V Severní Americe musí být všechna prasata vykastrována, takže pro další chov zůstává jen několik samců. Kastrace se v zásadě provádí ze dvou důvodů. První je behaviorální. V době, kdy dosáhnou puberty a dosáhnou velké velikosti, se kanci začnou k sobě chovat agresivně a je mnohem obtížnější se s nimi vypořádat než s prasaty přibližně stejného věku a kondice. Druhým a důležitějším důvodem je, že nekastrovaní kanci ve věku puberty (vážící více než 100 kg) vydávají nepříjemný zápach, který po porážce prasat nezmizí a prostupuje masem.
Nepříjemný zápach je spojen s hormony produkovanými kančími žlázami: androstenonem a skatolem. Androstenon je steroid produkovaný kančími varlaty a koncentrovaný ve slinných žlázách, kde se přeměňuje na feromon. Feromon přitahuje prasničky a prasnice během procesu inseminace. Androstenon se také ukládá v tukových tkáních kance a „uvolňuje“ se při vysokých teplotách během procesu vaření vepřového masa, což způsobuje nepříjemný zápach masa. Skatole je hormon produkovaný bakteriemi v zadním střevě kance. Vstřebává se do střevní stěny a dostává se do krve, poté se přeměňuje v játrech a uvolňuje se do tukové tkáně.
Ohrožuje kastrace dobré životní podmínky prasat?
Ohledně kastrace prasat byla v evropských zemích provedena řada zajímavých studií. Například v Norsku a Švýcarsku v roce 2009 legislativa plánuje zavést zákaz kastrace prasat. A v Nizozemsku velké supermarkety oznámily, že nebudou prodávat maso z kanců kastrovaných bez narkózy. Svou neochotu prodávat produkty obsahující maso z kastrovaných prasat vyjádřil i řetězec rychlého občerstvení McDonald’s.
Ve Spojených státech je po dlouhou dobu hlavním problémem welfare prasat individuální ustájení prasnic v období inseminace a březosti. Ve státech Florida, Oregon a Arizona tak bylo používání individuálního ustájení pro březí prasnice ze zákona zakázáno a někteří producenti trvali na používání skupinového ustájení během prodlouženého produkčního cyklu.
Problému kastrace ve Spojených státech však byla věnována malá pozornost, ačkoli výrobci byli k výše uvedeným prohlášením zástupců evropského potravinářského průmyslu opatrní. Budou pokusy kontrolovat agresivitu kanců a zároveň kvalitu vepřového masa?
Postup kastrace
American Veterinary Veterinary Association (AAV) se domnívá, že kastrace pomáhá kontrolovat agresivitu u kanců, a doporučuje, aby kastrace byla provedena 5 dní před odstavením selat, aby mohlo dojít k uzdravení před přesunem selat do samostatné oblasti. AAV specialisté také tvrdí, že pokud kastrujete sele starší 28 dnů, je nutné použít narkózu a samotnou operaci musí provést chirurg.
Tvrzení o časné kastraci selat má vědecký základ. Experimenty například ukázaly, že 2týdenní selata vykazují méně známek bolesti při kastraci než 7týdenní selata. Jiná studie zjistila, že kojená selata kastrovaná 1 den před odstavením rostla pomaleji než selata kastrovaná 14 dní. To naznačuje, že příliš časná kastrace vede k selhání v období laktace. V roce 1994 byla provedena podobná studie, v jejímž důsledku odborníci zjistili, že neexistuje žádný rozdíl ve vývoji selat kastrovaných 1. nebo 10. den. Všechny tyto studie byly podpořeny praxí farmářů a zemědělských techniků a ve výsledku se dospělo k závěru, že nejlepší je kastrovat selata ve věku 4-14 dnů. Kastrace po 3. dnu umožňuje selatům dostat již určitou dávku mleziva a zvyknout si na „rozvrh krmení“. Umožňuje také varlatům selat sestoupit do šourku a umožňuje pracovníkům farmy rychle identifikovat selata náchylná k tříselné kýle.
Výhody časné kastrace jsou v tom, že sele méně vzdoruje, cítí méně bolesti a nekrvácí tak silně. Brzy kastrovaná selata budou mít možnost přijímat protilátky v kolostru prasnice, čímž se sníží pravděpodobnost infekce před odstavem. Kastraci malých selat může provádět jedna osoba bez asistentů.
Nejdůležitějším aspektem kastrace je zkušenost a zručnost osoby, která operaci provádí. Veterináři a další specialisté v oboru chovu prasat by měli být proškoleni v kastračním řízení.
