Tato norma používá termíny podle GOST 12.0.002, GOST 12.0.230 a také následující termíny s odpovídajícími definicemi:
efektivnost: Míra realizace plánovaných činností a dosažení plánovaných výsledků.
V Ruské federaci [GOST R ISO 9000-2015, odstavec 3.7.11].
účinnost: Vztah mezi dosaženými výsledky a použitými zdroji.
V Ruské federaci:
účinnost: Vztah mezi dosaženými výsledky a použitými zdroji.
[GOST R ISO 9000-2015, odstavec 3.7.10]
1 Obecně efektivita znamená provádění procesu s minimálními náklady, úsilím a odpadem. Ekonomická efektivnost by měla být v tomto případě chápána jako ukazatel určený poměrem ekonomického efektu (výsledku) a nákladů, které tento efekt (výsledek) vygenerovaly.
2 Ekonomickou efektivitu lze hodnotit pomocí řady ukazatelů, například prostřednictvím účinnosti využívání zdrojů (efektivita zdrojů nebo faktorů). Příkladem ukazatelů účinnosti zdrojů je produktivita práce, kterou lze brát jako hlavní ukazatel výkonnosti při zlepšování pracovních podmínek.
3 Je třeba si uvědomit, že ekonomická efektivnost činnosti organizace není totožná s ekonomickou efektivitou celého systému ochrany práce v průmyslovém či státním měřítku, a proto existují značné rozdíly v určování ekonomické efektivnosti činností v oblasti ochrany práce. na různých úrovních řízení.
3.3 výsledky činnosti v oblasti ochrany práce: evidované ukazatele (ukazatele, indexy, koeficienty atd.) stavu pracovních podmínek, plnění požadavků na ochranu práce, aplikace metod řízení rizik a další úspěchy organizace v oboru ochrany práce.
1 V kontextu systémů řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci lze výkonnost měřit ve vztahu k:
— na politiku organizace v oblasti ochrany práce (podle GOST 12.0.230, pododdíl 4.1);
— cíle organizace pro ochranu práce (podle GOST 12.0.230, pododdíl 4.9);
— soulad s požadavky současných vnitrostátních právních předpisů o ochraně práce;
— zlepšení v oblasti ochrany práce atd.
2 Výsledky výkonnosti mohou být kvantitativní a kvalitativní.
3 Výsledky výkonu lze použít jako ukazatele výkonu a (nebo) ukazatele výkonu.
3.4 posuzování (posuzování) výsledků činnosti v oblasti ochrany práce; OPD: Proces, který usnadňuje rozhodování managementu týkající se činností v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci výběrem ukazatelů, sběrem a analýzou dat, vyhodnocováním informací podle kritérií výkonnosti a efektivity (3.5), podáváním zpráv a šířením informací a pravidelným přezkoumáváním a zlepšováním procesu.
3.5 kritérium účinnosti a efektivity činností v oblasti ochrany práce; KRED: Plánovaný (cílový) ukazatel specifikovaný požadavky národní legislativy a/nebo vedení organizace, politiky v oblasti ochrany práce a cílů ochrany práce, na jejichž základě jsou výsledky činnosti v oblasti ochrany práce se posuzují (3.4).
Poznámka – Kritériem účinnosti a efektivity činností v oblasti ochrany práce je i soubor podmínek (pravidel), které určují vhodnost či optimálnost postupů v oblasti ochrany práce k dosažení stanovených cílů.
3.6 ukazatel efektivnosti a účinnosti činností v oblasti ochrany práce; PRED: Zobecněná charakteristika efektivnosti a efektivity činností v oblasti ochrany práce, prezentovaná ve specifické formě akceptované organizací, vhodná pro vnímání a hodnocení a zaznamenaná v číselné, písemné nebo ikonografické podobě, včetně elektronických médií atd. .
Ikonografický typ prezentace informací je vizuální figurativní grafická nebo obrazová reprodukce, figurativní symbolické znázornění, vizuální znázornění nějakého předmětu, jevu, osoby, události, myšlenky, tématu, konceptu (například bezpečnostní značky a barvy).
Poznámka – Ukazatele účinnosti a efektivity činností v oblasti ochrany práce by měly být pokud možno vyjádřeny kvantitativně.
3.7 ukazatel efektivnosti a účinnosti řízení; PREU: Ukazatel efektivnosti a efektivnosti aktivit v oblasti ochrany prace (3.6), charakterizujici cinnost vedeni organizace k ovlivneni vysledku cinnosti v oblasti ochrany prace a/nebo efektivnosti a efektivity systém řízení ochrany práce v organizaci.
3.8 ukazatel účinnosti a efektivity provozu; PREF: Ukazatel efektivnosti a efektivity činností v oblasti ochrany práce (3.6), charakterizující stav podmínek a ochrany práce v organizaci a shrnující efektivitu a efektivitu fungování souboru různých postupů pro zajištění práce. požadavky na ochranu nebo účinnost a účinnost systému řízení ochrany práce organizace jako celku.
3.9 absolutní ukazatel: Údaje o počtu určitých událostí nebo jejich výsledcích.
1 Absolutním ukazatelem je zpravidla číslo s charakteristickým rozměrem.
2 Absolutní ukazatel se zpravidla vyjadřuje v naturálních, nákladových (peněžních) nebo pracovních měrných jednotkách (človokodny a člověkohodiny jednoduchého pracovního procesu).
3.10 relativní ukazatel: Původně získaný absolutní ukazatel (3.9), redukovaný (odkazovaný) na takové měrné jednotky nebo na takovou formu, která umožňuje jeho srovnání (porovnání) s vybraným standardizovaným parametrem nebo základní hodnotou.
1 Relativní ukazatel je výsledkem dělení jednoho absolutního ukazatele (3.9) umístěného v čitateli – běžného, srovnatelného, indikativního – dalším absolutním ukazatelem (3.9) umístěným ve jmenovateli – základna nebo základna, a vyjadřuje vztah mezi kvantitativními charakteristikami. použitý.
2 Relativní ukazatel se vypočítává pomocí různých vzorců na základě požadavků statistické teorie a jedná se o bezrozměrnou veličinu.
3 Relativní ukazatel lze dále normalizovat a vypočítat jako procento (% nebo jednotky na 100, z latinského procenta – „na sto“), v ppm (nebo jednotky na 1000, z latinského promile – „na tisíc” ) nebo v jednotkách na 10 tisíc, jednotek na 100 tisíc, jednotek na milion (části na milion).
4 Relativní ukazatel se často nazývá specifické číslo nebo koeficient (četnost, závažnost atd.).
5 V souladu s mezinárodní praxí je vhodné hodnotit nežádoucí příhody v oblasti ochrany práce na 100 tisíc osob, které se mohou stát oběťmi, a/nebo na jeden milion člověkohodin jednoduchého pracovního procesu, který je pohodlný a názorný, a je také srovnatelná s údaji z jiných zemí.
6 V zemích účastnících se mezistátní standardizace se pro hodnocení četnosti a povahy pracovních úrazů tradičně používají koeficienty četnosti a závažnosti (na 1000 pracovníků) a pro hodnocení zjištěných nemocí z povolání se používá počet takových případů na 10 tisíc pracovníků.
3.11 souhrnný ukazatel: Údaje stejného nebo různého typu, získané z různých zdrojů, shromážděné a prezentované ve formě jediného souhrnného ukazatele.
3.12 vážený ukazatel: Data transformovaná s ohledem na koeficient (váhu) jejich významnosti.
3.13 ukazatele efektivnosti a účinnosti plánovaných činností: Údaje o souladu či nesouladu plánovaných činností v oblasti ochrany práce nebo systému řízení bezpečnosti práce jako celku se stanovenými kritérii účinnosti a efektivnosti činností v oboru ochrany práce (3.5).
Poznámka – Ukazatele účinnosti a efektivity plánovaných činností jsou tvořeny především aktuálními kontrolními údaji (podle GOST 12.0.230, čl. 4.11.6).
3.14 indikátory nedostatečné účinnosti a efektivity činností: Údaje o prevalenci nebezpečných událostí a incidentů, tzn. incidenty, nehody a případy špatného zdraví, včetně případů pracovních úrazů a/nebo nemocí z povolání.
Poznámka – Indikátory nedostatečné účinnosti a efektivity činností jsou tvořeny především údaji reaktivního monitorování – vyšetřování a zaznamenávání nebezpečných událostí a incidentů (podle GOST 12.0.230, čl. 4.11.7).
Abstrakt vědeckého článku o ekonomii a podnikání, autorka vědecké práce – Nikiforova Anna Andreevna
Využívání a plošné šíření informačních technologií v praktických činnostech občanů znamená zjednodušení některých procesů, včetně výrobních. Provoz podniku závisí na výběru konkrétního softwarového nástroje, aplikace nebo softwaru. V důsledku toho je potřeba seznámit se a používat pojem „posouzení ekonomické efektivity IT“. Využití a plošné šíření informačních technologií v praktických činnostech občanů znamená zjednodušení některých procesů, včetně výroby. Práce podniku závisí na výběru konkrétního softwarového nástroje, aplikace nebo softwaru. V důsledku toho je potřeba seznámit se a používat koncept „hodnocení efektivnosti nákladů IT“.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Podobná témata vědeckých prací o ekonomii a podnikání, autorkou vědecké práce je Anna Andreevna Nikiforova
Klíčové výkonnostní ukazatele socioekonomického rozvoje stavebního podniku
Vývoj ukazatelů ekonomických a matematických modelů konkurenceschopnosti organizace
Posouzení ekonomické efektivity rizikového podnikání při realizaci infrastrukturních projektů
Vliv transakčních nákladů na rozdělení podnikových peněžních toků
ZÁKON O VERTIKÁLNÍ INTEGRACI A TRENDY V OBCHODNÍ INTEGRACI V KAPITALISMU: KRITICKÁ ANALÝZA (ČÁST 1)
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.
Text vědecké práce na téma “POSOUZENÍ EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI VYUŽITÍ INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PODNIKU”
UDC 658:004. 738.5
Nikiforova Anna Andreevna, studentka 4. ročníku Ekonomické fakulty Moskevské státní univerzity. N. P. Ogareva, Saransk, Rusko
POSOUZENÍ EKONOMICKÉ EFEKTIVITY VYUŽITÍ INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V PODNIKU
Abstrakt: Využití a široké šíření informačních technologií v praktické činnosti občanů znamená zjednodušení některých procesů, včetně těch výrobních. Provoz podniku závisí na výběru konkrétního softwarového nástroje, aplikace nebo softwaru. V důsledku toho je potřeba seznámit se a používat pojem „hodnocení ekonomické efektivnosti IT“.
Klíčová slova: informační technologie, ekonomická efektivnost, ziskovost, absolutní ukazatel, relativní ukazatel.
Abstrakt: Využití a široké šíření informačních technologií v praktické činnosti občanů znamená zjednodušení některých procesů včetně výroby. Práce podniku závisí na výběru konkrétního softwarového nástroje, aplikace nebo softwaru. V důsledku toho je potřeba seznámit se a používat koncept „hodnocení efektivnosti nákladů IT“.
Klíčová slova: informační technologie, ekonomická efektivnost, ziskovost, absolutní ukazatel, relativní ukazatel.
Informační technologie jsou nástrojem pro řešení podnikových problémů, jejich využití přispívá nejen ke zpracování dat, ale také k jejich třídění a získávání. Pojem IT a informační systémy (IS) spolu úzce souvisí. Aplikace IP
v podnicích v různých průmyslových odvětvích se používá pro úkoly strategického plánování k automatizaci výrobního procesu, snížení výrobních nákladů, zjednodušení a zlepšení obchodních procesů, jakož i ke snížení výrobního času a služeb zákazníkům.
Hlavními cíli procesů tohoto druhu jsou: rovnováha pracovních a materiálních zdrojů; snížení podnikových nákladů pomocí IT, které nevyžaduje odpisy; zlepšení kvality vyráběného zboží; zvýšení rychlosti výrobního procesu díky použití technologií, které mají malé prostoje v nouzových situacích. Využití informačních technologií a systémů pro tyto účely představuje ekonomickou efektivitu. Komplexní posouzení tohoto ukazatele pro podnik a jeho finanční situaci je důležitou a závěrečnou fází komplexní ekonomické analýzy podniku. Kroky, které vedení organizace podnikne, závisí na tom, jak přesně je hodnocena ekonomická efektivita používání IT v podniku a jak dobře se očekávané ukazatele porovnávají s výsledky.
Koncept ekonomické efektivnosti je klíčem k dosažení cílů podniku. Abdikeev N.M. v knize „Information Management“ poznamenává, že „obecně je pojem efektivity definován jako poměr efektů k nákladům na jejich získání“ [1, s. 218]. Ekonomická efektivita je tedy výsledek, který lze získat porovnáním rentability výroby ve vztahu k celkovým nákladům a použitým zdrojům.
Existuje mnoho podtypů ekonomické efektivity, které ji jednoznačně charakterizují:
— sociální efektivita (v tomto případě hovoříme o vysokém uspokojování sociálních potřeb celého celkového počtu zaměstnanců podniku);
— technická účinnost (provádění kvantitativního a
požadavky na kvalitu výrobků);
— environmentální efektivita (ukazatel „zelené“ a ekologicky šetrné výroby. Tato efektivita ukazuje, jak se podnik vyrovnává s emisemi, jak správně a efektivně funguje).
Dále jsou uvažovány ukazatele ekonomické efektivnosti na úrovni podniku: zisk – absolutní ukazatel a ziskovost – relativní ukazatel. V tomto případě je vhodné nazvat zisk ukazatelem efektivity a ziskovost – ekonomickou efektivitu. Pro výpočet ziskovosti se používá vzorec (1).
Celkový zisk ,1H
kde OPF jsou průměrné roční náklady na stálá výrobní aktiva;
NOS – průměrné roční náklady na normalizovaný pracovní kapitál (vlastní pracovní kapitál působící ve výrobním sektoru, tj. průmyslové zásoby).
Pokud je ukazatel ziskovosti vyšší v poměru k celkovým nákladům, pak bylo dosaženo cíle využití IT v podniku, bylo dosaženo všech požadovaných výsledků a v důsledku toho je další využití této informační technologie v podniku vhodné. Pokud je charakterizován inverzním vztahem, pak není pozorován žádný ekonomický efekt a podniku vznikají ztráty. V tomto ohledu jsou přijímána příslušná rozhodnutí týkající se opuštění tohoto typu technologie. Proto při využívání informačních technologií v podniku „výběr a rozhodnutí o implementaci určitých informačních systémů nutně provádí vrcholový management společnosti“ [1, s. 217].
Podnik tedy může být považován za konkurenceschopný, pokud bere v úvahu široký soubor výsledků
kvantitativní i kvalitativní ukazatele. Mezi posledně jmenované patří zohlednění rostoucích potřeb kupujících zboží a služeb, rozšíření cílového publika a zachycení širších cenových segmentů trhu.
K měření efektivity výroby se také používají ukazatele produktivity práce, produktivity kapitálu, rentability, rentability a návratnosti. S jejich pomocí se porovnávají různé možnosti rozvoje výroby a řešení jejích konstrukčních problémů.
Podstatou stanovení racionálního použití je vyvinout metody, které popisují metody pro výpočet efektu IT a nákladů nevyhnutelných při jeho používání. Ekonomická efektivnost je definována jako efektivnost vložených prostředků do konkrétní hospodářské činnosti a posuzuje se z hlediska hospodářských výsledků této činnosti. Analýza tohoto indikátoru je založena na intenzifikaci stávajících zdrojů. Je příčinou ziskové výroby a výsledkem je efektivita.
Ukazatel účinnosti se tedy vypočítá pomocí vzorce (2)
kde je efektu dosaženo implementací softwaru;
Náklady jsou náklady na pořízení, instalaci, konfiguraci, údržbu a podporu.
Jedním z problémů při určování účinnosti je výběr metody hodnocení účinnosti. Pro stanovení efektu implementace IT a IS existují následující metody:
1. Balanced Score Card (BSC) – poskytuje identifikaci přímých souvislostí mezi obchodní strategií a finanční výkonností.
2. Celkové náklady na vlastnictví IP (Total Cost of Ownership, TCO) –
hlavním ukazatelem využívání informačních technologií a IP v podniku. Umožňuje vám vyhodnotit náklady IP nebo IT sektoru ve dvou kategoriích: přímé (explicitní) a nepřímé (implicitní) náklady.
3. Návratnost investice (ROI) je míra návratnosti investice, na základě jejího výpočtu se vytváří názor na možné přijetí či zrušení řady ekonomických rozhodnutí. Analýza tohoto ukazatele je považována za způsob, jak demonstrovat potřebu investovat do informačních technologií. Pro výpočet koeficientu návratnosti investice se používá vzorec (3).
g>pá _ Vliv implementace IT
Investice do IT
4. Aplikovaná informační ekonomie (AIE) – je upravená kvalitativní metoda informační ekonomie. Jeho myšlenkou je určit pravděpodobnost jeho dosažení pro každý z uvedených cílů IT projektu a následně z toho odvodit pravděpodobnost zlepšení podnikových procesů společnosti.
5. Analýza nákladů a ekonomických přínosů.
6. Metoda ekonomické přidané hodnoty (EVA) – ukazuje přidanou hodnotu za dané období s přihlédnutím k alternativním nákladům a výši investic zaměřených na expanzi, která bude přidanou hodnotou v budoucnu.
7. Funkční analýza nákladů (Activity Based Costing, ABC) – podrobně zkoumá strategii, která manažerům umožňuje optimalizovat jednotlivé aspekty za účelem zvýšení ekonomické efektivity projektu.
8. Ekonomická hodnota zdroje (EVS) – je hodnocení toho, jaký přínos přináší software společnosti při jeho používání, hodnoceno čtyřmi ukazateli: zvýšený příjem,
zvýšení produktivity práce, snížení doby uvolnění produktu, snížení rizik.
9. Celkový ekonomický dopad (TEI) – používá se k analýze přínosů agility IT, rizik a nákladů spojených se strategií. Zvažuje vliv určitých faktorů na informační podporu podniku.
Ekonomická efektivnost se také dělí na předběžnou a odhadovanou. V prvním případě se vrcholové vedení podniku zabývá jeho výpočtem ve fázi studie proveditelnosti. Ve druhém případě se efektivita počítá již při vývoji samotného projektu implementace IT.
Pro posouzení komplexní efektivity je třeba vzít v úvahu celý životní cyklus používání IT, protože většina finančních zdrojů podniku je alokována na provozní fázi informačních technologií. Proto je nutné zvážit všechny fáze existence IT.
Existují také různá kritéria pro stanovení ekonomické efektivity využívání informačních technologií. Mezi nimi však ekonomové považují za hlavní kritérium přijatý zisk a výši nákladů. Například zvýšení zisku dosaženého snížením nákladů ukazuje na jasné zvýšení efektivity podniku.
Hovoříme však nejen o nákladech spojených s nákupem surovin, zařízení, platbou za elektřinu a výplatou mezd, ale také o transakčních nákladech – jedná se o náklady identifikované jako výsledek směny a nejsou spojeny se směnou. výrobního procesu podniku. Výše těchto nákladů se u různých typů firem liší. V každém ekonomickém systému s rozvinutými komoditními vztahy jsou podniky nuceny utrácet peníze za vyhledávání a zpracování informací o cenách a technologiích, uzavírání smluv a jejich právní registraci a sledování jejich realizace. Tyto náklady mohou být vnějšímu pozorovateli skryty, ale účastníci ekonomického procesu jsou nuceni je brát v úvahu, protože velikost
Takové náklady často ovlivňují zisk podniku.
Zvláštní roli dnes hrají i transakční náklady. Jsou charakteristické pro činnost všech typů ekonomických systémů: tržní, velitelsko-administrativní, smíšené. Stejně jako formy vlastnictví: individuální, soukromé, družstevní, státní, smíšené a akciové. Výše těchto nákladů se však u různých firem liší.
Když už mluvíme o velitelsko-správním systému, je třeba poznamenat, že fungování vládních orgánů regulujících ekonomiku je nákladné. Dlouhou dobu se věřilo, že státní řízení ekonomiky nenese významné náklady, včetně těch transakčních. S trendem rozvoje funkcí státu a zvyšováním rozsahu ekonomické aktivity země rostly transakční náklady spojené se sférou směny. Nakonec se ukázalo, že je iracionální používat takové metody k řešení ekonomických problémů.
Dosud neexistuje srovnání transakčních nákladů s formou vlastnictví a typem systému. Skutečnost, že rozvoj funkcí státního řízení ekonomických aktivit země však zpochybňuje oprávněnost přílišných nadějí na ekonomickou ziskovost takové regulace. V důsledku toho úroveň transakčních nákladů ovlivňuje samotnou účinnost jakéhokoli typu systému.
Za ekonomicky efektivní se tedy považuje takový způsob výroby, kdy podnik není schopen zvýšit výkon bez zvýšení nákladů na zdroje a zároveň nemůže zajistit stejný objem výkonu s použitím menšího počtu zdrojů jednoho druhu a bez zvýšení nákladů na jiné zdroje. zdroje .
Efektivita výroby se skládá z efektivnosti všech průmyslových odvětví, která v ní působí. Efektivita podniku je charakterizována výrobou produktu nebo služby s nejnižšími náklady. Vyjadřuje se ve schopnosti vyrábět maximální objem produktů s minimálními náklady. Ekonomická efektivnost podniku, in
rozdíl od jeho technické účinnosti závisí na tom, jak dobře jeho produkty splňují požadavky trhu a požadavky spotřebitelů.
Jednou z důležitých složek efektivnosti ekonomického systému a podniků obecně je efektivnost kapitálových investic. Vyjadřuje se poměrem výsledné ziskovosti ke kapitálovým investicím, které tento efekt způsobily. To jsou všechny zdroje, které odpovídají jednomu rublu investice, která poskytuje ekonomický efekt. Ukazatele ekonomické efektivnosti kapitálových investic slouží k porovnání alternativních investičních projektů a výběru optimálního projektu.
Ekonomická efektivnost je tedy pro podnik nezbytným ukazatelem, na jehož základě musí organizace a manažeři vyvozovat závěry o dalším výrobním procesu a směru jeho rozvoje.
1. Abdikeev N. M. Informační management: učebnice / N. M. Adbikeev. – M.: INFRA-M, 2014. – 400 s.
2. Aliev V.S. Informační technologie a systémy finančního řízení / V.S. Alijev. – M.: INFRA-M, 2007. – 320 s.
3. Baldin, K.V. Informační technologie v managementu / K.V. Baldin. – M.: Academia, 2018. – 203 s.
4. Baronov V.V. Informační technologie a řízení podniku. / V.V. Baronov, G.N. Kaljanov, Yu.N. Popov, I.N. Titovsky. -M.: DMK-Press, 2017. – 448 s.
5. Sovetov, B.Ya. Informační technologie: teoretické základy: Učebnice / B.Ya. Sovetov, V.V. Tsekhanovskij. – Petrohrad: Lan, 2016. – 448 s.
