Dříve byli téměř všichni kanárci v našich domech žlutí, ale od pádu železné opony se mnohé změnilo. Bílí, šedí, zelení, červení, přední, oranžoví a skvrnití kanáři, jejich dekorativní příbuzní – chocholatý, kudrnatý, hrbatý a malovaný, stejně jako zpívající kanárci – německý válec, belgický malinois, timbrados španělští – k nám přišli v r. vysoká čísla. Je to šílené: všechno to bohatství jsou potomci skromných obyvatel Kanárských ostrovů, které do Evropy přivezli španělští námořníci ve 14. století! Mimochodem, i když jsou někteří kanárci klasifikováni jako zpěváci, zatímco jiní jsou klasifikováni jako barevní nebo dekorativní, ve skutečnosti umí zpívat všichni docela dobře. Jen někteří – například keporkaci – vypadají i hodně extravagantně.
A nás, jako milovníky všeho živého, měla těšit taková rozkošná rozmanitost – nebýt jedné nešťastné skutečnosti: všechna tato cizí nádhera velmi vytlačila našeho rodného ruského kanára, interpreta tzv. ovesného chorálu. Tohoto ptáčka, někdy bílého, někdy zeleného nebo pestrého, ale nejčastěji žlutého, nám odkázali naši dědové a pradědové – ruskému kanárovi je snad sto, nebo i dvě stě let. Co o nás? Vyměnili jsme ho za exotiku a ve výsledku je dnes v Moskvě, jak se zdá, snazší najít papouška ara než veselého ruského kanárka zpívajícího originální ruské písně. To znamená, že nyní už není jasné, kdo je považován za exota – žlutý kanárek nebo obří papoušek.
A mimochodem, ruský kanárek je tak výjimečný, že ještě nebyl registrován Mezinárodní ornitologickou asociací, čili není považován za oficiálního kanárka. A vypadá to jako machinace imperialistů – na našem kanárkovi mají vinu, protože není jako ostatní a že spolu s celým Ruskem jde svou vlastní zvláštní cestou. Hlavním bodem stížností na ruského kanárka je, že nedědí jeho píseň. To znamená, že všichni ostatní kanárci zpívají přesně to samé, co zpívali jejich rodiče (nebo spíše jejich otcové – samice nezpívají, jen občas lehce cvrlikají). To je ani nepotřebují učit, píseň jejich otců je v nich zakotvena téměř geneticky – ale, vidíte, nikdo skutečně Rus se tak nemůže chovat. Náš kanárek tedy zpívá, co považuje za nutné, a žádní předci jí nediktují.
Ideální ovesná melodie ruského kanára je 20 kolen, tedy zhruba řečeno hudební pasáže napodobující zpěv divokého ptactva našeho pruhu – sýkor, strnad, skřivanů (ale ne slavíků – slavíkové trylky jsou příliš zvučné pro jemné, vysoké hlas ruského kanára). Je však vzácné, že by kanárek dosáhl takových výšek – aby mohl vyhrávat soutěže, je třeba s ním hodně pracovat, být chráněn před cizími zvuky a mít talent, kde bychom bez toho byli. Dříve při výcviku kanárů se k nim umisťovaly klece s jinými ptáky, nyní je vše mnohem jednodušší, stačí zapnout počítač a vyhrabat tam další ptačí hlasy. A po pár měsících poslechu si hudební ptáček, bude-li chtít, zařadí do svého repertoáru to, co slyšel: ruský kanárek je velmi talentovaný posměváček a nelze předvídat, jak jinak se rozhodne svůj zpěv zpestřit. Za oknem uslyší cvrlikání vrabce, melodii telefonního hovoru, něčí skřípavý hlas (kanárci reprodukují pouze vysoké tóny, nepotřebují nízký rozsah jako je vrána) – a tady to máte, melodie je už ne ovesné, ale docela městské. Ale každý ruský kanárek má svou vlastní píseň, žádné dvě nejsou stejné.
Někomu se však zpěv tohoto kanára naopak nelíbí. Faktem je, že vydává velmi vysoké zvuky, někdy stoupající až k ultrazvuku, a to některé lidi znervózňuje. Stručně řečeno, než si přivedete kanára do domu (a to je na 15 let), měli byste si ho poslechnout. A neměli byste věřit slovům prodejce, který přísahá, že tento kanárek nezpívá, protože ona, v tom smyslu, že je ještě velmi mladý, bude zpívat: za prvé se přesně neví, jak bude zpívat, a za druhé, možná nebude vůbec zpívat, protože ve skutečnosti je to dívka. Ale není tak snadné rozlišit chlapce od dívky – musíte se pečlivě podívat pod ocas a vědět, co tam máte vidět, a ne každý to má. A kanárek bude proti.
Ruský kanárek může stát doslova cokoliv – od 3 do 40 tisíc, vše záleží na jeho hlasových schopnostech. Pokud však nechcete dobýt svět, ale chcete jen příjemné cvrlikání, je pro vás možnost rozpočtu docela vhodná. Stačí si vzít jednoho samce; a nemyslete si, že se bude nudit – opravdu nepotřebuje přítelkyni, je zcela soběstačný. Vyplatí se pořídit si něžný párek jen na rozmnožování, ale pak budete muset na zpěv zapomenout – tatínek nemá čas na trylky, má rodinu, potřebuje uživit manželku a děti, takže zbude málo času na hudba.
Osamělý kanárek obvykle zpívá po celý rok, s výjimkou období línání, od rána do večera, s přestávkou na oběd a krátkým odpočinkem. Nestydí se ani mluvit na veřejnosti – no, záleží na jeho povaze, najdou se mezi nimi i stydlivci. Pokud potřebujete, aby ptáček chvíli mlčel, přikryjte klec hadrem: kanárek se rozhodne, že nastala noc, a usne. Někteří obzvlášť tvrdohlaví však budou pokračovat ve své písni i pod hadrem, noc pro ně není vyhláškou – s tím se nedá nic dělat, budete muset relaxovat a užívat si.
Ve skutečnosti jsou kanárci chováni přesně proto, aby potěšili uši; pokud to však zkusíte, můžete se s nimi spřátelit. Takže pokud jste majitelem jednoho kanárka a nejste líní s ním komunikovat, pták si velmi brzy zvykne na vaše ruce a možná si dokonce sedne na rameno, začne vám trhat talíř a obecně bude zajímavý ve všech směrech. Pokud ale tvora zvyklého na osamělý život v kleci z ničeho nic náhle popadnete a začnete ho milovat, může kanárek zemřít – stres je pro něj velmi nebezpečný. I když však váš pták spadl na záda, zvedl nohy, zavřel oči a přestal dýchat, nespěchejte s jeho pohřbíváním. Radši jdi plakat do jiné místnosti – podívej, vrátíš se a ona už je zase naživu, to se jim stává. S takovým výsledkem byste však stále neměli počítat, takže buďte citlivější.
O tom, že necháte kanárka létat po domě, existují pochybnosti: zvědavý a rychlý pták může dobře zapadnout za nábytek, odletět oknem, chytit se do kočičího zubu, vyklovat jedovatou květinu, uvařit v hrnci polévky, nechat se chytit v noze nebo být rozdrcený dveřmi, takže je lepší nechat ji stále zavřenou. Navíc tito ptáci v zajetí netrpí – pokud někdo žije v kleci sedm set let, pak už nejsou potřeba všechny druhy lesů a polí. A ve volné přírodě v našich klimatických podmínkách ani zcela ruský kanárek pravděpodobně nepřežije – zimní nedostatek potravy to dokončí.
Kanárek samozřejmě rozpozná své majitele a někdy se dokonce pobaví, když se přiblíží: tento pták je potěšen nejen vzhledem potravy, ale také nejrůznějšími rozhovory, je docela společenský. Kanár by měl být krmen obilnou směsí, někdy ošetřen strouhanou mrkví, jablkem nebo kouskem vejce. Mají rádi pampelišku a salát, ale ne ze supermarketu, ale šetrné k životnímu prostředí, domácí, bez hnojiv – jinak se pták může otrávit.
Aby byl kanárek naprosto spokojený, musí mít velkou klec, nezaneřáděnou žádnými nesmysly, aby bylo kam létat, napáječka, krmítko, koupací kout – tito ptáčci milují vodu a koupou se každý den. Nepotřebují hračky ani dekorace jako jeskyně a jeskyně, nepotřebují téměř nic – ruské kanárky se chovají tak snadno, že se o ně dokáže postarat i ten, kdo v životě neviděl jediného ptáka. Je pravda, že tomuto nešťastníkovi bude třeba říci, že kanárek nesnáší ani průvan, ani přehřívání, a také že jeho klec potřebuje čas od času vyčistit, to jsou všechny starosti. Kanárka můžete nechat tři dny samotného – dejte mu najíst, zalijte vodou a jděte v klidu na procházku.
Ideální ptáček je roztomilý, zpívá jako anděl, vtipný, nevyžaduje nic a je zdravý, ale bohužel vyšel z módy: zdá se, že v Moskvě je nyní snazší koupit dikobraza než obyčejného ruského kanárka. A takové mrhání naším národním majetkem je podle mého názoru skutečný zločin, proto by si všichni lidé, kteří se považují za patrioty Ruska, měli okamžitě vzít kanárka, naučit ho ovesnou píseň a nedovolit, aby tato krása zmizela z tváře Země. Stručně řečeno, pokud je někdo připraven poslouchat od rána do večera nádherný, odlišný zpěv malého, bezstarostného ptáčka, pak je čas navštívit web canaria.msk.ru – ví vše o kanárech obecně a ruských kanárech v konkrétní.
- Časopis “Kommersant Weekend” č. 35 ze dne 27.09.2013. listopadu 58, str. XNUMX
- Zvířátka s Olgou Volkovou odběr odhlásit
