toxoplazmóza – časté infekční onemocnění koček. Vyskytuje se u téměř 300 druhů savců a přibližně 60 druhů ptáků. Nešetří to ani lidi. Toxoplazmózou je infikována až polovina světové populace. Ve Spojených státech je 23% populace přenašeči, v Rusku – asi 20% a v některých oblastech světa dosahuje podíl přenašečů 95%.
Obvykle se vyskytuje chronicky, někdy akutně a je charakterizován komplexem nervových jevů, stejně jako patologií těhotenství a porodu. Původcem onemocnění je jednobuněčný prvok, který parazituje na tkáních, Toxoplasma gondii. Pes byl dlouhou dobu považován za hlavní zdroj nákazy. Nedávné studie však prokázaly vedoucí roli kočky v životním cyklu patogenu.
Pseudocysty v mozkové toxoplazmóze na biopsii mozku
Kočka je konečným (definitivním) hostitelem parazita, protože pouze v malé části jejího střeva může dojít k sexuální reprodukci původce toxoplazmózy. Do vnějšího prostředí se patogen dostává s výkaly a za příznivých podmínek si po dlouhou dobu (až 17 měsíců) zachovává schopnost infikovat.
U jiných zvířat (a u lidí) se Toxoplasma rozmnožuje v buňkách různých tkání pouze opakovaným dělením (nepohlavní rozmnožování) a prakticky se neuvolňuje do vnějšího prostředí, ale tvoří ve svalech nahromadění parazitů uzavřených v husté skořápce, které mohou zůstat v tkáních roky.
Nejčastěji k infekci toxoplasmou dochází prostřednictvím kontaminovaných potravin. Latentní (inkubační) doba se pohybuje od několika dnů do několika týdnů. Akutní průběh onemocnění u koček je vzácný a vyskytuje se především u mladých zvířat. V tomto případě jsou pozorovány různé necharakteristické příznaky. Slintání, rýma, kašel a zrychlené dýchání svědčí o onemocnění dýchacího ústrojí. Zvracení a obtížně zastavitelný průjem vzbuzují podezření na panleukopenii. Paralýza a křeče ukazují na poškození centrálního nervového systému.
Chronický průběh onemocnění je charakterizován vyhublostí, parézami končetin, u březích zvířat jsou možné potraty a narození deformit. Kočky se vyznačují latentním průběhem onemocnění.
Diagnostika zapnuta toxoplazmóza diagnostikována na základě komplexních laboratorních vyšetření krve a stolice. Antibiotika nejsou účinná při léčbě toxoplazmózy. Používají se některá léčiva, např. chloridin (daraprim), v kombinaci se sulfodemizinem, sulfadimethoxinem, chemickým cidem. Pro dezinfekci můžete použít 1,5-2% roztok chloraminu.
Efektivní Preventivním opatřením je každodenní důkladné čištění kočičího pelíšku a jeho vyplachování vroucí vodou. Je třeba dodržovat následující pravidla: vyšetřit kočky na toxoplazmózu; zabránit úzkému kontaktu dětí a těhotných žen s kočkami; po manipulaci s kočkami a manipulaci se syrovým masem si důkladně umyjte ruce; důkladná likvidace kočičích výkalů; kočky by neměly být drženy v prostorách, kde se skladují potraviny; vytrvalý boj proti hlodavcům ve skladech potravin.
Lidská toxoplazmóza. Toxoplazmóza postihuje především mozek, zrakové orgány a dále vnitřní orgány, lymfatické uzliny a kůži.
Vrozená toxoplazmóza může být akutní nebo chronická. Akutní toxoplazmózu většinou provází horečka, bolesti hlavy a svalů.
Chronická toxoplazmóza může trvat roky. Je charakterizována nízkou horečkou, slabostí, bolestmi hlavy, podrážděností, sníženým zrakem, pamětí a výkonností, zvětšenými játry, slezinou a lymfatickými uzlinami. Časté jsou myokard a zápal plic. Pouze laboratorní testy mohou určit příčinu onemocnění.
Nejčastěji se koronavirovou enteritidou nakazí zvířata chovaná ve velkých skupinách (ve školkách nebo ve skupinovém ustájení). K infekci dochází fekálně-orální cestou, nejčastěji je zdrojem viru pro koťata jejich matka.
Kočičí koronavirus je vylučován ve velkém množství (miliardy virových částic v 1 gramu trusu) ve výkalech infikovaných koček. K infekci koronavirem dochází, když kočky virus pozře nebo vdechnou. Virulence (infekčnost) tohoto viru je vysoká, k šíření stačí malá částečka steliva z kočičího steliva, který dříve používala infikovaná kočka. Podle různých studií je 60 až 80 % celé kočičí populace infikováno koronavirem nebo s ním bylo někdy v kontaktu.
Kočičí koronavirus je relativně stabilní a může zůstat životaschopný v prostředí po dobu 7 týdnů.
Virus vstupuje do těla orofaryngem a primárně postihuje epiteliální buňky gastrointestinálního traktu (tenké střevo). Imunitní systém kočky pracuje na likvidaci viru a většina zvířat infekci překoná, což má za následek eliminaci (odstranění) viru z těla. Proces přirozené eliminace koronaviru může trvat několik týdnů až několik měsíců.
Kočičí koronavirus téměř nikdy neprochází placentou k nenarozenému kotěti. Většina koťat se nakazí po opadnutí hladiny ochranných protilátek v mléce, tzn. obvykle ve věku 5-7 týdnů.
Riziko nepřímého přenosu (oblečením, rukama majitelů, zvířaty jiného druhu) je malé, takový přenos je možný pouze při přímé kontaminaci oblečení nebo obuvi trusem infikované kočky.
Kmeny koronaviru. Kočičí virová peritonitida
Je zvykem rozlišovat dva kmeny viru – vlastní „střevní“ kočičí koronavirus (FCoV) a infekční peritonitidu (koronavirus) (FIP). Tyto viry jsou extrémně podobné v antigenním složení a FIP je mutantní forma střevního viru (ke změně dochází v těle hostitelského zvířete pod vlivem stresových faktorů).
Střevní forma koronavirové enteritidy (FCoV) je obvykle dosti mírná a nepředstavuje život ohrožující onemocnění, zatímco systémová forma, infekční peritonitida, je závažný, téměř 100% smrtelný stav.
Je velmi důležité pochopit, že ačkoli onemocnění koronavirová enteritida a infekční peritonitida mají stejný patogen, jsou zásadně odlišné a v žádném případě nejsou totožné nemoci. U kočky s enterickým koronavirem se nikdy nemusí vyvinout virová peritonitida a kočka s FIP nemusí virus vylučovat ze střeva ve výkalech.
Virus kočičí infekční peritonitidy FIP je produktem mutace kmene střevního koronaviru. FCoV má tropismus pro střevní epiteliální buňky a množí se pouze v nich, přičemž po mutaci virus infikuje makrofágy (buňky leukocytárního systému, jehož hlavní funkcí je vstřebávání cizorodých buněk) a šíří se krevním řečištěm do celého těla, ovlivňující všechny orgánové systémy.
Nakažlivost střevní formy koronaviru je extrémně vysoká, zatímco pravděpodobnost vyvolání onemocnění virovou peritonitidou koček je naopak malá – virová peritonitida koček se vyvine u méně než 10 % koček infikovaných koronavirem.
Ohrožena jsou zvířata mladší jednoho roku a také zvířata chovaná v nevyhovujících podmínkách, pociťovaná působením stresu nebo jiných imunosupresivních stavů.
Když se kočka dostane do kontaktu s koronavirem, existují 4 scénáře:
- U zvířete se vyvine FIP (jak je uvedeno výše, vyskytuje se u méně než 10 % infikovaných zvířat).
- Kočka bude na chvíli vylučovat virus, bude produkovat protilátky, pak přestane vylučovat virus a titr protilátek klesne na nulu. Přibližně v polovině všech případů infekce trvá vylučování viru do měsíce a pouze 5 % koček vylučuje virus déle než 9 měsíců.
- Kočka se stává celoživotním nositelem FCoV (13 % všech infikovaných koček). Tyto kočky neustále vylučují FCoV ve výkalech a lze jej detekovat. Většina celoživotních nosičů zůstává klinicky zdravá, ale u některých se rozvine chronický průjem.
- Kočka je vůči viru odolná – zdá se, že zhruba 4 % koček z celé populace jsou vůči nákaze koronavirem absolutně rezistentní, virus nikdy nevypustí do vnějšího prostředí, vyvine se u nich imunitní odpověď, kterou je téměř nemožné zjistit, protože titr protilátek je extrémně nízký.
Příznaky koronavirové enteritidy
Koronavirová infekce u koček probíhá nejčastěji bez obtíží, nebo se projevuje středně závažnými příznaky spojenými se zánětlivým procesem v tenkém střevě (coronavirová enteritida) v důsledku destrukce střevní sliznice.
Projevy koronavirové enteritidy u koček:
- měkká nebo tekutá stolice, smíšená s krví nebo hlenem (nebo bez nečistot);
- špatný přírůstek hmotnosti;
- špatná chuť k jídlu;
- horečka
Tyto příznaky zpravidla nezpůsobují vážné zhoršení celkového stavu a nevyžadují medikamentózní léčbu, pokud nemluvíme o sekundární infekci nebo doprovodných onemocněních.
Očkování
Bylo mnoho pokusů vyvinout účinnou a bezpečnou vakcínu proti FIP, ale většina z nich selhala. V současné době je na trhu intranazální vakcína proti kočičímu koronaviru Primucell, Pfizer.
Vakcína je vyrobena na bázi teplotně závislého kmene koronaviru, tento kmen je schopen replikace (reprodukce) pouze v orofaryngu, kde je nižší teplota, takže navozuje lokální imunitu u brány vstupu viru, ale produkuje velmi malé množství systémových protilátek.
Tato vakcína je účinná proti koronaviru a splňuje bezpečnostní požadavky, ale neexistují žádné přesvědčivé důkazy na podporu její účinnosti proti infekční peritonitidě způsobené koronavirem. Navíc v době, kdy dosáhnou 16. týdne věku (doporučené období pro primovakcinaci), je většina rizikových koček již séropozitivní (měla kontakt s koronavirem), což znamená, že očkování nedává smysl.
Enterický koronavirus není závažné onemocnění, proto se očkování proti němu používá jen zřídka, ale účinnost FIP vyžaduje další výzkum.
Od roku 2014 nebyla tato vakcína zařazena na seznam doporučených vakcín Světové asociace malých zvířat (WSAVA).
Diagnóza kočičího koronaviru
Koronavirus je poměrně obtížné diagnostikovat, protože naprostá většina koček jsou asymptomatické přenašeče nebo virus vylučují po značnou dobu.
FCoV se vylučuje stolicí, takže nejcitlivějším testem je Coronavirus Infection Test (FCoV Ag) pro detekci viru ve stolici. Velmi zřídka se koronavirus uvolňuje ve slinách, zpravidla k tomu dochází v počáteční fázi infekce.
Jediný PCR test výkalů není příliš informativní: Pokud kočka vylučuje virus příležitostně, může, ale nemusí virus vylučovat po krátkou dobu.
Test PCR by měl být součástí řady studií a nejlépe se provádí v kombinaci s imunofluorescenčními testy na protilátky.
Existují různé názory na to, jak spolehlivě prokázat, že koronavirus byl eliminován (že kočka byla osvobozena od infekce) – k tomu se zpravidla navrhuje provést 5 po sobě jdoucích fekálních testů metodou PCR s intervalem 4 týdny a všechny výsledky budou negativní.
Podle Švédského virologického institutu se kočka považuje za nevylučující koronavirus, pokud jsou 4 fekální PCR testy odebrané po sobě v intervalu 7-10 dnů negativní.
V každém případě kočka, která podle výsledků řady testů nevylučuje virus, není nebezpečná pro ostatní zvířata ani v chovu, ani v chovu a neinfikuje ostatní kočky kontaktní, pohlavní a vertikální (prostřednictvím rozmnožování) cestou.
Aby se zjistilo, že kočka je celoživotním přenašečem koronaviru, musí výsledky testu stolice na FCoV zůstat pozitivní po dobu alespoň osmi měsíců.
Prevence infekce koronavirem
Ve skupinách koček, které nejsou infikovány koronavirem, je nutné vyšetřit všechny nově přidávané kočky a nezanášet do chlouby séropozitivní zvířata.
Je vhodné, aby nově příchozí kočky pocházely ze školek, kde jsou všechna zvířata testována na koronavirus (FCoV) a séronegativní (ukázat negativní výsledek).
Pokud se zvířata nevyšetřují, doporučuje se je dát do karantény. Doba karantény v oddělené místnosti s odděleným zásobníkem by měla být 12 týdnů, poté se provede opakovaný test.
Do chovatelských stanic bez FCoV by měly být povoleny pouze kočky s nulovými titry protilátek.
Infekci FCoV lze přirozeně odstranit z chovatelské stanice s méně než 10 zvířaty, zatímco pokud je ve stejném zařízení v kontaktu více než 10 zvířat, spontánní přirozené vymizení viru je velmi nepravděpodobné, protože dochází k neustálému křížovému přenosu z jedné kočky na druhou. .
U takových skupin koček je nutné provádět testování a izolovat kočky a koťata po dobu 12 týdnů. Včasné odstavení (před 4 týdny) a odebrání koťat od séropozitivních matek ve 12. týdnu pomáhá infekci vymýtit. Všechny kočky s pozitivním testem by měly být odstraněny, i když to nezaručuje rychlou eliminaci viru, protože asymptomatičtí přenašeči mohou být séronegativní.
Pokud jsou kočky chovány uvnitř, je nutné zajistit pro každou kočku samostatný pelíšek, ideálně v různých místnostech. Podnosy by měly být udržovány čisté a je třeba se vyvarovat zbytků zaschlých výkalů, které se stávají těkavými. Pro minimalizaci šíření fekálních mikročástic je vhodnější používat uzavřené zásobníky a bezprašnou hrudkující podestýlku.
Mísy s jídlem by měly být umístěny co nejdále od táců s náplní.
Pokud jste ztratili kotě kvůli FIP, počkejte alespoň měsíc, než si pořídíte nového mazlíčka.
Eliminace (izolace) viru
Mnoho majitelů koček a chovatelských stanic má obavy z rychlé eliminace koronaviru u koček. Na internetu najdete nejfantastičtější vícestupňová schémata pro odstranění viru, která obsahují doporučení týkající se stravy, kurzy imunomodulátorů z několika léků, vitamínů, antioxidantů, homeopatických léků atd. Autoři těchto schémat mají zpravidla vzdálený vztah k veterinární medicíně a ještě vzdálenější vztah k principům medicíny založené na důkazech.
Pokud nehovoříme o nekontrolovaném užívání souboru imunostimulačních léků, jakékoli akce majitele zaměřené na „eliminaci“ nepoškodí zvíře, ale pravděpodobně neovlivní virus. Je nutné pochopit, že drtivá většina koček dříve nebo později virus sama odstraní (jinak by byla úmrtnost na virus velmi vysoká), a kočky, které jako první vykazovaly status přenašeče (bez klinických příznaků onemocnění) a poté přestali vykazovat virus v testech, prakticky nedostanou FIP, respektive jejich riziko onemocnění virovou peritonitidou se rovná riziku pro populaci koček jako celek.
Důležité! Neškodný koronavirus ve stresu zmutuje ve smrtící FIP. Čím méně stresu, čím menší je kočičí populace, tím větší je šance, že pokud se nakazí koronavirem, FIP se nerozvine. Čím více majitelů začne s virem experimentovat, „léčit“ a „eliminovat“, zejména pokud jde o nucené podávání jakýchkoli léků, tím více stresu u zvířete způsobí a tím se zvýší pravděpodobnost rozvoje FIP.
U koček přenášejících koronavirus je největší šance na rozvoj FIP před dosažením jednoho roku věku, takže pokud si vaše kočka vytvoří protilátky proti FCoV později v životě, je nepravděpodobné, že by se u ní rozvinula FIP.
Opatření, která mohou přispět k eliminaci nebo alespoň asymptomatickému přenosu koronaviru:
- Dobrá péče, udržování vysoké úrovně hygieny;
- Kompletní, pestré krmení krmivem s vysokým obsahem bílkovin.
Existuje názor, že okyselení trávicího traktu, kterého je dosaženo především vysokým podílem tepelně nezpracovaných masných výrobků ve stravě, může přispět k eliminaci koronaviru, což však nepotvrzují žádné rozsáhlé výzkumy, navíc krmení syrová strava přirozeně zvyšuje riziko helmintiáz, toxoplazmózy atd.;
- Antioxidanty jako vitamíny A, C a E a zinek mohou mít antivirové a/nebo imunostimulační účinky. Všechny vitamínové přípravky má smysl užívat v relativně krátkých kursech a pod dohledem veterináře. Vitamin A se u koček špatně vstřebává z rostlinné potravy, ale zdrojem tohoto vitaminu mohou být játra nebo ryby (halibut, treska). Vitamin A by se neměl užívat déle než 6 týdnů, protože existuje riziko nadměrného hromadění v kostní tkáni. Vitamíny C a E mohou být kočce podávány po delší dobu, je však třeba sledovat pH moči, který lze okyselit použitím kyseliny askorbové, což vede k cystitidě a ukládání krystalů šťavelanu vápenatého.
Není třeba pokračovat v používání antioxidantů déle než několik měsíců poté, co byla kočka vystavena FCoV, a to může být škodlivé.
Cenu testů na koronavirovou infekci a infekční zánět pobřišnice najdete v sekci Expresní diagnostika nemocí koček
U koček prodávaných do zahraničí jsou výsledky imunochromatografických studií přeloženy do angličtiny a certifikovány pečetí centra.
