mozkové nádory se vyskytují jak u koček, tak u psů a u druhých jmenovaných jsou jednou z častých příčin rozvoje křečového syndromu (u dospělých zvířat).
Růst nádoru v mozku vede vždy k rozvoji závažných klinických příznaků a úhynu zvířete, bez ohledu na to, zda jde o nádor benigní nebo maligní. Dochází k tomu proto, že rostoucí nádor má extrémně negativní vliv na mozkovou tkáň, způsobuje v ní záněty a otoky, což má za následek narušení životních funkcí mozku.
Klasifikace
Nádory mozku mohou být benigní nebo maligní. Benigní nádory nemají systémový účinek na tělo zvířete, netvoří metastázy a vyznačují se pomalejším růstem. Maligní naopak vyvolávají rozvoj závažných reakcí v celém těle, což způsobuje, že se intoxikuje produkty jejich životně důležité činnosti, rychle rostou a tvoří metastázy (nebo jsou samy výsledkem metastáz, což je nejčastější) .
Existují také primární a sekundární nádory, z nichž poslední jsou metastázy jiných maligních novotvarů. Do mozku metastazují nejčastěji nádory mléčných žláz, štítné žlázy a prostaty, plic a ledvin.
Další klasifikace mozkových nádorů je založena na jejich lokalizaci (umístění) a typu tkáně, která dala vzniknout atypickým nádorovým buňkám. Existují tedy meningeomy – nejčastější mozkové nádory tvořené z tvrdé pleny mozkové, gliomy, nádory hypofýzy a další.
Etiologie
Příčiny vývoje mozkových nádorů zůstávají ve většině případů neznámé, protože jejich hledání je ztíženo nedostatkem rozsáhlých znalostí o etiologických faktorech způsobujících vývoj nádorů. Předpokládá se, že by se mohlo jednat o některý ze známých karcinogenních faktorů.
Léčba
Léčba mozkových nádorů je ve většině případů obtížná, záleží však především na tom, kde je nádor lokalizován, jaké je velikosti a zda jde o primární nebo důsledek metastázování zhoubných nádorů jiných orgánů.
Pokud je novotvar benigní (například meningiom) nebo má malou velikost a je přístupný chirurgickému zákroku, je možné chirurgické odstranění. Další možností léčby je radiační terapie, která však není účinná ve všech případech (nádory, které jsou obtížně dostupné k operaci, někdy na léčbu zářením nereagují). Často se používá kombinace těchto léčebných metod, kdy se v pooperačním období provádí kurz (nebo kurzy) radiační terapie.
Chemoterapie, která se úspěšně používá u mnoha zhoubných novotvarů různých lokalizací, vykazuje extrémně nízkou účinnost u nádorů mozku. Předpokládá se, že je to způsobeno přítomností hematoencefalické bariéry, která extrémně ztěžuje chemoterapeutickým lékům dosáhnout svého cíle – mozkového nádoru.
Kromě těchto specifických metod se používá symptomatická terapie, která zahrnuje kortikosteroidy (pro zmírnění otoku mozku), antikonvulziva – pokud zvíře prodělá záchvaty (což je u psů jeden z hlavních příznaků nádorového bujení v mozku), stejně jako mnoho dalších léků předepsaných veterinářem v závislosti na stavu zvířete. Tato léčba nevede k vyléčení (jako specifické metody – chirurgie a radiační terapie), ale může zlepšit kvalitu života zvířete a prodloužit jej.
Prevence
Neexistují žádná specifická preventivní opatření, která by zabránila rozvoji nádorů v mozku, kromě obecných doporučení pro minimalizaci dopadu různých karcinogenních faktorů na organismus zvířete.
Vyšetření zvířete veterinárním lékařem nezbytně zahrnuje sběr údajů o anamnéze. Důležitými informacemi jsou informace o věku, pohlaví, plemeni zvířete, případných úrazech a proběhlých či aktuálně probíhajících onemocněních, rychlosti manifestace klinického obrazu – změny chování, konvulzivní syndrom, neboť mohou usnadnit diferenciální diagnostiku s onemocněními projevujícími se podobně příznaky – hydrocefalus, hepatoencefalopatie, traumatická poranění mozku doprovázená akutním edémem mozku.
Kromě toho by mělo být provedeno neurologické vyšetření a radiografie, aby se zjistilo, zda jsou klinické příznaky důsledkem traumatického poranění lebečních kostí, a také aby se určila přítomnost nebo nepřítomnost primární malignity, jako je plicní nádor, metastáza které by mohly způsobit rozvoj nádoru v mozku.
Je také nutné provést laboratorní testy – klinický krevní test, biochemický krevní test a obecný test moči, které umožňují posoudit celkový stav těla a naznačit přítomnost jakýchkoli doprovodných onemocnění různých orgánů (játra, ledviny). a další).
Hlavními metodami diagnostiky mozkových nádorů jsou výpočetní a magnetická rezonance (CT a MRI), díky kterým je možné jednoznačně určit lokalizaci nádoru (po vyloučení dalších možných patologických procesů v mozku), což ovlivňuje rozhodnutí o proveditelnost, stejně jako možnost chirurgické intervence a radiační terapie, protože existují nádory, pro které je velmi obtížný přístup, a radiační terapie, u kterých nepřináší výsledky. Pro stanovení přesné diagnózy je vyžadován vzorek biopsie (během chirurgického zákroku, pokud je prováděn) pro cytologické a histologické studie.
V počátečních fázích růstu nádoru v mozku, zejména pokud je benigní, může dojít k úplné absenci jakýchkoli příznaků, které by mohly vést k podezření na vývoj nádoru (s růstem metastáz nebo primárním maligním nádorem, klinickými příznaky objevuje se celková intoxikace těla – deprese, zvracení a mnoho dalších, stejně jako ty spojené s růstem zhoubného novotvaru primárně ve vztahu k nádoru na mozku, například rakovina plic, ve které budou jasně vyjádřeny příznaky respiračního selhání , jako je dušnost, cyanóza sliznic – cyanóza).
S rostoucím objemem nádoru se zvyšuje tlak na okolní mozkovou tkáň, což vyvolává rozvoj zánětu a edému. V důsledku toho se objevují neurologické příznaky charakteristické pro poškození mozku. V prvé řadě jde o změnu chování, projevující se ve většině případů silným útlakem.
Následně rychle progreduje zhoršování stavu, charakterizované křečemi, chůzí ve velkých či malých kruzích, házením hlavy dozadu, změnami tonusu šíjových svalů a dalšími klinickými příznaky. Kromě toho může dojít k odmítání jídla nebo ke změně chuťových návyků (což je spojeno s poškozením center nervové činnosti odpovědných za čich), ke zhoršení zraku a výraznému úbytku tělesné hmotnosti.
