Dospívání je věkem složitých hormonálních změn, a to i pro naše domácí mazlíčky.
Hormonální změny vedou ke změnám v celém těle, včetně jeho intenzivního růstu. Tyto změny probíhají v tak velkém měřítku a rychle, že psí psychika nemá čas se jim přizpůsobit a uspořádat chování.
V důsledku toho se pes pohybuje neohrabaně, stává se špatně ovladatelným, reaktivním a snadno zranitelným. Rychle se dostává do stresu, cítí se nejistá, často neví, jak se v dané situaci zachovat, není schopna dlouho čekat a je pro ni obtížné udržet se dlouhodobě koncentrovaná.
Nerovnováha a nejistota často vedou k agresi nebo jiným náhlým reakcím. Dospívající pes může například náhle zaštěkat na projíždějící auto, pustit se do rvačky s jiným psem, začít v domě dělat neplechu nebo ho vyděsí situace, která mu připadá povědomá. Při výcviku najednou odmítá plnit povely, které, jak se zdá, dobře zná.
V důsledku výrazné restrukturalizace mozku v období dospívání dochází k hromadnému odumírání nervových buněk mozku (přenašečů informací) a jejich nahrazování kvalitativně odlišnými. Proto se zdá, že pes zapomene mnohé, co věděl dříve, a majitel musí znovu opakovat, co se naučil. Z tohoto důvodu se adolescence nazývá obdobím druhé socializace.
Majitel by se měl snažit snášet psí dospívání co nejklidněji, udržovat dobrý kontakt se svým mazlíčkem. Zároveň je potřeba snižovat nároky na psa a naučit se problémy zvládat postupně za dodržování určitých pravidel.
Trénink nových dovedností pro teenagery se redukuje na jednoduché úkoly, které zaručeně přinesou dobré výsledky. V těžkých obdobích je trénink omezen na minimum. Důraz je kladen na to, aby měl pes opět možnost poznávat svět, sbírat nové pozitivní zkušenosti a zvyšovat si tak sebevědomí.
Je velmi důležité sledovat míru stresu vašeho psa, abyste ho nezahltili novými zážitky. To je možné pouze v případě, že majitel sleduje u psa známky smíření a příznaky stresu. Je také velmi důležité dobře porozumět tomu, jaké faktory typicky způsobují stres u psů, stejně jako individuální stresové faktory pro daného psa.
Jak již bylo řečeno, dospívání je věkem strachu. Pes proto potřebuje bezpodmínečnou podporu majitele v kombinaci s drobnými cviky k rozvoji odvahy.
Předpokládá se, že psi v dospívání se snaží ovládnout nebo testují hranice toho, co je povoleno. Proto je její nežádoucí chování často hrubě potlačováno. Předpokládá se, že bez takového potlačení se pes může stát nekontrolovatelným a dokonce nebezpečným.
Majitelé psů, kteří navštěvovali štěněčí kurzy, si často všimnou, že když jejich štěně dosáhne dospívání, instruktor k němu náhle změní svůj postoj, začne hrubě poroučet a trestat.
Když si vzpomeneme, co je dospívání, je jasné, že takové zacházení je jednou z nejhloupějších a nejnebezpečnějších chyb. Protože v této fázi je tělo z fyziologických důvodů obzvláště náchylné, zvyšuje se riziko psychického a fyzického traumatu psa. A pokud se majitel ke čtyřnohému puberťákovi chová hrubě, místo aby ho podporoval a klidně ho vedl, pak ho pes přestane vnímat jako kamaráda – naopak se pro něj majitel změní v cizince nebo dokonce nepřítele. Výsledkem je, že mnoho psů, kteří prošli dospíváním v atmosféře hrubosti a nepochopení, ve skutečnosti začne méně snadno podléhat vlivu majitele, hlídat před ním předměty, bát se ho atd.
Každý ví, že v přechodném období se začínají objevovat instinkty charakteristické pro daný živočišný druh nebo plemeno. Při pořizování psa by majitelé měli předem vědět o jeho plemenné predispozici – a vzít si psa, který vyhovuje jejich životnímu stylu.
Bez ohledu na to, zda si pořizuje mazlíčka nebo pracovního psa, zůstává v platnosti základní pravidlo: po přechodném období se ze psa musí stát psychicky vyspělý a vyrovnaný jedinec, připravený zvládat podmínky svého života. Hrubé zacházení se čtyřnohými teenagery vede k opačnému výsledku, včetně projevu jejích instinktů v nebezpečné podobě.
