Na otázku, zda se u koček vyskytuje vzteklina, lze odpovědět jednoznačně: vzteklina se u koček vyskytuje stejně jako u jiných teplokrevníků. V posledních letech se navíc rozšířila přirozená ložiska viru – kočky a psi se nakazili častěji. S největší pravděpodobností je to dáno tím, že v zemích bývalého Sovětského svazu jsou v prevenci nedbalejší než za sovětských časů. Proto kočky trpí vzteklinou, i když jen zřídka, pokud jde o kočky domácí.
Toto onemocnění je běžné u zvířat bez domova. Takové kočky a koťata nikdo neočkuje. A majitelé také své miláčky neočkují příliš často, protože zpravidla nemají přístup ven. Taková zvířata ve skutečnosti nepotřebují každoroční preventivní očkování, i když je vhodné alespoň jedno podstoupit.
Existují rizikové faktory a situace, ve kterých je třeba očkovat i kočku sedící doma. Je tedy nezbytné očkovat kočky žijící ve venkovských oblastech, protože. jejich riziko infekce je mnohem vyšší. Divoká zvířata, zejména lišky, často vstupují do dvorů. Divoké zvíře nakažené vzteklinou vyhledává kontakt s lidmi i jinými zvířaty, proto přichází do soukromých výběhů.
Může mít kočka domácí vzteklinu?
Kočka žijící mimo město má několik cest infekce: může narazit na mrtvé zvíře, a pokud má rány v tlamě, nakazit se při konzumaci (to je nepravděpodobné, ale možné) nebo být pokousána nakaženým zvířetem. Pokud jsou na těle patrné stopy po kousnutí, pak je v prvním případě obtížné podezření na infekci. Kromě toho kočky často bojují na ulici – a majitelé jednoduše nepřikládají důležitost zranění, která utrpí.
Krysy a myši by teoreticky mohly fungovat také jako přenašeči. I když, opakujeme, prakticky to ještě nebylo potvrzeno. Ve vesnicích a chatách je mnohem více hlodavců než ve výškových oblastech.
I když kočka nevyjde z domu, vždy hrozí, že se nemocné zvíře dostane do domu samo. Navíc divoká zvířata, která se nakazí virem vztekliny, začnou oslovovat lidi a domácí zvířata, navštěvovat oblasti a domy. Pokud tedy pozorujete podobný obrázek, vězte: s největší pravděpodobností je infikováno zvíře, které přišlo z lesa.
Kontakt mezi kočkou a liškou je možný. Liška na videu může, ale nemusí být vzteklá. Majitelé ale v žádném případě neměli natáčet video, ale měli zastavit kontakt.
V bytových domech také hrozí nákaza vzteklinou, i když je mnohem nižší než v soukromém sektoru. Nebezpečí může pocházet od hlodavců žijících ve sklepech. Pokud kočka chytí myš nebo potkana, je lepší jí kořist okamžitě odebrat. Jak jsme již řekli, případy přenosu vztekliny z hlodavců se v praxi nepotvrdily, ale i tak je lepší být na bezpečné straně.
Nejčastějšími přenašeči vztekliny jsou lišky a psi. Ale tělo psa má průměrný stupeň náchylnosti k viru, zatímco tělo kočky má vysokou úroveň.
Vzteklina u koček a koček žijících doma se také může objevit při kontaktu s jakýmkoli pouličním nebo toulavým zvířetem. Zdálo by se, jak může bytová kočka přijít do kontaktu s takovými zvířaty? Případy jsou různé. Například někdy netopýři vlétají do bytů. Pokud se vám to zdá nepravděpodobné, odpovíme: záleží kde. I ve velkých městech jsou celé oblasti, kde netopýři neustále létají do bytů. Samozřejmě nejčastěji ne přímo do pokoje nebo kuchyně, ale na balkonech si jich všimnou. Zde jsou příběhy dvou očitých svědků.
Elena: „Bylo to ve 12 hodin v noci. Seděla jsem doma sama, manžel se ještě nevrátil ze směny. Měl jsem jakýsi hrozivý pocit úzkosti, díval jsem se na film o upírech. A pak, jako štěstí, vletí do okna netopýr. Nejdřív jsem nechápal, co to je. Přemohla mě hrůza. A když jsem viděl, že je to myš, hrůza zesílila na maximum. Teď už na všechno samozřejmě vzpomínám se smíchem. To musí být taková náhoda, že film o upírech bude vizualizován přímo v mém bytě! Mimochodem, myš se ukázala být poněkud nemocná, snadno ji chytil manžel, který přišel o hodinu později. Celou tu hodinu jsem seděl v kuchyni a zamykal myš v pokoji.”
Někdy jsou netopýři, kteří vletí do domu, chyceni a sežráni kočkami. Existuje reálné nebezpečí infekce.
Světlana: „Na náš nezasklený balkon pravidelně létají netopýři. Na balkóně sedí kočka a chytá tyto myši. Někdy je sežere téměř celé a hlavu nechává za sebou. Někdy si okusuje jen tlapky. Občas nám do postele přinese mršinu. Jednoho dne jsem chodil po místnosti a telefonoval a na něco šlápl. Myslel jsem, že je to zkažená švestka. Vzal jsem to do rukou a hned jsem si uvědomil, že to není sušená švestka. Pokryla mě nějaká nechutná tekutina, která kapala z hlavy netopýra, kterého mi ta kočka hodila.“
Také kočka domácí může vypadnout z okna a následně se dostat do kontaktu s pouličními kočkami a psy.
První příznaky vztekliny se u domácí kočky ve většině případů objevují 2-3 týdny po kousnutí. Existují však případy, kdy se příznaky (příznaky) vztekliny u koček stanou patrnými až po 2-3 měsících nebo dokonce později. To znamená, že inkubační doba onemocnění se pohybuje od jednoho týdne do několika měsíců.
Jeho trvání závisí na několika faktorech:
- místo kousnutí (čím blíže k hlavě, to znamená k mozku, tím rychleji se virus bude šířit);
- velikost kousnutí a množství viru, který vstoupil do těla kočky;
- počáteční zdravotní stav a síla imunity;
- věk a hmotnost kočky.
Dostávají koťata vzteklinu?
Koťata jsou náchylnější k viru vztekliny kvůli jejich slabému imunitnímu systému a malé velikosti. Riziko infekce závisí na životních podmínkách. Pokud kotě žije od narození v bytě, ve kterém jsou vyloučeni hlodavci, pak je riziko nákazy vzteklinou téměř nulové. Jiná věc je, pokud je kotě sebráno z ulice. Na ulici ho mohlo kousnout zvíře nakažené vzteklinou. Také virus vztekliny může být teoreticky přenesen na koťata přes placentu, ale v praxi nemocné kočky nemohou porodit nebo nepřežijí porod.
Jakmile je v novém domově, ještě předtím, než se u něj projeví příznaky nemoci, může vzteklé kotě kousnout nového majitele a přenést virus slinami. Z důvodu vlastní bezpečnosti je proto pro stanovení vztekliny u kotěte nutné vzít kotě na vyšetření k veterináři a poté místo okamžitého odvozu domů raději dát do karantény. Po skončení karantény, kdy bude jasné, že je kotě zdravé, je možné si ho vzít domů. Tato varianta je dobrá i proto, že zároveň v době karantény bude kotě odblešeno, dá se mu anthelmintikum a možná i základní očkování. Zvíře tak dorazí do nového domova čisté a zdravé.
Karanténa nebude dlouhá, protože příznaky vztekliny se u kotěte objevují mnohem rychleji než u dospělé kočky: nejčastěji do týdne po kontaktu se zdrojem viru. Tak krátká inkubační doba vztekliny u koťat je způsobena tím, že pohyb viru kmenovými buňkami je 3 mm za hodinu, takže malý, ještě ne silný organismus je postižen za pár dní. Uložením kotěte do karantény mu dáte možnost podstoupit preventivní opatření v odlehlém prostředí a ochráníte sebe i svou domácnost před hroznými nemocemi.
Příznaky vztekliny u koťat nejčastěji zahrnují úzkost, letargii, poruchy trávicího traktu, hlasité mňoukání, které rychle přechází ve ztrátu hlasu v důsledku spasmu hltanu, křeče, ochrnutí tlapek, progresivní poškození centrálního nervového systému, které brzy vede k smrti .
K infekci zvířat dochází nejčastěji kousnutím, kdy se do rány dostanou sliny jiného infikovaného zvířete, protože právě sliny obsahují virus ve vysoké koncentraci. Teoreticky je však možné se nakazit i jinými způsoby: výživou (požitím infikovaného masa v přítomnosti ran na sliznicích úst) nebo při chirurgických a léčebných zákrocích. Existují také případy přenosu viru prostřednictvím aerosolů (aerosolový přenos).
Vzteklina u koček je doprovázena těžkým nevratným poškozením centrálního nervového systému. Pokud kočka nebyla před pokousáním očkována proti této nemoci a po vakcinaci neuplynulo dost dní na vytvoření imunity, pak pokousaná žena nemá šanci. Vzteklina u domácích koček je nevyléčitelná a vždy končí smrtí. Pokud kočka domácí vykazuje známky vztekliny, lze ji vzít pouze na pozorování a dát do karantény. Nikdo nebude ošetřovat zvíře.
