Zvířata, která byla ve vesmíru, jsou pes Laika, Zvezdochka, krysy Hector, Pollux, Castor, kočka Felicette, opice Able a Miss Baker, psi Belka a Strelka.
Pes Laika
Tento hrdinský pes se stal vůbec prvním zvířetem, které letělo do vesmíru. Mezitím se o jeho roli přihlásili další dva toulaví psi – Mukha a Albina, kteří v té době již uskutečnili dva suborbitální lety. Albina ale čekala štěňata a přísná srdce vědců se zachvěla – nad psem se slitovali, protože let se netýkal návratu vesmírného turisty na Zemi.
Nakonec padla volba na Lajku. Nejprve nešťastné zvíře strávilo dlouhou dobu v maketě kontejneru a před letem se také podrobilo operaci implantace senzorů dýchání a tepu. Let Lajky se uskutečnil 3. listopadu 1957. Nejprve byl zaznamenán rychlý pulz, který se vrátil na téměř normální hodnoty, když se zvíře ocitlo ve stavu beztíže. Pět až sedm hodin po startu však Lajka zemřela, i když se očekávalo, že na oběžné dráze přežije asi týden. Smrt zvířete byla způsobena stresem a přehřátím. Někteří se však domnívají, že to bylo způsobeno chybou ve výpočtu oblasti satelitu a nedostatkem termoregulačního systému (během letu teplota „na palubě“ dosáhla 40 stupňů). V roce 2002 se objevila i verze, že pes zemřel na následky výpadku kyslíku.
S mrtvým psem na palubě provedla družice dalších 2370 obletů kolem planety a 14. dubna 1958 shořela v atmosféře. A sovětští občané dostávali informace o již mrtvém psovi celý týden po spuštění zařízení. Poté noviny informovaly, že Lajka byla usmrcena. Skutečné příčiny a datum smrti psa byly známy mnohem později. Když se to stalo, následovala bezprecedentní vlna kritiky ze strany západních ochránců zvířat. Místo psů dokonce navrhli vyslat do vesmíru prvního tajemníka ÚV KSSS Nikitu Sergejeviče Chruščova. A 5. listopadu 1957 The New York Times nazval Laiku „nejchlupatým, nejosamělejším a nejnešťastnějším psem na světě“.
Monkeys Able a slečna Bakerová
Mnoho zvířat bylo ve vesmíru. Bylo posláno jen asi 30 opic (jak SSSR, tak USA a Francie). Z těch, kteří letěli na oběžnou dráhu v prvních letech vesmírného průzkumu, více než polovina zemřela. Hlavní příčinou smrti je udušení nebo selhání padákového systému. A jako první přežili let opice rhesus jménem Able a opice veverka jménem slečna Bakerová.
Able se narodil v Zoo Kansas a slečna Baker byla zakoupena v obchodě se zvířaty v Miami. Obě opice skončily na Naval Air Medical School v Pensacole (USA). 28. května 1959 se opice vydaly na oběžnou dráhu na palubě rakety Jupiter Am-18. Po vystoupání do výšky 480 km letěla zvířata 16 minut, z nichž devět byla v nulové gravitaci. Během letu Able zažil vysoký krevní tlak a zrychlené dýchání. Bohužel tři dny po přistání stejně zemřela, nemohla vydržet anestezii (byla na operaci s odstraněním implantovaných elektrod). Ableovo vycpané zvíře je vystaveno v Národním muzeu letectví a kosmonautiky Smithsonian Institution.
Ale slečna Bakerová žila dlouhý opičí život a zemřela 29. listopadu 1984 na selhání ledvin ve věku 27 let (maximální věk pro opice veverky). Zvíře je pohřbeno na pozemku amerického vesmírného a raketového centra v Hunstville. Na jejím náhrobku je vždy její oblíbená pochoutka – pár banánů.
Pes Zvezdochka
18 dní před letem Jurije Gagarina byl do vesmíru vyslán další pes, Zvezdochka. Spolu s ní na palubě byla i figurína jménem Ivan Ivanovič, která byla podle plánu během letu katapultována.
Let byl úspěšný a zařízení se Zvezdochkou přistálo u vesnice Karsha v oblasti Perm. Pes přežil. I když by se to pravděpodobně jen stěží stalo, nebýt pilota Iževské letecké čety Lva Okkelmana, který měl bohaté zkušenosti s létáním v nepříznivých podmínkách v malých výškách, a proto se dobrovolně přihlásil k vyhledání psa. Pilot skutečně našel, dal vodu a zahřál nešťastné zvíře. Faktem je, že počasí bylo špatné a „oficiální“ pátrací skupina nemohla dlouho začít pátrat.
„Pes se úplně usadil a je tak přítulný. Ale uvědomil jsem si, že má žízeň. Měla jídlo, nějaké hadičky, ale žádnou vodu. Pak jsem nabral hrst sněhu a přinesl jí ho – slízla všechen sníh,“ vyprávěl později Lev Karlovich o svém setkání se Zvezdochkou.
V Iževsku byl postaven pomník kosmonautského psa Zvezdochka. Bohužel nebyla zdaleka posledním psem vyslaným na oběžnou dráhu.
Krysy Hector, Castor a Pollux
Krysa (která byla později pokřtěna Hector) vzlétla na francouzské meteorologické raketě Veronique AGI 22. února 1961. Navíc první krysa, která se měla dostat do vesmíru, prokousala hromadu kabelů od zařízení na čtení informací, takže byla nahrazena jinou. 40 minut po startu Hector úspěšně přistál a další den odjel do Paříže na setkání s novináři (kteří ho pojmenovali Hector). Štěstí se však na krysu neusmálo dlouho: o šest měsíců později byl Hector usmrcen, aby studoval vliv stavu beztíže na elektrody v těle zvířete.
A 15. října 1962 se do vesmíru vydala další krysa Castor. Z technických důvodů však let rakety začal později, než bylo plánováno, a ztráta kontaktu s pátracím vrtulníkem vedla k tomu, že hlavice, která se oddělila od rakety, byla objevena o více než hodinu později. Během této doby Castor zemřel na přehřátí. Stejný osud potkal i Polluxe, který 18. října 1962 vzlétl na oběžnou dráhu. Pátracímu týmu se nikdy nepodařilo najít hlavní část přístroje s nádobou, kde se krysa nacházela.
Kočka Felicette
Z 30 toulavých koček a koček ulovených ve Francii bylo čtrnáct vybráno, aby se stali kosmonauty. Mezi nimi byla i kočka jménem Felix. Byl již zcela připraven k letu a do mozku mu byly implantovány elektrody, ale šťastlivci se podařilo uniknout. Rychle ho nahradila kočka Felicette, která se 18. října 1963 vydala do vesmíru. Stav beztíže trval Felicette 5 minut a 2 sekund. Byla nalezena v kapsli 13 minut po startu. Naštěstí se zvíře cítilo dobře a velmi rychle se proslavilo. Jenže bezejmenná kočka s číslem SS 333, která letěla do vesmíru po Felicette – 24. října 1963 bohužel zemřela, protože hlava rakety s kapslí byla objevena až dva dny po jejím přistání.
