Přemýšleli jste někdy nad tím, proč divoká zvířata, i přes své skvělé přizpůsobení přírodním podmínkám, žijí alespoň o polovinu déle než domácí zvířata? Kromě případů tragických úmrtí jsou hlavní příčinou infekční a parazitární onemocnění.
Nemáme důvod se domnívat, že v přelidněných městech s obrovským množstvím toulavých zvířat a silným znečištěním ovzduší a půdy je epidemiologická situace lepší než v lese. Naopak, základní zdravý rozum naznačuje, že zde je riziko nákazy mnohem vyšší. Často však lze slyšet názor, že očkování minimálně dospělých psů je zbytečný až škodlivý postup. Pokusme se vyvrátit nejčastější mýty o očkování.
Mýtus 1. Pes je chráněn vlastní imunitou.
Víte, jak se vyvíjí imunita? Uveďme si jednoduchý příklad ze života. Na parkovišti žije fena, kterou krmí ostraha a pracovníci autoservisu přímo tam. Přirozeně jednou ročně přiváží štěňata. Ve svém posledním vrhu se pejskovi narodilo sedm zcela zdravých miminek, ke kterým se okamžitě připojili soucitní obyvatelé sousedních domů. Přes veškerou péči se dvě ze sedmi štěňat dožila jednoho roku. Na otázku, co se s nimi stalo, odpověděl hlídač nevinně: onemocněli a zemřeli. O přeživších psech tedy můžeme říci, že v současné době mají určitou imunitu vůči těm infekcím, které si vyžádaly životy jejich bratrů a sester. Přesně tak příroda „očkuje“ zvířata.
Ale s největší pravděpodobností má váš mazlíček úplně jiný osud. Narodil se jako čistokrevný pes, byl jedním z mnoha štěňat, která všechna, i ta nejslabší, vychovala a odchovala chovatel ve skleníkových podmínkách. Totéž se stalo jejich mámě, tátovi a všem jejich předkům až bůhví jak daleko do minulosti. Odolnost čistokrevných psů vůči infekcím je přirozeně snížena ve srovnání se zvířaty, která prošla přísným přírodním výběrem. A jakmile vezmete štěně poprvé ven, okamžitě ho napadnou viry, které jeho imunitní systém „vidí poprvé v životě“. Jsou v půdě, ve vzduchu a prakticky není šance je nepotkat. A proto není jiné spásy kromě očkování.
Mýtus 2. Očkování může způsobit vážné komplikace.
Abychom pochopili důvod těchto obav, musíme si připomenout, jak vakcína funguje. Tento lék obsahuje infekční agens, které, jakmile jsou v krvi psa, způsobí, že jeho imunitní systém okamžitě začne produkovat protilátky k boji proti viru. Existují vakcíny s živým, ale výrazně oslabeným a s mrtvým patogenem. První poskytují trvalou imunitu po dobu nejméně jednoho roku – to znamená, že zaručují, že během této doby bude tělo nadále produkovat protilátky v dostatečném množství, aby se ubránilo infekci způsobené tímto virem. Vakcíny s mrtvým patogenem neposkytují tak stabilní a dlouhodobý účinek, a proto se používají méně často.
Moderní vakcíny jsou polyvalentní, to znamená, že obsahují patogeny několika pro psy nejnebezpečnějších virových onemocnění, a monovalentní, které navozují imunitu pouze proti jedné infekci. Lékaři zpravidla používají obojí. Polyvalentní vakcínou se očkuje proti psince, parovirová enteritida, adenovirová infekce, psí parainfluenza, monovalentní vakcína se používá proti leptospiróze a vzteklině.
Očkování, jak vyplývá z jeho popisu, samozřejmě vyžaduje určitou zátěž organismu a může způsobit komplikace, pokud je nemocí oslaben nebo vyčerpán. Abyste tomu zabránili, musíte dodržovat dvě jednoduchá pravidla:
1. Pes musí být absolutně zdravý. Sebemenší odchylka od normy, včetně mírného snížení chuti k jídlu a mírné poruchy stolice, je kontraindikací očkování a důvodem k návštěvě lékaře a vyšetření, nikoli však k úplnému odmítnutí očkování.
Když už mluvíme o chuti k jídlu, stalo se, že správná výživa je klíčem ke zdraví, a tedy k úspěšnému boji zvířete s infekcemi. Při výběru jídelníčku se tedy zaměřte na jídlo připravené moderními technologiemi a obsahující všechny potřebné živiny a mikroprvky včetně probiotika Bacillus Subtilis. Ten je zodpovědný za zdravou rovnováhu střevní mikroflóry psa. Takové jídlo je již dostupné mezi ruskými superprémiovými výrobci.
2. Pes musí být bez parazitů. 10 dní před očkováním by měl být vašemu mazlíčkovi podán anthelmintikum. To bude stačit, když podle očekávání svého psa odčervíte čtyřikrát ročně. Pokud tak neučiníte, měli byste lék podat dvakrát s přestávkou tří týdnů. To znamená, že se za měsíc budete muset připravit na očkování.
Pokud jste dodrželi tato pravidla, neměli byste se očkování bát, na druhé straně vah je totiž nejen zdraví, ale i život vašeho psa. Stačí říci, že úmrtnost na psinku je 80-90%, na leptospirózu – 65-90%, na vzteklinu – 100%. Mimochodem, poslední dvě nemoci jsou snadno přenosné na lidi.
Mýtus 3. Po roce není potřeba psa očkovat.
Jak jsme již řekli, délka očkování je jeden rok, takže záruku proti onemocnění poskytuje pouze každoroční očkování. Pokud chcete mít klid na zdraví svého psa, jehož imunita ve městě vůbec neposiluje a ona sama je s přibývajícím věkem zdravější, je potřeba dodržet jasný očkovací kalendář. Existuje několik z nich a váš veterinář rozhodne, který z nich byste měli použít. Jako příklad se podívejme na toto běžné schéma.
Ve 4–6 týdnech (psinka a parvovirová enteritida);
V 8-9 týdnech (psinka, parvovirová enteritida, adenovirová infekce, parainfluenza psů + leptospiróza);
Ve 12 týdnech a poté každý rok života psa – přeočkování (opakování předchozích očkování) a také očkování proti vzteklině
U jiných schémat se první očkování provádí v 8-9 týdnech a očkování proti vzteklině se odkládá až po výměně zubů – 6-8 měsíců.
Při vakcinaci štěňat je velmi důležité dodržovat karanténu, to znamená, že pes by neměl přijít do kontaktu s jinými zvířaty a vycházet ven až po uplynutí dvoutýdenního období po přeočkování, tedy do 3,5 měsíce věku. Bez ohledu na to, jak veselé, veselé a zdravé se vám štěně může zdát, nezapomeňte, že jeho tělo v této době intenzivně bojuje se zavlečeným virem, vytváří si imunitu. Jakýkoli extra stres způsobený infekcí může vést k nenapravitelným následkům, proto vám doporučujeme nejen nechodit, ale ani nenosit štěně venku v náručí a také mu nedovolit přijít do kontaktu s vaší venkovní obuví a oblečení. Při očkování dospělého psa byste měli být také opatrní: odejít od davů jiných zvířat, zejména bezdomovců, a dva týdny sledovat stav domácího mazlíčka.
Mýtus 4. Můžete ušetřit peníze za očkování.
Lékaři majitelům zpravidla nabízejí očkování dováženými nebo tuzemskými vakcínami, které na našem trhu existují již dlouho a výborně se osvědčily. Lékař vám poradí, jaký vybrat. Lék vybere pro vašeho psa individuálně s ohledem na jeho zdravotní stav, životní styl a vaše možnosti. Pokud se však chystáte se svým mazlíčkem vycestovat do zahraničí nebo navštívit zahraniční výstavy, měli byste myslet na očkování léky od amerických a evropských výrobců uznávaných po celém světě. Vyhnete se tak případným komplikacím při předkládání veterinárního pasu vašeho psa.
Někteří lidé, aby ušetřili, koupí vakcíny ve stánku na tržnici a sami si psa naočkují, ale zde je šetřit nevhodné, protože za léčbu nemocného psa pak budete muset zaplatit mnohem více. Při aplikaci subkutánní injekce samozřejmě nejsou žádné potíže, ale není zaručeno, že bude dosaženo požadovaného účinku a nikoli účinku opačného. Pamatujte, že kvalita drogy zcela závisí na teplotě skladování. Ani v místě prodeje, ani během přepravy by neměla opustit lednici – při překročení teploty 8°C se účinná látka začne velmi rychle kazit a účinek vakcíny prudce klesá. Prodejna nebo lékárna navíc musí mít licenci na prodej takových léků.
Očkování psů by mělo být prováděno pouze na veterinární klinice. Před zákrokem musí lékař zvíře vyšetřit, změřit mu teplotu a vyslechnout majitele, aby se ujistil, že je pes zdravý. Po vakcinaci je povinen provést záznam s uvedením data a typu vakcíny do veterinární knihy zvířete a zapečetit ji pečetí kliniky.
Pokud vás tento článek zaujal, můžete jej sdílet se svými přáteli pouhým kliknutím na jedno tlačítko:
