Gorny Altaj je známý nejen svými památkami, ale také bohatou flórou a faunou. Právě zde se setkáte s obrovským množstvím zvířat, včetně vzácných – některé druhy jsou uvedeny v Červené knize.
Pojďme se podívat na ty nejzajímavější zástupce, za kterými stojí za to na Altaj přijet.
Hlodavec pika
Jedná se o savce, který patří mezi zajícovce, ale vzhledem je velmi podobný křečkovi, jen 2x větší a tlustší. Na Altaji se setkáte se dvěma atraktivními druhy piků – altajským a malajským. Druhý zástupce patří k ohroženému druhu a je uveden v Červené knize.
Chcete-li toto zajímavé zvíře vidět, vydejte se ve dne na procházku, protože piky jsou večer téměř neaktivní. Hnízda si staví mezi kameny a jako stavební materiál používají mech a listí. V zimě je velmi obtížné je spatřit, protože piky se schovávají pod sněhem.
Jedná se o hlodavce, kteří se živí zelenými částmi rostlin. Mezi jejich oblíbené pochoutky patří různá semínka a bobule, rádi jedí i houby. Jejich rodina je poměrně rozsáhlá: pikas raději žijí v párech (samci a samice), ale ne sami, ale v koloniích o 50 jedincích.
Zajímavost: každý pár má své vlastní jasné hranice území.
nadýchaný manul
Jde ale o vzácného zástupce zvířecího světa, který rozhodně stojí za pozornost, pokud se rozhodnete navštívit pohoří Altaj. Často se jí říká divoká kočka, protože je nejstarším zástupcem rodiny koček. Navenek to vypadá docela neobvykle: barva je neobvyklá a samotný manul je velmi načechraný.
Můžete se s ním setkat při návštěvě vysokohorských stepí Altaj, které hraničí s Mongolskem. Pallasovy kočky jsou zvířata milující svobodu a právě na tomto území se cítí dobře. Chcete-li je najít, vyberte si těžko dostupná místa, tato zvířata se snaží držet dál od lidí.
Jako predátoři se živí hlodavci, včetně piky. A zde se objevuje podobnost s kočkami: Pallasovy kočky raději kořist nehoní, ale schovávají se, číhají a teprve potom zaútočí.
Stojí za zmínku, že těchto charismatických zástupců kočičích druhů je každým rokem méně a méně, přestože je lov zakázán. Důvodem je pytláctví.
Ušlechtilý jelen
Jedná se o ušlechtilého jelena, který je cenný jak sám o sobě, tak i díky svým parožím, z nichž se na jaře získává pantokrin. Jedná se o velmi cennou látku, která se používá pro léčebné i kosmetické účely, protože pantokrin umožňuje prodloužit mládí a posílit imunitní systém. A to vše díky tomu, že koncentrace živin je tělem snadno absorbována.
V pohoří Altaj už jelen není tak vzácným hostem, protože zde s jeho chovem začali aktivně. Nyní je navíc chov jelenů jednou z nejperspektivnějších oblastí chovu hospodářských zvířat na tomto místě.
Ve volné přírodě toto zvíře snadno poznáte díky krásným rozvětveným rohům. Jediným vážným nepřítelem je pro ně vlk. Navíc, aby lovili jeleny, dravci se shromažďují v celém hejnu.
Ohrožený argali
Je pozoruhodná tím, že je největší horskou ovcí nejen v Rusku, ale i na celé planetě. Jeho charakteristickým znakem jsou velmi velké rohy, takže je těžké si ho splést s někým jiným. Stejně jako všichni výše uvedení zástupci (kromě piky) trpí pytláctvím a je uveden v Červené knize.
Bohužel tento druh nyní rychle mizí – v celé zemi není více než 700 zástupců tohoto druhu. Chcete-li je najít, měli byste se vydat do oblasti ve výšce kolem 3 kilometrů nad mořem. Nežijí sami, ale ve stádech.
Elegantní sněžný leopard
Další jméno je Irbis. Najdete ho na docela malém území Altajské republiky ve vysokohorském pásmu. Je také vzácným zástupcem zvířecího světa a stejně jako manul patří do čeledi koček.
Samo o sobě je to spíše tajné zvíře, které je uvedeno v Červené knize. Je však docela možné to vidět: sněžný leopard je jakousi vizitkou pohoří Altaj a nyní se stále více akcí provádí za účelem zachování a zvýšení jejich populace.
Pro děti se pořádají různé prázdniny, soutěže (například kreslení) a další akce, které jim umožňují dozvědět se něco více o sněžném leopardovi a hlouběji si vážit naší přírody.
Stejně jako mnoho zvířat trpí sněžní leopardi pytláctvím, což je činí ještě ostražitějšími vůči lidem. Tito predátoři vedou samotářský způsob života, loví hlavně večer a různě si označují své území. Mezi oběťmi jsou buď zvířata sobě rovná, nebo jedinci, kteří jsou o něco větší.
Stručně řečeno, pohoří Altaj je úžasným místem, které je bohaté na různé zástupce flóry a fauny. Pokud chcete získat nezapomenutelný zážitek, rozhodně doporučujeme toto místo navštívit!
V roce 2016 vyšlo další vydání Červené knihy Altajského území. A nedávno tým autorů obdržel regionální cenu v oblasti vědy a techniky v kategorii „Řešení problémů ekologie a ochrany přírody“.
Alexander Shmakov, Elena Shapetko, Viktor Petrov, Nadezhda Irisova, Valery Zhuravlev, Alexey Inozemtsev, Tatyana Terekhina, Natalya Ovcharova, Evgeny Davydov – to jsou jména vědců, kteří pracovali na publikaci. Jak však říká docentka katedry zoologie a fyziologie Elena Shapetko, kandidátka biologických věd, vědcům pomáhá sbírat informace celá řada lidí.
– Práce na Červené knize je pečlivá a rozsáhlá. Ideální možností je, aby na něm pracovali specialisté ve vlastních skupinách rostlin a živočichů. Problém je však v tom, že takových lidí je velmi málo. Do sběru informací se proto zapojují všichni zainteresovaní lidé. Nejpozornějšími a nejpracovitějšími účastníky takových studií jsou děti. Proto hodně spoléháme na práci školních družin. Ukazuje se nejen vědecká práce, ale i prvek environmentální výchovy. Dobrým pomocníkem jsou milovníci přírody a dokonce i myslivci,“ říká.
S rozvojem internetu a sociálních sítí je sběr informací mnohem jednodušší. Dnes je navíc povinné zasílat nejen fotografie zvířete nebo rostliny, ale také geodata místa, kde bylo zjištěno, že se podílí na práci. S tím pomůže navigátor nebo speciální aplikace pro chytré telefony. Poté všechna data zkontrolují vědci. Právě tento formát práce vedl ke zvýšení počtu zvířat a rostlin v Červené knize. Větší znalost flory a fauny našeho regionu přirozeně ovlivnila detekci druhů z Červené knihy.
Červená kniha Altajského území zahrnuje zvířata a rostliny, jejichž zmizení v regionu je otázkou času. Možná už tam nejsou, ale vědci je z různých důvodů ještě nemohou vyloučit ze světa zvířat a rostlin na daném území. Takovým druhům je přiřazena nulová kategorie.
– Ze zvířat je to obvaz (příbuzný fretky s charakteristickou černo-bílo-hnědou barvou, na fotce), naposledy byl spatřen na území Altaj asi před 15 lety, jelen pižmový, černo- zubatý loon. Mezi ryby patří lenok, nelma a chráněný je i jeseter,“ říká Elena Shapetko.
Mezi vzácné druhy patří střevlík Geblerův. Ale má velký vliv na biocenózu. Střevlík ničí zemědělské škůdce, takže v budoucnu může zmizení malého brouka nepřímo ovlivnit i člověka.
Řada zvířat zaujímá důležité místo v potravním řetězci. Známá je pohádka o tom, jak sova, která se pohádala se starým mužem, odmítla na louce chytat myši. Myši ničily čmelákům hnízda, jetel neměl kdo opylovat, nerostl, kráva starce vyhubla a přestala dávat mléko. Stařec musel sovu snášet. To je však pohádka. V reálném životě to prostě fungovat nebude.
– Bojujeme například s komáry, ale hrají velkou roli při krmení malých pěvců. Konipas krmí svá kuřata výhradně velmi malým hmyzem – stejnými komáry, říká Elena Shapetko. – Otázkou pouze je, že ke všem změnám v přírodě na rozdíl od pohádek dochází ve velmi dlouhém časovém období. A člověk je tvor s krátkým životem.
Mimochodem, zařazení druhů na seznam chráněných druhů není jen daň za statistiku. V důsledku ochranářských akcí dochází k oživování některých populací. Umělý chov a adaptace ve volné přírodě je bohužel až na vzácné výjimky pro člověka stále prakticky nedostupná.
Aktuální verzi publikace si můžete prohlédnout na webu krajského ministerstva ekologie a přírodních zdrojů. Vědci nyní shromažďují informace pro příští číslo. Červená kniha našeho regionu vychází jednou za 10 let. Každý z nás má možnost pomoci vědcům v této nelehké práci.
Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů, založená v roce 1948, vytvořila zvláštní komisi pro vzácné a ohrožené druhy, která si jako hlavní cíl stanovila vytvoření celosvětového seznamu zvířat, kterým hrozí vyhynutí. Tak se objevila Červená kniha. Jeho první vydání je z roku 1963. V roce 1973 byla vydána Červená kniha SSSR, po níž se začaly v každém regionu tvořit seznamy ohrožených zvířat. Dnes 202 druhů rostlin (141 druhů kvetoucích rostlin, 15 druhů kapradin, 23 druhů lišejníků, 10 druhů mechů, 11 druhů hub a 2 plováky) a 164 druhů živočichů (mezi nimi 46 druhů bezobratlých, 6 druhy ryb) jsou uvedeny v Červené knize Altajského území, 85 – ptáci, 23 – savci, stejně jako plazi a obojživelníci).
