Ivan Petrovič Pavlov je jedním z nejvýraznějších představitelů experimentální přírodní vědy. Za svůj přínos ke studiu fyziologie trávení obdržel Nobelovu cenu.
Zpočátku se ruský vědec zajímal o fyziologii trávení. Dále mu řada objevů dala nápad popsat zpětnou reakci živého organismu na podnět. Tyto reakce nazval reflexy a rozdělil je na podmíněné a nepodmíněné. To umožnilo zahájit studium lidského nervového systému a jeho psycho-emocionálních reakcí.
Průběh experimentu a jeho variace
Experiment začal, když si Pavlov všiml nepravidelného slinění u psů. Měřil, kolik slin zvířata vylučují, když vidí jedlá a nepoživatelná jídla. Výzkumník později poznamenal, že slinné žlázy byly aktivovány, když asistent vstoupil do místnosti s jídlem. Pavlov naznačil, že psi reagovali na bílé pláště, které měli zaměstnanci na sobě. Hypotéza, kterou vědec předložil, byla, že slinění je reflex na určitý podnět, to znamená, že psi spojují bílé pláště s krmením. Pak reakce na to, kdy bylo psům přineseno skutečné jídlo, je nepodmíněný reflex a na bílé pláště podmíněný, získaný.
Opatrně! Pokud učitel v práci odhalí plagiát, nelze se vyhnout velkým problémům (až vyloučení). Pokud nemůžete napsat sami, objednejte zde.
Dále se mírně změnila forma pokusu – psi dostali světelný signál a zároveň potravu. V některých případech byl místo žárovky použit metronom. Bylo pozorováno, že slinění začalo, i když po signálu nebylo podáno jídlo.
Žaludeční šťáva byla odebrána píštělí v žaludku zvířete a bylo hodnoceno její množství. Fistula však nebyla použita okamžitě, poté při vysoké koncentraci žaludeční šťávy v dutině břišní pes uhynul. Použití píštěle umožnilo vyhodnotit nejen fungování trávicího systému, ale také jeho vztah k reakcím na světlo, zvuk a přítomnost či nepřítomnost potravy.
Získané výsledky a objevy
V důsledku studie vědec dospěl k závěru, že slinění a sekrece žaludeční šťávy jsou projevem reakce na nějakou dráždivou látku. Reflex za určitých okolností funguje i bez jídla, protože spolu s podmíněnou připraveností psa ke krmení jsou zapojeny i psychologické prvky.
V důsledku toho byl učiněn objev o podmíněných a nepodmíněných reflexech.
Nepodmíněné reflexy jsou vrozené, zděděné a jsou stejné pro všechny zástupce určitého druhu. Když k nim dojde, jsou zapojeny všechny části centrálního nervového systému. Slouží k udržení životních funkcí těla, proto jsou po celý život relativně stálé.
Nepodmíněné reflexy mohou být dvou typů: jednoduché a složité. Jednoduché se vztahuje k jedinému reflexnímu úkonu, například při odtažení končetiny v bolesti. Složité se projevují jako série reakcí, kdy konec jednoho reflexního aktu s sebou nese začátek dalšího.
Získávají se podmíněné reflexy, individuální pro každého jednotlivého zástupce. Provádí se za účasti mozkové kůry. Vznikají, když se podnět spojí s nějakou bezpodmínečnou činností. Podmíněné reflexy rozšiřují vztah těla k vnějším prostředí a také mu umožňují přizpůsobit se měnícím se podmínkám. Takové reakce jsou dočasné a přestanou být produkovány, když není poptávka.
Co je to „efekt Pavlova psa“?
„Pavlovův psí efekt“ odkazuje na samotný reflex. Signál, který dříve nebyl spojen s psychofyziologickými procesy a byl neutrální, se po působení určitých okolností stává podnětem pro určité akce, reakce nebo procesy. Takto je postaven řetězec „stimul-odezva“.
Pokus s Pavlovovým psem je experimentem ke studiu podmíněných reflexů lidí a zvířat, založený na využití podnětů různého ranku.
Podstata experimentu s Pavlovovým psem
Jeho experimenty I.P. Pavlov provedl ve specializované laboratoři, tzv. “Věž ticha”. Byl izolován od zvukových a světelných faktorů prostředí, které by mohly výrazně snížit čistotu experimentu. Vědec pozoroval chování zvířat pomocí systému specializovaných brýlí, díky nimž bylo pro psy neviditelné.
Pes byl upevněn na speciálním stroji, aby se omezil jeho pohyb. Vědec se zároveň zaměřil na to, jak slinné žlázy pokusného psa reagují na různé vnější podněty. K tomu byl pes operován a byl odstraněn vývod slinných žláz.
Článek: Podstata experimentu s Pavlovovým psem
Pomůžeme vám napsat esej do 48 hodin
Toto bylo nutné opravit:
- přítomnost slinění;
- začátek slinění;
- hojnost slin a jejich kvalitu.
Následně se Pavlov pokusil u psa vyvolat podmíněnou reakci na podnět, který byl dříve považován za neutrální (zvuk a světlo). Byly také vyvedeny konce jícnu, což umožnilo sledovat produkci žaludeční šťávy psa.
Pavlovův klasický experiment zahrnoval podávání krmiva psovi po úderu metronomu. Po několika opakováních tohoto experimentu začal pes při zvuku metronomu slinit.
Dále I.P. Pavlov zorganizoval experiment s žárovkou, který byl proveden podle stejného principu. Takže v důsledku přítomnosti různých podnětů se zdroj cizí zvířeti stal vnějším podnětem způsobujícím podmíněný reflex.
Podmíněný reflex je získaný reflex charakteristický pro jedince (jedince).
Kondicionované reflexy jsou dočasné povahy a jejich reflexní oblouky v počátečních fázích jejich tvorby jsou poměrně křehké. V tomto ohledu je tvorba podmíněného reflexu komplexním systémem vzájemného posilování podnětů a rozvoje reakce na ně.
“Podstata experimentu s Pavlovovým psem”
Pomoc od odborníka na téma práce
Řešení studijních problémů do 24 hodin
Abstrakt na toto téma do 48 hodin
Ne všechny podněty používané I.P. Pavlovem byly tak neškodné. Často používal elektrický šok a také fyzické tresty.
Pavlovovy experimenty získaly praktické uplatnění. Nejzajímavějším příkladem je vývoj negativních podmíněných reflexů u kojotů na chuť jehněčího masa. K vytvoření takové reakce bylo zvířatům podáváno otrávené ovčí maso. Ihned po prvním pokusu skupina kojotů přestala lovit ovce a výsledné jehněčí maso spojila s nemocí, kterou zažívali.
Navzdory skutečnosti, že teorie vzniku podmíněných reflexů byla formulována před více než sto lety, neztrácí svůj význam jak v biologické vědě, tak v dějinách psychologie. Mnoho moderních psychologů se výsledky těchto experimentů řídí, když je potřeba vybudovat adekvátní trajektorie pro léčbu různých poruch chování.
Postup pro praktickou realizaci experimentu
Celá zkušenost I.P. Pavlova byla založena na následujících fázích:
- Testovanými subjekty v tomto experimentu byli psi. Ohledně výběru výzkumného objektu se vedou poměrně velké kontroverze. Etika experimentu I.P. Pavlova je předmětem sporů i v moderní vědě. Je to dáno především tím, že operace na psech prováděné během experimentu byly poměrně tvrdé.
- Původně byl vybrán nepodmíněný stimul. Jídlo bylo podobně dráždivé, protože vyvolávalo přirozený, automatický reflex neboli slinění. Neutrálním podnětem byl zvuk metronomu;
- pozorování psů před rozvojem podmíněného reflexu naznačuje, že sliny se uvolňují při pohledu na jídlo, ale nedochází k žádnému slinění při zvuku metronomu;
- pro nastartování procesu podmíněného reflexu byl pokusný subjekt opakovaně vystaven neutrálnímu podnětu, poté bylo toto spojení zesíleno působením nepodmíněného podnětu;
- Postupem času si psi začali spojovat metronom s přijímáním potravy. Navíc čím déle experiment trval, tím silnější byl podmíněný reflex. Toto spojení se objevilo bez ohledu na to, zda byla prezentace podmíněného podnětu doprovázena krmením.
Pokud mluvíme o fyziologickém základu experimentů I.P. Pavlova, lze poznamenat následující:
- Pavlov nazval reakci psího slinění na podmíněný podnět reakcí „co to je“?
- podmíněná reakce je založena na orientačním reflexu (otočení hlavy nebo uší);
- od okamžiku, kdy je podmíněný podnět posílen nepodmíněným, ztrácí indikativní reakce smysl;
- v reakci na ty impulsy, které vstupují do kůry z dominantních ložisek excitace zrakových a potravních center, se mezi nimi posílí dočasné nervové spojení;
- v mozkové kůře zůstává stopa pohybu od slabého impulsu k silnému;
- nově vytvořený reflex (jeho oblouk) si zachovává schopnost reprodukovat vedení vzruchu, tj. provádět podmíněný reflex.
Signálem pro podmíněný reflex může být v tomto případě i stopa, kterou zanechaly impulsy přítomného podnětu. Kromě toho musí být síla nepodmíněného podnětu také na dostatečné úrovni a buňky mozkové kůry jsou vzrušivé. Čím více jsou buňky mozkové kůry volnější od vnějších podnětů, tím rychleji se vyvine podmíněný reflex.
Shrneme-li vše výše uvedené, můžeme dojít k závěru, že výzkum vědce má obrovskou teoretickou a praktickou hodnotu. Pavlovem formulované objevy sehrály obrovskou roli v porozumění nervové soustavě a významně přispěly k hledání metod léčby duševních chorob, jako jsou panické a úzkostné poruchy a různé druhy fobií.
