Gastroenteritida je zánět sliznice několika částí trávicího traktu – žaludku, tenkého a tlustého střeva – způsobený patogenními mikroorganismy – viry a bakteriemi, případně toxiny. Onemocnění se vyskytuje jak u dospělých, tak u dětí.
Příčiny onemocnění
Důvody pro rozvoj gastroenteritidy mohou být různé. V závislosti na patogenu se gastroenteritida dělí na virovou, bakteriální a parazitickou.
Virová gastroenteritida
Nejběžnější typ onemocnění. Původci infekce mohou být všudypřítomné astroviry: novovirus a rotovirus, které se dostávají do žaludku spolu s jídlem nebo vodou. Infekční gastroenteritidu mohou také způsobit adenoviry přenášené vzdušnými kapénkami.
Virová gastroenteritida způsobená rotaviry je vysoce nakažlivé onemocnění přenášené fekálně-orální cestou, takže tato patologie je u dětí poměrně běžná. Způsobuje propuknutí infekce v dětských skupinách a vyžaduje karanténní opatření. Ke zvýšení výskytu virových gastroenteritid dochází v období, kdy jsou děti shromažďovány ve skupinách – škola, školka, sanatoria, zdravotní a sportovní soustředění, kde často kolují astrovirové infekce. Proto se onemocnění vyskytuje častěji v období podzim-zima-jaro a méně často v létě.
Bakteriální gastroenteritida
Tento typ onemocnění je méně častý. Je způsobena různými bakteriemi, včetně Salmonella, Escherichia coli a Staphylococcus aureus. Infekce se přenáší především jídlem, které prošlo nebo bylo nedostatečně tepelně upraveno.
Parazitární gastroenteritida
Původci infekce jsou různí parazité, kteří žijí ve střevech lidí i domácích zvířat. Cesta infekce je fekálně-orální od lidí, psů a koček. Infekce je častá zejména v dětských kolektivech. Parazitická gastroenteritida se často stává chronickou.
Rozvoj gastroenteritidy se zánětem žaludeční sliznice může být vyvolán stresem, špatnou stravou a častým užíváním léků.
V důsledku nadužívání alkoholu, mastných a kořeněných jídel vzniká tzv. alimentární gastroenteritida. Na podzim je vzácný další typ onemocnění – eozinofilní gastroenteritida, při které je narušena činnost gastrointestinálního traktu.
Příčiny gastroenteritidy zahrnují následující faktory:
- rotavirové, novovirové a adenovirové infekce;
- bakteriální infekce;
- parazitární infekce;
- nevybíravé stravování.
Příznaky gastroenteritidy
Syndrom onemocnění se vyvíjí poměrně rychle. Od infekce po první příznaky zánětlivého procesu v gastrointestinálním traktu zpravidla uplyne jeden nebo dva dny. Gastroenteritida začíná akutními příznaky – bolestí, nevolností, zvracením a přechází do pocitu nepohodlí v epigastrické oblasti, závratě, nevolnosti, bolesti žaludku a střev. Zvracení a průjem jsou možné.
Hlavní příznaky nemoci:
- nevolnost, zvracení;
- závratě, slabost;
- křečovité bolesti břicha (v prvních dnech nemoci);
- vodnatá stolice, někdy s příměsí krve – častěji u dětí;
- střední horečka, u kojenců – vysoká teplota až 39C.
Léčba a prevence gastroenteritidy
Léčba onemocnění je převážně symptomatická s obnovením rovnováhy voda-sůl a následnou obnovou střevní mikroflóry. Ve vzácných případech, v závažných případech zánětlivého procesu, je předepsána antibakteriální terapie. Předpokladem účinné léčby je přísná dieta a klid na lůžku. Akutní období onemocnění trvá zpravidla 7-14 dní, poté je nutný režim šetrné výživy a mírné fyzické aktivity s užíváním léků zlepšujících střevní mikrobiotu.
Prevencí onemocnění je správná výživa, dodržování hygienických pravidel při zpracování potravin, vyhýbání se kontaktu s infikovanými lidmi, mytí rukou a další pravidla osobní hygieny.
Diagnostika a doporučené testy
Syndrom gastroenteritidy je velmi podobný symptomům jiných onemocnění. Proto je hlavním úkolem lékaře odlišit onemocnění. K tomu je studován klinický obraz a biomateriál a jsou předepsány obecné krevní testy.
- test stolice na infekci;
- obecný krevní test;
- biochemický krevní test.
Koronavirus u koček – virové onemocnění způsobené dosud nedostatečně pochopeným virem rodiny Coronaviridae. Existují dva hlavní typy koronaviru – Coronavirová enteritida и Coronavirus kočičí infekční peritonitida. (Více o virové peritonitidě: článek v Chance Bio Encyclopedia)
Virus může u zvířat způsobit vážné následky, včetně smrti. Nejčastěji se koronavirem nakazí mladé kočky chované v chovatelských stanicích.
Hlavní cesta infekce je fekálně-orální a pro koťata je zdrojem infekce jejich matka.
Koronavirus se nachází ve výrazně vysokých množstvích ve stolici infikovaných jedinců. K samotnému infekčnímu procesu dochází při vdechnutí nebo spolknutí viru. Koronavirus je odolný a velmi snadno se šíří, takže i když je blízko smetiště nemocného zvířete, může se nakazit i zdravá kočka. Virulence viru je vysoká, takže k infekci stačí malé množství.
Mechanismus infekce.
Přetrvávání viru je působivé: může zůstat životaschopný v prostředí až sedm týdnů.
Virus proniká do těla ústy, načež jsou poškozeny epiteliální buňky tenkého střeva. Dále imunitní systém koček začne aktivně pracovat na boji s virem a ve většině případů se s ním zdravé zvíře vyrovná. Virus přitom může zůstat v těle bez známek onemocnění i několik měsíců.
Kočičí koronavirus se na koťata nepřenáší přes placentu a malí jedinci se nakazí od matky v době, kdy se hladina ochranných protilátek v mléce sníží a tělo se pak stává citlivější. K tomu dochází v průměru ve věku 5-7 týdnů.
Nepřímá cesta přenosu (přenos infekce na části oblečení, tašky atd.) je extrémně malá, ale je možná v případě přímé kontaminace infikovaným trusem.
Typy onemocnění
Kočičí koronavirus se dělí na dva typy:
FCoV je střevní virus.
FIPV je virus, který způsobuje kočičí infekční peritonitidu.
Oba viry jsou si navzájem příbuzné antigenním složením, zatímco FIPV je mutovaný virus, který se tvoří v těle kočky po infekci střevním virem pod vlivem negativních faktorů. Virus FCoV je pro zdraví koček prakticky bezpečný, protože zdravé tělo si s ním poradí samo. Ale když střevní virus zmutuje na FIPV a dojde k rozvoji infekční peritonitidy, pravděpodobnost úmrtí je téměř 100%.
Navzdory skutečnosti, že oba typy virů jsou příbuzné, je třeba si uvědomit, že koronavirová enteritida a infekční peritonitida jsou zcela odlišné nemoci. Pokud je kočka nemocná enterickým virem FCoV, neznamená to, že onemocní infekční peritonitidou, a naopak FIPV není komplikací FCoV.
Příznaky koronaviru
Coronavirová enteritida nejčastěji probíhá bez výrazných příznaků. Zaznamenávají se střevní poruchy (průjem, případně s hlenem nebo krví), ke kterým dochází v důsledku poškození buněk tenkého střeva. Možná ztráta hmotnosti a ztráta chuti k jídlu. Příznaky obvykle nezpůsobují žádné obavy a prognóza onemocnění je příznivá, s výjimkou případů snížené imunity, sekundární infekce nebo anamnézy doprovodných onemocnění.
Infekční peritonitida koček. (Více o virové peritonitidě: článek v Chance Bio Encyclopedia) Navzdory skutečnosti, že koronavirus je pro zvíře málo nebezpečný, může za určitých podmínek zmutovat na FIPV a způsobit smrt zvířete. Hlavní příznaky infekční peritonitidy: napětí břišní stěny a bolest při palpaci břicha; může být pozorována zvýšená tělesná teplota, rychlý úbytek hmotnosti, snížená aktivita, hromadění tekutiny v dutině břišní (ascites), zežloutnutí sliznic, časté dýchací potíže.
Kočičí virová peritonitida je zpravidla smrtelná během krátké doby (od několika týdnů do několika měsíců). Se silnou imunitou však může v některých případech onemocnění přejít do remise (chronický průběh, ve kterém se zvíře cítí dobře). V těchto případech se infekce nešíří mimo střevní lymfatické uzliny, zde je virus potlačen a dále se nešíří. Nebo může proces přejít do granulomatózního stadia bez výpotku, tzv. suchá peritonitida. Při chronickém onemocnění může způsobit recidivy. To vysvětluje, proč se u starších koček může vyvinout FIP.
Diagnóza koronaviru.
Laboratoř Chance Bio provádí několik studií o kočičích koronavirech.
051 Protilátky proti infekci kočičím koronavirem (ELISA)
Účel studie: semikvantitativní stanovení titru cirkulujících specifických protilátek třídy G (Ig G) proti kočičímu koronaviru v séru a plazmě. Metoda stanovení: modifikovaná enzymatická imunoanalýza (tečka ELISA) Materiál: – krev ve zkumavce k použití nebo ve zkumavce s EDTA 1-1,5 ml; — sérum/plazma 100 ul; hemolýza neovlivňuje Uchovávání vzorků: – vzorky plné krve lze uchovávat jeden den v chladničce, – sérum/plazma – až 3 dny v chladničce;
007 Kočičí virová peritonitida (FIP) (PCR)
Účel studie: průkaz RNA koronaviru Požadavky na vzorek: – venózní krev ve zkumavce s antikoagulantem EDTA – min. objem – 1 ml. Neoddělujte plazmu a červené krvinky! – ascites tekutina ve sterilní nádobce bez antikoagulantu – minimální objem – 0,5 ml – ascites tekutina ve sterilní zkumavce s EDTA antikoagulantem – minimální objem – 1 ml Pozor: – krev s heparinem není vhodná pro PCR studie! – krev ve zkumavce pro biochemii
Metoda výzkumu: biochemický rozbor výpotkové tekutiny Stanovené ukazatele: albumin, globulin, amyláza, cholesterol, glukóza, triglyceridy, lipáza, celková bílkovina Požadavky na vzorek: Exsudát (ascites) tekutinu lze do laboratoře dodat přímo v injekční stříkačce nebo ve zkumavce pro biochemii bez aktivátorů koagulace. Minimální objem – 0,5-1 ml Skladování vzorku: při +2-+8⁰С
801 Cytologie výpotků, exsudátů/transudátů (biochemie + cytologie)
. Exsudátové tekutiny se dělí na transsudáty a exsudáty, modifikované transudáty. Hlavním rozdílem mezi různými typy výpotku je způsob, jakým se v serózních dutinách tvoří nadbytečná tekutina.
141 Poměr albumin/globulin (exsudátová tekutina)
Metoda výzkumu: biochemická analýza výpotkové tekutiny Požadavky na vzorek: Exsudátová (ascites) tekutina může být dodávána do laboratoře přímo v injekční stříkačce nebo ve zkumavce pro biochemii bez aktivátorů koagulace. Minimální objem – 0,5 ml Skladování vzorku: při +2-+8⁰С
Kromě toho je nutné provést
Prevence infekce koronavirem
Boj proti virové pobřišnici by měl směřovat především k její prevenci, především k prevenci nákazy koťat střevní koronavirovou infekcí. To vyžaduje izolaci březích koček 2 týdny před porodem, oddělení koťat ve věku 5 týdnů od jejich matky a izolaci od ostatních koček; a ve věku 6 měsíců – laboratorní potvrzení (PCR) nepřítomnosti koronaviru ve výkalech zvířete.
