Taková slova bohužel zaznívají se smutnou frekvencí na schůzce na veterinární klinice, a to nejen od majitelů zvířat, která byla zakoupena od neznámých lidí, „z ruky“, „v tranzitu“ nebo „na trhu s drůbeží“. ale i od těch, kteří si mazlíčka pořídili od chovatele.
Parvovirová enteritida – není jedinou možnou příčinou průjmu u štěněte, ale jednou z nejnebezpečnějších. Parvovirovou enteritidou může dostat pes jakéhokoli plemene a jakéhokoli věku. Ale pro štěňata v prvním roce života je onemocnění obzvláště závažné, s vysokým (více než polovičním) výskytem nepříznivých následků. Nemocní psi nebo přenašeči uvolňují virus do vnějšího prostředí prostřednictvím trusu a zvratků. Parvovirus je perzistentní a přetrvává velmi dlouhou dobu na procházkách, v interiéru, na vybavení a přenáší se na srsti psů a oblečení lidí.
K infekci dochází vdechnutím nebo požitím viru. Pokud je jeho dávka malá, pak může onemocnění přejít v subklinické formě, kdy pes nevykazuje žádné příznaky parvovirové enteritidy a majitel nepozoruje změny ve stavu svého mazlíčka. Ale u štěňat se onemocnění nejčastěji rozvíjí ve středně těžké, těžké nebo dokonce fulminantní formě.
Parvovirovou enteritidu u psů lze snadno nazvat „moderním“ onemocněním. První fakta onemocnění byla registrována v roce 1978 v USA. Nikdo nečekal vážnou hrozbu, ale virus se ukázal jako velmi aktivní a houževnatý a do konce roku 1980 se rozšířil po celém světě, včetně naší země. Jednotlivé případy onemocnění u psů se zvracením, průjmem a následným úhynem, které se objevily v SSSR, byly zpočátku mylně považovány za otravu, ale již v létě 1980 se onemocnění rozšířilo. Veterinární specialisté v mnoha zemích světa již disponovali laboratorními diagnostickými metodami, prostředky léčby a prevence parvovirové enteritidy u psů. Ale kvůli nedostatečně rozvinutým vztahům se zahraničními kolegy v té době museli veterináři u nás urychleně mobilizovat vlastní síly. Díky tomu byla vyvinuta diagnostická, léčebná a preventivní opatření a terapeutické léky.
Při infekci virem je nejčastěji postižen gastrointestinální trakt. Nejprve se rozvinou známky gastritidy (zvracení, bolesti břicha), pak gastroenteritida: objeví se průjem, který se vyznačuje zvláštním páchnoucím zápachem, často s příměsí krve, bolest v břiše se zesiluje. Zvíře je stále více depresivní, rychle se rozvíjí dehydratace a pozoruje se ztráta hmotnosti.
Další forma projevu, která postihuje především štěňata ve věku od 2 týdnů do 2 měsíců – myokardu. V tomto případě je nejčastěji zaznamenán náhlý úhyn zcela zdravých štěňat, který je doprovázen dýchacími obtížemi, bledostí sliznic, křečemi. Pokud se štěňatům podaří přežít, zůstanou jim léze myokardu. V případě subakutní formy se u dětí projevují známky srdečního, následně plicního a jaterního selhání, ascitu. Tato forma onemocnění může trvat několik měsíců.
Pokud je váš pes nemocný, v žádném případě nečekejte, že „sám odejde“! V závislosti na věku, formě onemocnění a stavu psa se někdy počítají doslova minuty a vaší povinností je urychleně zajistit kompetentní veterinární péči pro vašeho čtyřnohého přítele!
Pamatujte, že pokud dojde k nejhoršímu a vy o svého psa přijdete, můžete si nové štěně pořídit až po důkladné dezinfekci a dlouhé době, minimálně šest měsíců. Odborná dezinfekce např. místní hygienickou a epidemiologickou stanicí může toto období výrazně zkrátit.
Ale virové enteritidě u psů lze předejít. Štěňata v děloze a s prvními porcemi mateřského mléka, tzv. kolostrum, obvykle dostávají zásoby protilátek, které jim poskytují spolehlivou ochranu v prvních 2-3 týdnech jejich života. Pak tato ochrana začíná slábnout a do 8. týdne prakticky mizí. Toto je nejnebezpečnější období pro parvovirovou enteritidu. Na podporu miminek jim někteří chovatelé dávají „baby“ očkování speciální vakcínou pro štěňata, kterou lze aplikovat od 4. do 6. týdne věku. Vakcinaci podléhají pouze zdravá štěňata, kterým byla včas podána anthelmintika.
Je velmi dobré, pokud jste svého přítele zakoupili od kompetentního chovatele, který se o zdraví miminka extra staral. Bez ohledu na to by však ve věku 8 týdnů měla být provedena standardní rutinní vakcinace komplexní vakcínou, po předchozím podání (7-10 dní předtím) štěněti anthelmintikum, pokud tak nebylo provedeno dříve. Poté, ve věku 12 týdnů, je nutné provést přeočkování a teprve poté, tři až čtyři týdny po tomto druhém očkování, si váš přítel vytvoří imunitu a bude chráněn před infekcí psím parvovirem stejným způsobem jako před jinými onemocnění, včetně kterých byla vakcína zaslána.
Očkování bohužel neposkytuje 100% záruku, že zvíře neonemocní, z různých důvodů se to občas stává. Ale bez očkování se pravděpodobnost onemocnění mnohonásobně zvyšuje.
Důležité je také vědět, že obecná opatření ke zlepšení zdravotního stavu psa, jako je karanténa do úplného průběhu očkování, správně zvolená strava, vhodné životní podmínky, čistota, prevence parazitů, přiměřená fyzická aktivita, vyhýbání se silnému stresu, výrazně zvýšit šance psa na dlouhý a šťastný život.život bez nemocí. Pravidelné preventivní prohlídky a konzultace s veterinářem vám pomohou správně uspořádat život vašeho mazlíčka.
Článek připravili lékaři terapeutického oddělení “MEDVET”
© 2014 SVTS “MEDVET”
