V polovině srpna Taliban dobyl Kábul a začátkem září obsadil celý Afghánistán. Naposledy, když byl v zemi u moci Tálibán (tedy v letech 1996 až 2001), okamžitě zbavil afghánské ženy téměř všech základních práv. Mnoho lidí se bojí, že totéž se stane nyní. Přitom ještě před nástupem Talibanu bylo být ženou v Afghánistánu velmi těžké – a dokonce nebezpečné. Kvůli tomu se na venkově objevil fenomén „bacha-posh“ – dívek, které jejich rodiče vydávají za chlapce (oblékají se do „mužských“ šatů, snaží se pěstovat tradičně „mužské“ vlastnosti a podobně). Meduza o tomto fenoménu hovořila s novinářkou Jenny Nordbergovou, držitelkou Pulitzerovy ceny, která napsala knihu „Underground Girls of Kabul“ o „bacha posh“. Tady je to, co řekla.
Ve své knize jsem popsala příběh desetileté dívky Miiny, která žila v jedné z nejchudších oblastí Kábulu. Ráno šla se svými vrstevníky do školy a po návratu domů se převlékla do chlapeckých. Pak šla pracovat do obchodu s potravinami. Každý den nosila domů ekvivalent asi 1,3 dolaru, aby pomohla nakrmit svou rodinu osmi sester a jejich 40letou matku. Miinin otec pracoval jako zedník, ale většinu svého platu utratil za drogy. Podle její matky je v jejich rodině „bacha posh“ praktickou nutností, způsobem, jak přežít. A poté, co Miina vyroste [a přestane se oblékat jako chlapec], její mladší sestry zaujmou její místo.
Popsal jsem i úplně jiný případ – 15letou Zahru. Sama říkala, že na ní není nic ženského. Řekla, že se oblékala a chovala jako chlapec tak dlouho, jak si pamatovala. Hrála fotbal a kriket a dělala taekwondo – a to ve skupině kluků, kde jen trenér věděl, kdo doopravdy je. Její matka Leila řekla, že se jí několikrát pokusila navrhnout, aby změnila svou image na ženštější stránku, ale Zahra odmítla. Sama Zahra toto rozhodnutí vysvětlila tím, že na dívky v Afghánistánu se kouká s despektem, jsou pronásledovány a uráženy. Jako muž může bez problémů odejít z domu.
Bylo těžké najít takové příběhy. Zpočátku, když jsem narazil na první takový případ, jsem si myslel, že možná mluvíme o jedné velmi zvláštní rodině, která to dělala [oblékání dívek za chlapce]. Ale říkal jsem si, že když je takových lidí hodně, tak tohle bude opravdu hlasitý příběh. Rozhodl jsem se je hledat klasickou metodou – jednoduše jsem se zeptal všech známých: “Znáte nějaké dívky, které se oblékají jako kluci?” A když jsem dostal informace, které jsem potřeboval, prostě jsem se objevil na prahu lidí a řekl: „Ahoj, jmenuji se Jenny Nordbergová, jsem novinář a bylo mi řečeno, že váš syn je ve skutečnosti vaše dcera.“ Bylo to děsivé a zvláštní, ale lidé ke mně byli přátelští. Výsledkem bylo, že jsem vyzpovídal desítky rodin, ve kterých byly „bacha-posh“, samotné dívky i dospělé ženy, které byly kdysi „bacha-posh“.
Obecně platí, že v Afghánistánu mnoho lidí žije na venkově. Nemají ani peníze, ani vzdělání. A právě zde převládají tradiční konzervativní názory. Obyvatelstvo velkých měst je však modernější – mnoho lidí za posledních 20 let (tedy dokud v zemi byly americké jednotky – cca. “Medúza”) získal vzdělání, včetně vysokoškolského vzdělání. Mají apartmány s tekoucí vodou, iPhony a jezdí městskou hromadnou dopravou. Ne Dubaj, samozřejmě, ale stále velmi velký rozdíl oproti venkovu. Města jsou také liberálnější. Ženy tam mohou například chodit do práce. Ne všechny, samozřejmě, ale některé, kterým to jejich manželé nebo otcové dovolili.
Na Afghánistánu mě nejvíce šokovalo, jak odlišně žily ženy ve srovnání s tím, jak jsem žil já. Afghánská žena je pro svou rodinu zklamáním a přítěží už od narození. Jejím jediným smyslem života je vdát se a mít děti. Nemůže se rozhodnout, zda se chce vdát, a pokud ano, za koho. Chce děti, a pokud ano, kolik? Půjde do školy? Dostane vzdělání? Bude mít povolání?
Za posledních 20 let došlo k určitému pokroku ve změně této situace. Více dívek má přístup ke vzdělání. Vše se zlepšilo, zvláště ve velkých městech. Ale v podstatě vše zůstává při starém. Většina žen v Afghánistánu se nemůže rozvést, pokud ji její manžel bije. Pokud chce od manžela odejít, ztrácí rodičovská práva. Pokud je žena znásilněna, může být nucena vzít si svého násilníka. Obecně platí, že žena, která byla znásilněna nebo čelila domácímu násilí, nemá žádnou ochranu ze strany státu. Velmi se bojím toho, co by se teď mohlo stát ženám [po převzetí země Talibanem].
Právě teď jsou v Afghánistánu velmi temné časy. Co bude dál, zatím není jasné. Myslím, že USA a Taliban budou spolupracovat. Z nepřátel se stanou přátelé. To považuji za prohru. Myslím, že se stane velkým problémem, pokud celá země konvertuje k tomuto islámskému kultu. Obecně si myslím, že Afghánistán bude stále potřebovat obrovské množství zahraniční pomoci, protože ekonomika země funguje z velké části díky zahraniční podpoře. Bez ní se země zhroutí.
Ale nemyslím si, že existuje jasná souvislost mezi západním vlivem a současnou situací. Spojené státy udělaly v Afghánistánu dobré i špatné. Stejně jako Rusové. Rusové se ve své době v zemi hodně zlepšili. Mnoho lidí, se kterými jsem tam pracoval, bylo vychováno za Rusů. A to byli někteří z nejvzdělanějších lidí, které jsem kdy potkal. Ale ani USA, ani SSSR, ani Rusko nedokázaly změnit zemi tak, jak by si sami Afghánci přáli.
Narození chlapce v afghánské rodině je radostná událost, na jejíž počest se koná velkolepá oslava. Narození dívky je naopak považováno za hroznou hanbu. Rodiče jsou proto nuceni obrátit se na starodávnou tradici oblékání dívky za chlapce.
od malička se oblékají a chovají jako kluci. Na jednu stranu to dává dívkám určitou svobodu, na druhou to ale negativně ovlivňuje jejich psychiku.
Proč jsou chlapci v Afghánistánu ceněni více než dívky
V Afghánistánu, stejně jako v mnoha jiných východních zemích, je narození chlapce považováno za dar shůry. Není se čemu divit, protože vyrůstající chlapci se stávají pokračovateli rodu a dědici majetku svého otce. Dívky si po svatbě mění příjmení a nemohou si nárokovat dědictví. I když je dcera jediným dítětem v rodině. Dívka navíc nemůže pracovat, což znamená, že je zátěží navíc. Není divu, že práva žen v Afghánistánu jsou porušována všemi možnými způsoby. A žena, která porodí dívku, je doma vítána bez jakýchkoli poct.
Afghánci mají zvláštní tradici setkání s matkou, která porodila syna, nazývá se to nashrakh. Během nasrah jsou ženy obdarovávány různými dárky. V zásadě dávají tucet kuřat nebo jiných produktů, aby mladá matka mohla nakrmit dědice rodiny. Dárky jsou předávány během skutečné hostiny, která se pořádá na dvoře domu. Během svátku hrají hudebníci, hosté tančí a zpívají, střílí ze zbraní do vzduchu a všemožně chválí novopečenou maminku. Ona, schopná porodit syny, je považována za úspěšnou ženu a dobrou manželku.
V mnoha oblastech Afghánistánu, kde jsou prastaré tradice nejsilnější, je narození dívky považováno za hrozné neštěstí. Matka, která se vrátí domů s dívkou, může být zbavena vody a jídla a dokonce i bita. Pokud se manžel opravdu rozzlobí, může svou ženu vyhodit z domu a ona pak bude nucena spát ve stáji. Afghánští muži se obávají vzhledu dcery jako ohně, zvláště pokud dívka není první v rodině. Muži, kteří mají pouze dcery, se začínají nazývat mada posht, což znamená „muž, jehož žena rodí samé dívky“. Nikdo nechce nosit takovou přezdívku. Tradici proto dodržuje téměř každá rodina, kde není syn, ale pouze dcera či dcery.
Jak se z afghánských dívek stávají chlapci
Není jisté, kdy začala tradice dávat dívkám mužské jméno a nutit je chovat se jako chlapci. Zvláště stojí za zmínku, že fyzicky dívky zůstávají dívkami, na rozdíl například od hidžry v Indii, které podstupují obřad kastrace. Ženy, které vykonávaly mužské povinnosti, jsou v Afghánistánu známé zhruba od 17. století. Bojů se zúčastnila například matka jednoho z vůdců afghánského kmene. A Zarguna Ana, která byla matkou Ahmada Shaha Durraniho, vládla zemi, zatímco její syn byl na vojenských taženích. Ale takové ženy byly spíše výjimkou z pravidla než normou. Ale tradice je považována za naprosto normální a dodržuje se téměř v každé třetí rodině v Afghánistánu. Není ale zvykem o tom otevřeně mluvit.
V Afghánistánu a sousedním Pákistánu být dívkou znamená nemít prakticky žádná práva. Dívky nemohou sportovat a získat vyšší vzdělání. Ve většině regionů země jsou v tomto ohledu afghánské tradice velmi přísné. Jen málokomu je dovoleno jít na vysokou školu. Ženy navíc nejsou najaté, jejich úkolem je postarat se o své muže a porodit co nejvíce dětí. Samozřejmě je žádoucí, aby to byli synové. Pokud jsou v rodině pouze dívky, pak je obvykle jmenována nejstarší z nich.
Od útlého věku jsou nuceni nosit pánské oblečení a stříhat si vlasy nakrátko. Na rozdíl od afghánských žen si nesmějí zakrývat hlavu ani obličej. Spolu s novým mužským jménem dostává dívka všechna privilegia mužů. Je osvobozena od domácích prací, úklidu a vaření. Od svých formativních let může chodit do školy, sportovat s chlapci ze sousedství a pracovat. Ti nejmenší většinou na ulicích prodávají různé drobné zboží: žvýkačky, vodu a suvenýry.
Přitom se chovají tak, že je prostě nejde rozeznat od kluka. Často si společnost ani neuvědomí, že je mezi nimi i dívka v přestrojení. Dlouhý pobyt dívky ve stavu chlapce samozřejmě nemůže zanechat otisk na jejím charakteru a budoucím životě.
Jak tradice ovlivňuje dívky
Dívka není navždy. Zpravidla platí, že jakmile se do rodiny narodí chlapec, stává se opět dívkou se všemi důsledky z toho plynoucími. Stává se také, že se chlapec nikdy neobjeví v rodině, ale dívka, ta bývalá, ztratí své postavení. To se děje po dosažení dospělosti, kdy je čas si dívku vzít. Pokud se dívka provdá, stane se dcerou další nejstarší dcera. Mnozí však poté, co okusili vůni svobody udělené mužům v Afghánistánu, odmítají svléknout mužské šaty a chovají se jako ženy.
Dívky, nucené hrát mužskou roli v rodině po celý svůj dospělý život, si na to rychle zvyknou. Ale ne každý je pokorný. Přesto život podle jiných pravidel zanechává stopy na psychice. Navíc neučí žádné ženské moudrosti. Dělají špatné manželky – nejsou flexibilní a neposlouchají své manžely.
Některé si dokonce dovolují projevit mužský charakter a s manželem se hádají, nebo proti němu dokonce zvednou ruku. Protože jsou v kůži chlapce, mají právo navštěvovat kurzy bojových umění. Afghánská žena jménem Elaha, která strávila 20 let v dámském oblečení, aby mohla vstoupit na univerzitu, ve svém rozhovoru pro jeden časopis řekla:
Pokud si mě teď rodiče vezmou, udělám vše pro to, abych se pomstil za všechen smutek způsobený afghánským ženám. Zmlátím manžela natolik, že mě bude muset každý den tahat k soudu.
Jen pár dívek, které se přestaly smiřovat se svou novou rolí. Zároveň si ale všímají, že mají pocit, jako by ztratili důležitou část svého života a nemohou přijít na to, jak by se nyní měli chovat. Mnoho psychologů, kteří se touto tradicí zabývají, se domnívá, že ženám více škodí než pomáhá. Nejsou to ale jen afghánské dívky, které si potrpí na cross-dressing. Existuje ještě jedna, neméně nelidská tradice. Tohle je převlékání chlapců za dívky.
Šokující tradice v Afghánistánu a Pákistánu
Dívky z rodin bez synů nejsou jediné, které si potrpí na dávné tradice. V Pákistánu a Afghánistánu existuje praxe, která sahá zhruba do 10. století. V překladu to znamená „hrát si s chlapci“. V podstatě tato praxe není nic jiného než lákání chlapců k prostituci.
Bohatí lidé kupují chlapce od chudých rodičů a dělají z nich své otroky. Učí se tanec bača, který tradičně předvádějí ženy. Tento tanec je velmi explicitní a sexuální a chlapci ho předvádějí v ženských šatech. Tančí o svátcích před hosty svého pána. A za určitou částku si mohou koupit právo strávit noc s klukem. V Pákistánu a Afghánistánu neexistují žádné zákazy vlastnictví. Mnoho bohatých lidí si u sebe často nechá chlapce.
Obvykle ho majitel ve věku 19–20 let osvobodí a dokonce mu pomůže najít práci. Ale mladí muži, kteří nevědí nic jiného, než jak tančit a potěšit muže, se málokdy vrátí do normálního života. V tom jsou velmi podobné svým sestrám v neštěstí.
- Proč Nizozemci potřebují básníky na pohřbech?
- 10 zakázaných rituálů, které se provádějí dodnes
- Zajímavá fakta o podivných tradicích různých zemí
- V Japonsku jdete do baru se svým šéfem
- 5 úžasných manželských rituálů
