Jaká antibiotika jsou předepsána pro zánět pohrudnice?

Abstrakt vědeckého článku o veterinárních vědách, autor vědecké práce – Mukonin A. A., Leshchenko I. V., Ovsyankin A. V., Betaneli T. Sh., Gaidul K. V.

Pleurální empyém je patologický proces charakterizovaný hromaděním hnisu v pleurální dutině. S příchodem antibiotik bylo možné optimalizovat léčbu tohoto onemocnění, ale stále je pro pneumology a hrudní chirurgy „bolesti hlavy“ pro svůj progresivní, přetrvávající průběh, vyžadující integrovaný přístup k dosažení nejlepšího terapeutického výsledku.

i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.

Podobná témata vědecké práce ve veterinárních vědách, autor vědecké práce – Mukonin A. A., Leshchenko I. V., Ovsyankin A. V., Betaneli T. Sh., Gaidul K. V.

Racionální antibakteriální terapie infekčních komplikací syndromu diabetické nohy

Srovnávací analýza etiologické struktury a citlivosti na antibiotika hlavních původců chirurgických infekcí v nemocnicích ve městě Vitebsk

Epidemiologie a farmakoterapie infekcí dolních cest dýchacích: místo „chráněných“ aminopenicilinů

Racionální využití antibiotik v léčbě purulentně-nekrotických forem diabetické nohy

Korekce morfologických změn v periodontální tkáni při použití benzydamin hydrochloridu pro topickou aplikaci (experimentální studie)

i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.
i Už vás nebaví bannery? Reklamu můžete vždy vypnout.

Text vědecké práce na téma “Antibakteriální terapie pleurálního empyému”

A.A.MUKONIN16, Ph.D., I.VLESCHENKO25, A.V.OVSYANKIN1, T.SH.BETANELI3, K.V.GAIDUL46

Antibakteriální léčba pleurálního empyému

Pleurální empyém je patologický proces charakterizovaný hromaděním hnisu v pleurální dutině. S příchodem antibiotik bylo možné optimalizovat léčbu tohoto onemocnění, ale stále je pro pneumology a hrudní chirurgy „bolesti hlavy“ pro svůj progresivní, přetrvávající průběh, vyžadující integrovaný přístup k dosažení nejlepšího terapeutického výsledku.

Obecná léčebná opatření zahrnují režim (nejčastěji klid na lůžku) a vysokokalorickou dietu. Medikamentózní terapie spočívá v použití antibakteriálních a symptomatických léků. Hlavní cesta podávání antibiotik u hnisavých lézí pohrudnice je intravenózní. Lokální léčba pleurálního empyému má prvořadý význam. Jeho účelem je evakuovat hnis, dezinfikovat pleurální dutinu a vytvořit podmínky pro rychlou expanzi plic.

Bohužel do dnešního dne neexistují data z randomizovaných klinických studií, která by nám umožnila vybrat jakýkoli konkrétní antimikrobiální lék (skupinu léků) účinný v léčbě empyému.

Vzhledem k závažnosti procesu by první fáze měla být empirickou volbou antibiotik. Polyetiologická povaha pleurálního empyému si vynucuje použití léků, které jsou účinné proti všem skupinám patogenů.

U novorozenců je pleurální empyém obvykle komplikací pneumonie. Hlavními etiologickými faktory jsou aerobní grampozitivní f^^sh, streptokoky skupiny B) a gramnegativní (K.pneumoniae, Raeruginosa, E.coli, další Enterobacteriaceae) bakterie, z nichž nejvýznamnější je S.aureus (obvykle odpovědný pro plicní destrukci). Léky volby mohou být oxacilin v kombinaci s gentamicinem nebo cefotaximem, cefazolin v kombinaci s gentamicinem, cefotaxim v kombinaci s klindamycinem, imipenem popř.

1 Smolenská státní lékařská akademie,

2 Uralská státní lékařská akademie, Jekatěrinburg,

3 Zdravotní jednotka č. 12, Samara, 4 NIIKI SB RAMS, Novosibirsk,

5 Ministerstvo zdravotnictví Sverdlovské oblasti, Jekatěrinburg, 6 ABOLmed LLC, Moskva.

při vysokém riziku infekce zprostředkované MRSA, cefotaxim s vankomycinem. Monoterapie amoxicilinem/klavlanátem je možná. Pokud byl pleurální empyém komplikací nemocniční pneumonie u novorozenců (Gramnegativní aeroby jako hlavní příčina empyému), jsou léky volby cefalosporiny třetí generace (cefotaxim), ceftriaxon, ceftazidim v kombinaci s amikacinem, imipenem.

U dětí ve věku od 1 měsíce do 6 let jsou typickými původci empyému S.aureus, S.pneumoniae a H.influenzae, méně často – enterobakterie. Optimální léčbou jsou v takových případech cefalosporiny třetí generace, které kombinují vysokou aktivitu proti streptokokům vč. rezistentní na penicilin a gramnegativní aeroby (cefotaxim, ceftriaxon nebo amoxicilin/klavulanát.

Při podezření na anaerobní infekci je třeba k základní léčbě přidat klindamycin nebo metronidazol. V případě těžkého onemocnění jsou zvláště účinné karbapenemy: imipenem (je třeba pamatovat na možné zesílení záchvatů při užívání imipenemu!), od 3 měsíců – meropenem (je zaznamenána vysoká biologická dostupnost meropenemu v plicní tkáni při pneumonii) .

Léky volby u akutního postpneumonického nebo parapneumonického empyému, způsobeného především S.pneumoniae, S.pyogenes, S.aureus a H.influenzae, jsou cefuroxim, cefotaxim, ceftriaxon; v těžkých případech – cefepim. Alternativní režimy zahrnují inhibitory chráněné peniciliny, jako je amoxicilin/klavulanát. Když je izolován S.aureus citlivý na meticilin, je terapie založena

PG “Lékařská rada MS” 3-4-2008

Stůl. Empirická antimikrobiální léčba pleurálního empyému

Kategorie pacientů: Novorozenci

S.aureus, streptokoky skupiny B, Enterobacteriaceae

1. Oxacilin 30 mg/kg každých 8-12 hodin IV + Gentamicin – 2,5 mg/kg každých 8-12 hodin IV nebo Cefotaxim (cephabol*) – 50 mg/kg každých 8-12 hodin IV V

2. Amoxicilin/klavulanát – 20-40 mg/kg každých 8-12 hodin IV

3. Imipenem – 25 mg/kg každých 12 hodin IV

Nozokomiální infekce: Enterobacteriaceae, P.aeruginosa, S.aureus

Cefotaxim – 50 mg/kg každých 8-12 hodin IV nebo Ceftazidim (Vicef*) – 50 mg/kg každých 8 hodin IV + Amikacin – 7,5 mg/kg každých 12 hodin IV

Vysoké riziko nebo prokázaná infekce MRSA

Cefotaxim 50 mg/kg každých 8-12 hodin IV + Vankomycin – 15 mg/kg každých 8-12 hodin IV (v závislosti na věku a tělesné hmotnosti)

Kategorie pacientů: děti od 1 měsíce. do 6 let

S.aureus, Enterobacteriaceae, S.pneumom’ae, H.infLuenzae

Cefotaxim – 50 mg/kg každých 8-12 hodin IV (na JIP – až 200 mg/kg/den každých 8 hodin) Ceftriaxon (ceftriabol*) – 50-75 mg/kg každých 24 hodin IV Cefuroxim (Cefurabol) – 50 mg/kg každých 8 hodin IV Amoxicilin/klavulanát – 40-60 mg/kg/den. každých 8 hodin i.v.

Kategorie pacientů: děti nad 6 let a dospělí

Akutní postpneumonický nebo parapneumonický empyém

S.pneumom’ae, S.pygenes, H.infLuen-zae, S.aureus

V akutním průběhu onemocnění (postpneumonický empyém) mají vedoucí úlohu v etiologii aerobní mikroorganismy: Cefotaxim – 2 g každých 8 hodin IV (na JIP – až 2 g každých 4-6 hodin) nebo Ceftriaxon – 2 g každých 24 hodin IV nebo Cefepim (Maxicef) – 2 g každých 12 hodin IV (pro pravděpodobnou anaerobní infekci). Clindamycin – 450-900 mg každých 8 hodin IV nebo Metronidazol – 500 mg každých 8 hodin IV

Pro infekci způsobenou S.aureus: Cefazolin (nacef*) – 1 g každých 8 hodin IV nebo Oxacilin – 2 g každých 4-6 hodin IV ± Amikacin 15 mg/kg/den. každých 24 hodin

Při vysokém riziku infekce MRSA: Vankomycin 1 g IV každých 12 hodin IV

Subakutní a chronický empyém

Polymikrobiální etiologie. Aeroby: S.pneumom’ae, H.infLuen-zae, S.aureus, streptokoky skupiny A, Enterobacteriaceae. Anaeroby: anaerobní streptokoky, Bacteroides spp.

Monoterapie: Cefoperazon/sulbaktam (sulperacef*) – 2 g každých 8 hodin IV Cefoxitin (anaerocef*) – 2 g každých 6-8 hodin IV

Těžká (JIP): Meropenem (meropenabol*) – 0,5-1 g každých 8 hodin IV nebo Imipenem 0,5 g IV každých 6-8 hodin

Kombinovaná léčba: Cefoxitin – 2 g IV každých 6-8 hodin

Nebo Cefotaxim – 2 g každých 8 hodin IV (na JIP – až 2 g každých 4-6 hodin)

nebo Ceftriaxon – 2 g každých 24 hodin IV nebo Cefoperazon (cefoperabol*) – 2 g

každých 8-12 hodin IV nebo cefepim – 2 g každých 12 hodin IV + Clindamycin 450-900 mg

každých 8 hodin IV nebo Metronidazol 500 mg každých 8 hodin IV

Peniciliny chráněné inhibitory: Amoxicilin/klavulanát – 1,2 g

Kategorie pacientů: děti nad 6 let a dospělí

Nozokomiální pleurální empyém

Ceftazidim – 2 g každých 8 hodin IV nebo cefepim – 2 g každých 12 hodin IV ± Clindamycin – 450-900 mg každých 8 hodin IV nebo Metronidazol – 500 mg každých 8 hodin IV U pacientů s alergií na beta-laktamy: Clindamycin – 450- 900 mg každých 8 hodin IV + Aztreonam – 2 g každých 12 hodin IV

Poznámka: * – antibiotika vyráběná společností ABOLmed LLC, Rusko

cephOA 41 «0 nChgUL N5 LV, 1 a H

Výroba antibiotik podle standardů GMP

PChZhZhShchVS nEWCiiHHj>: sgeklv

Central 127055, Momad. u i, LvenOTi 57. s., J Ten.: (495) “0-91-KU11. (MO) 24Q-S3-77

Výroba: 630Q71, IО№>Sib«|№п. yun AynHHLH. gf, 4 Tap./fSh£S fl-H3> 334.LYU-M

je na cefazolinu nebo oxacilinu; V případě infekce způsobené methicilin-rezistentními stafylokoky by měl být předepsán vankomycin nebo jiné anti-MRSA antibiotikum.

Polymikrobiální etiologie subakutního a chronického pleurálního empyému u dospělých je předpokladem pro výběr léků účinných proti aerobním i anaerobním mikroorganismům. Problém mohou představovat multirezistentní gramnegativní anaerobní (B. fragiHs) a aerobní bakterie.

Z léků pro empirickou terapii je třeba vyzdvihnout cefalosporin cefoxitin druhé generace – lék, který kombinuje vysokou aktivitu proti grampozitivní kokální flóře, některým gramnegativním aerobům a nejproblematičtějším anaerobům (B. fragilis, Peptococcus spp., Peptococcus spp. ). Je možné předepsat cefoxitin jako monoterapii.

Dalším lékem, který se osvědčil v léčbě pleurálního empyému, je chráněný inhibitor cefalosporinů cefoperazon/sulbaktam, který je vysoce účinný proti grampozitivním kokům, multirezistentním gramnegativním aerobům a gramnegativním anaerobům nevytvářejícím spory. Vzhledem ke své klinicky ověřené účinnosti proti infekcím způsobeným Enterobacteriaceae produkujícími široké a rozšířené spektrum beta-laktamáz (P. aeruginosae, Acetibella spp.) je lékem volby u nozokomiálních nebo chronických empyémů opakovaně léčených antibiotiky, zejména u vážně nemocných pacientů.

Mezi nadějnou skupinu léků pro monoterapii patří inhibitory chráněné peniciliny, ke kterým bohužel v současnosti dochází ke zvýšení rezistence u gramnegativních bakterií. Proto se používají především k léčbě komunitních infekcí.

i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.

Cefalosporiny třetí generace cefotaxim a ceftriaxon v kombinaci s antianaerobními léky, jako je klindamycin nebo metronidazol, jsou stále široce používány k léčbě pleurálního empyému u dospělých.

Pokud je předchozí terapie neúspěšná a stav pacienta je závažný, lze klinického účinku dosáhnout monoterapií karbapenemy nebo kombinací az-threonamu s klindamycinem. Kombinace může –

nobaktam a linkosamid jsou vysoce účinné proti multirezistentním aerobním gramnegativním bakteriím (aztreonam), grampozitivním kokům a problematickým anaerobům (klindamycin) a používají se u pacientů s alergií na beta-laktamy.

U pacientů, kteří jsou dlouhodobě hospitalizováni, zejména na JIP, je pravděpodobnost infekce Pseudomonas aeruginosa vysoká, proto je léčbou volby kombinace antipseudomonas cefalosporinů – ceftazidim nebo cefepim s antianaerobními antibiotiky (klindamycin nebo metronidazol).

Nejčastějším původcem pooperačního empyému je S. aureus a/nebo gramnegativní aerobní bakterie, takže léky volby mohou být cefazolin nebo oxacilin v kombinaci s aminoglykosidy (amikacin); při vysokém riziku infekce způsobené MRSA – glykopeptidy (vankomycin) nebo oxazolidinony v kombinaci s aztreonamem nebo ceftazidimem. Empirická antimikrobiální léčba pleurálního empyému je uvedena v tabulce.

Délka adekvátní antibakteriální léčby pleurálního empyému je minimálně 10-14 dní (v některých případech, např. při stafylokokové destrukci nebo anaerobním empyému, až 3-4 týdny. Kritériem pro vysazení intravenózních antibiotik je pokles tělesné teploty pod 38°C za posledních 48 h, ústup symptomů a laboratorních známek respiračního selhání, snížení výtoku z drenáže na 50 ml a méně, tendence k normalizaci celkového krevního obrazu. Dále 1-3- doporučuje se týdenní udržovací kúra perorálních antibiotik.

Široká škála konzervativních i chirurgických léčebných opatření, kterými dnes lékař disponuje, bohužel nezaručuje 100% účinnost u hnisavých procesů v pleurální dutině. Klíčem k úspěchu nadcházející léčby může být pouze vyvážený, odůvodněný přístup k empirické a následně etiotropní antibakteriální terapii, obratné používání invazivních manipulací a moderní metody nízkotraumatických intervencí.

Pleurisy: příčiny, příznaky, diagnostika a léčebné metody.

Pleurisy je zánět pohrudnice – tenká membrána sestávající ze dvou sousedních vrstev: vnitřní, pokrývající plíce, a vnější, která lemuje stěny hrudníku. Mezi nimi je pleurální dutina – štěrbinovitý prostor, ve kterém je malé množství pleurální tekutiny nezbytné pro lubrikaci při dýchacích pohybech a umožňující listům volně klouzat vůči sobě navzájem.

Pleurální tekutina, složením podobná krevnímu séru, vstupuje do pleurální dutiny ze systémových kapilár parietální pleury a protéká jejími ostiemi a lymfatickými cévami.

K hromadění tekutiny v pleurální dutině dochází buď jejím nadměrným příjmem, nebo pomalým odstraňováním.

Pleurisy tvoří až 15 % plicních patologií.

Příčiny pleurisy

Infekční zánět pohrudnice způsobují pneumokoky, stafylokoky, Haemophilus influenzae, Mycobacterium tuberculosis, streptokoky, paraziti a houby. Nejčastěji se vyskytuje jako komplikace nachlazení, zápalu plic, tuberkulózy a některých dalších infekčních onemocnění.

Příčiny neinfekční pleurisy:

• autoimunitní, revmatoidní onemocnění (systémová sklerodermie, vaskulitida atd.);
• zhoubné nádory dýchacích orgánů nebo metastázy do pleurální dutiny;
• plicní embolie;
• postinfarktový syndrom;
• onemocnění gastrointestinálního traktu;
• předchozí zranění;
• vystavení chemickým činidlům;
• popáleniny;
• radiační terapie atd.

Pleuréza v onkologii výrazně zhoršuje stav pacienta.

Onemocnění se může vyskytovat různými způsoby: při exsudativní pohrudnici se tekutina hromadí mezi vrstvami pohrudnice, při suché pohrudnici se na povrchu pohrudnice ukládá protein (fibrin). Objevuje se také hnisavá pohrudnice, při které se hnis hromadí v pleurální dutině.

Klasifikace choroby

V klinické praxi je pleurální výpotek pozorován jako komplikace patologií plic, hrudníku, mediastina, bránice nebo je projevem jiných onemocnění (kardiovaskulární, difuzní onemocnění pojiva, onemocnění ledvin atd.). Proto se při kódování podle Mezinárodní klasifikace (MKN-10) používá kód základního onemocnění, a pokud je nutné označit pleurální výpotek jako komplikaci, kód J91 „Pleurální výpotek u stavů zařazených do jiných položek“ je přidáno.

Výjimkou je tuberkulózní zánět pohrudnice (A16-A16), traumatický hemotorax (S27.1), purulentní zánět pohrudnice nebo pleurální empyém (J86).
Na základě charakteru exsudátu (výpotku) a jeho přítomnosti se rozlišuje vlhká nebo exsudativní pohrudnice (hnisavá, serózně-hnisavá, serózní, serózně-fibrinózní, hnilobná, hemoragická, smíšená) a suchá (fibrinózní) pohrudnice.

Na základě lokalizace exsudátu se rozlišuje difuzní (totální nebo generalizovaná) pohrudnice a omezená (brániční, apikální, parietální, interlobární, paramediastinální, kostodiafragmatická) pohrudnice.

Podle charakteru průběhu se onemocnění dělí na akutní, subakutní a chronickou pleuristiku.

Typicky se přechod z akutní na subakutní pleurisy vyskytuje v období do 4 týdnů a ze subakutní na chronickou – do šesti měsíců.

Průběh pleurisy zahrnuje tři fáze:

První fáze. Cévy pohrudnice se rozšiřují a začíná zvýšená sekrece pleurální tekutiny, ale lymfatický systém může stále plnit své funkce, takže přebytečná tekutina je z pleury včas odváděna.

Druhá fáze. Zánět vede k tvorbě srůstů v pohrudnici, je narušen odtok tekutiny a pokud není léčba předepsána nebo nemá očekávaný efekt, pleurální tekutina a hnis se začnou hromadit v pleurální dutině.

Třetí fáze. Zotavení, během kterého se ohniska zánětu vyřeší. Někdy se kolem nich tvoří vláknitá tkáň, která jakoby odděluje „nebezpečnou zónu“ od zdravé tkáně – druhý případ je plný rozvoje chronické formy pleurisy.

Příznaky pleurisy

Pacienti často vynechávají nástup zánětu pohrudnice, protože jeho příznaky jsou do značné míry podobné běžnému nachlazení. Tato patologie má však i typické projevy.

Typické příznaky suché pleurisy.

• Bolest v přední a boční části hrudníku, vyzařující do ramene, klíční kosti a krku. Povaha bolesti je ostrá, bodavá. Nepohodlí se zintenzivňuje hlubokým nádechem, kašláním, smíchem nebo ohýbáním těla zdravým směrem. Mnoho pacientů poznamenává, že jsou nuceni udržovat určitou polohu těla a omezit hloubku inspirace.
  • Suchý kašel spojený s podrážděním pleury.
  • Rychlé, mělké dýchání.
  • Příznaky celkové intoxikace: zimnice, nechutenství, únava, slabost, snížená výkonnost, noční pocení.
  • Může se objevit citlivost hrudních svalů, zejména při stlačení.

  Typické příznaky exsudativní pleurisy.

  • Bolest na jedné straně hrudníku, bolestivý kašel, pocit tíhy a tlaku na hrudi.
  • Dušnost, mělké dýchání, zrychlený puls.
  • Bledá kůže, cyanóza (modrá barva sliznic a kůže).
  • Dlouhotrvající horečka, slabost, pocení, ospalost.
  • Při nádechu si můžete všimnout, že jedna polovina hrudníku trochu „zaostává“.
  • Vysoká teplota (až 40°C).
  • Bledá pokožka: pokožka je na dotek studená a vlhká.
  • Ztížené dýchání: pro člověka je obtížné dýchat, téměř veškerý čas tráví v nucené poloze, ve které se dýchá o něco lépe.
  • Silný kašel a dušnost.
  • Bolest na hrudi.
  • Slabost, bolest hlavy.

  Léčba pleurisy u dospělých začíná komplexní diagnózou, která se provádí v několika fázích:

  V první fázi se provádějí laboratorní testy: klinické testy krve a moči, testy na celkovou bílkovinu, C-reaktivní bílkovinu, revmatoidní faktor.

  č. 1515 Klinický krevní test

  B03.016.003 (Nomenklatura Ministerstva zdravotnictví Ruské federace, obj. č. 804n) Synonyma: Kompletní krevní obraz, UAC. Kompletní krevní obraz, FBC, Kompletní krevní obraz (CBC) s diferenciálním počtem bílých krvinek (CBC s diff), Hemogram. Stručný popis problému.