Máte rádi koně a chcete se věnovat chovu koní? Chcete-li posoudit rizika a pochopit, zda stojí za to investovat do tohoto podnikání, měli byste sestavit podnikatelský plán. Chov koní je výnosná, ale komplexní činnost, která vyžaduje speciální znalosti a velké finanční investice. Relevance podnikání závisí na klimatických a kulturních charakteristikách vašeho regionu a také na účelu chovu zvířat.
Směry chovu koní
Chov masných koní – slibný směr. Koně jsou chováni za účelem produkce koňského masa. V naší zemi je toto odvětví málo rozvinuté, takže můžete obsadit volné místo na trhu. Doba výkrmu hříbat je 8-12 měsíců. Jeden kůň o hmotnosti 400-450 kg vyprodukuje 250 kg masa. Pokud budete chovat zvířata na pastvinách, budete moci snížit náklady na krmivo, a tím zvýšit ziskovost svého podnikání. 
chov koně jsou považováni za tradiční oblast chovu koní. Zvířata jsou chována na prodej. Jedno hříbě může stát mezi 1500 4500 a 3 4 $. Nejoblíbenějšími plemeny jsou psi spřežení (pro účast na dostizích a výcviku jízdy na koni). Jedná se o ziskový typ podnikání, ale investice se vrátí až po XNUMX-XNUMX letech. 
Vytvoření jezdeckého klubu. Koně se chovají pro soutěže, jízdu na koni a výuku jízdy na koni. Není nutné zakládat velkou farmu a můžete začít podnikat koupí 2-3 jedinců. S koňmi přitom musí pracovat kvalifikovaní trenéři. Při sestavování podnikatelského plánu musíte studovat trh a provádět výpočty. Náklady budou záviset na zvolené oblasti činnosti, rozsahu podniku, počtu a plemeni koní.
Náklady na založení firmy
 | pronájem nebo koupě pozemku pro farmu; |
 | výstavba stájí a hospodářských místností; |
 | úprava pastvin a výběhů; |
 | nákup koní; |
 | příprava krmiva; |
 | hledat školitele a najímat zaměstnance. |
Většina rozpočtu (asi 80 %) půjde na výstavbu stájí a terénní úpravy. Podnikání se vyplatí za 3–4 roky a ziskovost může být 40–100 %.
Chov hospodářských zvířat na pastvinách a ve stájích
Chov stáda. Jedná se o ziskový způsob chovu koní, protože můžete ušetřit na krmivu. Zvířata se pasou na pastvě po celý rok a uvnitř jsou chována pouze v mrazivých obdobích. Pro masná plemena je výbornou variantou stádový chov. 
Obsah ve stáji. Koně milují prostor a svobodu. Pokud není možné chovat zvířata na pastvinách, měly by pro ně být vytvořeny výborné vnitřní podmínky a také výběhy pro cvičební a tréninkové plochy. Koně jsou chováni ve stájích nebo stáních (na jednotlivce je přiděleno 3-10 metrů čtverečních území). Stáj by měla být světlá, chráněná před vlhkostí a dobře větraná.
Péče o koně zahrnuje
 | týdenní koupání a kartáčování |
 | česání hřívy po plavání |
 | pravidelná kontrola podkov a zubů |
 | očkování |
 | veterinární prohlídky |
Fotografie z archivu Iriny Khokhryakové
Hrdinský kůň žije v Doněcku. Dvouletý Taurus je jediným zástupcem britského plemene Shire těžké váhy na Ukrajině, jehož výška může dosáhnout 2 metru. Býk je velmi mladý, jeho výška v kohoutku je „jen“ 2,8 m a váha 1,83 kg, takže „silný Angličan z těžebního hlavního města“ stále roste. “Dlouho jsem chtěl mít velkého koně, jako, víte, v rytířských románech.” A můj manžel mi splnil sen – dal mi zástupce největšího plemene těžké váhy na světě. Toto plemeno vyšlechtili Britové a my jsme ho koupili z továrny v Německu. Je tak obrovský, že se svou výškou 800 cm se vedle něj cítím jako Paleček,“ řekla Vesti majitelka Taurus Irina Khokhryakova. Nyní Irina a jezdecký klub Jaguar Extreme, kde Taurus, nebo jak se mu zde říká Tusik, žije, vyučují obří disciplínu, aby ho připravili na jezdecké závody. Hřebec mimochodem vyniká nejen výborným exteriérem, ale i klidným, vyrovnaným charakterem. “Je to náš dobromyslný obr,” směje se Irina. Býk jí stejné věci jako ostatní koně – oves, trávu, müsli, jablka a mrkev. Má ale slabinu – kozinaki: „Když mám kozinaki v kapse, hned si to očuchne a začne o to prosit. Shires jsou krásní, silní koně. Ceny na západních trzích se u Shires pohybují od 158 do 5 tisíc eur (cena závisí na věku koně, exteriéru, výkonech).
VIP JEZDCI
Chcete-li sledovat politickou a obchodní elitu země, stejně jako popové a sportovní hvězdy, vzpínající se na koních, musíte být členem uzavřeného country klubu „Butenko Stable“. Oficiálně stojí roční předplatné 20 tisíc UAH, ale podle jednoho z členů klubu je pouze první platba 20 tisíc dolarů. řekl nám: „Toto je obchodní tajemství, mohu ho prozradit, pokud to dva členové klubu dovolí. A do klubu můžete vstoupit pouze na doporučení dvou jeho členů.“
Alexey kupuje koně pro VIP (mnozí tu své koně chovají) v Německu: “Stojí asi 100 tisíc eur a vybírám je podle zubů – tak se určuje věk.” Mezi těmi, kteří byli spatřeni v klubu: Victor Juščenko, Vera Ulyanchenko, Evgeny Chervonenko, Yuri Yekhanurov, Nestor Shufrich, Irina Berezhnaya, Alexander Onishchenko, Natalya Korolevskaya, Grigol Katamadze, Leonid Chernovetsky, Ani Lorak, Tina Karol, Vladimir Grishko, Laim Vladimír Zelenský. Šufrich si podle Butenka drží nejlepší pozici v sedle. „Mnozí sem ale nechodí ani za koňmi, ale prostě odpočívat, diskutovat: celá elita diskutovala o daňovém řádu. Přicházejí i prezidenti,“ říká majitel stáje.
Alexey nevidí moc podobností mezi koňmi a jejich majiteli, ale chtějí, aby se jim koně vyrovnali: “Kvůli tomu Červoněnko dokonce přejmenoval svého Lancelota na létajícího Žida.” Pravda, svůj leták už dal „přítelovi z Moskvy“.
POLICAJT DNIPRO BĚHÁ CHULIGÁNY
Foto: V. Borodin, Vesti
Policie se bez koní neobejde. Například zuřící fotbalové fanoušky dokážou rozehnat během pár minut. „Koně se nezalekne dýmka, oheň ani výbušná petarda poblíž. Jsou speciálně vycvičení a ničeho se nebojí. Mohou tlačit dav bokem, aniž by se dotýkali lidí. Prostě se otočí a lidé se rozejdou při pohledu na velké zvíře,“ říká instruktor jízdní policie Dmitrij Velikoša a ukazuje nám jednoho z „policistů“: „Toto je náš Dněpr. Je mu 11 let a ve službě je pět. Jí všechno, co obyčejní koně – oves, seno, strašně miluje mrkev a jablka, občas mu dopřejeme cukr.“ Trenér říká, že Dněpr je velmi poslušný a rezervovaný: „Máme jen 25 koní. Každý den je čistíme, češeme jim hřívu a ocas, jsou pod neustálým dohledem veterináře, aby byly vždy v plné bojové pohotovosti.“
JEDINÝ UKRAJINEC V HLAVNÍ LIZE
Půvabnou Bekešu z Doněcka lze směle nazvat národní hrdostí. Ukrajinský saddlebred je jediné domácí plemeno, které působí na nejvyšší úrovni jezdeckých soutěží, na úrovni Grand Prix. Devítiletá Bekesha se svým jezdcem, mistrem SSSR, Ukrajiny a mnoha mezinárodních soutěží Viktorem Gubanovem, získala v posledních letech mnoho ocenění. Mezi nedávné úspěchy patří první místo na ukrajinském šampionátu a vítězství ve finále Darling Cupu v roce 2013.
„Jedinečný kůň – elegantní, výkonný. K nám byla přivezena z hřebčína Alexandrovskij v Kirovogradské oblasti. Dlouho nebyl její talent odhalen, ale když se Gubanov stal jejím jezdcem, okamžitě začala vítězství,“ řekl Vesti jezdecký klub Jaguar-Extreme. Klub poznamenává, že Bekeshi má velmi klidný charakter.
JEZDECKÁ ZKUŠENOST CELEBRITY
Michail Bojarskij:
nosím koně
buchty
„Ve Třech mušketýrech jsem měl úžasného koně – Khaskhana. Natáčel a já mu jen seděl na zádech. Okamžitě jsem s ním navázal kontakt, a přestože byl v kohoutku vyšší než ostatní koně, měl velmi laskavou povahu. Khaskhan mi toho s ním dovolil docela hodně, byl celkově chytřejší než já, s operátorem si perfektně rozuměl. Mohl natáčet beze mě. A v „Taras Bulba“ bylo mnoho koní, kteří vytvářejí patos bitvy. Koně podle mě hrají hlavní roli, pokud je film o válce, cestování, mušketýrských a kozáckých bitvách. A měl jsem nebezpečné incidenty s koňmi: pády a zlomené prsty. Nehledě na to, že skluzy za mě dělali kaskadéři. Ale to vše je způsobeno nemotorností umělce, nikoli koně. Řídí se příkazy a testuje jezdce na slabost: když na ni přistane pytel písku, je snazší ho odhodit, než někam odnést. A zručný jezdec sedí na koni – ona cítí: má řidičák. A vyhodí kohokoli bez licence, třeba dopravního policistu. Sám jsem ale koně nechoval – stáj, jako psí bouda, je pánovou zábavou. Nedal bych svého koně do špatných rukou, pak se musím stát čeledínem, ale nemám na to čas. Ale na natáčení je s potěšením krmím: cukrem, buchtami.“
Kamalia:
Můj kůň
hrál s Nagijevem
Kamalia je jedinou zpěvačkou na Ukrajině, která chová koně: „Mám jich pět, všechny plnokrevníky, šampiony Ukrajiny, dávám je našim sportovcům na závody. Měl jsem další dva koně, koupil jsem je, když Chernovetsky prodával pozemek kyjevského hipodromu. Pak jsem jeden dal dívce, která má dětskou mozkovou obrnu – koně se uzdravují. A druhý jsem prodal majiteli za stejné peníze, za které jsem koupil. Umím tančit na koni a soutěžil jsem v drezurních soutěžích. A jeden z mých koní hrál ve filmu „Manžel mé vdovy“ s Nagijevem.
Vladimír Zelenský:
Pro mě –
kaskadéři
„Narodil jsem se v roce Koně, takže tato zvířata velmi miluji, ale pouze tímto způsobem – dívat se na ně a hladit je. Stáj jsem několikrát navštívil, dokonce jsem se stal členem venkovského jezdeckého klubu, ale touha věnovat se jezdeckému sportu nikdy nevznikla. Ani ve filmech na koních moc nejezdím. Dělají to za mě většinou kaskadéři. Například ve filmu „Láska ve městě 3“ jezdíme na koni, ve skutečnosti nám postavili malá auta s pohyblivými sedly, takže jsme se jakoby houpali v rámu.“
Alena Vinnitskaya:
Sletěl z koně
na útěku
„Vždy jsem chtěl jezdit na koni, zvlášť když můj strýc je slavný trenér jezdectví. Můj bratr byl poslán provozovat jezdecký sport – to se stalo předmětem mé závisti. A moji rodiče mě považovali za příliš malé a křehké dítě: ať je lepší kreslit a psát poezii. Později jsem měl možnost jezdit na těchto krásných zvířatech: nyní je zde mnoho arén a dobrých učitelů. Ale. Při natáčení videa „Dawn“ na Krymu jsem narazil na koně se špatnou postavou. Musel jsem s tím jezdit přes pole. Najednou se prudce zastavil – a já vyletěl plnou rychlostí. Pomohlo, že zem byla měkká. Vypěstoval jsem si strach z jízdy na koni. Kůň ale rozhodně rozvíjí charakter v jezdci, k ovládání zvířete vážícího půl tuny je potřeba mít pevnou ruku. Kůň je navíc stádové zvíře a vždy chce domů. Pokud nevíte, jak se ovládat, otočí se a vrátí se.”
Viktor Andrienko:
Na scéně byl zachycen tvrdohlavý kůň
„Podílel jsem se na mnoha westernech, jak jsme sovětským akčním filmům říkali navzdory westernům. Například ve filmu “The Haze” (1985) byli horští koně, kteří uměli sjíždět ty nejstrmější svahy. Během tohoto natáčení se stal příběh s jedním koněm, který byl před natáčením nosičem vody a necítil svého jezdce. Režisér však chtěl natočit právě tohoto koně – líbila se mu jeho kouřová barva. Ale problém byl v tom, že tenhle kůň bil lidi. Svého majitele poslal na jednotku intenzivní péče, přičemž si bouchl zadními kopyty. Také se mě pokusil udeřit do čela: jeden člověk mu nasadil sedlo a já jsem držel uzdu, aby kůň nekopl, ale on se pokusil utéct. Samozřejmě jsem neměl sílu se držet. Uvědomil jsem si, že mu musím dát trochu volnosti, dát mu příležitost zasáhnout a pak na poslední chvíli uhnout sám sobě. A tak se stalo – lehce mě udeřil, popadl a pak utekl do stáda – podělit se o klisny s vůdcem. Potom vzali normálního koně a natřeli ho správnou barvou. Obecně platí, že koně, kteří se natáčeli ve filmech, byli tak vycvičení, že si lehli, aby jezdec sebral Winchester ze země. Nejčastější kaskadérský kousek ve filmech byl, když koni podrazíte přední nohy a spadnete po hlavě – je to jako po výstřelu. Vyrobili jsme na to speciální zařízení ze strojních pásů. Trik je složitější – nechat se táhnout koněm, protože vás může zasáhnout. Nastala situace, kdy jsem zachránil člověka, kterého nesl kůň. Šel jsem cvalem napřed, odřízl jsem tomu koni cestu, tlačil jsem ho k lesu – a on se zastavil. Koně nejsou lehcí chlapi, musíte dokázat, že jste silnější, jinak pojede ona na vás, ne vy na ní.“
