Někdy se lidé ptají: Jak dobré jsou kočky v chytání krys? Jsou toho všechny schopny? Někteří lidé mají zájem jednoduše ze zvědavosti, jiní přemýšlejí o pořízení kočky krysařky. Na tyto otázky je připraven odpovědět tým Murkoshi, který mluví o tom, jak a za jakých podmínek se může kočka stát lovcem krys a zda je opravdu nutné poslat svého mazlíčka k této nebezpečné činnosti.
Ze všech hlodavců způsobují lidem největší škody potkani. Jedí a ničí úrodu a zásoby potravin ve skladech a stodolách, ohlodávají věci a hlavně mohou kousnutím šířit infekční nemoci. Ve Spojených státech tak každý rok trpí kousnutím potkanů asi 14 tisíc lidí. V Moskvě v roce 2016 pokousali hlodavci 102 lidí.
A to je nyní, kdy má člověk ve svém arzenálu různé prostředky na deratizaci. Co můžeme říci o úsvitu civilizace, před tisíci lety, kdy lidstvo právě přešlo na zemědělství, začalo skladovat zásoby obilí ve stodolách a do nich se sbíhaly krysy, které hrozily, že celé osady budou odsouzeny k hladu. Kdo ví, možná by žádná civilizace nevznikla, kdyby kočky nesledovaly hlodavce a člověka doslova nezachránily. Není proto divu, že v teplých zemích (především na Blízkém východě, kde vznikla civilizace), kde je problematika škůdců obzvláště akutní (a aktuální je i boj proti hadům, které kočky také lovily), v každé době ke kočkám byl zvláštní přístup, někde dokonce posvátný.
Jenže ve středověké Evropě byly kočky podceňovány, byly považovány za spolupachatele čarodějnic a ďábla a za zdroje všeho druhu neštěstí. Bohužel, chlupaté předení byly často zničeny. Za to Evropané zaplatili vysokou cenu – na kontinentu se masově množili krysy, které s sebou přinesly mor. Epidemie s sebou vzaly až třetinu populace.
Během staletí a tisíciletí se lidé hodně změnili. Kočky, i když v menší míře, se také změnily. V dnešní době není potřeba, aby domácí mazlíčci lovili, jako nejužitečnější vlastnosti pro přežití se ukázaly ty, které jsou člověku příjemné – kontakt, náklonnost a shovívavost. Ale lovecké instinkty stále dřímají v každém mazlíčkovi.
Kočky jsou od přírody dravci a lov je pevně zakořeněn v jejich genech. Proto byste neměli být překvapeni, když uvidíte kočku lovit myš, ptáčka, žábu nebo šustící obal od bonbonů.
Některé kočky jsou stále vynikajícími lovci, v žádném případě nejsou horší než jejich divocí předkové. Všechna koťata učí základní lovecké dovednosti jejich matka kočka.
Asi pět týdnů po narození začíná kočičí matka učit svá koťata lovit. Předtím si děti hrají mezi sebou, „bojují“. Pro ně je hra především přípravou na lov.
Zpočátku kočičí matka myš chytí, zabije, přinese koťatům a sní před jejich očima. Potom ke koťatům přivede myši a dá jim příležitost, aby se sama najedla. A nakonec, když koťata dosáhnou věku 2,5 – 3 měsíců, kočka přinese myš ještě naživu, což umožňuje koťatům, aby ji sami zabili.
Obvykle kočka sleduje ze strany, jak se vyrovnávají s úkolem. Pokud se kořisti podaří uniknout, kočičí matka ji znovu chytí a vrátí koťatům, čímž jim dá další pokus. Koťata mají dobře vyvinutý útočný instinkt, který však často není opodstatněný. Pokud matka vidí, že akce koťat jsou neúčinné, pak na vlastním příkladu ukazuje, jak to udělat.
Zájem poprvé zabít myš na vlastní pěst podněcuje především atmosféra veselé soutěže, která mezi koťaty ze stejného vrhu vládne.
O nějakém lovu krys se v tomto věku samozřejmě nemluví. Kočičí matka prostě nepustí koťata ke potkanovi (stejně jako potkana ke koťatům), pokud si nepřivede malého potkana. Přesto může být dospělý potkan nebezpečný i pro malou a/nebo hýčkanou kočku, natož pro kotě. Pro srovnání: pokud myš váží v průměru 30 g, pak dospělý potkan váží v průměru 330 g a někteří jedinci jsou mnohem větší.
I když kočka stále pomáhá zdokonalovat techniky lovu, včetně velkých hlodavců. Takže v 8-12 měsících může kotě zkusit ruku proti potkanovi.
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Mnoho „dědičných“ koček domácích (narozených v bytech, vychovaných matkou, která byla celý život také kočkou domácí atd.) možná nikdy ani neuvidí živou myš, a ne v první generaci. Lovecká dovednost přirozeně otupí. Běžící hlodavec bude stále přitahovat pozornost kočky, ale je nepravděpodobné, že by se nevychovaný mazlíček vážně zapletl s krysou.
Dospělá, ostřílená krysa se na rozdíl od myši dokáže postarat sama o sebe. Když se střetne s kočkou, zkušená krysa se postaví na zadní nohy (takže vypadá větší) a. začne kočku pronásledovat. Ne nadarmo se říká, že nejlepší obrana je útok. Nezkušená kočka domácí, která takové chování od oběti neočekává, se ztratí a uteče. Jen domácí mazlíček s velmi živou povahou se nemůže bát tak odvážného protiútoku. V tomto případě se krysa ztratí a uteče. Ale i v tomto případě může nezkušený lovec potkana v lepším případě zranit, ale nakonec stejně uteče.
K ulovení takového nebezpečného hlodavce potřebujete dovednosti, fyzické schopnosti a motivaci. Nedostatečně motivovaná kočka se s největší pravděpodobností rozhodne nezapojit.
Kočka chytající krysy musí mít silné, podsadité tělo a musí mít silné čelisti (budou potřeba k uchopení a silnému kousnutí, které oběť znehybní). Vyžaduje se také dlouhý knír. Ne nadarmo se kotě vybíralo podle bohatých vousů – je krásné a hlavně užitečné. Kočka totiž pomocí svých vousů zaznamená sebemenší vibrace ve vzduchu, odhadne vzdálenost k cíli a ve tmě se zorientuje. Velmi důležitý je také extrémně jemný sluch.
Kočka krysařík si musí kořisti rychle všimnout, prudce se vrhnout, současně udeřit oběma tlapkami a okamžitě uchopit zuby za zátylek. Pouze v tomto případě nemá dospělá krysa šanci.
Mimochodem, jak ukazují statistiky, v 9 případech z 10 jsou to kočky, které chytají potkany, ne kočky. Existuje názor, že je to kvůli ochraně potomků, protože potkani jsou pro malé kotě velmi nebezpeční.
Zde je odpověď, bohužel, jasná – ne, není to bezpečné. V tomto případě kočka čelí dvěma nebezpečím najednou. První je způsobena skutečností, že tento škůdce se může bránit a zranit jej, infikovat jej různými viry, včetně těch, které se 100% pravděpodobností povedou ke smrti (například vzteklina). Krysy jsou hlavními přenašeči vztekliny, proto je pro neočkovanou kočku smrtelně nebezpečné je lovit. V každém případě je potřeba vašeho mazlíčka očkovat včas, i když nevychází z domu – eliminovat sebemenší možnost.
Druhým nebezpečím je, že krysy, zejména ve městě, jsou často otráveny. Pokud kočka chytí krysu a sežere ji, může být otrávena. Proto „Murkosha“ kategoricky odmítá chůzi koček – na ulici kromě tohoto nebezpečí existuje pro domácí mazlíčky mnoho dalších nebezpečí.
Přečtěte si více o nebezpečích vlastního chůze: Co je kočičí chůze a proč je nebezpečná?
Navíc to platí i pro chaty a venkovské oblasti. S kočkou můžete venčit pouze v místním areálu a pouze na postroji pod dohledem majitele. Kočky nemusí chodit samy ven a lovit, zvláště nebezpečnou kořist, jako jsou krysy. Co se týče ochrany domu před těmito škůdci, zajistí to už samotná přítomnost kočky v bytě. Ano, kočka se může bát potkana, ale potkani se mnohem více bojí koček. Místům, kde jsou kočky, se hlodavci raději vyhýbají.
Můžete se zeptat: co lov? Ostatně článek jsme začali s tím, že je to pro kočky neuvěřitelně důležité. Nyní ji doporučujeme zbavit mazlíčků. Neovlivní to jejich pohodu, aktivitu a nakonec i zdraví?
Ne, pokud je lov nahrazen hrou. Pro kočku je hra lov a hračka je kořist. Kotě, které si hraje se svou matkou kočkou a dalšími koťaty, se přitom učí lovit. Není tedy divu, že hra může nahradit lov dospělých koček. Pokud si tedy s kočkou budete hrát alespoň 2-3x denně 10-15 minut (s kotětem je to samozřejmě potřeba častěji), zajistíte mu tím potřebnou míru aktivity.
Přečtěte si více o hrách s kočkou: Proč si kočky hrají a jak to s nimi správně dělat?
Můžete si to snadno ověřit návštěvou útulku Murkosha. I když jsou kočky v uzavřeném prostoru, mají tendenci si hrát a často se k tomu snaží přilákat hosty. Hry se zaměstnanci, dobrovolníky a hosty jim pomáhají žít bohatý a zajímavý život a zůstat veselí a aktivní i v pokročilém věku.
