Netopýři žijí vedle lidí téměř po celém světě, ale kupodivu se teprve nedávno začali pořádně zkoumat. Stačí říci, že v polovině dvacátého století, kdy vědci z jiných vědních oborů již štěpili atomy silou a hlavní a aktivně využívali rentgenové záření, používali jejich kolegové metody pro studium schopností netopýrů natahováním provázků. jejich letová trasa a papírové čepice s otvory umístěnými na hlavě.
Lidské emoce vůči těmto malým zvířatům (naprostá většina váží do 10g) se pohybují v oblasti strachu, který může být uctivý nebo téměř zvířecí. Svou roli hraje i nepříliš atraktivní vzhled tvorů s blanitými křídly, zvuky, které vydávají, jejich noční způsob života a mrazivé legendy o upírských netopýrech.
V jediných létajících savcích je opravdu málo příjemného, ale nepředstavují žádnou smrtelnou hrozbu. Hlavním problémem spojeným s netopýry – moderní biologie zahrnuje netopýry v tomto pořadí – je přenos infekčních chorob. Samotné myši mají vynikající imunitu, ale nešíří nemoci o nic horší než jejich nelétaví jmenovci. Od zvířat, která rozřezávají ulovené komáry a jedí pouze filé, nelze očekávat žádné přímé nebezpečí.
Netopýři se velmi často usazují v blízkosti lidského obydlí nebo dokonce přímo v něm – na půdách, sklepech apod. Na rozdíl od jiných zástupců zvířecího a ptačího světa se však netopýři s člověkem prakticky nestýkají. I to je jeden z důvodů, proč jsou lidské znalosti o netopýrech značně omezené. Ale vědcům a výzkumníkům se podařilo zjistit některá zajímavá fakta.
1. Na základě informací obsažených v populárně vědeckých zdrojích biologové stále pokračují v klasifikaci netopýrů, lišek, psů a dalších poloslepých zvířat, která létají pomocí echolokace a membránových křídel. Používají výrazné znaky, které jsou jistě každému přírodovědci zřejmé, jako je absence drápu na druhém prstu předních končetin, zkrácená obličejová část lebky nebo přítomnost tragusu a antitragu na vnějších uších. Hlavním kritériem je stále velikost a hmotnost. Pokud kolem vás létá nějaký pták, je to netopýr. Pokud tento létající tvor svou velikostí vyvolává neodolatelnou touhu utéct, pak máte štěstí, že narazíte na jednoho ze vzácných zástupců kaloňů. Rozpětí křídel těchto ptáků může dosáhnout jednoho a půl metru. Na lidi neútočí, ale psychologický efekt hejna létajících psů, kroužících za soumraku nebezpečně blízko, lze jen těžko zveličovat. Kaloni přitom vypadají jako mnohonásobně zvětšené kopie netopýrů, což na každodenní úrovni dává mnohem více důvodů je spojovat než oddělovat. Pravda, na rozdíl od masožravých netopýrů, kaloně jedí výhradně plody a listy.
2. Dohad, že myši mají nějaký zvláštní smysl, který jim umožňuje vyhýbat se srážkám s překážkami i ve tmě, vyslovil na konci 1930. století opat Spallanzani, profesor na univerzitě v Padově. Tehdejší stav techniky však neumožňoval tento pocit experimentálně odhalit. Je možné, že ženevského lékaře Zhurina napadlo zakrýt uši netopýrů voskem a konstatovat jejich téměř úplnou bezmoc i s otevřenýma očima? Velký biolog Georges Cuvier usoudil, že jelikož Bůh nedal člověku orgány, aby vnímal, co cítí netopýři, znamená to, že toto vnímání pochází od ďábla a je nemožné studovat schopnosti netopýrů (zde je nepřímý vliv lidových pověry skrze náboženství o pokročilé vědě). Teprve koncem třicátých let bylo možné pomocí moderního vybavení prokázat, že myši používají zcela přirozené a božské ultrazvukové vlny.
3. V Antarktidě údajně žijí tvorové velmi podobní obrovským netopýrům. Říká se jim cryony. Jako první je popsal americký polárník Alex Horwitz, jehož dva kamarádi byli zabiti kryony. Horwitz viděl jak těla svých druhů, z nichž se zdálo, že byly odstraněny kosti, tak samotné cryony, nebo spíše jejich oči. Příšery velikosti člověka, které měly tělo netopýra, se mu podařilo zastrašit výstřely z pistole. Američan navrhl, že cryony mohou žít pouze při ultra nízkých teplotách (-70 – -100 °C). Teplo je odpuzuje a i při teplotách kolem -30°C se za chladného počasí ukládají k zimnímu spánku jako teplokrevní živočichové. V osobních rozhovorech se sovětskými polárníky se Horowitzovi dostalo také nepřímého přiznání, že slavný požár na stanici Vostok v roce 1982 byl způsoben výstřelem z raketometu směrem ke kryonice. Ten unikl a signální světlice zasáhla hangár generátoru energie a způsobila požár, který se polárníkům málem stal osudným. Příběh se ukázal jako hollywoodský akční film, kromě toho, že nikdo kromě Horwitze neviděl antarktické polární kryonové myši. Samotného Horwitze nikdo neviděl ani na seznamech amerických polárníků. Sovětští polárníci, kteří vlastně zázrakem přežili zimu 1982 na stanici Vostok kvůli požáru, se smáli, když se dozvěděli o tak extravagantní příčině požáru. Ukázalo se, že obří antarktičtí netopýři jsou nečinným vynálezem novináře, který zůstal neznámý. A Antarktida je jediný kontinent, kde nežijí ani obyčejní netopýři.
4. Starořecký fabulista Ezop velmi originálním způsobem vysvětlil noční životní styl netopýrů. V jedné ze svých bajek popsal společný obchodní podnik netopýra, trnky a kachny. Za peníze, které si netopýr půjčil, si trnka koupila oblečení a kachna měď. Jenže loď, na které trojice zboží převážela, se potopila. Od té doby se potápěč neustále potápí, aby hledal utopené zboží, trnka chytí všechny šaty, aby zjistila, zda jeho náklad nevylovili z vody, a netopýr se ze strachu před věřiteli objevuje jen v noci. V další Ezopově bajce se netopýr chová mnohem mazaněji. Když je okřídlený tvor chycen lasičkou, která tvrdí, že nenávidí ptáky, nazývá se myš. Poté, co byl netopýr znovu chycen, je nazýván ptákem, protože v minulém čase vyhlásila pošetilá lasička válku myším.
5. V některých evropských kulturách a v Číně byl netopýr považován za symbol pohody, úspěchu v životě a bohatství. Evropané však s těmito symboly zacházeli extrémně utilitárním způsobem – aby se uctívání netopýra posílilo, musel být nejprve zabit. Aby ochránili koně před zlým okem, přibili Poláci nad vchod do stáje netopýra. V jiných zemích byla kůže nebo části netopýřích těl všívány do svrchního oděvu. V Čechách se pravé oko netopýra dávalo do kapsy, aby byla zajištěna neviditelnost v neslušných věcech, a srdce zvířete se bralo do ruky při rozdávání karet. V některých zemích byla mrtvola netopýra pohřbena pod prahem domu. Ve starověké Číně nepřinášelo štěstí výsměch zabitému zvířeti, ale obraz netopýra a nejběžnější ozdobou tohoto zvířete byl „Wu-Fu“ – obraz pěti propletených netopýrů. Symbolizovaly zdraví, štěstí, dlouhý život, vyrovnanost a bohatství.
6. Navzdory skutečnosti, že netopýři používají k lovu ultrazvuk již nejméně několik desítek milionů let (předpokládá se, že netopýři žili na Zemi ve stejné době jako dinosauři), evoluční mechanismy jejich potenciálních obětí prakticky nefungují V tomto ohledu. Pouze několik druhů motýlů vyvinulo účinné systémy elektronického boje proti netopýrům. Již dlouho je známo, že někteří medvědí motýli jsou schopni produkovat ultrazvukové signály. Vyvinuli speciální orgán, který generuje ultrazvukový šum. Tento druh vysílače je umístěn na hrudi motýla. Již v XNUMX. století byla schopnost generovat ultrazvukové signály objevena u tří druhů jestřábích můr žijících v Indonésii. Tito motýli se obejdou bez speciálních orgánů – k vytváření ultrazvuku používají své genitálie.
7. I děti vědí, že myši používají k orientaci v prostoru ultrazvukový radar a je to vnímáno jako samozřejmý fakt. Ale nakonec se ultrazvukové vlny od pouhého zvuku a světla liší pouze frekvencí. Mnohem markantnější není způsob získávání informací, ale rychlost jejich zpracování. Každý z nás si musel prorazit cestu davem. Pokud to musí být provedeno rychle, střety jsou nevyhnutelné, i když jsou všichni v davu extrémně zdvořilí a nápomocní. A řešíme nejjednodušší problém – pohybujeme se po rovině. A netopýři se pohybují v objemovém prostoru, někdy plném tisíců stejných myší, a nejenže se vyhýbají kolizím, ale také se rychle dostávají ke svému zamýšlenému cíli. Mozek většiny netopýrů však váží asi 0,1 gramu.
8. Pozorování velkých populací netopýrů, statisíců a milionů jedinců, ukázala, že takové populace mají alespoň základy kolektivní inteligence. Nejzřetelněji se to projevuje při vylétnutí z krytu. Nejprve je opustí skupina „scoutů“ několika desítek jedinců. Poté začíná hromadný let. Podřizuje se určitým pravidlům – v opačném případě, pokud by například současně vyletěly statisíce netopýrů, vznikla tlačenice hrozící hromadnou smrtí. Podle složitého a dosud neprozkoumaného systému tvoří netopýři něco jako spirálu, postupně šplhající vzhůru. V USA, ve známém národním parku Carlsbad Caverns, na místě hromadného úprku netopýrů, byl vybudován amfiteátr pro ty, kteří chtějí obdivovat večerní let. Trvá asi tři hodiny (populace čítá asi 800 000 jedinců), přičemž každý den vylétá jen polovina z nich.
9. Karlovarští netopýři jsou považováni za rekordmany v nejdelší sezónní migrační vzdálenosti. Na podzim putují na jih a urazí vzdálenost 1 300 km. Moskevští výzkumníci netopýrů však tvrdí, že zvířata, která kroužkovali, byla odchycena ve Francii, 1 km od ruské metropole. Zároveň v Moskvě tiše zimuje obrovské množství netopýrů, kteří se uchýlí do relativně teplých úkrytů – přes veškerou svou uniformitu jsou netopýři přisedlí a stěhovaví. Důvody tohoto rozdělení zatím nebyly objasněny.
10. V tropických a subtropických zeměpisných šířkách se kaloně pohybují po dozrání plodů. Migrační cesta těchto velkých netopýrů může být velmi dlouhá, ale nikdy není příliš klikatá. V souladu s tím je osud zahrad, na které kaloně po cestě narazili, smutný. Místní obyvatelé city kaloňů opětují – jejich maso je považováno za pochoutku a přes den jsou kaloně prakticky bezmocné, dají se velmi snadno chytit. Jejich jedinou záchranou je výška – pro denní spánek se snaží přilnout k větvím nejvyšších stromů.
11. Netopýři se dožívají až 15 let, což je na jejich velikost a životní styl velmi dlouho. Populace se proto zvyšuje ne kvůli rychlé porodnosti, ale kvůli většímu přežívání mláďat. Pomáhá i mechanismus rozmnožování. Netopýři se páří na podzim a samice může porodit jedno až dvě mláďata v květnu nebo červnu, březost trvá 4 měsíce. Podle věrohodné hypotézy ženské tělo, které se teprve zotavilo z hibernace a nashromáždilo vše potřebné pro těhotenství, dává signál, po kterém začíná opožděné početí. Tento typ reprodukce má ale i svou nevýhodu. Po prudkém poklesu počtu – v důsledku zhoršení klimatu nebo omezení nabídky potravin – se populace zotavuje velmi pomalu.
12. Netopýří mláďata se rodí velmi malá a bezmocná, ale rychle se vyvíjejí. již třetí nebo čtvrtý den života se miminka sdružují do jakési jesličky. Zajímavé je, že samice nacházejí své děti i ve skupinách desítek novorozenců. Během týdne se hmotnost mláďat zdvojnásobí. Do 10. dne života se jim otevírají oči. Ve druhém týdnu vyrazí zuby a objeví se pravá srst. Na konci třetího týdne již miminka začínají létat. Ve dnech 25–35 začínají nezávislé lety. Ve dvou měsících dochází k prvnímu pelichání, po kterém již nelze mladého netopýra rozeznat od dospělého.
13. Naprostá většina netopýrů se živí rostlinnou nebo drobnou živočišnou potravou (typickým příkladem pro ruské zeměpisné šířky jsou komáři). Pouze tři druhy žijící v Latinské a Jižní Americe dávají těmto zvířatům jejich zlověstnou pověst upírů. Zástupci těchto druhů se ve skutečnosti živí výhradně teplou krví žijících ptáků a savců, včetně lidí. Upíři kromě ultrazvuku využívají i infračervené záření. Pomocí speciálního „senzoru“ na čenichu detekují tenká nebo otevřená místa v srsti zvířat. Po kousnutí o délce až 1 cm a hloubce až 5 mm vypijí upíři asi lžíci krve, což je obvykle srovnatelné s polovinou jejich hmotnosti. Sliny upírů obsahují látky, které zabraňují srážení krve a hojení řezné rány. Z jednoho kousnutí se tedy může napít více zvířat. Právě tato vlastnost, a ne ztráta krve, je hlavním nebezpečím, které upíři představují. Netopýři jsou potenciálními přenašeči infekčních onemocnění, zejména vztekliny. S každým novým jedincem, který se přichytí k ráně, se exponenciálně zvyšuje pravděpodobnost infekce. O spojení mezi netopýry a upíry, které nyní, jak se zdá, sahá daleko do historie, se v Evropě začalo diskutovat až po vydání Draculy Brama Stokera. Mezi americkými indiány a některými asijskými kmeny existovaly legendy o netopýrech, kteří pijí lidskou krev a ohlodávají kosti, ale Evropané je prozatím neznali.
14. Netopýři byli svého času prioritou americké strategie ve válce proti Japonsku v letech 1941 – 1945. Podle různých odhadů na ně výzkum a školení utratily od 2 do 5 milionů dolarů. Soudě podle odtajněných informací se netopýři neproměnili ve smrtící zbraně pouze díky atomové bombě – byla uznána jako účinnější. Všechno to začalo tím, že americký zubař William Adams při návštěvě Carlsbad Caves si myslel, že každý netopýr se dá proměnit v zápalnou bombu o hmotnosti 10 – 20 g. Tisíce takových bomb svržených na papírem vybitá města Japonska by zničily mnoho domů a ještě více potenciálních vojáků a matek budoucích vojáků. Koncept byl správný – Američané během testů úspěšně spálili několik starých hangárů a dokonce i auto generála, který pozoroval cvičení chiroptera. Myši s připevněnými nádobami napalmu lezly do tak nepřístupných míst, že nalezení a uhašení všech požárů v dřevěných konstrukcích zabralo příliš mnoho času. Zklamaný William Adams po válce napsal, že jeho projekt mohl být mnohem efektivnější než atomová bomba, ale jeho realizaci zabránily intriky generálů a politiků v Pentagonu.
15. Netopýři si nestaví domovy. Snadno najdou vhodný úkryt téměř kdekoli. Tomu napomáhá jak jejich životní styl, tak stavba těla. Myši snášejí teplotní výkyvy o 50°, takže teplota v jejich stanovišti, i když je důležitá, není zásadní. Netopýři jsou mnohem citlivější na průvan. Je to pochopitelné – proudění vzduchu i při relativně příjemné teplotě odvádí teplo mnohem rychleji, než když je teplo vyzařováno do klidného vzduchu. Ale přes veškerou racionalitu chování těchto savců jsou buď neschopní nebo líní odstranit průvan, i když to vyžaduje přesunutí několika větví nebo kamenů. Vědci zkoumající chování netopýrů v Belovezhskaya Pushcha zjistili, že netopýři by raději vydrželi hroznou tlačenici v dolíku, který je zjevně příliš malý pro celou populaci, než aby se přesunuli do nedaleké mnohem prostornější doliny s mírným průvanem.
16. Hlavní druhy netopýrů se živí hmyzem a hmyzem, který škodí úrodě. V 1960. a 1970. letech se vědci dokonce domnívali, že netopýři mají rozhodující vliv na populace některých škůdců. Poté však pozorování ukázala, že vliv netopýrů lze jen stěží nazvat regulačním. Při výrazném nárůstu populace škodlivého hmyzu na sledovaném území se populace netopýrů jednoduše nestihne zvýšit natolik, aby zvládla nápor škůdců. Oblast se stává atraktivnější pro ptáky, kteří ničí hmyz. Netopýři však stále mají výhody – jeden jedinec sežere několik desítek tisíc komárů za sezónu.
