Tučňák, který utekl z centra mořského života v Tokiu, byl konečně chycen v Japonsku. Po útěku byl tučňák ve volné přírodě více než 80 dní a plaval v Tokijském zálivu. Chytit ho bylo možné, až když přišel na přistání. Po důkladném zkoumání se ukázalo, že
zdravý a ani zraněný.
Jak se tučňákovi Humboldtovi podařilo přeskočit vysoký plot a uniknout z výběhu, zatím zůstává záhadou. Odborníci naznačují, že ho něco velmi vyděsilo, což nakonec tučňáka přinutilo vyskočit z akvária, uvádí portál Animal Ru.
Dnes je tučňák císařský považován za největšího z moderních zástupců tučňáků (jeho výška je 120 cm, hmotnost až 46 kg). Výška nejmenšího tučňáka je od 30 do 45 cm, hmotnost do 2,5 kg. Takové významné rozdíly podle odborníků vysvětluje Bergmanovo pravidlo, podle kterého mají zvířata žijící v chladných oblastech větší tělesné velikosti, protože to přispívá k racionálnějšímu poměru objemu a povrchu těla zvířete, a tím snižuje tepelné ztráty. Zajímavé také je, že podmořští tučňáci nevydávají téměř žádné zvuky, ale na souši se dorozumívají pomocí výkřiků, které připomínají zvuky trubky a chřestidla.
Tučňáci mají aerodynamický tvar těla, který je ideální pro pohyb ve vodě. Jejich svalstvo a struktura kostí jim umožňují ovládat křídla téměř jako vrtule pod vodou. Prsní svaly jsou navíc tak vyvinuté, že někdy tvoří až 30 % tělesné hmotnosti, což je několikrát více než svaly nejvýkonnějších létajících ptáků. Vezměte prosím na vědomí, že když jsou na souši, zvířata často odpočívají ve stoje na patách.
Na rozdíl od tučňáků, kteří jedí ryby, tučňáci, kteří jedí malé korýše, mají větší potřebu pravidelného příjmu potravy. Pokud těm prvním stačí jeden úspěšný pokus z deseti, ti druzí, aby doplnili energetický výdej včetně mláďat, musí v jednom ponoru ulovit až šestnáct korýšů, tedy přibližně jednoho korýše každých šest sekund. Počet ponorů během jednoho lovu přitom závisí i na roční době: v období líhnutí mláďat udělají například tučňáci podbradní asi 200 ponorů a tučňáci císařští asi 900. Mimochodem, někteří tučňáci při línání a při líhnutí kuřat z potravy Odmítají úplně jeden až tři měsíce, ztratí až polovinu tělesné hmotnosti, protože jsou nuceni brát energii pro metabolismus z předem nashromážděných tukových zásob. Je také zvláštní, že tučňáci pijí většinou pouze mořskou vodu: přebytečná sůl se uvolňuje speciálními žlázami umístěnými nad očima.
Průměrná rychlost, kterou tučňáci vyvinou ve vodě, je od pěti do deseti kilometrů za hodinu. Nejrychlejším způsobem pohybu je „plavání delfínů“, kdy zvíře na krátkou dobu vyskočí z vody. Během dne, při krmení, tučňáci uplavou asi 27 km. V hloubce více než 3 metry stráví ptáci v průměru asi 80 minut denně. Na souši dosahují tučňáci rychlosti 3 až 6 km/h, vleže na břiše klouzají po horách po ledu. Někteří cestují desítky kilometrů mezi mořem a místem, kde se jejich kolonie usadila.
TOTO MUSÍTE VĚDĚT
Kolonie tučňáků čítají tisíce párů. Oba rodiče se střídavě účastní inkubace vajec a krmení mláďat. Inkubační doba u různých druhů se pohybuje od jednoho do dvou měsíců. Rodiče tak dávají přednost staršímu a většímu mláděti, například pravidelně dostává více potravy než to, které se vylíhlo později. V důsledku toho druhé mládě ve většině případů zemře. Tato takzvaná redukce plodů je evoluční adaptací na omezené zásoby potravy. Druhé vejce je zároveň pro rodiče jakousi „pojistkou“ pro případ předčasného úhynu prvního mláděte. Tučňáci používají zobáky a ploutve k sebeobraně. Životnost tučňáků je více než 25 let.
20. ledna je Den povědomí o tučňákech. Datum nebylo vybráno náhodou: v této době ptáci migrují na pevninu, aby se rozmnožili a stali se velmi zranitelnými. „Podivné husy“ nazval tučňáky Antonio Pigafetta, který cestoval s Magellanem v roce 1520 a byl prvním člověkem, který světu řekl o tajemných ptácích.
Tučňáci císařští. Foto: pexels.com
Penguins (lat. Spheniscidae) patří do čeledi nelétavých mořských ptáků, jejichž zástupci dobře plavou a potápějí se. V rodině je 18 moderních druhů. Za největší z nich se považuje Imperial tučňák: jeho výška může dosáhnout 120 cm a jeho hmotnost může být více než 40 kg. Nejmenším zástupcem druhu je malý (nebo modrý) tučňák. Průměrná výška tohoto ptáka je 33 cm a jeho hmotnost nepřesahuje 2,5 kg. Tento významný rozdíl vysvětluje tzv. Bergmanovo pravidlo. Podle ní mají zvířata, která žijí v chladných oblastech, větší tělesné velikosti než zvířata, která obývají teplejší zeměpisné šířky. Tento poměr objemu a povrchu těla zvířete snižuje tepelné ztráty.
Malý nebo modrý tučňák. Foto: pexels.com
obývat tučňáci se vyskytují výhradně na jižní polokouli. Obvykle je lze nalézt v nejjižnějších oblastech Afriky a Jižní Ameriky, v Austrálii a na Novém Zélandu. Jako milovníci chladnějšího podnebí žijí tučňáci v zeměpisných šířkách se studenými mořskými proudy: tam se cítí pohodlně a nemají problémy s hledáním potravy. Silná vrstva tuku a vodoodpudivé peří jim pomáhá udržet teplo.
Galapágští tučňáci. Foto: pexels.com
Nejsevernějším a „teplomilným“ druhem tučňáka je Galapágy, který žije v souostroví Galapágy poblíž rovníku. Hlavním důvodem tak dálkového osídlení tohoto tučňáka je však proudění studeného Humboldtova oceánského proudu, který pochází ze samotné Antarktidy.
Obvykle tučňáci usadit se velké kolonie až několik desítek tisíc párů. Průměrná délka života ptáků je 25 let.
Proč tučňáci nelétají? V procesu evoluce, aby se zlepšila jejich schopnost potápění, museli ptáci zmenšit velikost svých křídel nebo zvětšit velikost těla. Oba nakonec znemožnili let tučňáků. Navzdory tomu jsou tučňáci vynikajícími plavci. Na rozdíl od létajících ptáků nemají duté kosti. Tělo tučňáků je uzpůsobeno pro rychlé plavání. Ve vodě jsou schopny dosáhnout rychlosti až 50 km/h a doslova „vystřelit“ z vody na břeh. Některé druhy tučňáků se mohou ponořit do hloubky až 500 metrů.
Hlavní tučňák strava zahrnuje ryby a korýše, které ptáci jedí přímo pod vodou. Každý druh má své vlastní chuťové preference. Například tučňáci císařští a tučňáci Adélie milují krill, jiné druhy se raději živí rybami. K získání dostatečného množství měkkýšů a korýšů mohou zvířata provést až 900 ponorů, přičemž na to vynaloží obrovské množství energie a úsilí. Během období línání, které obvykle trvá jeden až tři měsíce, jsou ptáci nuceni úplně přestat přijímat potravu, ztratit až polovinu své tělesné hmotnosti a využívat energii z dříve nahromaděných tukových zásob. Některé druhy tučňáků při líhnutí mláďat nadále hladoví. Tento proces je usnadněn skutečností, že v tomto procesu se samice a samci navzájem nahrazují.
tučňáci chocholatí. Fotografie: pixabay.com
dnes na pokraji vyhynutí Existují tři druhy tučňáků: chocholatý, nádherný и Galapágy, ohroženo je dalších sedm druhů. Antarktické druhy tak trpí tajícím ledem, novozélandští a australští tučňáci jsou napadáni divokými savci, jako jsou kočky a psi, které přinesli lidé. Tučňáci žijící poblíž přístavu v Jižní Africe jsou vystaveni ropnému znečištění a populace tučňáků galapážských byla snížena díky cestovatelům, kteří se živí ptačími vejci.
Tito půvabní ptáčci mají i další svátek: 25. dubna se slaví Světový den tučňáků.
