Studium funkce nadledvin začalo v 1936. století, ale teprve v roce 1948 byly steroidy izolovány v krystalické formě z extraktů kůry nadledvin současně Kendallem a Wintersteinerem v USA a Reinsteinem ve Švýcarsku. V roce XNUMX byl získán kortison v množství dostatečném pro provádění klinických studií a následně hydrokortison. V současné době existuje široká škála syntetických glukokortikosteroidů (GCS) používaných v klinické praxi. Při syntéze nových GCS bylo úsilí zaměřeno na vytvoření léků se selektivnějším účinkem než hydrokortison. Podařilo se dosáhnout významného snížení mineralokortikoidní aktivity syntetických kortikosteroidů. Například prednisolon nemá téměř žádné mineralokortikoidní vlastnosti.
Z hlediska chemické struktury je prednisolon modifikovaná molekula hydrokortizonu, ve které byla mezi 1. a 2. atom jádra steroidu zavedena dvojná vazba, která má sníženou mineralokortikoidní aktivitu a navíc výrazně zvýšila svou protizánětlivou aktivitu. Malá strukturální změna tedy způsobila výrazné zvýšení biologické aktivity hormonu.
GCS se v lékařské praxi používají především jako protizánětlivá, protišoková, antialergická a imunosupresiva.
GCS, zejména prednisolon, působí na organismus všestranně, regulují metabolismus bílkovin a tuků a ovlivňují metabolismus sacharidů.
Prednisolon reguluje syntézu inzulínu a glukagonu, stimuluje glukoneogenezi indukcí enzymů, které ji regulují, zvyšuje obsah glykogenu v játrech, stimuluje aktivitu glykogensyntetázy a inhibuje vychytávání glukózy lipocyty, čímž stimuluje lipolýzu.
GCS mají katabolický účinek a mohou způsobit dystrofické změny v lymfatické a pojivové tkáni, svalech, podkožní a tukové tkáni a kůži.
Mechanismus protizánětlivého účinku GCS je spojen s jejich vlivem na počet, distribuci a funkci leukocytů. Po jednorázovém podání prednisolonu v periferní tkáni klesá počet T- a B-lymfocytů, monocytů, eozinofilních a bazofilních granulocytů a naopak se zvyšuje obsah neutrofilních granulocytů. Je to způsobeno dvěma faktory: zvýšeným přísunem neutrofilních granulocytů z kostní dřeně a snížením migrace z krve, což vede k poklesu jejich počtu v místě zánětu. Snížení počtu lymfocytů, monocytů, eozinofilních a bazofilních granulocytů v periferní krvi je důsledkem jejich přechodu z krve do lymfoidní tkáně.
Prednisolon inhibuje funkci leukocytů a tkáňových makrofágů. Jeho účinek na tkáňové makrofágy spočívá v omezení jejich schopnosti fagocytózy a také v produkci pyrogenů, kolagenázy, elastázy a aktivátorů plazminogenu. Inhibicí funkce leukocytů může prednisolon ovlivnit i další mechanismy zánětu: snižuje permeabilitu kapilár, inhibuje aktivitu kininů a hyaluronidázy a inhibuje uvolňování histaminu z mastocytů.
Imunosupresivní účinek prednisolonu je dán kromě vlivu na migraci a interakci T- a B-lymfocytů také vlivem na systém komplementu a také inhibicí tvorby a účinků interleukinu-2.
Farmaceutická společnost Shreya Healthcare (Indie) uvádí na farmaceutický trh Ukrajiny PREDNISOLONE pro injekci v ampulích 1 ml (30 mg), 3 ampule v balení a ve formě tablet pro perorální podání 5 mg, 100 tablet v balení.
PREDNISOONE má protišokové, antialergické, protizánětlivé účinky. Při dlouhodobém užívání tlumí syntézu a sekreci ACTH hypofýzou a sekundární sekreci GCS nadledvinami.
Po intravenózním podání se prednisolon váže na globulin krevní plazmy – transkortin. Maximální koncentrace volného prednisolonu v krevní plazmě je dosaženo 10 minut po intravenózním a 60 minut po intramuskulárním podání.
PREDNISOONE je GCS s průměrnou dobou působení. Poločas je asi 3 hod. Je aktivně metabolizován v mnoha tkáních, zvláště intenzivně v játrech a je vylučován ve formě metabolitů především močí.
PREDNISOONE je indikováno:
· jako prostředek pro poskytování neodkladné péče při popáleninách, traumatických, transfuzních, infekčně-toxických šokech;
· v endokrinologii – s primární nebo sekundární nedostatečností nadledvin, včetně akutní; nehnisavá tyreoiditida;
· v revmatologii a terapii – u revmatoidní artritidy a systémového lupus erythematodes;
· v dermatologii – s těžkým polymorfním erytémem, exfoliativní dermatitidou;
· u těžkých alergických onemocnění rezistentních na adekvátní léčbu antihistaminiky, kontaktní a atopické dermatitidy, sérové nemoci, lékových alergií, transfuzních reakcí, status astmaticus, akutního laryngeálního edému neinfekční etiologie;
· v hematologii – u idiopatické trombocytopenické purpury, akutní a chronické leukémie;
· v neurologii – při roztroušené skleróze;
· v transplantologii – k potlačení odmítnutí transplantátu;
· na infekční klinice – infekčně-toxický šok (se současnou antibiotickou terapií);
· v pediatrii – alergické reakce včetně anafylaxe; laryngitida, laryngotracheitida; těžké formy bronchiálního astmatu, status astmaticus.
V případě šoku se PREDNISOONE předepisuje intravenózně pomalu nebo intravenózně v dávce 30–90 mg. Pro ostatní indikace – 30-45 mg intravenózně pomalu. Pokud je intravenózní podání léku obtížné, lze jej podat hluboko intramuskulárně.
Nežádoucí účinky a kontraindikace použití prednisolonu jsou stejné jako u ostatních kortikosteroidů určených k systémové léčbě kortikosteroidy.
Plošné zavedení prednisolonu, zejména injekčních lékových forem, do lékařské praxe zachránilo nejeden lidský život. Spolu s novými a aktivními kortikosteroidy je prednisolon účinným, osvědčeným a cenově dostupným lékem, který je aktuální i dnes.
Publikace připravena
na základě poskytnutých materiálů
od Jenome Biotech
– Systémová onemocnění pojivové tkáně (systémový lupus erythematodes, sklerodermie, periarteritis nodosa, dermatomyozitida, revmatoidní artritida).
– Akutní a chronická zánětlivá onemocnění kloubů – dna a psoriatická artritida, osteoartritida (včetně posttraumatické), polyartritida, glenohumerální periartritida, ankylozující spondylitida (ankylozující spondylitida), revmatoidní artritida, včetně juvenilní revmatoidní artritidy, Stillův syndrom u dospělých nespecifická tenosynovitida, synovitida a epikondylitida.
– Akutní revmatismus, akutní revmatická karditida.
— Akutní a chronická alergická onemocnění — vč. alergické reakce na léky a potraviny, sérová nemoc, kopřivka, alergická rýma, lékový exantém, senná rýma atd.
– Kožní onemocnění – pemfigus, psoriáza, ekzém, atopická dermatitida (běžná neurodermatitida), kontaktní dermatitida (postihující velký povrch kůže), toxikerma, seboroická dermatitida, exfoliativní dermatitida, toxická epidermální nekrolýza (Lyellův syndrom), bulózní dermatitida, Stevensherpeti syndrom – Johnson.
– Edém mozku (pouze po potvrzení příznaků zvýšeného intrakraniálního tlaku magnetickou rezonancí nebo počítačovou tomografií) způsobený nádorem mozku a/nebo spojený s chirurgickým zákrokem nebo radiační terapií po parenterálním použití prednisolonu.
— Alergická oční onemocnění: alergické formy konjunktivitidy.
– Zánětlivá onemocnění oka – sympatická oftalmie, těžká pomalá přední a zadní uveitida, oční neuritida.
– Primární nebo sekundární nedostatečnost nadledvin (včetně stavu po odstranění nadledvinek). Léky volby jsou hydrokortison nebo kortison; v případě potřeby lze použít syntetická analoga v kombinaci s mineralokortikosteroidy; U dětí je zvláště důležité přidání mineralokortikosteroidů.
— Vrozená adrenální hyperplazie.
— Onemocnění ledvin autoimunitního původu (včetně akutní glomerulonefritidy); nefrotický syndrom (včetně na pozadí lipoidní nefrózy).
– Onemocnění krve a krvetvorného systému – agranulocytóza, panmyelopatie, autoimunitní hemolytická anémie, lymfo- a myeloidní leukémie, lymfogranulomatóza, trombocytopenická purpura, sekundární trombocytopenie u dospělých, erytroblastopenie (chudokrevnost erytrocytů), vrozená anplastika (hypo.
— Intersticiální plicní onemocnění — akutní alveolitida, plicní fibróza, sarkoidóza stadia II-III.
— Tuberkulózní meningitida, plicní tuberkulóza, aspirační pneumonie (v kombinaci se specifickou chemoterapií).
– Beryllióza, Loefflerův syndrom (nevhodný pro jinou léčbu), rakovina plic (v kombinaci s cytostatiky).
– Gastrointestinální onemocnění – ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, lokální enteritida.
— Prevence rejekce štěpu během transplantace orgánů.
— Hyperkalcémie způsobená rakovinou.
Kontraindikace
– Hypersenzitivita na prednisolon nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
— Nedostatek laktázy, intolerance laktózy, malabsorpce glukózy a galaktózy.
— Současné použití živých a atenuovaných vakcín s imunosupresivními dávkami léku.
— Oční infekce způsobené virem herpes simplex (kvůli riziku perforace rohovky).
— Použití léku u pacientů s akutním nebo subakutním infarktem myokardu se nedoporučuje kvůli riziku rozšíření ložiska nekrózy, zpomalení tvorby jizevnaté tkáně a v důsledku toho ruptury srdečního svalu.
S opatrností:
Lék by měl být používán s opatrností u následujících onemocnění a stavů:
– Onemocnění trávicího traktu – peptický vřed žaludku a dvanáctníku, ezofagitida, gastritida, akutní nebo latentní peptický vřed, nově vzniklá střevní anastomóza, ulcerózní kolitida s hrozbou perforace nebo tvorby abscesů, divertikulitida.
– Parazitární a infekční onemocnění virové, plísňové nebo bakteriální povahy (aktuální nebo nedávno přenesené, včetně nedávného kontaktu s nemocnou osobou) – herpes simplex, herpes zoster (viremická fáze), plané neštovice, spalničky, amébóza, strongyloidóza, aktivní nebo latentní tuberkulóza. Použití u závažných infekčních onemocnění je přípustné pouze na pozadí specifické antimikrobiální terapie.
— Období před a po vakcinaci (8 týdnů před a 2 týdny po vakcinaci), lymfadenitida po vakcinaci BCG. Stavy imunodeficience (včetně AIDS nebo infekce HIV).
— Nemoci kardiovaskulárního systému vč. chronické srdeční selhání, arteriální hypertenze, hyperlipidémie.
– Endokrinní onemocnění – diabetes mellitus (včetně poruchy tolerance sacharidů), tyreotoxikóza, hypotyreóza, obezita (III-IV stadium).
— Závažné chronické selhání ledvin nebo jater, nefrourolitiáza.
— Hypoalbuminémie a stavy predisponující k jejímu výskytu (cirhóza jater, nefrotický syndrom).
— Starší pacienti (vysoké riziko osteoporózy a arteriální hypertenze).
– Tromboembolické komplikace nebo predispozice k rozvoji těchto stavů v anamnéze.
— Duševní poruchy v anamnéze, akutní psychózy.
— Systémová osteoporóza, myasthenia gravis, poliomyelitida (kromě formy bulbární encefalitidy), glaukom s otevřeným a uzavřeným úhlem.
U dětí v období růstu by měl být GCS používán pouze z absolutních indikací a se zvláště pečlivým dohledem ošetřujícího lékaře.
Těhotenství a kojení:
Prednisolon snadno prochází placentou.
V těhotenství (zejména v prvním trimestru) nebo u žen plánujících těhotenství je použití Prednisolonu indikováno pouze v případě, že očekávaný terapeutický efekt převáží riziko negativního účinku prednisolonu na matku a plod. GCS by měl být předepisován během těhotenství pouze pro absolutní indikace. Při dlouhodobé terapii během těhotenství je narušen růst plodu. Ve třetím trimestru těhotenství hrozí u plodu atrofie kůry nadledvin, která může vyžadovat substituční léčbu u novorozence. Děti narozené matkám, které dostávaly prednisolon během těhotenství, by měly být pečlivě vyšetřeny, aby se rychle identifikovaly možné příznaky adrenální insuficience.
Byly zaznamenány případy rozvoje katarakty u novorozenců, jejichž matky užívaly GCS během těhotenství.
Je nutné pečlivé sledování těhotných žen s preeklampsií v druhé polovině těhotenství, včetně preeklampsie, při užívání kortikosteroidů.
Vliv GCS na průběh a výsledek porodu není znám.
Způsob aplikace
Uvnitř s malým množstvím vody.
Dávku léku a dobu trvání léčby stanoví lékař individuálně v závislosti na indikacích a závažnosti onemocnění. Výběr dávky a trvání léčby se určuje v závislosti na individuální odpovědi na terapii.
Doporučuje se užít celou denní dávku léku jednou až dvakrát denně – obden s přihlédnutím k cirkadiánnímu rytmu endogenní sekrece GCS v intervalu od 6 do 8 hodin. Denní dávka Prednisolonu se má užívat po jídle (snídani). Vysokou denní dávku lze rozdělit do 2-4 dávek, přičemž větší dávka se užívá ráno.
U akutních stavů a jako substituční léčba dospělých je předepsána úvodní dávka 20-30 mg/den, udržovací dávka je 5-10 mg/den. V případě potřeby může být počáteční dávka 15-100 mg/den, přičemž se udržuje 5-15 mg/den.
Pro děti ve věku 3 let a starší je počáteční dávka 1-2 mg/kg tělesné hmotnosti denně ve 4-6 dávkách, udržovací – 0,3-0,6 mg/kg/den.
Po dosažení terapeutického účinku se dávka postupně snižuje o 5 mg, poté o 2,5 mg v intervalech 3-5 dnů, přičemž se nejprve zruší pozdější dávky.
Struktura
Prednisolon 5 mg;
Interakce
Současné užívání prednisolonu s:
induktory mikrozomálních jaterních enzymů (fenobarbital, rifampicin, fenytoin, theofylin, efedrin, karbamazepin, aminoglutethimid, primidon, rifabutin) – vede ke snížení jeho koncentrace v krevní plazmě;
mifepriston – snížení účinku prednisolonu po dobu 3-4 dnů po užití mifepristonu;
metotrexát – zvýšená toxicita metotrexátu v důsledku sníženého metabolismu prednisolonu;
etoposid – zvýšení účinnosti a zvýšení toxického účinku etoposidu v důsledku inhibice jeho metabolismu v játrech pod vlivem prednisolonu; diuretika (zejména „thiazidové“ a inhibitory karboanhydrázy) a amfotericin B – mohou vést ke zvýšenému vylučování draselných iontů (K+) z těla;
léky obsahující sodík – mohou vést k rozvoji edému a zvýšení krevního tlaku;
amfotericin B – zvyšuje riziko rozvoje srdečního selhání; srdeční glykosidy – zhoršuje se jejich snášenlivost a zvyšuje se pravděpodobnost vzniku komorového extrasystolu (v důsledku hypokalémie);
nepřímá antikoagulancia – zeslabují (méně často zesilují) jejich účinek (nutná úprava dávky);
antikoagulancia a trombolytika – zvyšuje riziko krvácení z vředů v gastrointestinálním traktu;
etanol a nesteroidní antirevmatika (NSAID) – zvyšuje riziko erozivních a ulcerózních lézí v gastrointestinálním traktu a rozvoje krvácení (v kombinaci s NSAID při léčbě artritidy je možné snížit dávku glukokortikosteroidů vzhledem k součtu terapeutického účinku);
paracetamol – zvyšuje se riziko rozvoje hepatotoxicity (indukce „jaterních“ enzymů a tvorba toxického metabolitu paracetamolu);
kyselina acetylsalicylová – urychluje její vylučování a snižuje její koncentraci v krvi (při vysazení prednisolonu se zvyšuje koncentrace salicylátů v krvi a zvyšuje se riziko rozvoje nežádoucích reakcí);
inzulín a perorální hypoglykemické léky, antihypertenziva – jejich účinnost klesá;
vitamin D – jeho vliv na vstřebávání iontů vápníku (Ca2+) ve střevě je snížen;
somatotropní hormon – snižuje jeho účinnost;
praziquantel – snižuje jeho koncentraci;
M-anticholinergní blokátory (včetně antihistaminik a tricyklických antidepresiv s m-anticholinergní aktivitou) a nitráty – pomáhá zvyšovat nitrooční tlak;
isoniazid a mexiletin – zvyšují jejich metabolismus (zejména u „pomalých“ acetylátorů), což vede ke snížení jejich plazmatických koncentrací.
Inhibitory karboanhydrázy a kličková diuretika mohou zvýšit riziko osteoporózy.
Indomethacin, který vytěsňuje prednisolon z jeho spojení s albuminem, zvyšuje riziko rozvoje jeho nežádoucích reakcí.
Adrenokortikotropní hormon (ACTH) zvyšuje účinek prednisolonu.
Ergokalciferol a parathormon zabraňují rozvoji osteopatie způsobené prednisolonem.
Cyklosporin a ketokonazol mohou zpomalením metabolismu prednisolonu v některých případech zvýšit jeho toxicitu.
Současné užívání androgenů a steroidních anabolik s prednisolonem přispívá k rozvoji periferního edému a hirsutismu a ke vzniku akné.
Estrogeny a perorální antikoncepce obsahující estrogen snižují clearance prednisolonu, což může být doprovázeno zvýšením závažnosti jeho účinku.
Mitotan a další inhibitory funkce nadledvin mohou vyžadovat zvýšení dávky prednisolonu.
Při současném použití s živými antivirovými vakcínami a na pozadí jiných typů imunizací zvyšuje riziko aktivace viru a rozvoje infekcí.
Antipsychotika (neuroleptika) a azathioprin zvyšují riziko vzniku katarakty při užívání prednisolonu.
Imunosupresiva zvyšují riziko rozvoje infekcí a lymfomů nebo jiných lymfoproliferativních onemocnění způsobených virem Epstein-Barrové.
Současné použití antacidů snižuje absorpci prednisolonu.
Podmínky skladování
Při teplotě ne vyšší než 25°C.
