Část 1. Vážně o lehkomyslných věcech.
Než nastolíte takové téma, bylo by hezké se nejprve rozhodnout, jaký člověk je a čím se zásadně liší od všech ostatních živých tvorů. Mimochodem, existuje velké množství definic, což naznačuje absenci základního kritéria, za které je přítomnost vědomí nebo inteligence vydávána, což nám dalo jméno Homo Sapiens. Nebudu vyjmenovávat další kritéria, pouze poznamenám, že existuje jedno, které je mi nejbližší, i když neméně vágní – je to schopnost „uvědomovat si sebe sama“ v čase a prostoru.
Stručnost je samozřejmě dobrá a někdy i sama o sobě cenná, ale každé tvrzení vyžaduje její rozšíření. Co to znamená být si vědom sám sebe? A kdo je to já, které potřebuje být realizováno: tělo a jeho části, myšlenky, vědomí či nevědomí, stejná mysl, emoce, duše? Nebo je to všechno v jednom? Některé úřady dokonce autoritativně přišly s jednoduchým tvrzením: práce udělala člověka z opice. No, no. Nepomůže ani upřesnění, že se nebavíme o tom, že člověk je přímým potomkem opice, ale prostě měli společného předka. No a co? A kdo byl předkem: opice nebo něco jiného? Pro mě je celá tato evoluční hypotéza naprostý nesmysl, o kterém jsem podrobně a vyčerpávajícím způsobem psal téměř před 15 lety. Od té doby nikdo nikde nepředvedl jedinou, byť jen trochu pracovitější opici, se kterou v některých regionech žijí lidé vedle sebe tisíce let a která by si vyvinula základy inteligence, odlišné od jejích nečinných příbuzných, a dokonce i s konsolidační schopnosti u potomků. Víme jistě: nejen opice, ale i jiní savci, každý jednotlivě i všichni dohromady, se od sebe často velmi liší, a to nejen mezidruhově, ale i v rámci jednoho druhu, a to jak povahou, tak jinými duševními vlastnostmi. Vzhledem k této rozmanitosti je docela možné předpokládat, že mezi stejnými opicemi jsou ve skutečnosti nějací abnormální workoholici. Nicméně výsledek se očekává: žádné, byť minimální, skoky inteligence.
O jakých inteligenčních skokech však můžeme vůbec hovořit, jestliže člověk sám od počátku věků vykazuje stabilní tendenci zařazovat manuální a jinou pěší práci do kategorie málo kvalifikovaných povolání se všemi z toho vyplývajícími důsledky pro duševní schopnosti pracovníků. Nebo jsi měl na mysli jiný druh práce? Ach ano, pravděpodobně mluvíme o vysoce kvalifikovaných TOP manažerech, kterých bylo na úsvitu rozvoje civilizace přes den hodně a volných míst mezi opicemi byly desítky. A proto, jakmile se volná místa začala z ničeho nic zaplňovat, přišel Homo Sapiens jako záplava. Z Afriky, samozřejmě, odkud jinde mohou přijít volná místa? Vůdci ve smečce nebyli nikdy zrušeni.
Obecně platí, že TOP je TOP, ale porod s tím rozhodně nemá nic společného a pravý důvod nevysvětlitelného skoku si budeme muset najít sami, což uděláme.
Je to legrační říkat, ale nejběžnější alternativní hypotézou, o které se vážně diskutuje ve vědecké komunitě, je jídlo. Pravda, není zde nejen shoda, ale právě naopak: jedni tvrdí, že člověk se objevil v důsledku ředění masité stravy na úkor ovoce a zeleniny, jiní naopak ovoce a zeleninu obětují. dieta na grilování. Pro každého existuje mnoho důkazů, většinou archeologických, a pokud se spojí dohromady, dojde k procesu anihilace známému fyzikům. Takže o tomto titánském díle nebudeme znovu vážně uvažovat.
Při přeskakování řady metafyzických a teologických verzí věnujme pozornost další zajímavé, i když málo známé hypotéze – neuroestetické, od profesora z Norska jménem Per Olaf Folgero. Pointa je jednoduchá: „schopnost vytvářet krásné předměty a přijímat z nich estetické potěšení je důležitým faktorem v lidském kognitivním vývoji“, což ve skutečnosti znamená vznik schopnosti porozumět světu, tedy vznik mysl. Pravda, profesor se opět opírá o nálezy archeologů: skalní malby a nástroje, které byly miliony let zdokonalovány především v estetickém smyslu, což vedlo ke vzniku vědecké a technologické revoluce. To znamená, že autohypotézy šly od konkrétního k obecnému a snažily se z konkrétních zjištění učinit dalekosáhlá zobecnění. Zdá se mi, že tato teorie je extrémně blízko odhalení záhady Homo sapiens, k čemuž se níže pokusíme přiblížit ji z druhé strany a uvidíme, co vymyslíme. Jinými slovy, podle léty vyvinutého a stejnými léty prověřeného zvyku se vydáme jinou cestou: od obecné ke konkrétní, tedy ne od minulosti k dnešku, ale právě naopak – ode dneška do vzdálené minulosti. Tedy ne ze stavby lebky a jejího vývoje v čase a ne z ojedinělých archeologických nálezů s následnými potenciálně protichůdnými zobecněními, ale ze skutečnosti, že dnes máme tak důležitou věc a vysledujeme ji až do okamžiku, kdy to začalo, a , čímž se pokusíme uzavřít hypotézu norského profesora.
Jít.
Říká se, že lidstvo je buď na prahu, nebo je již v postindustriální společnosti, kde hlavním faktorem reality jsou informace a znalosti, a tedy jejich vnímání člověkem. Obojí je v době nástupu IT technologií stále více jen kombinací dvou čísel: 0 a 1. To znamená, že informace a znalosti jsou ve skutečnosti virtuální substancí, která ve své maximě usiluje o virtuální absolutno. Otázka: Co je to virtualita? Odpověď (aniž bychom se spoléhali na etymologii a nejasné filozofické definice): virtualita není nic jiného než imitace reality. Docházíme tedy k nevyhnutelnému závěru, že člověk se postupně stává schránkou pouze dvou čísel, jejichž nekonečné kombinace jsou mu nejčastěji neznámé.
A nyní si připomeňme jednu volnou metafyzickou definici: člověk je tím, čím je naplněn. Zároveň bych to upřesnil: člověk jsou ty stopy, které v něm výplň zanechává, alias svět kolem něj. Okolním světem budeme rozumět celý soubor jevů a vlastností světa, které člověk vnímá všemi smysly: od umění po techniku, od přírody Země po nekonečný prostor, zkrátka celý soubor obojího hmotné a duševní jevy světa.
Je to velmi důležité: je-li svět skutečný, pak jsou skutečné stopy, a je-li svět virtuální, pak stopy. ukazuje se, že jsou také skutečné.
To znamená, že vezmeme-li v úvahu nekonečnou výhodu moderního virtuálního oproti skutečnému z kvantitativního hlediska a v některých oblastech dokonce i z kvalitativního hlediska, ukáže se, že člověk je prakticky zcela pokryt stopami přijatých virtuálních informací, jejichž úplnost (stopy) je moderní člověk.
Zamysleme se trochu nad kvalitativními charakteristikami, které člověk zanechal ve stopách.
Všichni známe výraz „chléb a cirkusy“. O chlebu je vše víceméně jasné, to necháme na tvůrcích potravinářských verzí. Pojďme se zabývat druhou částí, která přímo souvisí s očima, tedy s informacemi přijímanými prostřednictvím vidění.
Jak známo, lidská přirozenost je nejvíce náchylná k negativním informacím, když se například při procházení titulků zpráv, aniž bychom si to uvědomovali, soustředíme na události spojené s tragickými událostmi a „ještě lépe“ s úmrtími a „naprosto v ideálu“ – s masami. Popírat, nepopírat, ale podotýkám: většina, budeme-li objektivní, se snadno pozná v imaginárním čtenáři zpráv, ale já se rozhodně poznávám. Obecně je nás armáda, i když záměrně neotevřeme samotné „krvavé“ zprávy k podrobnému přečtení. A takový efekt nelze vysvětlit žádným „uměním titulků“, už jen proto, že se autoři snaží, aby byly pozitivní titulky zpráv neméně nápadné.
Shrňme si to: tak jsme po cestě zjistili, že zprávy se dělí na negativní a pozitivní, z nichž každá, jak jsme také dříve zaznamenali, zanechá v člověku určitou stopu. Zprávy jsou zpravidla virtuální – stopy jsou skutečné, je mnoho zpráv – existuje mnoho stop. Dále je logické předpokládat: zaměřujeme se na negativní – stopy jsou negativní, a proto se naopak zaměřujeme na pozitivní – stopy jsou pozitivní. Tak se formuje moderní člověk, který denně přijímá stále větší gigabajty informací, aniž by si vůbec všimnul, že celý tento tok tak či onak formuje mě, vás a vlastně celé lidstvo. Nebudu kreslit portrét ani autoportrét, jen to ještě jednou neutrálně formuluji: člověk je tím, čím ho naplňoval svět kolem něj a jaké stopy zanechal procesem asimilace a vstřebávání informací o tomto světě. V době IT a jeho rychlého rozvoje se prostředky přenosu informací stávají digitální technologie: počítače s digitálními médii a jejich mladší bratři – smartphony, tablety atd. Televize, rozhlas, telefonie, fotoaparáty, kina, média a dokonce i literární díla, jak víme, také masivně přecházejí na digitální, což umožňuje pokaždé zvýšit a zvýšit tok informací přijímaných člověkem, často zcela, že je 100% nahrazující ten skutečný, svět je jeho napodobeninou. Z každodenního života prakticky vymizel epistolární žánr v podobě dopisů v obálkách, osobní komunikaci nahrazuje videokomunikace a 3D technologie jsou již schopny nahradit i takové umění, jako je sochařství, o malbě nemluvě. Celý koloběh stavebních technologií atd. se nám tam posílá přímo před očima. To je moderna, kterou zaznamenáme, po které, jak bylo původně plánováno, začneme „přetáčet film“ zpět.
Nejbližšími předchůdci IT v nedávné minulosti byly analogové prostředky přenosu informací: stejné telefony, rádia, televize, kina, kamery. Noviny a knihy jsou výhradně papírové. Obecně je sestava přibližně stejná, s výjimkou počítačů, a i když skočíme o sto let zpět, najdeme kompletní výčet výše uvedeného, i když v počáteční fázi, kdy pro většinu lidstva všechny tyto inovace byly rozhodně nové. Jak člověk vnímal všechny tyto novinky, výmluvně ukazuje incident v kině, kdy diváci na pohled na blížící se parní lokomotivu reagovali panikou, tedy virtuální obraz vnímali jako plně reálný a způsobil ekvivalentní reakce. Za rozkvět téže kinematografie je bez ohledu na naši shodu či nesouhlas obecně považován prudký rozvoj hollywoodské kinematografie, která od poloviny 20. století plnila plátna světa, kinematografie vyvolávající celé spektrum emocí: od slzy k divoké radosti, od hlubokých emocí k napodobování hrdinů obrazů.
Přesuneme-li se dále, zjistíme, že v 19. století z dnešního výčtu virtuálních prostředků přenosu informací zbyla pouze fotografie, a to i jen podmíněně. Fotografii jste totiž mohli nejen vidět, ale i skutečně držet v rukou. Stejně jako všechny ostatní projevy okolního světa byly skutečné, mohli jste se na ně dívat, poslouchat je, číst je, držet je v rukou a ukazovat k tomu všemu svůj postoj. Zároveň si všimneme: svět kolem člověka byl rozdělen na dvě části:
1. Vše, co lze přičíst přírodní přírodě: celý soubor přírodních jevů, od flóry po faunu a lidstvo samotné, a projevy zákonitostí existence těchto jevů, od fyzikálních, chemických až po kosmické,
2. Co se týkalo civilizačních projevů, které však obsahovaly stejné zákonitosti původně vlastní přírodě, ale používaly se, řekněme, poněkud jinak než v přírodním světě.
Nejsem připraven ani přibližně odhadovat vztah mezi přírodními a civilizačními éry podle éry, ale podmínečně navrhuji, aby se jednoho dne považoval za paritu, aniž by se nacházely chyby nebo byly vázány na časové souřadnice. Jedno je zřejmé: dnes, zvláště v moderním městě, jsou lidé obklopeni především civilizačními projevy, a jak říkají statistiky, městské obyvatelstvo tvoří již asi 50 % veškerého lidstva. To znamená, že existuje jasná touha civilizace zcela absorbovat přirozenou přírodu, ne jejím umytím, ale válcováním a nahrazením napodobováním. Jednoduchý příklad: mnoho „sebeúctyhodných“ moderních kanceláří se již neobejde bez umělých rostlin, od květin po stromy, někdy rozeznatelné od originálu až při bližším zkoumání, ale nevyžadující téměř žádnou údržbu.
Je také zřejmé, že byly doby, kdy příroda obklopovala člověka mnohem více než civilizace, a právě o těchto dobách, stejně jako o těch, které jim předcházely, chci konkrétně hovořit.
Kdysi, velmi dávno, jak nám archeologové říkají, člověk potřeboval nástroje, a tam ve skutečnosti vznikla hypotéza o práci, která údajně udělala člověka z opice. Tato hypotéza, jak jsme zjistili na příkladu dlouhé blízkosti lidí a opic, však ve zkoušce času neobstojí. Všechny druhy zeleniny, ovoce, masa a jejich poměr, který dal vědě několik dalších hypotéz, je také neudržitelný kvůli jejich vzájemnému vyloučení a na stejných archeologických artefaktech: lebky, čelisti, zuby a jejich změny v závislosti na receptuře jídla. . Otázkou však zůstává a musí existovat významný faktor, který nakonec formoval moderního člověka, který je schránkou totality především duševních stop, které v něm zanechal okolní svět.
Představme si první lidstvo žijící ve světě, kde kolem není jediný umělý předmět, který by při rozjímání mohl v člověku zanechat určitou duševní stopu. Co to bylo za lidi, jak blízko měli k opicím a byly opice dokonce předky prvních lidí? Vzhledem k nepopiratelné přítomnosti oněch rychlých změn, které se nyní dějí a probíhají v lidské civilizaci v dohledné historické době, se přikláním k názoru: současnému procesu rozsáhlého nahrazování (napodobování) reality virtualitou, resp. jak se vám líbí, příroda s virtuálními technologiemi, měla mít svůj vlastní čas Start.
Představme si opět prvního člověka obklopeného panenskou přírodou. V určité chvíli se mu to najednou napoprvé povedlo, třeba s kamennou sekerou. Co to znamenalo, kromě nějaké úlevy při kácení stromů? Může to být hodně, nebo to nemusí být nic. Při pohledu na první sekeru „z druhé strany“, jako profesor Per Olaf Folguero, si všimneme, že archeologové našli mnoho seker, jen málo rozeznatelných od jednoduchých kamenů, mezi nimiž občas nebyly jen sekery, ale například sekery krásné a estetické. , podobně jako kapka vody.
Totéž platilo pro ostatní nástroje, ale to nejdůležitější: přibližně období, ve kterém byly estetické nástroje nalezeny, se shodovalo s výskytem skalních maleb a také různých výrobků – figurek a dalších figurek, lidských i zvířecích. Vše výše uvedené znamená, že v určitém bodě světa obklopujícího prvního člověka se začaly objevovat prvky, které přesahovaly přírodní jevy. Zdá se, že tak do života pračlověka vtrhly dříve bezprecedentní umělé jevy, které nevyhnutelně zanechávaly nové stopy v jeho vnitřním světě a vyvolaly dosud nepoznané emoce, které daly vzniknout Homo sapiens.
Vyvstává úplně hlavní otázka: proč během vítězného tažení civilizace přes rozlohy Země zůstaly opice, které se nevyhnutelně setkávaly s umělými předměty, opicemi, které nebyly schopny skočit ani o kousek přes bariéru zvířat, byť vysoce vyvinutých? Pravda je ve věci, jak říkali staří lidé: tento jev, nebo spíše jeho absence, jen zatlouká další hřebík do rakve evoluční teorie lidského původu.
Ovoce můžeme sklízet, pardon, stopy zanechané v duši budoucího Homo Sapiens buď první sekerou ve tvaru kapky, nebo první skalní malbou, která se neznámými prostředky přirozeně proměnila v kombinaci pouhých dvou čísel: 0 a 1. V každém případě, podle mého názoru, existuje každý důvod k tvrzení: bylo to umění, které vytvořilo Homo sapiens. To znamená, že rozum je následek, umění je příčina. Je tedy načase změnit termín Homo Sapiens na správnější: Homo artem – člověk umění, odkud má velmi blízko k Homo artificialis – umělému člověku, který s přihlédnutím k experimentům s klonováním, stvoření umělé inteligence a touhy civilizace po 100% napodobování reality, není vůbec bez zásadních důvodů. Jestli je to dobře nebo špatně, ukáže budoucnost.
Část 2. Nevážné věci.
Vzhledem k velkému množství ilustrací je druhý díl ke shlédnutí zde:
http://alex-o-mire.blogspot.ru/2017/06/blog-post_14.html
© Copyright: Alexander Dubrovský 2, 2017
Osvědčení o zveřejnění č. 217061402054
Tato práce byla napsána pro 4 recenze, zde se zobrazuje poslední, ostatní jsou v úplném seznamu.
