Činčila – toto není kotě. mazlení a mačkání se nedoporučuje. Pokud chcete, aby se vás zvíře nebálo, musíte mu dát najevo, že mu neublížíte.
Vše se dělá postupně. V prvních dnech stěhování je lepší ho vůbec nerušit, hlavně ho nesbírat. Může sedět, schovaný v domě – to je normální. Bude se cítit chráněn. Nebo naopak – bude se chovat agresivně. Každý prožívá stres jinak. Sice se často najdou výjimky, kdy je šuška od prvního dne v kontaktu – ale přece jen musí v prvních dnech proběhnout aklimatizace. Jinak vyvoláte plíseň.
Můžete dát ponořte se v prachové lázni – to činčilu velmi potěší (koupky dejte do klece ne na dlouho, stačí 20-30 minut, po 3-4 dnech – časté koupání může vysušovat pokožku a způsobit lupy)
V podavači Mělo by tam být granulované krmivo (základní), v napáječce by měla být čistá voda (vodu lze dávat buď usazenou nebo převařenou – dle uvážení. Já dávám čištěnou, z filtru – který sedí cca den a pije to celá rodina). Seno – doslova špetka (není třeba plnit plnou misku na seno), od té doby sežerou dostatek – a v žaludku nezbude místo na hlavní jídlo)))
báječný – dejte rukou (dejte do ruky suché jablko a podejte ho zvířeti). Snad se bude zpočátku bát. Ale brzy ho převládne zvědavost a touha po něčem chutném a naučí se jíst z vaší ruky a nebát se toho. Dejte mu vědět, že ruka není děsivá, ruka není nebezpečí a ne nepřítel. ale přítel! Ruka – dává něco chutného)))
A s takovými každodenními interakcemi rychle naučíte své zvíře, že by se vás nemělo bát. Neublížíš mu. Od častého lovu z klece a mačkání činčily děsí a roztrpčuje činčily. Naučte je chodit k vám a nebát se. Po chvíli, jakmile se objevíte poblíž klece, činčila požádá o držení ve vaší náruči))
Činčily možné čichat za uchem a pod krkem – moc se jim to líbí (ale když už se tě nebojí a úplně ti důvěřuje).
Pusťte ho ven na procházku po bytě — přístup je individuální a majitel se rozhoduje sám. Ale chci vás varovat, že zkušení chovatelé jsou kategoricky proti takovým procházkám. Existuje mnoho rizikových faktorů pro zvíře:
1 — chodit po podlaze s nohama/pantoflemi atd. I když si sundáte boty z ulice, stále stojíte na chodbě, kam jste právě šlápli botami z ulice (kde pobíhají kočky a psi, bezdomovci a lišejníci atd.) – a to se nese byt u nohou, svrchního oblečení atd. Pro lidi je to všechno známé prostředí. Ale pro činčily existuje obrovské riziko infekce.
2 — Činčily jsou hlodavci, což znamená, že ochutnají vše, co jim přijde do cesty. Může to být (například) kousek chleba, který zapadl za noční stolek a dávno zplesnivěl – a když ho sní schnilla, hrozí obrovské riziko otravy. Může to být domácí květina v květináči, která může způsobit otravu nebo tvorbu plynu u činčily (což je pro nezkušeného majitele velmi obtížné vyléčit, nebo dokonce postřehnout).
3 — Činčily žvýkají tapety (možnost otravy lepidlem), dráty (proud) atd.
4 — Velmi časté jsou možnosti poranění činčil při procházce po bytě. Zvíře je malé a dokáže zalézt i do té nejužší štěrbiny (například pod pohovku, za skříní – a uvízne tam!) – když se k němu snaží dostat, odstrkuje objemný předmět – časté případy udušení zvířat. Časté případy, kdy někdo nešťastnou náhodou šlápl nebo si na něj sedl, byl skřípnut dveřmi atd.
Proto je nejsprávnějším způsobem chovu činčil prostorná klec, kde bude zvíře pohodlně skákat na policích.
Pokud máte děti – pak je to další typ rizika pro činčily. Opakuji, činčila není kočka, nelze ji zvednout ani zmáčknout. Děti velmi často nepočítají správně a ve snaze chytit činčilu ji chytí nesprávně a zranění je pro zvíře nebezpečné. Byly případy, kdy se činčilám utrhl konec ocasu a zlomily se jim tlapky.
Činčila je povolena vzít za ocas, ale – na kořeni ocasu a ne na špičce. Tito. Jemně zakryjte ocas „u zadku“ celou dlaní – je to pro ně zcela bezbolestné a normální. A méně poškodíte jejich luxusní kožíšek, protože pokud činčilu často držíte v rukou, srst se jim rychle mastí. Při vyděšení a chycení činčila svléká srst (tam, kde jste se ji snažili držet, může kousek srsti vypadnout).
Doufám, že jsem vás ještě moc nevyděsil a nezměnili jste názor na získání tohoto chlupatého zázraku? ))) Ještě dodám, že když se v domě objeví činčila, je to takové štěstí! Při komunikaci se svým chlupatým mazlíčkem získáte morální a estetické potěšení. Činčily jsou jako malá „antistresová“ zvířátka – vždy vás v těžkých chvílích podpoří svým aktivním a energickým chováním (stačí sedět u klece na pár minut a pozorovat ho – a pocítíte ohromný morální klid). A pokud dosáhnete lásky a respektu své činčily, stane se vaším věrným přítelem, bude jezdit na vašem rameni a líbat vás na rty))) jemně kousat vaše prsty – takto vyjadřují svou péči)))
