Jak uklidnit psa, pokud je ve stresu?

Pro psa je základem bezpečí jeho majitel, rodina. Někdy může být těžké sledovat, jak nepříjemné manipulace jsou na vašem milovaném mazlíčkovi prováděny, ale čím méně emocí je, čím klidnější a sebevědomější je majitel, tím méně stresu jeho pes zažívá.

Je známo, že zvíře, pevně přitisknuté k tělu, může reagovat na zrychlený srdeční tep a dýchání člověka, spojuje jeho nervový stav a strach.

Nezanedbávejte vodítko a náhubek

Kromě bezpečnosti ostatních návštěvníků kliniky může toto doporučení pomoci snížit stres. Pes na vodítku a/nebo náhubku snižuje hladinu stresu ostatních majitelů, což jim pomáhá méně se starat o sebe a druhý majitel bude chodit do ordinace méně nervózní, ale klidnější. V Rusku bohužel ještě neexistuje kultura „koček v klinikách v převozech potažených látkou a psů na krátkém vodítku a pokud možno s náhubkem“, takže u mnoha zvířat se stres při návštěvě lékaře zvyšuje ještě dříve. začíná návštěva lékaře. Ale kultura se neujme, pokud každý nezačne u sebe.

Pokud se kočka cítí bezpečněji tím, že cítí hranice svého těla (jako objetí), pak je důležité, aby pes dokázal zvětšit svou vzdálenost. Snažte se vyhnout situacím, kdy je pes zahnán do kouta a nemá kam jinam jít. I když jste tímto „rohem“ vy za jejími zády, taková „past“ nejen zvýší stres zvířete, ale může dopadnout smutně i pro toho, kdo se přibližuje k psovi, který se nemá kam vzdálit.

Pes může projevovat řečí těla, že se velmi bojí a že chce zvětšit vzdálenost (lízání, zívání, ohýbání tlapky, tisknutí uší, vyhýbání se přímému pohledu, chvění, zatahování ocasu, úzkostlivý, pomalé pohyby , „ospalost“).

Taková zvířecí reakce neznamená, že musíte přestat užívat. Lékař potřebuje pacienta tak či onak vyšetřit, ale i krátkodobé zvětšení vzdálenosti zvíře uklidní a přispěje k jeho důvěře v lékaře. Navíc v tuto chvíli můžete opět použít pamlsek pouze z rukou lékaře, aby se pes sám začal přibližovat a zmenšovat vzdálenost.

Poslední bod platí pro kočky i psy. Pro mnoho patologicky vyděšených zvířat bude provedení nezbytné procedury pod sedativy méně vzrušující a nebezpečné než bez ní. Pokud lékař řekne: „Potřebujete sedaci“, důvěřujte mu a souhlasíte.

Majitelé se často sedace obávají, protože má svá rizika. Ale tato rizika nejsou tak velká jako například riziko, že zvíře nebude diagnostikováno, a tedy ani ošetřeno, protože se prostě nenechalo uklidnit, aby si nechalo udělat rentgen nebo ultrazvuk.

Tato rizika nejsou tak velká jako riziko, že pokusy o provedení procedury bez sedace budou mít za následek fyzické zranění zvířete (nebo personálu).

Kromě toho je stres, jak již bylo zmíněno výše, také fyziologickou reakcí a metabolické produkty, které při něm vznikají, jsou nebezpečné pro zdraví zvířete. Čím delší a silnější je stres, tím větší škody tělu způsobí.

Procedura prováděná pod sedací bude provedena rychle a s minimálním stresem pro zvíře, na rozdíl od procedury bez sedace, kterou může být nutné opakovat znovu a znovu (například stejný rentgen, který se někdy musí provést 4krát protože zvíře nefixuje).

Při procházce je důležité sledovat stav vašeho psa, zejména to, jak se mění jeho hladina stresu.

Stres může být způsoben:

• podněty, na které pes není zvyklý;
• navyklé podněty, které trvají příliš dlouho nebo příliš intenzivně (například velké množství známek od jiných psů);
• různé aktivní aktivity – dlouhé běhy, hry, trénink;
• příliš mnoho podnětů – neznámých i známých.
• Obvykle po procházce zdraví psi odbourávají stres odpočinkem – spaním, něco ohlodávají; někdy, aby se uklidnili, potřebují být aktivní – běhat po bytě, třást se, hrát si. Ne každý pes ale vydrží celou procházku bez speciálně organizovaného odpočinku při samotné procházce. Zde je seznam způsobů, jak pomoci vašemu psovi relaxovat, aniž byste přerušili procházku:
• Po hlučné ulici jděte na klidné místo. Dejte svému psovi příležitost trávit čas bez interakce s ostatními – jen se tiše projděte, občas se zastavte a něco očichejte.
• Nezdržujte se tam, kde je velký hluk, ruch, neobvyklé podněty pro psa, nebo výfukové plyny.
• Posaďte se na lavičku nebo se jen zastavte na kraji silnice a strávte tam nějaký čas, hlaďte psa a klidně s ním mluvte.
• Zahrajte si se svým psem pamlsky. Můžete ji ošetřit tak, že jí budete dávat kousky z vaší ruky, nebo hodit hrst pamlsků do trávy a požádat ji, aby je posbírala. Mnoho majitelů se bojí házet pamlsky na zem, protože si myslí, že po tom si pes zvykne je sbírat. Problém výběru je ale jiného charakteru. O tom si můžete přečíst ve speciálním materiálu. Hraji si se svým psem při sbírání pamlsků někde na čistém místě – v lese nebo na mýtinách v parku, kde nejsou žádné odpadky ani činidla.
• Pokud se váš pes dokáže dobře regulovat, stačí si všimnout, jak stres uvolňuje sám, bez vašeho přičinění. A nepleťte se jí do toho.
• Někdy můžete svého psa jednoduše dát na vodítko, abyste ho uklidnili: volně se pohybovat po ulicích a hrát si s ostatními může být únavné.
• Komunikujte se svým psem jednoduše hlasem. Tím obrátíte její pozornost na vás a soustředíte ji.
• Důležité je také všímat si, jaké podněty vyvolávají u vašeho psa touhu odpočívat. Například můj pes si lehne do trávy a začne žvýkat hůl. Po nepříjemné interakci s jiným psem nebo dokonce spatření něčeho nepříjemného může vypadnout na zem. Její další způsob, jak setřást únavu, je udělat pár skákání na vodítku. Mnoho psů žvýká trávu nebo listí, aby se uklidnili. Někoho samotného to táhne na klidné místo, aby si tam lehl. Někteří lidé raději rychle uběhnou pár kol kolem mýtiny.
• Pokud je pes unavený nekonečnými známkami svých příbuzných (ve městě je často tolik psů, že jejich pachy prostě zaplní prostor), přepněte ho na jinou činnost. Někdy, když si všimnu, že mému psovi z příliš dlouhého čichání pění u tlamy, začnu mu házet kousky pamlsků pod nos. To jí pomáhá přepínat – nahrazovat čichací značky odpočinkovou pátrací hrou.
• Naléhavý návrat domů. Někdy se na ulici nedá zbavit stresu. Setkal jsem se s tímto jevem, když byl můj pes stále v procesu zotavení a byl příliš vzrušený. Pro takového psa je velmi obtížné přesně vypočítat pobídky, zvláště ve městě. Člověk proto musel před podněty doslova utíkat. Vzal jsem psa na krátké vodítko a jako na povel jsme „bok po boku“ spěchali domů. Navíc jsme konkrétně neučili příkaz „blízko“. Ale vždy mohu vzít svého psa na krátké vodítko a vést ho vedle sebe – máme dobrý vztah a moje blízkost psa neděsí. Schopnost jednoduše chodit vedle sebe „v kroku“ je spolehlivější způsob interakce se psem ve stresu, než vyžadovat, aby plnil povel. Chůze ve městě se stala obtížnou. Stále přemýšlím o tom, jak se v dnešní době chůze stala jakýmsi „uměním být zvířecím psychologem“. Příliš mnoho stimulace, příliš mnoho psů, lidí, hluk. Situace se přitom neustále mění. Proto se musíme snažit našeho psa před přetížením chránit. K tomu musíme zaměřte se na tak jednoduché a zdravé koncepty, jako jsou komunikační signály psů a známky stresu. Zároveň se musíme vzdálit od mýtů spojených s dominancí, tresty, příkazy atp. Aby se pes při procházce nepřetěžoval, připravte ho na procházku předem.
• Zlepšete komunikaci se svým psem. Čím více s ní komunikujete, tím více příležitostí k interakci máte na procházce.
• Rozvíjejte se prostřednictvím rozvojových aktivit.
• Necvičte svého psa povely – povely jsou nudné a stresující rychleji, než si dokážete představit. Psi, kteří jsou vysoce orientovaní na člověka, mohou provádět stejný příkaz znovu a znovu, jako automaty. Zdá se, že se snaží potěšit majitele – i když četná opakování také rychle zvyšuje jejich stres. V důsledku toho mohou po vyučování vykazovat chování způsobené tímto stresem.
• Naplánujte si procházku předem. Kde jsi byl včera a jak unavený tam byl pes? Kam můžete dnes zajít, aby vaše procházka nebyla tak stresující jako včera? Nebo možná stojí za to zpestřit procházku, aby nebyla nudná? Jak svého psa nepřetížit, pokud dnes není ve formě?