ploutve, orgány pohybu nebo regulace polohy těla vodních živočichů. Z bezobratlých mají pelagické formy některých měkkýšů ploutve (upravenou nohu nebo záhyb kůže) a chaetognaths. U ryb bez lebky je ploutev tvořena záhybem kůže probíhajícím podél hřbetu a pohybujícím se na břišní stranu.
U ryb mají ploutve kostru chrupavčitých nebo kostěných paprsků (radiálů), které jsou spojeny s trnovými a hemálními výběžky obratlů. Radiály slouží jako podpěry pro paprsky kožního laloku ploutví: u chrupavčitých ryb jsou tyto představovány tenkými filamenty elastoidinu (bílkovinná látka produkovaná buňkami ektodermu) – elastotrichie, u paprskoploutvých kostěnými paprsky – lepidotrichie . V ploutvích mohou být lepidotrichie nesegmentované (tvrdé a ostnaté), článkované (měkké na vrcholu, pružné) nebo rozvětvené (rozvětvené od báze nebo v jejich horní části). Pohyby ploutví zajišťují svaly. Nepárové ploutve – hřbetní, ocasní a řitní – během fylogeneze pravděpodobně vzniklé ze souvislého záhybu (u larev ryb jsou reprezentovány kožním záhybem podobným ploutvím bezlebkových). Hřbetní a anální ploutve zabraňují otáčení těla kolem své osy. Jejich počet se liší (hřbetní od 1 do 3, řitní 1–2; u některých ryb jsou za hřbetní a řitní ploutví četné malé další ploutve) a funkce. Hřbetní ploutev zástupců čeledi Prilipalových se tak proměňuje v přísavku, u ryb rodu plachetnic plujících v blízkosti vodní hladiny ploutev slouží jako plachta (dosahuje výšky 1,5 m); u samců u některých druhů (čeleď Poeciliaceae) může být řitní ploutev přeměněna v kopulační orgán – gonopodium. Za hřbetní ploutví některých skupin ryb (lososové, sumci, characiny) se nachází tuková ploutev, která nemá ploutvové paprsky. Ocasní ploutev funguje jako vrtule. Má buď dvě stejné lopatky, nebo jednu z nich lze prodloužit. Na základě umístění lopatek vzhledem ke konci páteře se rozlišuje protocerkální neboli primárně symetrický typ ocasní ploutve (dostupný pouze u rybích larev), heterocerkální – se zvětšeným horním lalokem, do kterého se vkládá ocasní část páteř pokračuje (charakteristika chrupavčitých a jeseterovitých ryb), homocerkální – do horního laloku vstupuje modifikované tělo posledního obratle, přičemž obě lopatky ploutve jsou zevně totožné, a difycerkální, druhotně symetrické (plískavice, mnohoopeřené). Některé ryby tuto ploutev nemají (například rejnoci).
Párové ploutve – prsní a břišní – odpovídají předním a zadním končetinám suchozemských obratlovců. U chrupavčitých ryb slouží jako nosné plochy a kormidla; u většiny ryb fungují jako kormidla, u některých bentických ryb (mnohoploutví, laločáci, plicnatí) mají masitý základ a slouží jako podpůrné orgány. Vzácně se párové ploutve používají jako orgány aktivního plavání (rejnoci), pohybu po dně (triglas) a po povrchu souše. Bahňáci mohou například šplhat po stromech pomocí prsních ploutví a létající ryby mohou klouzat ve vzduchu. Pánevní ploutve některých ryb jsou posunuty k přední části těla (například u perciformes), nacházejí se před prsními ploutvemi na krku (včetně tresek) nebo chybí.
Larvy obojživelníků, ocasatých a některých dalších sekundárních zvířat mají nepárové ploutve, které postrádají kostru. U ichtyosaurů je tvar ocasní ploutve lícní heterocerkální (konec páteře se sklání dolů do rozšířeného spodního laloku ploutve), což je spojeno s potápěním.
U kytovců a sirén jsou ocasní ploutve stejně laločnaté, ale umístěné ve vodorovné rovině, protože při návratu do vody si zvířata zachovala schopnost, charakteristickou pro všechny savce, při pohybu ohýbat tělo ve vertikální rovině. Vertikální hřbetní (u kytovců) a horizontální ocasní ploutve nemají kostru – jedná se o sekundární útvary. Párové ploutve sekundárních vodních živočichů se častěji nazývají ploutve.
Redakce biologie a biologických zdrojů
Publikováno 25. ledna 2023 ve 14:15 (GMT+3). Poslední aktualizace 25. ledna 2023 ve 14:15 (GMT+3). Kontaktujte redakci
