Mnoho majitelů psů o tom již slyšelo
„nový styl“ pozitivního nebo pozitivního posilovacího tréninku. Tento typ školení stále častěji využívají profesionálové k výuce
psů, ale málokdo chápe, jak kliker vlastně funguje.

Než se seznámím s clicker tréninkem, rád bych čtenáře trochu upozornil na metodu pozitivního posilování.

OBSAH

  • Metoda pozitivního vyztužení
    • Jak funguje pozitivní posilování?
    • Jak používat pozitivní posilování

    Metoda pozitivního vyztužení

    Metoda pozitivního posilování je velmi přístupným způsobem popsána v knize profesionálního zvířecího psychologa Johna Fishera „NA CO SI VÁŠ PES MYSLÍ“. John Fisher se ve své knize pokusil podívat na svět z pohledu psa a dotkl se mnoha problémů spojených s výchovou, udržováním a nápravou nežádoucího chování u psů.

    Zde je úryvek z knihy:

    Pozitivní výztuž lze použít pro výcvik jakéhokoli zvířete, ale je vhodná zejména pro psy. Jedná se o systém, který zcela spoléhá na pobídku (podnět) a odmítá fyzický vliv nebo sílu v jakémkoli z jeho projevů. Tuto metodu mohou používat i děti. Nevyžaduje žádný přirozený dar (talent) trenéra. Nezahrnuje žádný zvláštní tón, načasování, pravidelnou praxi ani žádnou z tradičních teorií výcviku psů. Vše, co potřebujete, je vaše mysl a trochu lahůdky.

    1. Psa můžete bít bičem pokaždé, když jde do jakéhokoli jiného rohu, a bít ho obecně, dokud se nenaučí, že místo, které uvedete, je jediné bezpečné útočiště.
    2. V tomto rohu můžete svému psovi dát obzvláště chutné sousto a zcela ho ignorovat, když jde do jiné části místnosti.

    Když zavoláte svého psa domů, obvykle ho máte v úmyslu nakrmit nebo vzít na vodítko a vzít ho na procházku, nebo mu ukázat, že vám na podlahu v kuchyni upadlo jídlo a chcete, aby to uklidil. Doma totiž na psa jen tak voláme jen zřídka, většinou se to z nějakého důvodu děje a ve většině případů slibuje pro psa něco příjemného. Málokdo si díky tomu stěžuje, že se jeho pes na zavolání nevrátí domů. V nedalekém parku je ale situace úplně jiná. Vy jste venku na procházce, ona volně pobíhá, hraje si s ostatními psy, honí veverky, prohrabává se odpadkovými koši, zatímco vy se ztrácíte ve svých myšlenkách. U brány parku na ni zavoláte, aby ji vzal domů. A pak se na tebe podívá a zamíří opačným směrem. (Všichni to vidíme na ulici téměř každý den.) V tuto chvíli si říkáte: „Musím konečně vycvičit svého psa.“ Už jsi ji vycvičil. Podařilo se vám naučit ji, aby se k vám nepřibližovala. Jak? Velmi jednoduché. Pes se rychle naučil, že pokud nepřijde, bude odměněn delší procházkou. Pokud se k vám přiblíží, ztratí potěšení: bude odvedena domů.

    Pokud byste použili své „domácí techniky“ k nácviku povelu „Pojď ke mně!“, zavolali na psa u brány, dali mu pamlsek a pak udělali další kruh kolem parku, pak brzy, když uslyšel volání, letí k tobě jako střela. Úplatek? Tomu říkám zdravý rozum. Kolikrát jsem musel skrývat úsměv, když za mnou přijdou lidé, kteří mají problémy s nežádoucím chováním svých psů, a já jim na to navrhnu, aby se pokusili odměnit psa za dobré chování, místo toho, abych přemýšlel, jak ho potrestat nežádoucí chování. Majitelé jsou zmateni: “Chcete říct, že ho musím podplatit?” Myslím, že je docela legrační, že to, co vědci, psychologové a behavioristé dali vymyšlenými názvy jako „úprava chování“, „rehabilitační psychoterapie“, „psychologie chování“ atd., je širokou veřejností stále považováno za úplatek.

    Ve skutečnosti je však důležité, že při správném použití je pozitivní posilování velmi účinné: mění nežádoucí chování. Existuje řada základních principů, které určují úspěch používání pozitivního posilování jako tréninkové metody. Než ale začnete tyto principy či zákonitosti uplatňovat prostřednictvím speciálních výcvikových cviků v procesu výcviku psů, je nutné samostatně zvážit každou fázi výcviku, její účel a požadovaný výsledek.

    Jak funguje pozitivní posilování?

    V první řadě bychom měli na cvičení úplně zapomenout. Vše, co nás pro začátek zajímá, je první krok správným směrem. Představme si například, že chceme naučit kosatku vyskočit z vody. Dáme píšťalku (povel) a čekáme. Pak čekáme trochu víc a často se stává, že čekáme víc a víc.

    Kosatka zřejmě nejprve netuší, co se od ní po zapískání očekává. Musíme tedy počkat, až z nějakého důvodu vystrčí nos z vody. Přesně v tu chvíli znovu zapískáme a dáme jí rybu. Když plave níže, znovu pískneme a čekáme. Postup se opakuje, dokud kosatka nedosáhne úrovně „aha!“: „Aha! Když slyším zvuk píšťalky, dostávám rybu.” Tato úroveň porozumění je úroveň „aha!“. – nelze považovat za neměnné, dokud nedosáhnete deseti z deseti možných okamžitých reakcí na píšťalku. Dokud toho nedosáhnete, neměli byste přejít do další fáze tréninku.

    V první fázi se zdá, že pokrok není příliš patrný, ale pro úspěch učení je nezbytné, aby každá fáze končila úrovní úplného porozumění. Pokud toho dosáhnete, zjistíte, že jak se přesunete do každého následujícího stupně, dojde velmi rychle k přeměně počáteční reakce na rozpoznatelný řetězec pohybů. Nyní se dostáváme do fáze tréninku, která se nazývá „tvarování“. Musíme nahradit již zavedený řetězec: „píšťalka – vzhled nosu – povinná ryba“, novým řetězcem: „píšťalka – kosatka vyskočí z vody – ryba se někdy dává“. Toho je dosaženo následovně. Formování chování znamená, že uděláme jeden malý krok správným směrem a posuneme se ke konečnému cíli, přičemž každý krok, který uděláme, posilujeme. Tímto způsobem zajistíme, že tato část řetězce bude provedena bezpodmínečně, než se pohneme dál.

    Zajímavým jevem, který je zde pozorován, je to, že provedení určitých akcí, které jsou jednou spolehlivě natrénovány prostřednictvím odměny, lze ještě zpřesnit, pokud je odměna zpožděna. Předpokládejme, že kosatka má natrénovanou reakci: po deseti hviztech okamžitě desetkrát vystrčí nos z vody. Pojedenácté říkáme: “To není dost dobré, nedostaneš ryby.” Člověk by si mohl představit, že si kosatka nyní pomyslí: „Ale já vždycky dostanu rybu. Někdo to musel ukrást přede mnou. Příště musíme postupovat rychleji.” A podvanácté dostanete od kosatky rychlejší a energičtější odpověď: vystrčí celou hlavu z vody. Za to samozřejmě ryby patří, ale nyní a v budoucnu – pouze za toto.

    Dále vytvoříme řetězec: „píšťalka – vzhled celé hlavy z vody – s okamžitou reakcí je ryba odměnou v deseti případech z deseti.” Teprve poté bude možné přejít do další fáze. Zdá se, že s každou fází student stále rychleji chápe, co se po něm požaduje, a nastává efekt sněhové koule.

    Záměrně jsem použil příklad kosatky, abych zdůraznil hlavní věc: celý proces učení lze provést bez jakéhokoli fyzického vlivu. Nejprve počkáme na správný krok správným směrem a odměníme jej, poté jej zpevníme a dáme mu ucelenou podobu.

    Majitel: “Jaký je rozdíl mezi tím vším a úplatkářstvím?” Já: „Úplatek je použití odměny jako pokušení stimulovat pohyb. Posílení je odměna za dobrovolný pohyb.” Majitel: “Mám vždy dávat odměnu?” Já: „Ta technika funguje lépe, když ne vždy dáváte odměnu. Jakmile se vytvoří vzorec chování, je odměněna pouze nejrychlejší, nejvýraznější a nejsilnější reakce. Někdy bude muset student provést nacvičený řetěz šestkrát nebo sedmkrát, než bude následovat odměna.“ Majitel: “Je nutné dávat něco jedlého jako odměnu?” Já: „Odměnou může být něco jiného, ​​pro co z pohledu studenta stojí za to dělat určité věci. Bylo by zbytečné pokoušet se formovat své chování talířem zelí, když zelí nesnesu!

    Jak používat pozitivní posilování

    V kapitole „Jak se psi učí“ jsem mluvil o tom, jak jsem svého prvního psa naučil hledat a aportovat věci (odpovídající povelu „Aport!“). Nyní vám povím, jak jsem k tomuto úkolu naučil svého současného psa. Můj první pes se trénoval několik týdnů a nikdy se nenaučila dobře poslouchat povel. Byl to německý ovčák – plemeno je známé svou dobrou cvičitelností. Můj současný pes plní stejný úkol s jiskrou v očích a neuvěřitelnou rychlostí na psa jeho velikosti. Jedná se o japonskou akitu, plemeno známé svou tvrdohlavostí.

    Strávil jsem spoustu času ve výcvikovém prostoru a několik týdnů jsem trénoval svého německého ovčáka. Během několika dní, kdy jsem strávil několik minut denně, jsem cvičil Akitu, aniž bych vstal ze židle. Pomocí této metody jsem nedávno pomohl policejnímu psovodovi dosáhnout stejného výsledku při výcviku německého ovčáka. Ve skutečnosti nám trvalo méně času než obvykle, než jsme zcela nevycvičeného psa přivedli na standard Home Office a dosažené výsledky byly mnohem lepší než výsledky dosažené běžnými metodami výcviku. Můj pes se jmenuje Yoko. Mám to? John Yoko. Bylo jí patnáct měsíců, když jsem se rozhodl, že ji naučím hledat a získávat opuštěný předmět. V dnešní době nemám čas se sám se svými psy účastnit závodů, kde psi předvádějí své dovednosti, ale přesto takové soutěže posuzuji. Pak jednoho dne jeden zúčastněný majitel učinil náhodnou poznámku, která mě přiměla naučit svého psa hledat a získávat opuštěný předmět. Chlápek řekl: “Nikdy nenaučíš Akitu správně plnit tento příkaz.” Když jsem vyzván, rozsvítím se.

    Seděl jsem u svého stolu v čekárně a na stůl vedle mě jsem položil krabici s pamlsky. Podal jsem činku psovi a řekl jsem: “Vezmi si to!” Yoko přičichla k tyči a já řekl: “Hodná holka!” – a dal jí pamlsek. První sezení trvalo asi pět minut a odměnu obdržela ihned poté, co rychle odpověděla asi v 60 % případů. V jiných případech se někdy odměny udělovaly za správné reakce, ale až poté, co pes očichal stůl, vylezl na mě, zaštěkal nebo udělal něco jiného a snažil se získat odměnu. V dalším sezení téhož dne bylo dosaženo úrovně porozumění (úroveň „aha!“). Yoko šťouchla do činky pokaždé, když jsem vydal povel. Zformování akce a přechod do další fáze trvalo trochu déle. Během čtyř sezení po pěti minutách zkoušela různé věci, aby získala odměnu. Poměr byl: 15 %; 25 %; 70 %; 100%. Teď už jsem požadoval, aby do činky nestrkala nos, ale olizovala ji. Tím, že jsem jí nedal pamlsek, když znovu olízla činku, jsem se trefil, což způsobilo efekt sněhové koule mnohem dříve, než jsem čekal. Rozhodně mi vzala činku z rukou a podívala se na mě, jako by říkala: „Hele, blázne, vzala jsem to. Pojďme!”

    Nikdo nemůže předem určit vzorec formování chování při plnění úkolu. Můžeme si naplánovat známou strukturovanou sekvenci, ale v tréninku budeme muset dodržovat tempo, které si zvíře samo nastaví. Jakmile svého psa odměníte za určitý pohyb, měl by to být jediný pohyb, který je odměňován, dokud nebude vycvičen. Yoko udělala větší krok vpřed, než jsem čekal, a protože jsem ji nadšeně odměňoval, musel jsem čekat, až to zopakuje. Trvalo to méně času, než jsem čekal, ale musíme vzít v úvahu, že Yoko je velmi žravý pes.

    Po tak obrovském skoku vpřed se celý řetězec akcí vytvořil velmi snadno. Netrvalo dlouho a házel jsem činku na pohovku na druhém konci čekárny a Yoko ji na povel přinesla a sedla si přede mě, hrdě ji držela mezi zuby. Úplně poprvé, když jsem zkusil dát jeden z těch cviků, které se nabízejí na soutěžích na čerstvém vzduchu, ode mě by za jejich provedení dostala deset bodů z deseti. Ale zdá se, že jsem trochu zaujatý.

    Udělejme nyní dvě jednoduché akce: vykonáme příkazy „Sedni!“ a “Lehni!”

    Pokusíme se naší metodou a bez použití síly naučit psa na tyto povely jasně reagovat. Pro urychlení procesu je nutné uchýlit se k úplatkářství. Jinými slovy, ukazujeme odměnu, abychom povzbudili pohyb. Jakmile dosáhneme této úrovně porozumění, oslovíme příkaz a vydáme jej pouze hlasem, poté počkáme, až provedeme správný pohyb. Pak tomuto pohybu dáme hotový vzhled. Procvičit povel “Sedni!” Ukažte svému psovi pamlsek, dokonce se ho dotkněte špičkou nosu. Řekněte: “Posaďte se!” – a pomalu posouvejte pamlsek nahoru a dozadu, těsně za linii očí psa. Stavba psů je taková, že pokud se hlava zvedne nahoru a dozadu, zadní část těla určitě klesne.

    K procvičení povelu “Lehni!” Vyberte si takovou překážku, aby si pes musel lehnout na břicho, aby ji zdolal. To bude záviset na velikosti psa. Například pro německého ovčáka by se hodil konferenční stolek. Přiveďte k němu psa a nabídněte mu pamlsek, držte ho v ruce pod stolem, tedy pod překážkou. Když pes sáhne po pamlsku, pomalu jej odsunujte pod překážku, povzbuzujte psa, aby následoval, a povel: “Lehni!” Ve chvíli, kdy se její břicho dotkne podlahy, dejte jí odměnu.

    Co je klikr trénink?

    Nová forma komunikace, klikr trénink je zábavný a vzrušující způsob, jak trénovat vašeho psa. Tento jedinečný systém založený na odměně vám umožní efektivněji komunikovat se svým psem, když vám pes, kterého odměňujete, „navrhne“ chování, které chcete, místo čekání, až vám bude řečeno, co má dělat.

    Clicker trénink je zvláště účinný u psů, kteří postrádají ostražitost nebo se snadno unaví a vyžadují větší mentální stimulaci než konvenční tréninkové techniky.

    Clicker je malá krabička, která při stisknutí vydává zvuk „cvaknutí“. Pomocí klikru trenažér téměř okamžitě označí správné chování nebo pohyb psa. Pes velmi brzy začne chápat, že klikr signalizuje, že to, co pes v tu chvíli dělá, je žádoucí a odměněné – a takové chování stojí za to opakovat. Při konvenčních metodách výcviku je pes někdy zmatený, protože. Pes nedostane odměnu za správné chování nebo provedení povelu hned, ale až mnohem později (po dokončení akce), nebo když se účinnost odměny sníží kvůli jejímu častému používání (např. jak často mají řekl jsi svému psovi „hodný chlapec“ bez důvodu).

    Cvakání je jedinečný zvuk, který pes za normálních okolností nikdy neslyší, navíc zvuk klikru je vždy stejný, což značně usnadňuje výcvik. Koncept klikrového tréninku je jednoduchý – klikr zvířeti řekne „To je správné!“ mnohem účinnější a účinnější, než kdybychom totéž řekli hlasem, protože zvuk klikru se liší od ostatních běžných zvuků a zvíře jej snadno rozpozná. Po kliknutí následuje odměna a zvíře velmi rychle pochopí, že „cvaknutí“ je dobré, a začne si samo zaznamenávat chování, které tento zvuk způsobilo.

    Kliker se výborně osvědčil při výuce psa nějakému novému chování nebo provedení nového povelu. Psovi trvá asi 1,6 sekundy, než si vytvoří logické spojení mezi svým chováním a reakcí klikera na něj.

    Klikr je vynikající nástroj pro rychlou a srozumitelnou zpětnou vazbu pro psa, který, pokud trenér bez prodlení označí chování klikrem, dramaticky urychlí proces učení.

    Použití klikru vytváří pro psa i trenéra stejně vítěznou situaci, ve které pes s radostí opakuje správné (označené) pohyby pro trenéra, zatímco nesprávné pohyby jsou prostě trenérem ignorovány a nejsou potrestány.

    Počáteční datum

    Nejprve musíte svého psa naučit, že zvuk klikru označuje odměnu, která po něm následuje, tzn. musíte do psa „stáhnout“ pravidlo:

    1 kliknutí = 1 odměna.

    Předem se ujistěte, že máte dostatek nalámaných nebo nakrájených psích pamlsků. Úvodní sezení začněte na klidném místě nebo v místnosti, kde vás ani vašeho psa nebude nic rozptylovat. Nastavte hlasitost klikání na minimum.

    Úvodní cvičení:
    Klikněte jednou na klikr a okamžitě dejte psovi pamlsek. Toto opakujte několikrát, aby pes pochopil, že po kliknutí vždy dostane pamlsek.

    Testovací cvičení:
    Zda pes princip pochopil, si můžete ověřit následujícím cvikem: počkejte, až se pes rozptýlí (odvrátí se od vás) a klikněte na klikr. Pes by se na vás měl okamžitě ohlédnout v očekávání své odměny. Pokud to neudělá, zopakujte seznamovací cvičení ještě několikrát.

    Pravidla klikrového tréninku

      Pokud jste klikli, MUSÍTE psa odměnit, i když bylo kliknutí náhodné nebo na špatném místě.

    ČTĚTE VÍCE
    Jaká jsou jména pro dívčí psy?