ti domácí mazlíčci, nepřizpůsobení okolnímu světu, kteří mají to štěstí, že přežijí, budou muset začít znovu. A pokud nejsou sterilizovány, je docela možné, že se v něčím vchodu nebo suterénu objeví nové hejno čtyřnohých zvířat.
Někdo mohl jednoduše utéct a nenašel cestu domů. Ostatní zůstali bez opatrovníka, když jejich majitel zemřel. Některá zvířata přišla do útulku zabavená bývalým majitelům kvůli tvrdému zacházení. Ale vysledovat historii velkého množství koček a psů, kteří žijí na ulici po mnoho generací, je prostě nemožné.
„Přístřešky jsou ambulancí pro čtyřnohé obyvatele dvorků a vjezdů. Ale měli byste pochopit, že lidé tam pracují z vlastní iniciativy, často bez platu. Celá finanční stránka leží na bedrech sponzorů. A peněz je vždy málo, takže ještě není možné zachránit všechny.”
Angelina Sirotina
veterinář, zoopsycholog
Všechna zvířata v útulku jsou nemocná
Toto je nejčastější mýtus. Pravděpodobnost odebrání zdravého zvířete z ulice je samozřejmě extrémně nízká. Ale většina útulků, které se skutečně zabývají pomocí, považuje za svou povinnost především vyléčit svěřence.
Zvířata jsou předváděna veterinárním lékařům, kteří kontrolují přítomnost či nepřítomnost závažných onemocnění, provádějí očkování a doporučují další péči o zatoulané. Dále dobrovolníci za použití finančních prostředků získaných od sponzorů a všech zainteresovaných lidí ošetří kočku nebo psa proti parazitům. Nebohá stvoření dostanou přístřeší, jídlo, vodu a podestýlku – pak už zbývá jen čekat, zda se pro ně nenajde nový majitel.
Samozřejmě, ne každý to dělá – někteří se snaží vydělat peníze z takové charity. Pečlivě proto vybírejte přístřešek, kam si plánujete pořídit společníka.
„Kontrola, zda jste kontaktovali dobrý útulek, je docela jednoduchá. Zeptejte se kurátora zvířete, kterého jste si vybrali, aby vám řekl o charakteru zvířete, jeho zvycích, zvycích, vlastnostech a jeho historii. Dobrý pracovník útulku vám vždy řekne vše a ještě více. Pokud někdo začne „bučet“ něco pro vás nesrozumitelného, měli byste se nad tím zamyslet.
Angelina Sirotina
veterinář, zoopsycholog
To neznamená, že všechna zvířata v útulcích jsou naprosto zdravá. Samozřejmě, že mnozí mají problémy, které ještě nebyly zcela vyřešeny – a některá zvířata mohou být nevyléčitelně nemocná a vyžadují zvláštní péči. Ale ve skutečném útulku vám určitě řeknou všechno: o stupni a závažnosti onemocnění, o potřebné péči a pozornosti. A pak se můžete sami rozhodnout, zda jste připraveni převzít takovou odpovědnost.
Většina nemocí u zvířat se na člověka nepřenáší. A pokud člověk něco chytí, je to zčásti i jeho chyba: při silném imunitním systému se ze psa nebo kočky na člověka s téměř 100% pravděpodobností nepřenese ani jedna infekce. Výjimkou je samozřejmě vzteklina.
Foto: Portál starosty a vlády Moskvy
Vezmeme kočku
K výběru zvířete je třeba přistupovat velmi pečlivě. A v první řadě byste se měli rozhodnout, co od svého budoucího mazlíčka chcete. Po otázce “chlapec?” nebo “holka?” přemýšlejte o tom, kým by se váš mazlíček měl stát. Stejně jako lidé mají všechna zvířata různé povahy. Je důležité pochopit, že ne všichni budou moci žít ve stejném bytě.
„Pokud máte aktivní rodinu, kde je energie v plném proudu, s největší pravděpodobností tento „tým“ potřebuje společníka – aktivní kočku, která si ráda hraje, běhá a doprovází majitele. Další otázkou je, zda potřebujete kočku na polštáři, který nebude činit žádné problémy: bude vám klidně ležet na klíně, když ji budete chtít, nebo na pohovce, když budete zaneprázdněni.“
Angelina Sirotina
veterinář, zoopsycholog
Abyste předešli chybám, věnujte více času výběru domácího mazlíčka. Jděte několikrát do útulku a promluvte si s potenciálním členem vaší rodiny. Pak bude možné určit nejen vaši kompatibilitu a sympatie k vybrané kočce, ale také to, zda se vám zvíře líbilo. A to je také velmi důležité pro budoucí rodinné štěstí.
Mimochodem, nezapomeňte předem zakoupit misky, tác, stelivo, na které si kočka v útulku již zvykla, měkký domeček, který se stane jejím útočištěm, škrabadlo a nějaké hračky, které má vaše vyvolená ráda. Bylo by také dobré zásobit se nějakými sedativy – ale pouze po konzultaci s vaším veterinářem. Kočky mají problém se změnou prostředí a někdy potřebují pomoc navíc.
Foto: portál starosty a vlády Moskvy
Takže jsi přinesl kočičku domů. „A první věc, kterou je třeba v bytě udělat, je omezit kočce přístup k postelím a pohovkám. V první řadě si je zvíře může označit,“ napomíná Sirotina.
A kočka to nedělá kvůli škodě. Sedací soupravy a postel jsou místa v bytě, která vám voní nejvíce a nový příbuzný se tak bude snažit začlenit do rodiny. Abyste se vyhnuli konfliktům, počkejte, až kočka několikrát odejde k toaletě, aby si ulevila, a teprve potom otevřete dveře.
Také, když se ocitnou na novém místě, kočky se často okamžitě schovají do tmavého, nepřístupného koutu. Koťata to dělají méně často. Nebojte se a zvíře nerušte, nechte ho, ať se pohodlně usadí. Hlavní je umístit tác a misky blíže k úkrytu, ale posunout je od sebe: kočky nerady chodí na záchod, kde jedí. Počkejte. Časem, nejspíše v noci, začne nový obyvatel domova prozkoumávat území a zvykat si na situaci. Ničeho se nebojte – někdy může kočka zůstat v záloze až sedm dní.
Stimulujte svého mazlíčka hrami a pozorností. Nemačkat, ale dát mu najevo, že je tu dlouho očekáván a už je milován. Hrajte si častěji, mluvte láskyplně a zpočátku ho zkuste krmit pamlsky z ruky. První kroky jsou nejdůležitější.
Foto: portál Moskva 24/Evgenia Smoljanskaja
Vzít si psa domů
K výběru psa je třeba přistupovat podle stejného principu jako u koček. Začněte s rodinou: rozhodněte se, koho potřebujete – hlídače nebo psa na klíně, lovce nebo veselého společníka. Možná máte děti, se kterými si ne všichni psi rozumí. Pak si také pár dní promluvte s potenciálním nájemcem.
„Psa si můžete vzít domů na zkoušku několikrát – lépe tak pochopíte, zda se k sobě hodíte, zda vás pes bude mít rád,“ radí prezident Mezinárodní kynologické unie Vladimir Urazhevsky.
Mimochodem, Uvazhevsky radil nebrat si domů velmi malá štěňata. Je lepší počkat a uvidíme, v co to může vyrůst, doporučil specialista. Psi jsou totiž z tohoto pohledu nevyzpytatelní: v dospělosti mohou dosáhnout velkých, ne-li přímo gigantických velikostí a je téměř nemožné předpovědět budoucí růst outbredního štěněte.
Když jste ale o své volbě přesvědčeni a nového přítele jste si již přivezli domů, nestyďte se a dejte mu svou lásku. Psi milují pozornost více než kočky. Hrajte si, jděte na procházku, strávte spolu pár dní. Ukažte svému mazlíčkovi, že toto je jeho nový domov, tady se mu nic nestane.
Ano, někdy mohou být problémy s pěstounskými psy. Ale potřebujete jen trochu trpělivosti, abyste se lépe poznali.
„Důvodem je především to, že jsme byli drženi společně s mnoha dalšími psy v jedné místnosti v útulku. A není známo, jaký život měl pes před vstupem do ústavu,“ řekl Konstantin Karapetyants, prezident regionální veřejné organizace „Kynologie XXI. století“.
Foto: portál Moskva 24/Roman Balaev
Výchozí sada vybavení pro psa je trochu podobná kočičce: přirozeně misky, hračky, pelíšek nebo kobereček místo domečku. Postarejte se také o vodítko a náhubek na venčení, bez kterého se zvířeti nedoporučuje být venku. Tak a je to, mise splněna.
Pamatujte: jsme zodpovědní za ty, které jsme si ochočili. Nikdo vám nebude bránit v vrácení vašeho mazlíčka, pokud stále nevycházíte pod jednou střechou. Jenže pes nebo kočka jsou živé bytosti a neustálé střídání domů, majitelů, rukou je vůbec netěší a rozhodně jim neprospívá.
A nakonec odpověď na otázku „Adoptovat či neadoptovat mazlíčka z útulku?“: samozřejmě adoptovat. Můžete nejen udělat dobrý skutek, ale také zachránit něčí chlupatou kůži. Věřte, že zvíře nezůstane zadlužené: nezradí vás, nezapomene a celý život bude platit dobro svou nezištnou kočko-psí láskou.
