V moderním světě felinologie existuje více než tisíc oficiálně registrovaných barev koček různých plemen. V chovu mainských mývalích má člověk možnost využít téměř celou tuto paletu. Jedinou výjimkou jsou barevné skupiny čokolády a sealpoint. Mainská mývalí kočka je však ve vnímání většiny chovatelů a příznivců plemene spojována především s barvami aguti. Mnoho milovníků koček jim říká divoké barvy. I název plemene, kočka mývalí Menskaya, mimovolně připomíná, že od okamžiku svého vzniku byla chovateli umisťována jako plemeno co nejblíže své přirozené formě. Obraz moderního Maine Coon jako by v naší představivosti maloval obrazy staletých lesů tajgy, rychle se pohybujících divokých řek a zasněžených vrcholků hor. V hlučném ruchu velkoměst se mainská mývalí dlouho stala pro mnoho fanoušků plemene skutečným ztělesněním kusu divoké zvěře, klidného ticha a klidu odměřeného venkovského života.
Náš první Maine Coon nebyl výjimkou. Byla to kočka klasické černé tabby barvy, skvostné ztělesnění samotné estetiky střapatého divokého zvířete s přísným pohledem ve velkých zelených očích. S ním jsme se zúčastnili více než dvaceti mezinárodních výstav koček v různých městech republiky a všude jsme byli neustále obklopeni obdivujícími diváky. Mnoho lidí ho skutečně považovalo za skutečného lesního obyvatele. Nejčastěji byl s námi v klusu, ale neobešli jsme se bez kočky pralesní nebo kočky Pallas.
U jiných kočičích plemen se mi samozřejmě líbily různé barvy, ale mainská mývalí kočka i v mém osobním vnímání byla dlouhá léta spojována pouze s klasikou.
Jednoho dne ale do naší chovatelské stanice přijela z Německa mladá želvovinová kočička kouřové barvy a její krása mě naprosto uchvátila. Mainské mývalí kočky byly v té době poměrně vzácnými hosty na našich výstavách. Plemeno bylo v zemi ještě velmi malé a fotografie na webových stránkách evropských a amerických školek, dokonce i velmi kvalitní fotografie, v žádném případě nepřenesly celou estetiku zrakového vnímání mainské mývalí kočky této barvy.
Ne nadarmo zkušení odborníci říkají, že když zvíře černé kouřové barvy klidně sedí nebo leží, vypadá jako téměř černé zvíře, ale jakmile jde, jeho tělo by mělo začít hrát nádechy všech tónů od stříbrno-bílé po černou.
Je to plemenná struktura srsti s různou délkou vnější ochranné srsti, výrazným límcem a dobře osrstěným dlouhým ocasem, které dokonale vytvářejí jedinečnou optickou hru světla a stínu v obrazu mainské mývalí zakouřené. barva.
Navzdory skutečnosti, že mainské mývalí kočky mají strukturu srsti specifickou pro dané plemeno, genetika vzniku kouřové barvy je u všech plemen stejná.
V první řadě je to jednobarevná. Podle působení hlavního lokusu Agouti-A (agouti), který je zodpovědný za distribuci pigmentu po délce srsti s projevem určitého vzoru na zvířeti, mají kouření recesivní genotyp „non-agouti“ nebo non-agouti v homozygotním stavu. V souladu s tím je barevný pigment distribuován rovnoměrně po délce vlasů a neexistuje žádný vzor. U dlouhosrstých zvířat může intenzita pigmentu, který barví srst, mírně klesat směrem ke kořeni srsti. Stejně jako běžné pevné kočky má červená barva kouřů zbytkový vzor tabby. Může se projevit nejen v dětství, kdy je koťátka mnohem kratší, ale přetrvává i po celý život. To je způsobeno skutečností, že recesivní gen „non-agouti“ je epistatický nebo potlačený ve vztahu ke genu pro červenou barvu – O (Orang). Dokonce i u koček z želvoviny můžete často vidět jasné fragmenty tabby vzoru na červených oblastech těla. Tento felinologický jev se nevztahuje na černou plnou barvu B (Black) a její deriváty.
U černých a modrých kouřů, zejména u kojenců, je však často možné pozorovat stínový vzor, který způsobuje určité potíže při určování skutečné barvy kouřového kotěte; často jsou zaměňovány se stříbrnými mláďaty. Ale i u dospělých mainských mývalích černých kouřových lze často pozorovat zbytkový stínový vzor na hlavě a těle.
Podle standardu plemene mohou být kouřové kočky černé, červené a kočky mohou být černé, červené a želvovinové. Jsou povoleny zesvětlené barvy od nich odvozené, respektive kočky – modrá, krémová a kočky – modrá, krémová a modro-krémová želvovina. Dominantní gen D (Dilutor) je zodpovědný za intenzitu distribuce pigmentu. V souladu s tím zvířata se zesvětlenými barvami budou mít homozygotní recesivní genotyp dd – oslabenou hlavní barvu.
Kouřové barvy ale vděčí za svou úžasnou krásu úplně jinému dominantnímu genu – inhibitoru melaninu I (melanin inhibitor). Mechanismus jeho působení je spojen s hromaděním granulí barevného pigmentu pouze na konci chlupu a na bázi srsti a podsady je množství pigmentu minimální. Toto rozdělení barev se nazývá psaní. U dýmů vede působení tohoto genu k tomu, že podsada zvířat vypadá velmi světlá, téměř stříbrnobílá a srst strážců je do poloviny své délky natřena barevným pigmentem. U plemene se však míra rozložení pigmentace po délce srsti hlídače může výrazně lišit i u zvířat černé, modré a želvovinové barvy, stejně jako intenzita zesvětlení podsady.
Barevné variace mohou být tak rozmanité, že vzhledově mohou například černé kouře vypadat od uhlově černé až po téměř šedobílou. Jakákoli odchylka v jednom či druhém směru od pigmentace srsti o ½ její délky není při výstavní prohlídce dýmů vítána.
Jaká je povaha takové rozmanitosti v projevu zdánlivě jednoduchého dominantního rysu? Protože gen inhibitoru melaninu je dominantní, kouř může být buď heterozygotní – Ii, nebo homozygotní – II. Zvířata homozygotní pro tento gen budou mít vždy navenek lepší barevný vzhled. Dokonce i rudo a krémově kouřově zbarvení mainské mývalí kočky v homozygotním stavu se správnou strukturou srsti mají často zbytkovou mourovatou kresbu, která je po těle prakticky „rozmazaná“. Správná distribuce pigmentu po délce vlasu a tím i kvalita samotného kouře však do značné míry závisí na koordinované práci celého komplexu tzv. modifikačních genů.
Jde o vyvážené, modifikující polygenní komplexy, které do značné míry určují kvalitu kouřových barev požadovaných chovateli. Kvalita výstavního kouře u zvířat všech plemen do značné míry závisí na cíleném výběru otců a výběru chovných párů chovatelem. Proto jsou kouřové barvy při šlechtitelské práci považovány za složité a pracné. Práce s nimi má navíc mnoho specifických nuancí. Protože se jedná především o barvy série neagouti, nos zvířat bude vždy zbarven v barvě hlavní barvy, respektive nos černého kouře bude vždy černý a modrý jeden bude vždy modrý. U želvovinových koček může být pigmentace nosu zbarvena, jako pokračování hlavního vzoru obličejové části hlavy. Zvířata stříbrných barev budou mít na rozdíl od kuřáků hnědočervenou barvu kůže na nose s výrazným tmavším lemováním, charakteristickým pro všechny barvy aguti. Někdy ve vrzích, ve kterých se stejně pravděpodobně narodí koťata s černým a modrým kouřem, zejména kočky z želvoviny, může být docela obtížné určit skutečnou barvu kotěte. V takových kontroverzních situacích mohou být kromě barvy nosního zrcátka informativní také oblasti kůže na polštářcích tlapek zvířete.
Děti černé nebo modré kouřové barvy se rodí ve většině případů velmi tmavé, ale na rozdíl od pevných zvířat mají často od narození světlejší oblasti srsti na tlapkách a v oblasti přední části hlavy.
Postupně, od prvních týdnů života, se barva kouřového kotěte stává světlejší, ale i ve věku 2-3 měsíců může být docela obtížné rozlišit kouřové kotě od kotěte plné barvy. V tomto případě lze skutečnou barvu určit v oblastech těla zvířete s co nejkratšími vlasy. Nejlépe je to vidět na hlavě v oblasti čela, kolem očí a za ušima. Někdy, zvláště u dlouhosrstých zvířat, je viditelná světlá podsada na pánevních končetinách, pod hlezny.
Právě v těchto oblastech, jak u mláďat, tak u dospělých zvířat, je nejzřetelněji viditelný kontrast mezi stříbřitě bílou podsadou a srstí strážců, která je základem pro určení kouřové barvy zvířat.
Přes veškerou rozmanitost forem projevu této barvy a její složitost v práci chovatelů, rafinovaný luxus a mystická krása kouře mainských mývalích, jejich divoký pohled zpod kouřového závoje potěší a fascinuje.
Mainské mývalí kočky kouřových barev jsou proto ve své domovině ve Spojených státech amerických tak oblíbené i u nás, zájem o tyto barvy mezi příznivci plemene každým rokem roste.
Autor orfeus Doba čtení 4 min Zveřejněno 19.11.2021 Aktualizováno 19.11.2021
„Kočka s duší věrného psa“, „domácí rys“, „zázrak se střapci“ – to jsou jména úžasného plemene koček zvaného Maine Coon. Jsou nejen chytří, milující a loajální, ale také úžasně krásní – šikmé, pozorné oči, ostré trojúhelníkové uši, velmi hustá a načechraná srst, která dodává jejich již tak malým kundičkám další objem. A jsou prostě obrovské – dospělá kočka snadno váží 8-10 kilogramů, a to ne kvůli tuku, ale kvůli své velikosti a svalům. Mainské mývalí kočky, psy a lidé dobře vycházejí, nenápadně vycítí náladu svého majitele a zdá se, že podle znaků, které znají jen oni sami, poznají, kdy je vhodné běhat, hrát si a dovádět a kdy je vhodnější se chovat. tiše a klidně. Jsou velmi milováni jak rozenými „kočičími lidmi“, tak nadšenými „psími lidmi“, protože ve svém charakteru tato nádherná stvoření shromáždila nejlepší vlastnosti těchto mazlíčků – milost a náklonnost kočky a oddanost věrného psa, hádat sebemenší pohyby duše svého majitele.
Ne nadarmo si tyto obří kočky získávají obrovské množství fanoušků jak v zahraničí, tak v Rusku. A chytří podvodníci toho využívají a prodávají koťata smíšeného plemene pod maskou malých mainských mývalích mláďat. Pomáhá jim jak podobnost mainské mývalí s velkou sibiřskou kočkou, tak i to, že malá koťátka ještě nemají střapce na uších. Znovu dorostou, když jsou mladému zvířeti asi tři měsíce. Pokud se vzácné střapce neobjevily, ačkoli je zvíře zjevně starší než tři měsíce, vězte, že jste byli chytře oklamáni.
Jak jinak se smíšená plemena mainských mývalích a jiných plemen koček liší od zvířat s bezvadným rodokmenem, jako je anglická královna? Za prvé, jen skuteční mainští mývalí mají tak luxusní dlouhý ocas, velký skoro jako ocas mazané lišky. Za druhé, i ty nejmenší mainské mývalí kočky se již od ostatních koček odlišují svými velkolepými mocnými tlapami, které připomínají tlapy jejich nezdolných příbuzných – mazaných a obratných rysů a mocných tygrů z amurské tajgy. Chůze mainské mývalí zůstává zároveň měkká a tichá a její pohyby zůstávají stejně hbité a obratné jako u jiných velkých a malých koček. Solidní váha této šelmy je cítit pouze tehdy, když je s veškerým pohodlím umístěna na klíně svého majitele nebo paničky. Přítulný, pohledný Maine Coon je velmi, velmi těžká kočka! Mimochodem, ani kříženec tohoto obra a sibiřské kočky, téměř k nerozeznání od skutečné mainské mývalí kočky, nikdy nedoroste do tak gigantických rozměrů. I tříměsíční mainské mývalí kotě váží více než dva kilogramy – přibližně stejně jako středně velké dospělé kočky.
A konečně, jen velmi málo mesticů má „obličej“ charakteristický pro mainské mývalí kočky – velké oči s copánkem, neustále ostražité špičaté uši, široké a silné lícní kosti, které dodávají těmto nádherným tvorům tak vážný a působivý vzhled. Pokud se ale Maine Coon rozdivočí, okamžitě se promění v obří, hravé a velmi vynalézavé kotě.
Zároveň se většina mainských mývalích mesticů vyznačuje stejně chytrým a přátelským charakterem jako jejich obrovští „tatínkové“ a „matky“. Proč tedy není vhodné pořídit si smíšené plemeno místo skutečné mainské mývalí kočky? Jednak taková kočka nebude smět chovat a nebude se moci účastnit výstav koček, s výjimkou výstav, kterých se účastní míšenci, kteří dostávají ocenění za krásu. Za druhé, nebudete moc rádi, když si uvědomíte, že jste zaplatili podvodníkovi mnoho tisíc (a čistokrevné mainské mývalí kotě stojí 20–25 tisíc rublů nebo více) za zvíře, které se dalo pořídit mnohem levněji, ačkoliv oddanost a láska naši chlupatí mazlíčci opravdu k nezaplacení. A nakonec nejsmutnější na tom je, že je nebezpečné nechat rozmnožovat míšence, protože pokud se narodí příliš velká koťata, matka i miminka mohou zemřít.
Proto zodpovědní chovatelé a skutečně profesionální školky, pokud prodávají krásná a přítulná koťátka smíšeného plemene, pak za prvé upozorní budoucí majitele na chyby v rodokmenu a nastaví odpovídající cenu a za druhé zvířata sterilizují. A je dobré si pamatovat, jak se čistokrevní mainští mývalí liší od kříženců, abyste neudělali špatnou volbu, která, jak je uvedeno výše, může být pro vás i vašeho mazlíčka příliš drahá.
