V různých zemích je 14. února zvykem blahopřát nejen lidem, ale i domácím mazlíčkům. Shromáždili jsme pět něžných příběhů o lásce, štěstí a chuťových preferencích domácích mazlíčků.
Příběhy o zvířatech jsou jedny z nejdojemnějších. Začalo nás zajímat, co přesně mají majitelé na svých mazlíčcích rádi, jak chápou štěstí, jaké jsou jejich oblíbené společné příběhy a co zvířata jedí. Láska, která přichází do domu se zvířetem, přináší nejen radost a potěšení, ale je také nejdůležitější součástí vzájemné výměny mezi dvěma tvory. Nakonec, kdo jiný nás může naučit milovat, když ne zvířata?
Můj kocour se jmenuje Saint Bernard, je mu skoro 5 let.
Jak se stalo
Vzal jsem si ho v den, kdy zemřela moje předchozí kočka Frosya. Právě jsem si uvědomil, že nemůžu přežít noc, aniž by se kolem mě motala kočka, a tak jsem šel do nejbližšího útulku a požádal jsem, abych viděl malá koťátka. Když se přede mnou otevřely dveře pokoje, kde byli chováni nejmladší domácí mazlíčci, první, co jsem uviděl, byly modré oči nějakého malého chlápka s břichem, který visel na kleci a srdceryvně křičel, aby upoutal pozornost. Frosya byla také modrooká, takže pátrání okamžitě skončilo s tímto podivínem. Navíc byl nočník standardní “siamské” barvy – moje oblíbená. Matně si vzpomínám, ale řekli mi něco o genetické vadě, o příliš krátké čelisti, problémech se skusem.
To vše mi bylo hluboce lhostejné – kocour odcházel se mnou a jmenoval se Svatý Bernard.
Doma se Senka hned uvelebil, vše obchodně obcházel, zkoumal, očichával a usoudil, že je se vším spokojený. Pak se ukázalo, že kromě vady čelisti měl vrozenou vadu trávicího traktu, ale i s tím jsme se naučili žít.
Oblíbený příběh ze společného života
Dlouho jsem Senyu káral, protože vrní, jen když pochopí, že dostane jídlo. V žertu ho za to označil za egoistu. Proto, když se naučil vrnět jen proto, že mě viděl, že jsem ho zvedla, pohladila a něco mu řekla, byl svátek. Ne každý člověk dokáže překonat svůj strach z projevů něhy. Co můžeme říci o kočce?
Proč jsem spokojený s jeho přítomností?
Těžko říct, proč mám z jeho přítomnosti radost. Je to strašně rozpustilý kocour – nikdy nevynechá příležitost dělat neplechu, někdy i demonstrativně. Ale tyhle chvíle něhy, fakt, že mě zachránil před nervovým zhroucením a já jeho před smrtí (v dětství prodělal mnoho infekcí a s následky se potýkáme dodnes), je pro mě výjimečný. Senya je plnohodnotným členem rodiny, někdy dokonce důležitějším než kterýkoli jiný člověk.
Co rád jí
Svatý Bernard rád „jídá“ podivné věci. Například žvýkal pár mých pantoflí a pravidelně si brousil zuby na plastových kbelících v domě. Lékaři říkají, že je to kvůli nesprávnému skusu.
A z „přírodní“ stránky ho přitahuje vše, co obsahuje tuk – živočišný i rostlinný – dále maso, sýr, máslo, trocha zeleniny a ovesné vločky. Tohle všechno ale kvůli vrozeným vadám trávicího traktu nemůže. Jednoho dne Senya chytil rorýse, který vletěl do našeho bytu, ale kvůli jeho nedostatečně vyvinuté čelisti ho nedokázal zabít, jen ho velmi vyděsil. Musel jsem mu ptáčka vyndat přímo z tlamy. Naštěstí mi Senya velmi důvěřuje, a tak mi bez mluvení dal kořist. Občas mu jako pamlsek na doporučení veterináře-gastroenterologa povolím jen malý kousek kuřecího řízku, vařený bez tuku a soli. A ještě otočí nos – požaduje, aby byl rozebrán na vlákna a ochlazen. Většinou si ale vystačíme se suchým krmivem. Zdraví je cennější.
Moje kočka Terenty, 8,5 roku – první, jediná a oblíbená kočička
Jak se stalo
Kamarádka dala odkaz na příspěvek své kamarádky, která si sebrala kotě, ale dostala na něj strašnou alergii. Nemohli být ani v různých místnostech. Kotě bylo darováno zdarma. Jakmile jsem viděl, že kocour je červený a jmenuje se Terenty, uvědomil jsem si, že je náš. Přišel jsem ho vyzvednout, vzal jsem ho poprvé do náruče a zeptal se: budeš se mnou bydlet? A zavrněl.
Oblíbený příběh ze společného života
Kočka je velmi chytrá a velmi přítulná. Reaguje na prosbu “kočko, pojď ke mně spát.” Často mě přijde uložit do postele a vrní po mém boku, dokud neusnu. A podařilo se mu vychovat i naši skotskou teriérku a ta je taková šibala. Přivezli si ji domů jako štěně a řekli jí, aby jí neubližovala. Uplynulo 6 let, byli nerozluční a kočka nikdy nevypustila drápky. Postaví se za psa, pokud se dostane do problémů. Dělá si starosti, jestli je nemocná. Ví, jak dávat pozor na těstoviny nebo knedlíky, když se vaří – křičí. Po roce společného soužití jsem si zlomil ruku a byl na operaci. Zpočátku mě bolela ruka, hlavně v noci. Kocoura se nikdo neptal, sám přišel, lehl si na loket a bolest odešla.
Úžasné zvíře. Málokdy jsem potkal tak milující a inteligentní lidi.
Vždycky si přijde lehnout a vrnět, nebyly s ním žádné problémy.
Proč jsem spokojený s jeho přítomností?
Protože je to první, jediný a oblíbený kocour. Téměř ideální, to je ono. Červený vlněný zažívací stroj, který mě miluje. A já oplácím.
Co rád jí
Kočku krmíme pouze suchým krmivem, nic jiného nedáváme. Někdy mu koupím 1 sáček mokrého krmiva – pro kočku je to svátek.
Moje kočka Peach je mimozemské milující, jemné stvoření
Jak se stalo
Na internetové nástěnce byl vyvěšen inzerát na prodej tříleté kočky. Za 2 dolary. Obchod s koťaty přestal generovat příjem. Kocour byl krásný a byla škoda, že si ho mohli koupit lidé, kteří by ho využili a nevěnovali mu náležitou péči a lásku.
Oblíbený příběh ze společného života
Když jsem jel na dva týdny na dovolenou, vzal jsem Peach k mámě. A po celé dva týdny byla moje vychovaná, klidná kočka rozmarná, rozpustilá a lezla babičce na nervy. Ze stolu ukradl dva kousky smažených jater a odtáhl je, zanechal po sobě mastnou stopu. Jeden snědl, druhý se do něj už nevešel a šel k matčině psovi.
Doma to nikdy nedělal a jedl jen suché jídlo a nereaguje ani na jídlo ležící na stole.
Babičku vzbudil v pět ráno, což pro mě nikdy neudělal – vzbudil se až po zazvonění budíku, snědl jídlo a lehl si pod můj bok. Na konci druhého týdne návštěvy vytvořil na podlaze koupelny louži. Kočka byla schválně vrtošivá, signalizovala – okamžitě mi vrať maminku, kam jsi ji dal!! Vyzvedl jsem ho po dovolené, ve stejný den jsem se vrátil do Kyjeva. Dva dny mě objímal, aniž by mě na vteřinu pustil. A žádné další výstřelky.
Proč jsem spokojený s jeho přítomností?
Toto je mimozemské milující, jemné stvoření. Někdy mám pocit, že mi čte myšlenky a emoce. Je to milé, úžasné a dobře vychované dítě. Potkává mě z práce. Spí se mnou v náručí a voní jako kůže čistého dítěte.
Ve svých 38 letech jsem se nikdy nesetkal s takovou důvěrou a láskou v její nejčistší podobě.
Co rád jí
Hlavním krmivem je suché krmivo Josera Natural. Mezi lahůdkami si velmi váží pečeného štikozubce a pečených kuřecích prsou, samozřejmě bez koření a soli. Občas má zájem o smažená kuřecí játra, ale potřebuje ukrojit kousek ze středu bez kůrky ze soli a pepře.
Cat Pate, aka Pashka, Pavel, Pavlo. 2 roky a 9 měsíců
Jak se stalo
Společně s přáteli jsme jej vybrali na reklamním webu. Ten samý den už byla kočka s námi!
Oblíbený příběh ze společného života
Můj manžel a já ještě nemáme děti, na rozdíl od našich přátel. Máme jen – Pashka! A tak, když přišli na návštěvu se svými roztomilými dětmi, děti si opravdu chtěly „hrát“ s malým kotětem. Upřímně, můj manžel a já jsme byli zlomení srdce, když se naše 400 gramové dítě vyděsilo a pokusilo se najít úkryt. Ne vždy mu to vyšlo. A pak se jednoho krásného dne celým bytem ozve divoký křik a pláč dítěte, které se ustrašeně dívá na své rodiče a drží ho za ruku. Samozřejmě, že všichni jsou v strnulosti, nikdo nemůže nic pochopit. Kočka sedí nějakou dobu poblíž, nerušeně.
Podívala jsem se na manžela a on měl takový spokojený a škodolibý úsměv od ucha k uchu, jako že jo! Dívej se! Naše miminko vyrostlo.
Takže teď se Pashka může postarat sám o sebe!
Proč jsem spokojený s jeho přítomností?
Je velmi “kumed”! Nemůže zvednout hlavu, aniž by otevřel ústa – a jeho zuby jsou malé, kostkované, zábavné. Určitě si ho musíte pohladit, aby je mohl ukázat. Při pití vody hlasitě usrkává. Má legrační bříško, které visí jako klokaní váček, a velmi pohodlně se mu na něm leží.
Co rád jí
Dokonce i ve snu uslyší a běží za zvukem šlehání a loupání vařených slepičích vajec. Dáváme mu tedy trochu bílkovin. A samozřejmě reaguje na zvuk, když krájíme mrkev. Dáme mu malý kousek a Paša zahájí rituální tanec – otírá se o něj, bere ho do předních tlapek jako tuleň, přikládá si ho na břicho, hlodá ho nebo se kroutí jako kobra.
Kitty – něžné, pruhované dítě
Jak se stalo
Byli jsme s manželem ve stájích a tam se místní kočce narodilo 5 koťat. Byli už samostatní, hraví, lezli po stromech. Koťátka vypadala stará asi tři měsíce. Dlouho jsem snil o tom, že budu mít kotě, ale nemohl jsem si ho vzít do pronajatého bytu. Jakmile se objevil můj domov, rozhodl jsem se, že potřebujeme velrybu minke, jako je Matroskin z Prostokvashina. A přesně, dva z pěti byli pruhovaní chlapci a dívky, já chtěla kluka, ale dívka byla krotčí a přítulnější.
Když jsem ji vzal do náruče, srdce mi tak prudce bušilo a uvědomil jsem si, že si musím vzít Koteyku.
Oblíbený příběh ze společného života
Náš společný život je jen půl roku, každý den je nezapomenutelný. Na mě osobně velmi zapůsobilo, když mi z pole přinesla žábu v zubech a položila ji přímo na stůl k čaji. zakřičel jsem nahlas. Přinesla mi i myši, i když byla ještě kotě. V prvních třech měsících vychytala všechny škůdce a odrazovala myši od návštěvy k nám.
Proč jsem spokojený s jeho přítomností?
Protože je milá, vtipná, přítulná, měkká, heboučká, vtipná a máme se rádi. Každé ráno a večer před spaním si Kitty přijde pro pusu a přes den se vleze do tvé náruče, aby se pomazlila. No a samozřejmě si s ní hraju. Vždy je připravena předení, uklidnit ji nebo uspat.
Co rád jí
Jí vlastní jídlo. Veterináři zakazují dávat cokoliv navíc. Ale samozřejmě o všechno žebrá a i krade, kdykoli je to možné, ale nejí skoro nic, co bylo ukradeno/vyžebráno, kromě sušeného masa a parmazánu. S jídlem si jen hraje a očividně cvičí dovednost, aby o ni nepřišel.
