Existuje sedm způsobů, jak navázat přátelský „tělesný“ kontakt mezi člověkem a psem, a každý z nich má své vlastní hluboké kořeny. Úplně všichni psi milují náklonnost, ale nevnímají ji přesně tak, jak se člověku zdá.
Kdysi se v televizi objevil velmi známý cvičitel psů v zahraničí. Všechny ve studiu pobavila konstatováním, jak je důležité, aby se psí samec nechal poškrábat na hrudi. Přirozeně, trenér myslel, že tímto způsobem můžete psovi udělat velkou radost. Ve skutečnosti existuje několik způsobů, jak navázat úzké vazby se svým psem.
Jemné škrábání psa v oblasti hrudníku mu přirozeně přináší mnoho potěšení, protože si to spojuje s aktem páření. Faktem je, že během kopulace hrudník psa rytmicky naráží na páteř feny. Pokud totéž udělá ruka majitele, pes si automaticky pamatuje své příjemné pocity. Proto může být pes odměněn takovým laskáním.
Každého psa baví drbání nebo lechtání za ušima. Toto pohlazení také probouzí sexuální asociace ve zvířeti, protože očichávání, olizování a kousání uší je součástí milostných her.
Lehké odstrčení vzteklého psa ho ještě více vzruší. Takto vtáhneme našeho mazlíčka do bojové hry. Pes se snaží znovu a znovu tlačit dopředu, provokuje nás, abychom ho znovu odstrčili, a tak dále v kruhu. Hra se rozvíjí, přechází do fáze komického kousání, kdy pes jemně uchopí naši dlaň do zubů, případně se nechá chytit za náhubek. Taková hra, pokud není příliš krutá, výrazně posiluje pouto mezi psem a majitelem, neboť se tak hrají štěňata ze stejného vrhu.
Poplácání zůstává nejběžnější formou kontaktu mezi majitelem a jeho psem. Toto gesto má pro nás velký význam, protože jej používáme k vřelému pozdravu lidí, které máme rádi. Poplácáním psa po zádech, aniž bychom cokoli tušili, s ním jednáme jako s naším dobrým přítelem. Jak to vnímá samotný pes? Psi se navzájem neplácají. Co pro ně toto gesto znamená?
Nejspíš jim to připomíná strkání do nosu: štěňata tak narážejí čumákem do břicha své matky a podřízení jedinci vyjadřují svou loajalitu vůči dominantním. Poplácání by proto mělo být pro psa obzvlášť příjemné, protože je projevem naší „méněcennosti“. Protože však pes již ví, že jeho majitel je vůdcem „smečky“, může toto gesto vnímat pouze jako signál možnosti projevu odvahy pro jedince nižší úrovně. Psi, kteří jsou ve smečce dominantní, občas použijí lehký kop, pseudogesto.
poslušnost, aby se zvýšila „sebeúcta“ podřízených. Přesně tak zvíře s největší pravděpodobností vnímá naše poplácání.
Dlouhá a hebká srst některých psů přímo prosí o pohlazení, jako kočka. Na psa to však nemá stejný účinek. Nejvíce se dá předpokládat, že jí to hlazení připomíná první dny života, kdy maminka štěně olizovala svým obrovským jazykem.
Děti milují objímání psů a psi jim to často umožňují. Vzpomínají také na štěněcí dětství, kdy se k sobě miminka tulila a maminka je zahřívala tělem. Mnoho psů také miluje tření nebo škrábání čelistí. Tím člověk poskytuje psovi stejnou „službu“, jakou dostávají psi jeden od druhého. Někdy zvířata trpí mírnými bolestmi zubů. Poté se otírají tlamou o tvrdé povrchy, jako je nábytek. Když se člověk stane jeho „náhradou“, pes z toho nedostane nic kromě potěšení. Co psi opravdu nesnáší, je obecné mytí. Plavání a péče, která trvá hodiny, zvíře unaví. V psím světě kontakt kůže na kůži nikdy netrvá tak dlouho. Jelikož pes zaujímá v domácí smečce podřízené postavení, nezbývá mu nic jiného, než poslušně snášet vodní procedury.
