Pro zajištění potravinové bezpečnosti země jako celku a zejména konkrétních regionů, pro zlepšení zásobování obyvatelstva hodnotnými potravinářskými produkty bude muset zpracovatelský průmysl se surovinami výrazně zvýšit produkci masa, mléka a dalších živočišných produktů v nadcházející roky. Dědičný potenciál pro produktivitu zvířat lze maximalizovat pouze s odpovídajícím krmením. Spolu se zlepšováním chovných kvalit zvířat a technologií jejich údržby je proto nesmírně důležité zvyšovat užitkovost krmení. Ve světové praxi se věří, že při vytváření produktivity zvířat tvoří krmení 59%, výběr – 24%, podmínky a technologie ustájení – 17%, proto je úroveň produktivity v první řadě určena užitečností. krmení.
Hlavním důvodem nízké užitkovosti zvířat je nedostatek energie, bílkovin a dalších živin a biologicky aktivních látek ve stravě a nevyváženost diet z hlediska kontrolovaných prvků. Proto bude v příštích letech především nutné vytvořit udržitelné zásobování potravinami.
K urychlenému rozvoji chovu hospodářských zvířat napomůže realizace národního projektu „Rozvoj agrokomplexu“. Po přijetí tohoto prioritního projektu získali zemědělští výrobci všech forem vlastnictví přístup k úvěrovým zdrojům za zvýhodněných podmínek. V rámci realizace směru „Urychleného rozvoje chovu hospodářských zvířat“ bylo plánováno vybudování a rekonstrukce 20 zařízení v hodnotě více než 8 miliard rublů. V letech 2006–2007 bylo postaveno a rekonstruováno 12 chovných zařízení za více než 2,5 miliardy rublů.
Díky prioritnímu národnímu projektu dosáhla produkce mléka v roce 2007 2250,1 tis. tun, což je nárůst o 8,0 % oproti roku 2005, prodej jatečných zvířat a drůbeže – 413,2 tis. tun, nárůst o 8,3 %. Podle republikového programu rozvoje zemědělství a regulace trhů se zemědělskými produkty, surovinami a potravinami na léta 2008-2012 by objem produkce mléka v roce 2012 měl činit 2500 475 tis. tun, prodej jatečných zvířat a drůbeže – XNUMX tisíc tun v živé hmotnosti.
Vysoce produktivní zvířata jsou dovážena na farmy z různých regionů Ruska a cizích zemí. Za těchto podmínek, aby se maximalizovala realizace genetického potenciálu produktivity, je vyžadována organizace adekvátního krmení vysoce produktivních zvířat.
Moderní podrobné normy krmení (2003) zohledňují více než 25-30 ukazatelů nutriční hodnoty krmiv a diet.
Nové normy jsou založeny na některých obecných biologických principech, které jsou formulovány takto:
— čím vyšší je úroveň a úplnost krmení, tím vyšší je užitkovost zvířat a nižší náklady na krmivo na jednotku produkce, a naopak čím nižší je úroveň a úplnost krmení, tím nižší je užitkovost zvířat a tím vyšší náklady na krmivo na jednotku produkce;
– pro dosažení vysoké produktivity, zajištění zdraví a vysokých reprodukčních funkcí by strava zvířat měla bez výjimky obsahovat všechny živiny, které potřebují, bez ohledu na to, zda jsou tyto živiny potřeba ve velkých nebo malých dávkách;
— čím vyšší je užitkovost zvířat, tím vyšší by měla být koncentrace energie a živin na 1 kg sušiny potravy.
Podrobné normy krmení přebírají podrobnější popis složení a nutriční hodnoty krmiva. To se týká především hodnocení energetické výživy.
Jak známo, energetická nutriční hodnota krmiva se do roku 1985 vyjadřovala v krmných jednotkách ovsa. Výživová hodnota 1 kg ovsa průměrné kvality byla konvenčně brána jako 1 krmná jednotka, což při superpodpůrném krmení z hlediska produkčního působení při výkrmu dospělých hospodářských zvířat odpovídá uložení 150 g tuku (1414 kcal čistého energie). Krmná jednotka nezohledňovala fyziologické vlastnosti různých druhů zvířat. Stejné krmivo pro různé druhy zvířat mělo stejnou energetickou nutriční hodnotu, což není pravda. Od roku 1985 se energetická nutriční hodnota krmiva posuzuje v metabolizovatelné energii (ME) zvlášť pro každý živočišný druh, tzn. s přihlédnutím k dostupnosti živin ze stejného krmiva zvířaty různých druhů.
Ve třetím vydání referenční příručky „Normy a krmné dávky pro krmení hospodářských zvířat“ (2003) jsou vyloučeny údaje o energetickém hodnocení krmiv a přidělování výživy zvířat podle krmných jednotek.
V současné době se energetická nutriční hodnota krmiva vyjadřuje v energetických krmných jednotkách (EFU) odlišně pro každý živočišný druh.
Jedna energetická napájecí jednotka (EFU) odpovídá 10 MJ metabolizovatelné energie (ME).
Maximální realizace genetického potenciálu užitkovosti zvířat, efektivní využití krmiv, zachování zdravotních a reprodukčních vlastností zvířat, zejména vysoce produkčních, je možné pouze tehdy, je-li celému dobytku plně poskytnuta rozmanitá vysoce kvalitní krmiva. Navrhování rozvoje odvětví živočišné výroby by proto mělo začít výpočtem potřeby farmy na krmivo pro každé odvětví zvlášť a následně pro farmu jako celek. Pro úspěšný rozvoj odvětví je vhodné spoléhat na zajištění plánovaných hospodářských zvířat především krmivy vlastní výroby a případně nakoupenými proteinovými, minerálními a vitamínovými doplňky. Výpočet potřeby krmiva je základem pro návrh zásobování krmivy, jakož i pro vypracování opatření ke zlepšení struktury osevních ploch pícnin a zvýšení jejich výnosu pro plné zajištění hospodářských zvířat krmivy v požadovaném rozsahu.
Na základě standardů pro náklady na krmiva v chovu dojnic, schválených vládou Republiky (1987), doporučení a standardů VIZh a dalších vědeckých institucí (A.P. Kalašnikov a kol., 1994, 2003) a analýzy faktických materiálů o různých na farmách Republiky Bashkortostan je ročním požadavkem navržena hospodářská zvířata s různou produktivitou energie a stravitelných bílkovin, jakož i strukturou ročních krmných dávek.
Vezmeme-li v úvahu názory autoritativních vědců, tvůrců norem pro požadavky na krmiva a normy pro krmení (A.P. Kalashnikov et al., 1994, 2003), že je nutné přidat k vypočteným ročním požadavkům na krmivo pro snížení nutriční hodnoty během skladování o 4–6 %, ztráty při přepravě krmiva ze skladu – o 5–8 %, neúplná spotřeba objemného krmiva, senáže a siláže – o 5–10 %, to znamená, že by měla být skutečná potřeba krmiva, zejména objemného krmiva větší než vypočtená o cca 15-20 %, je vhodné vzít tyto změny v úvahu při výpočtu ročních norem potřeby krmiva. Je třeba poznamenat, že standardy uvedené v referenčních knihách (A.P. Kalashnikov et al., 1994, 2003) byly vyvinuty například pro krávy, pro plnoletá zvířata průměrné tučnosti, když jsou chována v lanech. Při držení zvířat na volné noze by se normy měly zvýšit o 5–6 %. U rostoucích krav (první a druhá laktace), jakož i plnoletých pod průměrnou tělesnou kondicí, se normy zvyšují v průměru o 10-12 %. Proto jsou standardy, které navrhujeme, o něco vyšší než dříve.
Při výpočtech je důležité vycházet z údajů o skutečné nutriční hodnotě základního krmiva. Při organizaci přiměřeného krmení zvířat má prvořadý význam kvalita krmiv, zvláště objemných – seno, senáž, siláž. Nízká kvalita objemového a šťavnatého krmiva vede k velké nadspotřebě koncentrátů při krmení dojnic, zejména dojnic. To se vysvětluje tím, že krmiva 3. třídy, zejména mimoškolní, mají ve srovnání s krmivy 1,5. třídy nutriční hodnotu 2-1x nižší. Jsou hůře stravitelné a mají nižší energetickou, bílkovinnou a vitamínovou výživu. Podle zobecněných údajů VIZH (2003) obsahuje 1 kg sena 1. třídy 0,52 EKE, 2. třída – 0,46 EKE, 3. třída – 0,40 EKE, mimoškolní – 0,31 EKE, siláž – 0,20, 0,18, 0,14 EKE, senáž – 0,35, 0,32, 0,27 a 0,22 EKE.
Nízká kvalita základního krmiva vyžaduje vyvážení diet v důsledku zvýšené spotřeby koncentrátů, což je ekonomicky nerentabilní a zdraví zvířat škodlivé. Zvláštní pozornost by proto měla být věnována kvalitě krmiv, zejména u vysoce užitkových zvířat.
Ke krmení vysoce užitkových zvířat je vhodné používat seno jako objemné krmivo a slámu používat pouze jako podestýlku. Jako hlavní šťavnaté krmivo by měla být dána přednost senáži, travní senáži a senáži z obilí. Místo kořenové zeleniny se bude muset k regulaci poměru cukr-bílkovina používat převážně melasa. Vzhledem k nedostatku odstředěného mléka na farmách a zvýšení ekonomické efektivity výroby živočišných produktů je vhodné nahradit část plnotučného mléka používaného ke krmným účelům a zcela odstředěné mléko plnotučnými náhražkami (WMS) a odstředěným mlékem ( SSM).
1. Výpočet potřeby krmiva pro dojný skot
Výpočet potřeby krmiva pro chov dojnic se provádí na základě standardů nákladů na krmivo v závislosti na plánované průměrné roční dojivosti (tabulka 1) a struktuře spotřeby krmiva (tabulka 2) na krávu s následným vynásobením plánovaným hospodářským zvířatem.
Tabulka 1. Nákladové normy a roční potřeba dojnic na energii a stravitelné bílkoviny (v průměru na krávu s obsahem mléčného tuku 3,8-4,0 %)
Tabulka 2. Struktura roční spotřeby krmiva pro krávy, % EKE
*Poznámka. Při nedostatku okopanin (krmiva a cukrová řepa) na farmách se v potravě krav používá krmná melasa (melasa), která kompenzuje nedostatek cukrů. Z hlediska cukernatosti nahradí 1 kg krmné melasy 13,5 kg krmné řepy.
2. Výpočet potřeby krmiva pro pěstování mladý dobytek
Výpočet potřeby krmiva pro odchov mladého skotu se provádí stejně jako u mléčného skotu na základě standardních údajů o spotřebě krmiva na kus plánovaného dobytka na začátku roku v závislosti na úrovni produkce (Tabulka 3) a struktura spotřeby krmiva pro odchov mladého skotu (Tabulka 4) a vynásobená plánovaným stavem hospodářských zvířat.
Tabulka 3. Normy nákladů na krmivo pro chov mladých zvířat v chovu mléčného a masného skotu
(konvenční výrobní technologií)
Tabulka 4. Struktura roční spotřeby krmiva pro pěstování mladých zvířat v chovu mléčného a mléčného skotu
(s konvenční výrobní technologií), %
3. Stanovení požadavků na krmivo pro chov prasat
Výpočet potřeby krmiva pro chov prasat se provádí na základě norem spotřeby krmiva na hlavu plánované populace prasat v závislosti na vyrobené produkci, struktuře roční stravy a následně vynásobený plánovanou populací (tabulka 5).
Tabulka 5. Normy nákladů a struktura krmiva v chovu prasat (konvenční výrobní technologií)
4. Stanovení požadavků na krmivo pro chov ovcí
Výpočet potřeby krmiva pro chov ovcí se provádí na základě norem spotřeby krmiva a struktury ročních dávek (tabulka 6).
Tabulka 6. Nákladové normy a struktura krmiva v chovu ovcí (konvenční výrobní technologií)
5. Výpočet potřeby krmiva pro koně
Potřeba krmiva pro koně se stanovuje na základě standardů krmných nákladů a roční struktury krmné dávky pro koně (tabulka 7) s přihlédnutím k počtu hospodářských zvířat.
Tabulka 7. Nákladové normy a struktura krmných dávek pro koně všech oblastí produktivity
6. Směrnice pro výpočet potřeb v krmivu pro domácnost
Výpočet potřeby krmiva pro každé odvětví chovu hospodářských zvířat, například pro chov dojnic, se provádí na základě standardů nákladů na krmivo v závislosti na plánované úrovni užitkovosti zvířat v našem příkladu, průměrné roční dojivosti (tabulka 1) a struktuře krmiva spotřeba (tab. 2) na 1 krávu s následným násobením plánovanými hospodářskými zvířaty. Výpočty se provádějí podle následujícího formuláře (tabulka 8)
Tabulka 8. Výpočet roční potřeby krmiva pro dojný skot (průměrná roční dojivost 4000 kg)
.png)
Např. Pro krávu s roční dojivostí 4000 kg je zapotřebí 64,4 centů ECE za rok (tabulka 1). Požadavky na krmivo se vypočítávají takto:
1. Na základě struktury roční stravy (tab. 2) zjistěte, jaké množství EKE pochází z jednotlivých krmiv. V tomto případě se celkový požadavek na energetické napájecí jednotky (EFU) bere jako 100 %. Například v roční stravě krávy s užitkovostí 4000 kg by seno mělo tvořit 12 % energetické nutriční hodnoty stravy.
X cent sena – 12 % kvůli senu (1)
