Statistiky říkají: každá třetí ruská rodina má domácího mazlíčka. Chovají všechny – psy a kočky, fretky a činčily, miniprasátka a dokonce i lemury. Jeden problém je, že jich žije méně než lidí a každý majitel dříve nebo později stojí před otázkou: kde pohřbít zesnulého?
Na okraji lesa
Obyvatelé města Dzeržinskij u Moskvy jsou pobouřeni: vedle městského hřbitova roste spontánní hřbitov pro zvířata. Poslední úkryty pro lidi a psy odděluje plot, ten byl ale podle občanů již přestěhován kvůli nedostatku místa pro lidské pohřby. A pokud to znovu posunou, babičky a bobky budou ležet za stejným plotem. Což je podle občanů rouhání. A je to nebezpečné, protože zvíře pohřbené bez jakýchkoli pravidel by mohlo zemřít na infekci, jejíž spory přetrvávají v zemi desítky let.
Situace je typická pro každou obec v regionu, kde hřbitovy přiléhají alespoň z jedné strany k lesnímu pásu. Právě do lesů u lidských hřbitovů chodí bezútěšní občané pohřbívat své ztracené kočky a psy. Hřbitovy pro zvířata se mimochodem od lidských pohřebišť liší pouze absencí plotu a správce a všechny atributy – hroby, kříže, náhrobky – i když ve zmenšené velikosti, jsou přítomny.
„Pochovávat zvířata vedle lidí je neetické; taková pohřebiště by měla být oddělena hygienickou zónou,“ říká Anton Avdějev, předseda moskevského městského výboru Odborového svazu pracovníků pohřebních služeb. „Ale otázka pohřbu sama o sobě je otázkou lidskosti, projevu lásky k zesnulému. Majitelé, s nimiž zvíře žije několik let pod jednou střechou, ho považují za člena rodiny a vykopáním hrobu a umístěním pamětní cedule si dávají najevo svou lásku. Jasné pocity je třeba stimulovat, proto jsou potřeba hřbitovy pro domácí mazlíčky.“
Avdějev nepodporuje obavy, že se infekce ze spontánního hřbitova rozšíří po městě. Těžko si představit, že by majitel psa, který byl včera zdravý a nakazil se řekněme vzteklinou, nekontaktoval veterináře. Mrtvolu nemocného zvířete k pohřbu už ale nevydají.
Podnikatelský projekt bez budoucnosti
Jak oddělení spotřebitelského trhu a služeb hlavního města, tak stejnojmenné ministerstvo RG poblíž Moskvy uvedly, že v Moskevské oblasti není jediný státní hřbitov pro domácí mazlíčky. Podle Antona Avdějeva je na předměstí Chimki jediný soukromý hřbitov v celém regionu pro naše malé bratry, ale kvůli nerentabilnosti se chystá zavřít. Za prvé, je to daleko – ne každý obyvatel jižních moskevských obvodů nebo regionu půjde pohřbít zvíře do Chimki. Je jednodušší jej pohřbít vedle lidského hřbitova ve vašem městě nebo na okraji oblasti lesoparku hlavního města. Za druhé, na tomto hřbitově existuje pouze jeden způsob pohřbívání – kremace. Ne každý majitel je na to připraven a navíc individuální kremace, která je dodávána s kapslí popela a místem pro ni v malém kolumbáriu, je cenově srovnatelná s dobrým penzionem u Moskvy. Rozpočtová kremace bude stát 2 tisíce rublů, ale jde o skupinovou kremaci. Pec se pod ní spustí, když je tam několik mrtvol. Smíšený popel si majitelé berou jen zřídka, zpravidla jej likvidují sami pracovníci hřbitova a na čtyřnohého mazlíčka si člověk nepamatuje.
Zákon nezakazuje vytváření soukromých hřbitovů pro zvířata. “Ale toto je obchodní projekt bez budoucnosti,” je si jistý Avdějev. — Pro lidi jsou hroby místem odpovědnosti pokračující v rodině k zesnulému příbuznému, kam přijdou další generace. Hroby zvířat zajímají pouze majitele a po jejich smrti jsou odsouzeny k zapomnění.“ V ideálním případě by takové hřbitovy měly být vytvářeny na principech partnerství veřejného a soukromého sektoru, přičemž by se náklady na jejich údržbu rozdělily mezi podniky a úřady. Ale před tím, vzhledem k tomu, že ne na všechny lidské hřbitovy u nás se lze dívat bez slz, je naše společnost ještě daleko.
Graves of the Insufferable Series
Úřady Dzeržinského slíbily obyvatelům, že již nebudou hýbat plotem na lidském hřbitově. Nikdo ve městě se ale nechystá bourat spontánně vzniklé pohřebiště čtyřnohých zvířat a vyhrabávat mrtvoly již zakopaných zvířat. A je nepravděpodobné, že by se to někdy dalo dohromady. Hrob, i když v něm bezkořenný Bobík odpočívá, je pro většinu lidí posvátným místem. Ruka se nezvedne.
Nezbývá než počkat, až čas Bobikovo místo posledního odpočinku srovná se zemí. A ujistěte se, že se poblíž neobjeví žádné nové hroby. Dzeržinského úřady jsou schopny udělat to druhé.
Sociální síť VKontakte nedávno provedla průzkum na téma: kde je pohřbeno vaše zvíře? Téměř 900 lidí hlasovalo a byly jim nabídnuty následující možnosti: v lese nebo na volném pozemku, ve venkovském domě, na zvířecím hřbitově, vyzvednuto na veterinární klinice, co dál – nevím. 67 % respondentů zvolilo první možnost, 25 % – poslední. Zbývající jednotky hlasů přišly z dachy a veterinární kliniky.
Venčení psů je upraveno různými dokumenty vycházejícími ze zákona. Většina pravidel pro držení a venčení psů byla přijata již v roce 1980, článek 449. Mnoho z nich platí dodnes. Zákon o týrání zvířat je uveden v občanském zákoníku Ruské federace v článku 137. Nedávno vyšlo její nové vydání. Což se mimochodem stalo předmětem nových diskuzí.
Na regionální úrovni platí téměř stejná pravidla jako na federální úrovni. Netýkají se ale vlastníků soukromého majetku. To v případě, že je pozemek uzavřen plotem a je na něm výstražná značka. Takoví majitelé mohou venčit své mazlíčky bez dalšího příslušenství. Ale to je jen procházka se psem na soukromém pozemku.
Pro milovníky městských procházek na veřejných místech a v blízkosti bytových domů je ale všechno jinak. Bohužel mnoho milovníků psů tato pravidla všemi možnými způsoby ignoruje. A někteří lidé o tom mají stále dost mlhavou představu.
Kde je venčení psů povoleno a kde ne?
Prostor pro venčení psů musí být oplocený. Je vhodné chodit ve specializovaných oblastech speciálně k tomu určených. Bohužel v mnoha městech takových míst není dostatek nebo neexistují vůbec. Na základě toho mohou pejskaři chodit i na prázdné paseky. Také v oblastech, kde jsou zvláštní nápisy „Procházky se psy jsou povoleny“ nebo „Psi mohou venčit“.
Pohostinská zařízení a obchody nepovolují psy. Kromě vodicích psů. Jiné zákony upravují jejich přítomnost na veřejných místech. O poskytování pomoci zrakově postiženým.
Na seznamu zakázaných míst jsou i školky, školy, hřiště a sportoviště. Protože náhlé pohyby a výkřiky mohou vyprovokovat psa k útoku. Stejný seznam zahrnuje všechny oblasti v blízkosti vzdělávacích a lékařských institucí. Jsou to také stadiony, kulturní parky, veřejné zahrady. Pláže a vodní plochy určené ke koupání lidí, aby se zabránilo znečištění. Venčení psa je na hřbitově zakázáno z morálních a etických důvodů. A na všech ostatních přeplněných místech.
Venčení psů se nedoporučuje blíže než 30 m od výše uvedených míst.
Venčení psa a povinné požadavky.
Psi jsou venčeni na krátkém vodítku a mají náhubek. Výjimkou jsou štěňata do tří měsíců a psi nepřesahující 20 centimetrů v kohoutku. Svého mazlíčka můžete pustit z vodítka, pokud má náhubek, a to zaručuje bezpečnost veřejnosti. To je však povoleno pouze v oblastech k tomu speciálně určených. Nedoporučuje se chodit na procházku se dvěma a více psy. Zejména pokud jde o bojová plemena.
Zákon také zakazuje procházky se psem bojového plemene bez náhubku. Zákaz se nevztahuje na speciálně oplocené plochy.
Denní doba pro venčení psů není regulována. Při procházce stačí zajistit ticho od 23.00 do 7.00 hodin ráno.
Dne 1. ledna 2018 však v Ruské federaci vstoupila v platnost novela zákona „O odpovědném zacházení se zvířaty“. Což se týká mimo jiné přepravy psů a jejich přítomnosti na veřejných místech. Nyní při průjezdu vozovky, hřišť určených pro děti a sportovní aktivity a na veřejných prostranstvích bude obyvatelům bytů stačit pouze vodítko pro zvíře. Samozřejmě vyjma bojových a velkých plemen. Při návštěvě obchodů, trhů, pláží nebo cestování veřejnou dopravou je nutný náhubek bez ohledu na velikost a plemeno psa.
Omezení pro děti a opilé občany.
Podle zákona mají v některých případech děti do 14 let venčení psa zakázáno. Pokud její výška přesahuje 40 cm v kohoutku a není v doprovodu dospělé osoby. Na ulici totiž může nastat situace, kdy dítě nebude moci nic dělat. Mezi psy může dojít například k potyčce. Boj nebude možné oddělit, ale vy sami se můžete zranit.
Nebo se pes může stát vůči osobě agresivní a bude obtížné jej omezit. V různých situacích totiž může zvíře reagovat na chování jiného psa odlišně. Nebo se bát opilého kolemjdoucího. V důsledku toho bude majitel odpovědný za případné pokousání nebo jiné způsobené škody. Hodně záleží na tom, jak je váš pes poslušný a vycvičený.
Neméně nepříjemný je i scénář procházky se psem. Když se pes utrhne z vodítka a vběhne do vozovky. Nebo tam s sebou zatáhne mladého majitele.
Venčení psů v opilosti je také zakázáno.
Některé další zákonné požadavky.
Očkování je povinné. Sotva má cenu popisovat potřebu těchto opatření.
Stanoví také posměšně kruté zacházení se zvířetem, které může vyvolat útok.
Velcí psi by měli být přepravováni na krátkém vodítku a náhubku. Pro mazlíčky trpasličích plemen existují speciální tašky a přepravní klece.
Ale jak ukazuje praxe, zákon je ohledně malých psů zcela neutrální. Pes může být klidně v náručí svého majitele, pokud není agresivní. V opačném případě může vlastník nést administrativní odpovědnost.
Venčení psa a zodpovědnost.
Vlastníci mohou nést odpovědnost za škody na cizím majetku a kontaminaci území. Uklízení exkrementů je nezbytnou součástí správného venčení psa.
Koneckonců, za opuštění „hromady“ může být majitel pokutován. V evropských zemích je to norma. I když to mezi Rusy vyvolává rozhořčení. Na jaře však jasně vidíme plody takové beztrestnosti. Zodpovědní chovatelé psů proto chodí jen s lopatkou a pytli.
Jsou také definovány pokuty.
Venčení psa na nádvoří obytného domu a ve vzdálenosti blíže než 30 m od něj může stát majitele od 500 do 1000 rublů. Stejnou částku může stát jízda městskou hromadnou dopravou bez speciálního vybavení.
Majitel psa chodí bez vodítka a náhubku na nepovolená místa. Výše pokuty se pohybuje od 1000 do 3000 rublů.
Za venčení psů na zakázaných místech se pokuta zvyšuje dvakrát až čtyřikrát. Zákon se však nevztahuje na toy plemena a štěňata.
Majitel také nemá právo přivést psa do ubytovny nebo obecního bytu bez souhlasu sousedů. V tomto případě se pokuta bude pohybovat také od 500 do 1000 rublů.
Poškození majetku a zanechání nečistot za vaším mazlíčkem také znamená trest. Pokuta 500 až 3000 XNUMX rublů v závislosti na místě incidentu.
Pokutován je i útok zvířete na člověka nebo jiného psa bez způsobení vážné újmy. Ve výši 4000 až 5000 rublů.
Lovečtí a bojoví psi jsou považováni za zdroj zvýšeného rizika.
Pokud pes tohoto plemene zaútočí, čeká majitele nejen pokuta. V některých případech může kromě náhrady způsobené škody vzniknout i trestní odpovědnost. Stanoví to články 118 a 164 trestního zákoníku Ruské federace.
Kultivovaní, kompetentní chovatelé a majitelé psů se vyhýbají místům, která zakazují venčení se zvířaty. Nenechávejte odpadní produkty jejich mazlíčků. Snaží se zajistit bezpečnost ostatních. Sledují chování psů ve společnosti. A pak by dodržování těchto docela jednoduchých pravidel pro venčení psa nemělo způsobit problémy.
Procházky se psem a kolemjdoucí.
Ale ne nadarmo se říká: zákon je tahák. Snaží se ho využít zcela nevhodně a ne k zamýšlenému účelu. Někteří, řekněme, nejsou úplně adekvátní občané. Soudní lidé a pacienti se skrytými duševními poruchami. Starší lidé jsou ve stavu rostoucího stařeckého šílenství. Přehnaně podezřívavé ženy, které se s hrůzou dívají na každého psa, bez ohledu na to, jak má náhubek. Nenávidí psy a všechna zvířata obecně. Ano, jsou to prostě šmejdi, tyrani a neurastenici v životě.
Takoví lidé z dálky začnou křičet, rozhořčit se, požadují, aby utekli se psem a rychle. A to bez důvodu. Jsou takové situace vzácné? Ano, jsou všude kolem. Venčení se psem se někdy může proměnit v noční můru.
A právě těmito zákony se takoví lidé snaží řídit. A přestože zákon samotný nebyl nijak porušen, hrozí, že jej použijí. Ze starých žen, prskajících slinami, sálá nebývalý hněv. Matky šeptají svým dětem, jaké kousavé monstrum je tam v dálce. Bát se a vyhýbat se jí. Z takových dětí pak nevyrostou milovníci přírody, ale stanou se z nich monstra. A takoví lidé, ohrožující všechny majitele psů, se objevují i v médiích. Tím, že nastaví společnost správným směrem a všechny incidenty vyhodí do povětří do velikosti slona.
Jaký je důvod tohoto postoje?
Samozřejmě je i spousta nevychovaných majitelů psů. Ale kvůli nim nemůžete nenávidět KAŽDÉHO! A přesně to se děje. A naše média k tomu jen přispívají. To znamená, že ti, kteří převzali odpovědnost za držení psa, na to musí myslet. A o sobě, o tom, JAK se chováš na ulici, jestli respektuješ city druhých. A o správné výchově vašeho mazlíčka – od úplného štěněcího věku! Pomůže literatura, psovodi ve výcvikových střediscích i zkušenější chovatelé psů. Pokud to nemůžete udělat sami, nemůžete to odkládat, musíte co nejdříve kontaktovat odborníka.
Na co pamatovat při venčení psa.
1. Ulice není veřejným záchodem. Majitel je povinen po svém mazlíčkovi uklidit.
2. Ne všichni lidé milují psy. Bez ohledu na to, jak roztomilý pes může svému majiteli připadat, musíte pochopit, že ne každý si to myslí. Neměli byste si pořizovat psa, pokud nejste ochotni dodržovat zákony a brát v úvahu názory jiných lidí. Na první žádost lidí v okolí byste měli vzít psa na vodítko (pokud jde bez něj).
3. Psi jsou různí, stejně jako jejich majitelé. Pes někoho jiného může být agresivní nebo nemocný. Může se pokusit získat práva na území, což může vyústit v boj. A je velmi, velmi obtížné oddělit bojové psy. Navazování známostí a hraní si s jinými psy by mělo být prováděno pouze se vzájemným souhlasem majitelů. A po probrání všech podrobností, například zda nechat domácí mazlíčky, aby si věci vyřešili, kdyby se něco stalo. Ještě lepší je vybrat si psa pro stálou společnost.
4. Venčení psa je zodpovědnost. A odpovědnost za jednání a chování psa nese především majitel. Záleží jen na něm, jak ho a jeho psa budou vnímat ostatní. Jestli se jim budou vyhýbat, jako malomocní, nebo se radovat, když je potkají, záleží na tom, jak dobře majitel vychová svého mazlíčka, kamaráda, plnohodnotného člena rodiny.
A pak bude na ulici stále méně konfliktů. A důvody, proč znovu a znovu revidovat a zpřísňovat zákony o venčení psů.
Kynologická instruktorka Yagovitina Yu.A
