Holky, máme dvě kočky. Oba byli již dospělí, ale ještě ne kastrovaní. Nekastrovali, protože neměli známky, ani se neptali na holčičky, oba byli naprosto klidní a dobře spolu vycházeli. Jednoho dne se ale bez zjevného důvodu dostali do problémů. Bojovali velmi vážně. Manžel je sotva oddělil. Vztah chlapců se od toho dne zhoršil. Způsob, jakým se vidí, je způsob, jakým se snaží bojovat, bojovat doopravdy. Umístili jsme je do různých místností. A dohodli se na kastraci. Můj nejstarší byl kastrován před 3 týdny. Dnes je nejmladší. Ale po kastraci se staršímu podařilo vklouznout do pokoje mladšího. Okamžitě se spojili. I když ten nejstarší už byl kastrovaný. V té době uběhl týden a půl od kastrace. Dnes to přinesli od mladšího lékaře. Starší, jakmile uviděl mladšího v nosiči, a přitom úplně ospalý, se okamžitě načechral a začal „tančit“. Ale jsou to 3 týdny, co jsme ho kastrovali. A v souvislosti s touto situací mám na vás holky dotaz. Jak můžeme po kastraci sblížit naše kočky, aby spolu zase začaly vycházet a přestaly se opravdu prát? O rozdávání byť jen jednoho z nich nemůže být řeč. Milujeme je oba! Jak dlouho trvá, než u koček klesne hladina hormonů? Za jak dlouho se budeme moci pokusit vzájemně představit naše kočky? A jak to můžeme udělat lépe?
15. května 2007, 12:17
Asi ti nedávám rady, ale spíš stejná situace. Máme to samé, jen jeden je náš, druhý je doma, ale žije na venkově. Každý víkend jsme tam s naší kočkou a do určitého dne z nich byli nejlepší přátelé, dokonce spolu chodili. Dachny chtěl holčičku, začal značkovat, naši to hlídali, pak se dachny vykastrovali a začalo ráno na JZD, boje na život a na smrt, pak náš začal hned po kastraci dachny značkovat, hned jsme ho vykastrovali a nyní uplynuly 4 měsíce .oba jsou kastrovaní a stále bojují. Proč naši útočí, také nemůžeme oddělit, jak zápasí. Rozdíl v kastraci je půl roku.
15. května 2007, 20:30
A naši bojují na život a ne na smrt :(((Dnes se starší nemohl uklidnit. Když cítil mladšího ospalého v nosiči, seděl celý den u dveří pokoje, kde toho mladšího nyní držíme. Celý načechraný, napnutý, ocas je obrovský. Pokud by dokázal “vletět” do místnosti, spustil by “ohňostroj”, kdyby ten mladší nebyl v narkóze. Ale je šance, že by vklouzl do pokoj úplně náhodou.Už se to párkrát stalo.I když se s manželem snažíme být co nejextrémnější a co nejvíc.pozor při vstupu a odchodu z pokoje!S manželem jsme opravdu doufali v kastraci,ale já ne Nevím jak to teď bude.A nevíme co dělat!Ptala jsem se veterináře.Řekl,že se hormony vrátí do normálu asi za měsíc a půl po kastraci.U nás nejstarší byla kastrována před 3 týdny .Nejmladší je dnes.Snad se ještě všechno vyřeší.Ale jsou případy,kdy agresivita a rvačky zůstávají.A veterinář doporučil lék jako FELIWAY.Prý dává pozitivní výsledek.Fakt doufáme!Jinak co dělat ?
15. května 2007, 22:33
Boj o kočky není jen zdravá agrese, je to norma chování. Co dělat? Pravidelně zastřihávejte drápy bojovníků. Pokud vidíte „předehru“, přitlačte agresora za kohoutek k podlaze a plácněte ho novinami po koruně. Můžete ho zkusit chytit za pačesy a takhle mu nadávat, ale v tomto případě riskujete, že vás kousne a nedosáhnete žádného výsledku z výchovy. Slabého, který je momentálně pod útokem, je třeba litovat a chránit. Agresora, který se zklidnil, potřebuje také milovat, líbat a hladit. Podpoříte tak klidné chování a v případě rvačky si k vám „oběť“ přijde pro pomoc, pokud se mu podaří dosáhnout na míč. :):):)
16. května 2007, 09:22
Řekni mi, Lauro, proč se perou, možná spolu něco sdílejí nebo se nemají rádi, nebo je to prostě norma, třeba si jdi zdřímnout nebo se pohádat, ale já se půjdu pohádat, mňau))) To ne vždy je možné oddělit kouli, protože jsou uzamčeny ve smrtelném sevření a nalévá vodu a zabaluje nás do deky, protože to nemůžete vzít holýma rukama a nejhorší je, že to vše je doprovázeno roztrháním uši, ušmudlaní mopslíci, koule srsti, kvičení a kvičení, nejdřív jsem se toho kvičení a všeho co se dělo, strašně bála, teď už jsme si zvykli )) A v momentě rvačky agresor není jen nemožné vzít za pačesy, není možné se k němu přiblížit, protože sedí celý rozšklebený jako nějaké dravé zvíře, celý v napětí, červené uši, červený nos, vrčení, syčení a naposledy pokus o ve chvíli, kdy předehra, aby ho odvedli, skončila jeho rukama roztrhanýma, ne poškrábaným, ale roztrhaným na maso a prokousaným, a kousnutí byla taková, že zůstaly modřiny. Navíc doma je to nejmilovanější KOČKA na světě, vrní, mňouká, mazlí se. ale jakmile potká dačo. Všichni zhasnou světla. Stříhání drápků také nepřipadá v úvahu, protože dača žije v dači a drápy jsou jediným prostředkem obrany proti psům, třeba i vylézt na strom, kdyby se něco stalo, a na chalupě jsme každý víkend, já’ bojím se mu stříhat nehty, kdyby tam byli psi a navíc kočka bez drápků, dobře, doma v bytě jsem jí jednou ostříhal, ALE na dači si myslím, že drápky jsou potřeba, jen je používám na jiné účely 🙂
16. května 2007, 13:41
Stejné odpadky:((Jen oni s námi bydlí ve stejném bytě. Teď v jiných místnostech. A co dělat, je naprosto nejasné. Ale jednotlivě jsou to prostě miláčci! Klidní, přítulní, dokonce bych řekl až flegmatik. Ale jakmile si všimnete jeden z veterinářů řekl, že to bylo poprvé, co se s něčím takovým setkal, a poradil mu, aby kontaktoval zoopsychologa.
