Každý týden si zvíře v zájmovém chovu vybereme, vyfotografujeme a lidé, kteří jsou mu blízcí, o něm vyprávějí příběhy. Hrdinkou tohoto týdne je skvrnitá kráska Margot, která si plete krávy s velkými dalmatiny, ráda se poflakuje na černobílé židli, hrála ve filmech a dokonce se dostala na obálku časopisu.
Plemeno
Pohlaví
Věk
znak
Stravování
LÁSKY
Ivan: Chtěli jsme dalmatina, pravděpodobně kvůli kreslenému filmu „101 dalmatinů“. Dalmatinci přicházejí v hnědých a černých variantách a ze dvou hnědých dalmatinů se mohou rodit bílá mláďata s černými skvrnami. Margot má defekt, tak jsme ji sehnali levně. Když přijde dalmatin na výstavu, první, na co se dívají, je jeho nos. A na nose má malou hnědou skvrnu, protože její matka byla hnědá. Z tohoto důvodu je považován za vadný.
Původně jsem chtěla adoptovat psí holku, protože s klukem by mohly být potíže kvůli jeho povaze. Bylo by nutné se s ním utkat o titul hlavy domu. Když jsme si přijeli vybrat štěně, Margot byla nejaktivnější a všechny odstrčila. Obecně je vždy velmi energická. I když jedeme ve výtahu, vrtí ocasem, klepe na stěny a celý vchod ví, že Margot jde na procházku.
Margotin otec pochází z Belgie a její matka pochází z Golyanova. V Moskvě, zvláště v centru, se chová jako chav z Goljanova. Když jela do města Orsk, chovala se tam jako metropolitní FIFA. I v moskevské oblasti se chová jinak. A v centru Moskvy je její chování také jiné než obvykle – všude začíná dělat kraviny a tak názorně, jako: „Ach, máte tady krásnou skluzavku? Teď na to vlezu a vyseru se.”
Proč je v okolí tak málo dalmatinů? Myslím, že je to móda. Když jsem byl dítě, bylo na každém dvoře 5 psů kolií. Kolie dnes už nikde neuvidíte, je to jako lochneská příšera.
Otisky nosu
U dalmatinů skvrny migrují: čím více skvrn pes má, tím je starší. S věkem se skvrny na zádech slepují. Pokud má dalmatin celý hřbet černý, znamená to, že je již velmi zralý. Více míst mění místa a putuje kolem. Bylo by samozřejmě zajímavé nějak spočítat počet skvrn na Margotině srsti, slibuji, že to udělám. Není moc vysoká, většinou jsou dívky o něco vyšší. Možná je to proto, že vyrostla v kuřácké rodině (jen si dělám srandu).
Často se mě ptají, zda stojí za to pořídit si dalmatina, kolikrát je chodit venčit a kolik pozornosti potřebují. Nepamatuji si, že by Margot jako dítě potřebovala nějakou zvláštní pozornost. Chodila dvakrát denně, na krátkou dobu, a cítila se dobře. Je jasné, že ideálně by vždy ráda chodila na procházky, takže doma se moc ráda koukala ven. Na okně byly otisky jejího nosu – dalo se na nich vysledovat, jak rostla a jak se její nos zvětšoval a zvětšoval.
Margot od dětství řídí auto, spokojeně sedí na zadním sedadle a sedí tam klidně. Pozoruje svět z okna, a když uvidí psa, okamžitě se nadchne a chce ji poznat. Když jedete hodně dlouho a pes leží nehybně na zadním sedadle a vy si říkáte, jestli vůbec žije, musíte říct: “Margot, pejsku!” Okamžitě vyskočí: „Kde, kde, kde? Z kterého okna se mám dívat?
Několikrát cestovala do zahraničí, navštívila Minsk, ale toto město nenávidí. I když je podle mě Minsk pro psy velmi příjemné město, parků je tam tolik. Žila tam měsíc nebo měsíc a půl a dlouho jsme se neviděli. Přijdu a ona vyjde ven a velmi melancholicky se na mě podívá: „Ach, jsi to ty, kdo přišel? No, šel jsem umřít”. Leží tam a má pocit, že je jí opravdu hodně špatně. Byli jsme u veterináře, řekli, že je zdravotně v pořádku. Uvědomil jsem si, že pes je v depresi a potřebuje odtamtud urychleně vyvést. Přijeli jsme do Moskvy a všechno s ní bylo v pořádku, přišla k sobě.
Móda pro psí plemena
Odkud to pochází? Za prvé, lidé jsou velmi ovlivněni filmovým průmyslem. Všichni si pamatujeme, že po vydání karikatury „101 dalmatinů“ nastalo šílenství po psech tohoto plemene. A není v žádném případě tak snadné je vzdělávat, jak se zdá. Myslím, že to souvisí i s poklesem zájmu o ně. Stejný osud potkal i příbuzné slavné Lassie. A nyní vidíme výsledky popularity filmu „Hachiko“ – nárůst zájmu o Akita Inu a Shiba Inu.
Druhým důvodem oblíbenosti některých plemen je jejich vzhled. Huskyho ohromující oči způsobily, že se do něj mnoho lidí zamilovalo. Jsou to skvělí psi, ale jsou to saňoví psi, potřebují práci, která zahrnuje těžké náklady. A bez stresu se jejich energie nejčastěji neubírá pokojným směrem, čemuž musí čelit mnoho majitelů.
Jaká plemena jsou nyní v Moskvě populární? Obyvatelé měst častěji volí malé psy. Další věc je, že volba často padá na norská plemena, jako je Jack Russell a jezevčíci, ale ta potřebují neméně seriózní výchovu než psi větších plemen. Yorkies jsou stále populární mezi malými psy. A stále více lidí volí corgi jako své společníky. A nyní zpravidla služební psi vlastní lidé, kteří si jejich pracovních kvalit opravdu váží, ačkoli sen o německém ovčákovi stále hřeje u srdce mnoho lidí.
Labradorský retrívr zůstává nejoblíbenějším plemenem a zaslouženě – je to skutečně jedno z univerzálních plemen, ideální pro chov v rodině. Nyní se psi i těch nejexotičtějších plemen stali mnohem dostupnějšími a mnoho lidí chce experimentovat. Svého času každé nové plemeno vzbudilo v Rusku velký zájem. Tak se v moskevských bytech objevili Mastino Neapolitan, Fila Brasileiro a další, nikoliv pohoví psi. Nyní se zdá, že přístup k výběru psa se stal chytřejším.
Rád bych také řekl něco o módním a zároveň pozitivním fenoménu – společenské odpovědnosti. Stále více lidí je připraveno si pejska z útulku adoptovat a nejen adoptovat, ale investovat nemalé úsilí a peníze do spolupráce se zvířecím psychologem, aby se takový pes adaptoval na běžný život v rodině.
Dina Kuzněcovová
Nejmilejší pes
Margot si ráda hraje s malými pejsky, velcí ji tolik nezajímají. A nedávno si našla dalmatského přítele. Maminka mého kolegy našla psa na ulici a samozřejmě bylo rozhodnuto zavolat mi, jako bych o ztracených dalmatinech věděla všechno. V určité chvíli jsme toho chlápka na chvíli vzali k sobě. Margot se k němu měla na pozoru a pak začala trochu žárlit. Začala se chovat jako ten nejmilejší pes na světě: “Ach, majitelé přišli, pojďme se políbit, a ty, vypadni odtud!” Jen jsem se vzpamatoval a vypadal mladší: “Jsem energický, není třeba mě měnit nebo pohřbívat!”
Když mé kolegyni zemřel v cizině manžel a ona nutně potřebovala odjet, vzal jsem jejího psa, který měl zažívací potíže, na chvíli u sebe. Šel jsem k veterináři. Zeptal se, co je na psovi v poslední době zvláštního. Odpověděl jsem, že její majitel zemřel, ale ona o tom nevěděla. Ukázalo se, že pes vlastně všemu rozumí a má psychosomatickou poruchu. A Margot se samozřejmě zpočátku nelíbila představa, že by s námi žil někdo jiný, ale pak se na to zahřála a přímo se po ní starala, jako by říkala: “Pojď se mnou, podívej, znám tady skvělou skládku!” Není to tak, že by se stali přímými přáteli, ale Marusya se ji celou dobu snažila rozveselit.
Nedávno jsme kastrovali Margot. Nikdy neporodila a začala mít nějaké ženské potíže. Také se jí náhle objevily bradavice. Veterinární klinika nám řekla, že je musíme urychleně odstranit, a naplánovali nás na operaci v 07:00 ráno. Tuhle operaci jsme prospali, vrátili se večer a už tam byl jiný doktor – strašně milý a celkově úžasný veterinář, který na nás udělal velký dojem. Řekl: “Můžeš řezat, ale zkusme neřezat.” Navrhl mi píchnout mi něco jako fyziologický roztok na 10 dní, nějakou velmi jednoduchou věc. Propíchli jsme to a doslova desátý den téměř všechny bradavice zmizely.
Doktor se jmenoval Nikolaj Viktorovič a pes se ho nějak okamžitě ujal. Dokonce jsem na to začal hledat na Googlu recenze. Ukázalo se, že pochází z Ukrajiny a v poslední době lidé většinou psali: “Kde je náš Nikolaj Viktorovič, kam šel?” „Náš Tuzik chodí jen k Nikolaji Viktorovičovi, na jaké klinice je teď? Kdo ví, řekni?” A někdo odpověděl: “Odjel do Moskvy!” A pak byl komentář: “Nejprve zabrali Krym a teď taky Nikolaje Viktoroviče!”
Herečka
Margot je velmi umělecký pes. Vždy se mlaská rty, když chce jíst, a začne velkolepě polykat sliny. Pro ni je nejhorším trestem, když ji položí na zem, protože většinou spí na posteli a v zimě vyžaduje, aby ji pustili pod peřinu. Má vlastní židli. Nebo spíše věří, že židle je její, protože je černobílá. Občas se také snaží srazit takový velký polštář ze všeho, co má a lehnout si na něj. Je to pro ni vždycky těžké a chce, aby to bylo měkčí.
Jednou hrála ve filmu, v televizním seriálu pro Channel 2. Ve filmech se zpravidla používají speciálně vycvičení psi. Margot nebyla vycvičená, ale její role od ní nevyžadovala nic zvláštního: prostě jít vedle nějaké ženy a předstírat, že je smutný pes, kterému právě zemřel majitel. Tuto roli hrála dokonale, dokud vlastně nezačalo natáčení. Jakmile se kamera zapnula, Margot se začala vztekat a nechápala, co má dělat a kam se dívat. Honorář byl čistě symbolický, ale po natáčení dostala nový červený obojek. Z nějakého důvodu, podle scénáře, měl mít pes na sobě právě takový obojek a s červeným vodítkem. No, snědla film, všichni se s ní podělili.
Celý život jí jídlo Chappi a cítí se skvěle. Nedávno jsme provedli úplný check-out a bylo nám řečeno: “Úžasný pes, co jí?” Řekli jsme Chappi. Teoreticky, pokud bude jíst tento druh jídla celý život, není třeba ji přepínat na nic jiného, protože se na to již adaptovala. Pokud začnete dávat něco jiného, mohou nastat problémy. Jinak ráda jí všechno ze stolu a taky ukradne něco nesmyslného, třeba krabičku cukru.
Je škodlivé krmit zvíře levným jídlem?
Vždy je třeba hledat individuálně. Naše zvíře může být zpočátku náchylné k určitým problémům a my to nepoznáme, dokud ho neprozkoumáme. Zvíře může mít například sklon k onemocnění ledvin a my ho začneme krmit stejnými „whiskami“. Vzhledem ke složení této potravy zvíře mnohem více pije. Podle toho začíná mít problémy.
Pokud by měl vyvážené krmení bez jakýchkoliv posunů směrem k látkám, které ovlivňují cílový orgán, s největší pravděpodobností by se tento problém neobjevil. V ideálním případě by proto mělo být zvíře před krmením důkladně vyšetřeno. A na základě vyšetření vytvořit individuální jídelníček.
Problém je jiný: u nás se veterinární dietetika začala rozvíjet až v posledním roce a půl. Většina lékařů se řídí obecnými doporučeními, která dostávají z vysoké školy. A tam se zaměřujeme na léčbu jakýchkoli patologií pomocí diety. A o tom, že pomocí stravy lze předejít mnoha nemocem a udržet si vcelku prosperující životní úroveň, se na univerzitách prakticky neučí.
Obecně platí, že zvíře může jíst nějaké jídlo, které není z pohledu veterináře nejlepší, a přitom být zdravé. Všechny potraviny, které jsou v prodeji, navíc splňují určité normy, to znamená, že v zásadě jsou všechny jedlé. Pokud je tam něco „špatně“, tak se potravina nemůže dostat na trh, to vše je velmi jasně kontrolováno.
Natalia Rastegaeva
Veterinář na tambovských klinikách „Zoomir“ a „Friend“, generální ředitel Tambovské regionální veřejné organizace Gorg Kennel Club, člen Asociace pro dobré životní podmínky zvířat
Krycí pes
Když mi prohledali byt, vzala to úplně normálně. (V červnu 2019 byl Ivan podezřelý v jednom vysoce sledovaném případu; následně byla všechna obvinění proti němu stažena – pozn. red.) Přicházeli neznámí lidé, štěkala na ně. Policie řekla: “Uklidni toho psa, jinak ho hned zastřelíme.”. Myslím, že to byl hloupý vtip. Řekl jsem Margot, že je vše v pořádku, nějak se víceméně uklidnila. A když už jsme odcházeli, chlápci, kteří hledali, řekli: “Zatím se neví, kdy se vrátíš, dej psovi více jídla.”. Mluvím: “Máš vůbec psa?” Je zbytečné, aby do něj pes dával další jídlo, spolkne to všechno najednou.
Když k nám domů později přišla Ksenia Sobchak s velkým filmovým štábem, Margot měla trochu obavy, ale pak si zvykla. Během vysílání pravidelně vcházela a vystupovala z rámu a pak jednoduše ležela pod stolem. V komentářích k vysílání se o psovi psalo poměrně dost.
Když mě Marusya přišla vysvobodit, všichni se mě zeptali: “Ach, přemýšlíme o tom, že si pořídíme psa, jak dobří jsou dalmatini a co tohle a co tamto?” Jestliže jsem byl dříve znám jako odborník v této oblasti v úzkém kruhu, nyní jsem známý v poměrně širokém kruhu. Na našem dvoře nemáme mnoho známých psů, ale lidé přicházejí a říkají: “Všichni jsme se podívali a pomysleli si: “Něco známého,” a když jsme uviděli psa, okamžitě jsme si uvědomili, že příběh je o vás.”
Margot byla na obálce červnového ruského zpravodaje. No, jsem s ní. Někdo řekl, že pes byl přivezen do budovy vyšetřovacího oddělení speciálně pro „mi-mi-mi“, ale ve skutečnosti tam skončil téměř náhodou. Když byla všechna obvinění proti mně stažena, bylo asi pět hodin a já odešel kolem deváté a dalo by se říci, že Margot zrovna procházela kolem. Pak jsme společně dorazili do Noor baru, kde seděli moji kolegové. Dokonce tam Marusyu pohostili nějakým masem. A nechovala se jako chav z Goljanova, seděla tiše a klidně.
Úřady
V našem domě je ve vztahu k Margot rozdělení povinností – dobrý a špatný policajt. Nevnímá mě jako nějakou autoritu, takže když řeknu sedni, může nebo nemusí sedět. Ve skutečnosti, soudě podle všech zvířat, která jsem kdy měl, dávají vzory všem. Pes nemá dva majitele, kteří je poslouchají stejně.
Jednou jsme spolu s Margot oslavili Nový rok v metru. Měli jsme v plánu jet za přáteli, ale pak jsme si to rozmysleli a vrátili se. A někde v oblasti Treťjakovskaja jsme ve zcela prázdném kočáru oslavili Nový rok za radostného výkřiku řidiče. Měl jsem s sebou láhev šampaňského a nějaké jídlo, tak jsem tím Marusyu pohostil.
Margot miluje všechny druhy vody, ale ve skutečnosti nerada plave – bojí se. V Kuskově je rybník a na něm, asi deset metrů od břehu, je malý ostrůvek. Margot nějak doplavala k tomuto ostrovu a pak po něm běhala a nevěděla, co dělat – bála se plavat zpět. Už jsem se začal svlékat, abych plaval za psem a zachránil ji, ale pak udělala odvážné rozhodnutí a plavala zpět.
Velcí Dalmatinci
Marusya se nikdy neztratila. Zdá se, že došlo pouze k jednomu incidentu, po kterém bylo jasné, kde ji hledat. Je potřeba metodicky obcházet všechna smetiště v okolí – na některé z nich tohoto psa určitě potkáte. Někam zmizela, obešli jsme celý areál a ukázalo se, že celou tu hodinu stála u popelnice kousek dál od domu a něco jedla.
Margot se spojuje s kravami a koňmi. U koní v menší míře a když vidí krávy, reaguje na ně stejně jako na psy, ještě výrazněji. Běží k nim: “Ahoj přátelé, jak se máte?” – a snaží se s nimi hrát. Krávy jsou z toho velmi překvapené a bojí se jí. Na ulici jí trávu hlavně kvůli kravám. Rozhodl jsem se, že když to dělají velcí dalmatinci, potřebuje to i ona.
© 2019–2023 rrrrrrr. Použití rrrrrrrr materiálů je povoleno pouze s předchozím souhlasem zvířecích hrdinů. Soubory cookie používáme ke shromažďování statistik a vytváření zajímavějšího obsahu. Můžete si přečíst více o cookies a změnit nastavení vašeho prohlížeče.
Dobrodružná rodinná komedie Štěpán Herek, filmová adaptace stejnojmenného románu pro děti anglického spisovatele Dodie Smith.
Programátor Roger Dearley vyvíjí videohry. Žije v Londýně a má psa – dalmatského psa jménem Pongo. Jednoho dne při procházce v parku pes uviděl roztomilou dalmatinku a rozběhl se za ní. Roger, který jel na kole a v rukou držel vodítko, byl nucen ho následovat a nakonec skončil v rybníku. Ale Vážení se setkal Anita, okouzlující hostitelka Perites – tak se jmenoval pes, do kterého jsem se zamiloval Pongo. Ale nejen psi se našli – Roger и Anita Také se do sebe zamilovali a brzy se vzali.
Idylka je ale v rodině Vážení netrvalo dlouho. Faktem je, že Anita pracoval jako oděvní návrhář v Mrs. Cruella de Ville – hádavý, krutý a zlý milionář. De Ville miluje kožešiny a její asistentky navštívily všechny kouty planety, aby získaly její zvířecí kůže v její oblíbené barvě – v kombinaci černé a bílé. Jednoho dne Cruella vytvořený mě zaujal Anita náčrt nového šatu, jehož vzor opakoval skvrny na kůži dalmatských psů a inspiroval ji nový nápad – ušít šaty podle náčrtu Anita, ale ne z látky, ale ze štěněčích kůží. K realizaci této barbarské touhy bude potřeba sto malých psů, ale Cruella Nejsem zvyklý měnit plány. Rozhodla se za každou cenu nasbírat potřebný počet nebohých zvířat a vyrobit z nich nové oblečení. Prvními oběťmi bezcitného fashionisty se měly stát děti Pongo и Perites, kteří se narodili krátce po svatbě svých majitelů. Nejprve Krutá Chtěl jsem je získat „správně“ – koupit všech patnáct štěňat hromadně za pořádnou sumu. Ale jejich majitelé, kteří vycítili, že něco není v pořádku, jí psy odmítli prodat. Pak zákeřná Cruella Rozhodl jsem se spáchat zločin. Nashledanou pane a paní Vážení chodil Pongo и Peritu, dva najali Cruella vetřelci jsou klutze, Jaspis и Horace, vlezl do domu a ukradl děti, které byly umístěny se zbytkem ukradených psů. Spolu s „novými“ je to 99 vězňů – téměř tolik, kolik je potřeba Cruella. Darebák se už nemůže dočkat, až si splní svůj krvavý sen, a naléhá na svého asistenta Skinneraby v příštích dnech vyrobil z nešťastných zvířat materiál na šaty. Ale Roger с Anita jít hledat své mazlíčky a lidi, zvířata, ptáky a samozřejmě jim pomůže vrátit drobky. Pongo с Peritoy.
Premiérové promítání filmu „101 dalmatinů“ se konalo v New Yorku 18. listopadu 1996, několik dní před státním americkým svátkem – Dnem díkůvzdání, a neslo se pod heslem „Tento Den díkůvzdání, svět jde ke psům “svět bude patřit psům.”
Film byl natočen podle nejprodávanější knihy britského spisovatele a dramatika z roku 1956 Dorothy Gladys “Dodie” Smith. Na samém Dorothy V domě žilo devět dalmatských psů a hlavní „psí“ hrdina knihy, pes Pongo, zdědil své jméno po jednom z nich. Myšlenka románu, jehož celý název je „101 dalmatinů aneb Velký pes chňapání“, narozen v Dodi, kdy jeden z hostů, který se psů bál, o svých mazlíčcích prohlásil: „Byl by z nich nádherný kožich!“ Poprvé román Kovář byl natočen v roce 1961, kdy spolWalt Disney” byla natočena celovečerní karikatura “101 dalmatinů“ se stejně jako kniha stala velmi populární – je to jeden ze stovky nejvýdělečnějších amerických filmů a rekordman 1960. let. Film z roku 1996, rovněž vytvořený ve studiu Disney, se ve skutečnosti stal hraným remakem tohoto filmu a zopakoval úspěch svého animovaného předchůdce: film sledovalo více než 50 milionů diváků po celém světě a celosvětová pokladna vydělal více než 32 milionů dolarů.
Ve filmu vystupují úžasní hollywoodští a britští herci: Glenn Close, Jeff Daniels, Joely Richardsonová, Joan Plowrightová, Hugh Laurie, Mark Williams, John Shrapnel, Tim McInnerney, Hugh Fraser a další.
Za zmínku stojí především práce kostýmních a maskérů, kteří vytvořili jedinečný obraz hlavního padoucha filmu – Cruella de Ville, a samozřejmě trenéry, kteří dokázali od svých čtyřnohých svěřenců, mezi nimiž byli nejen psi, ale i kočky, potkani, kůň, prase a dokonce i mývalové, předvést bravurní výkony.
Mezi filmovými cenami, které film „1997 dalmatinů“ získal v roce 101, jsou nejvýznamnější nominace na filmovou cenu Britské akademie BAFTA za nejlepší práci maskérů, nominace na Zlatý glóbus v kategorii „Nejlepší herečka ve filmu“. Comedy or Musical“ (Glenn Close), BMI Film & TV Music Awards (skladatel Michael Kamen) a Blockbuster Entertainment Awards (Glenn Close). Zaznamenal se také herec role Pongo – vyhrál cenu American Kids’ Choice Awards, udělovanou jménem dětských diváků.
