Pro hlídání domu bylo během několika bezesných nocí vybráno plemeno psa Alabai.
Zázrak nesl hrdé jméno „Caesar“.
Štěně strávilo v domě asi pět dní, aby si zvyklo na nové majitele. V tomto období jsme si ho hýčkali, jak se dalo (včetně utírání chcanek a dalších věcí desetkrát denně, což bylo ještě horší). Mezitím jsem mu venku sestavil zimní domeček.
Nyní něco z historie plemene Alabai: Alabai je jedno z nejstarších plemen, jehož historie je úzce spjata s přirozeným výběrem. Předkové tohoto plemene, mastifové, byli zkroceni lidmi, kteří obývali území moderní Střední Asie již dávno, podle různých zdrojů před 3 až 6 tisíci lety. Všechny národy, které zde žily, se zabývaly kočovným chovem dobytka a v souvislosti s tím potřebovaly u psů určité vlastnosti. Měli chránit hospodářská zvířata, pomáhat lidem lovit, odrážet nepřátelské útoky, být silní, stateční a odolní.
To jsou vlastnosti, které byly u psů vypěstovány. Existují informace, že i za vlády starověkých chánů byla věnována velká pozornost chovu psů. Ke každému psovi byla přidělena zvláštní osoba, počet psů činil asi 10000 XNUMX hlav a vše, co se týkalo chovu, kontrolovali chánovi bratři.
Caesar mezitím rostl a nabíral na síle a s váhou 20 kg zůstal hloupým a neposlušným štěnětem. Je čas ho vycvičit.
Dovolte mi zmínit se trochu o psychofyziologických schopnostech Alabai. Jedná se o velmi velké psy (váha dospělého samce přesahuje 80 kg). Alabaevové mají vysoký práh bolesti, prakticky necítí bolest. S vrozeným smyslem pro sebeúctu mohou fyzické tresty štěně pouze urazit (i když se mu nelze vyhnout). Zároveň jsou Alabais velmi vyrovnaní, i když instinkt hlídače a strážce je velmi nepředvídatelný. Štěně bude s největší pravděpodobností reagovat velmi agresivně, pokud na vaše (jeho) území vstoupí cizí člověk. Alabais se také vyznačuje nedůvěrou k cizím lidem. Ani štěně nebude jíst jídlo hozené cizí osobou (několikrát testováno).
Nyní něco málo o tréninku. Štěňata Alabai jsou velmi inteligentní, chytrá a mazaná. V prvních fázích výuky nejjednodušších povelů, jako je „Pojď ke mně“, „Sedni“ apod., je nutné použít pamlsek, pokud štěně povel dodrží. Cukr používám většinou po kouscích (dva nebo tři kousky ne víc, jinak mohou být problémy se zuby), nebo je lepší sýr (Caesar by za to prodal maminku (i když si ji s největší pravděpodobností už nepamatuje). Trénink je nejlepší začít ve třech měsících. Štěně v tomto věku je již inteligentní a není tak roztěkané jako v kojeneckém věku. Alabais snadno dodržuje povely: „Pojď ke mně“, „Sedni si“, „Lehni“, „Nedaleko“ (při chůzi) , „Místo“, „Stráž“, „Dej mi tlapku.“ Pro agresivní povely jako „Fas“, „Vezmi“ je lepší přizvat trenéra (no, to je moje osobní zkušenost, sám jsem nemohl ničeho dosáhnout , ale profesionální trenér vycvičil Caesara na “Fas” za měsíc, že se máma nebojte)
Dále si povíme o tom nejdůležitějším, o výživě štěněte. Od dvou do tří měsíců – šest jídel denně, od tří do pěti – čtyřikrát denně, od pěti do jednoho roku – tři jídla denně. Po roce můžete užívat dvakrát denně (ráno a večer). Alabais jsou všežravci, ale je lepší držet se správné stravy. Štěně potřebuje především vitamíny (brambory, červená řepa, mrkev; s oblibou jedí petržel, kopr atd.) V Caesarově stravě převažují obiloviny: rýže, pohanka, oves, kroupy (nejraději má oves). Určitě si dejte syrové maso a kosti (v žádném případě nedávejte sádlo a kuřecí/kachní/krůtí kosti, sádlo může způsobit ztučnění jater a zmíněné kosti mohou poranit střeva). Nejlepší volbou z kostí jsou hovězí hovězí kosti s chrupavkami a klouby (můžete je hlodat celý den), velmi dobré jsou i kuřecí hlavy (stojí haléře, můžete je sníst s chutí a nemusíte kupovat kost moučku (o kostní moučce zvlášť: jednou mě opravdu pořádně podělal pompézní prodejce ze zverimexu, který řekl, že už dávno existují minerální přípravky na tvorbu kostry štěněte a kostní moučka se používala i pod Petr Veliký. Sám za sebe prohlásím, že tyto přípravky stojí víc než cesta do Goa a kuřecí hlavy je zcela nahrazují).
Samostatné slovo o suchém dřevě. Suché krmivo, pokud na něj chcete svého psa přejít, je lepší brát pouze vyvážené „Royal Canin“ nebo podobné. Nicméně Caesar nějak nebere suché jídlo vážně a rozhodl jsem se ho vzdát.
Nakonec o pěstování pocitu úcty k majiteli. Alabais jsou přirozeně smečkoví psi. Mají instinktivně vyvinutý smysl pro podřízenost Vůdci. Pokud štěně krmíte, vůbec to neznamená, že vás bude považovat za Vůdce. K tomu je nutné, aby takto smýšlelo a chovalo se celé vaše rodinné prostředí. Štěňata Alabai jsou v tomto ohledu velmi inteligentní a je nutné si v jejich myslích upevnit, že jste „Vůdcem“ v prvních šesti měsících jeho výchovy. Alabaevové mají vrozený smysl pro hierarchii a podřízenost. Pokud jsou v rodině malé děti, je lepší odmítnout koupit Alabai. Štěně se bude považovat za nadřazené a pokusí se ho potrestat za to, co považuje za nevhodné chování.
I při krmení je potřeba okamžitě zabrat (zejména syrové maso a kosti). Štěně neprovokujte, ale také mu nedovolte vrčet a šklebit se na sebe. Při sebemenším náznaku agrese bojujte s čímkoli, co je nutné. Trefte se pouze do zadku, v žádném případě do jiných míst, ať už střechou prochází sebevíc adrenalinu. Štěně bude bojovat (to je každopádně ověřeno). Tlučte, až to kňučí a běží se schovat. Celý den ho ignorujte a ukažte mu, jak je na něj naštvaný. Druhý den se s největší pravděpodobností on sám, kňučící, plazí po břiše k vám, aby se uklidnil (jak jsem již zmínil, Alabaisové jsou velmi chápaví a pamatují si lekce poprvé). Musíte si ho zvyknout na to, že mu můžete bez známek agrese vzít kus masa z tlamy (ihned ho vrátit), jinak ho, až zvíře vyroste do sta váhy, desetkrát obejdete když jí.
Na závěr bych chtěl všem doporučit toho nejlepšího hlídače, hlídače a opravdového přítele! Samozřejmě, tohle je Alabai.
