Pokud si člověk všimne, že jeho mazlíček stále více žvýká ocas, pak je třeba tomuto bodu věnovat náležitou pozornost. Protože existuje možnost, že se psem není snadné hrát, ale cítí určité nepohodlí.
Pokud pes žvýká ocas a kňučí nebo na něj obecně vrčí, znamená to, že zvíře v této oblasti pociťuje bolest.
V takové situaci musíte zvíře pečlivě vyšetřit na přítomnost různých parazitů. Pokud jsou přítomni paraziti, doporučuje se před zahájením léčby konzultovat s veterinárním lékařem. Měli byste okamžitě kontaktovat takového lékaře v případech, kdy zvíře začne kousat ocas, dokud nekrvácí.
Důvody, proč si pes může začít kousat vlastní ocas
Ve skutečnosti důvod, proč pes žvýká ocas, není vždy způsoben přítomností parazitů. Toto chování může být způsobeno mnoha různými faktory, vědět, který člověk může tento problém odstranit a zastavit utrpení svého mazlíčka.
- Jídlo. Je třeba pečlivě sledovat stravu vašeho domácího mazlíčka. Možná právě zde leží příčina problému. Právě takovou reakci může u některých psů vyvolat levné a nekvalitní krmivo. I kvalitní zvířecí krmivo může způsobit podobné chování (zvíře je alergické na některé složky potravy, individuální nesnášenlivost). V tomto případě byste se měli snažit nemíchat domácí krmivo a krmivo z obchodu a také se doporučuje po konzultaci s veterinářem dočasně změnit stravu zvířete.
- Dermatologické nemoci. Dojde-li k výše uvedené reakci, měli byste psa pečlivě prohlédnout, možná příčina spočívá v jeho kůži. Častým kožním onemocněním tohoto druhu zvířat je lišejník. Pro rychlé zotavení domácího mazlíčka je postižená kůže mazána speciálními mastmi. Mast musí předepsat veterinární lékař.
- Zánět žláz. Tento problém je dnes velmi častý u domácích psů, kteří žijí v městských bytech a nemají časté možnosti chodit ven. Faktem je, že taková zvířata mají nedostatečnou fyzickou aktivitu. Také, když žijí v bytě, musí omezit své přirozené nutkání močit. Celkově všechny tyto faktory vedou k zánětu paraanálních dutin nebo žláz. Pokud má pes tento konkrétní problém, pak jej může odstranit pouze veterinář. Abyste předešli relapsu, měli byste změnit životní podmínky psa. Vhodné je také změnit jídelníček vašeho mazlíčka.
- havěť. Jejich přítomnost v těle nebo na kůži psa může být nepochybně zdrojem problému. Pokud se u psa zjistí červy, pak je v tomto případě nutné podat mu anthelmintikum, které musí předepsat veterinář. Pokud se blechy rozšíří na kůži vašeho mazlíčka, bude stačit je smýt z kůže léky (šampony, spreje). Aby vás tento problém již neobtěžoval, bude stačit zakoupit speciální obojek.
- Zranění. Je to jeden z nejčastějších důvodů, proč si pes kouše ocas. Pokud byl zraněn, pak zvíře cítí bolest. Chování psa v tomto případě lze vysvětlit tím, že se snaží „chránit“ před bolestí, kterou mu způsobuje ocas, čímž si způsobuje ještě větší škody. Chcete-li se tohoto problému zbavit, musíte provést rentgenové snímky poškozené oblasti. Pokud je zjištěna zlomenina, musí majitel zvířete dodržovat všechny pokyny veterináře.
- Stres. Pokud si je majitel jistý, že tento stav jeho čtyřnohého kamaráda není způsoben žádným z výše uvedených důvodů, pak se nejspíše jedná o stres. Příčin výskytu tohoto stavu u psa může být několik, mezi ně patří: přestěhování do nového bydliště, silný strach, změna klimatické zóny. To vše může ovlivnit emoční stav psa. Obvykle se v takových případech problém vyřeší sám. Po určité době se stav zvířete vrátí do normálu a přestane si kousat ocas. Je důležité si uvědomit, že každý pes má po stresové situaci individuální období psychické rekonvalescence. Pokud pes pokračuje v žvýkání ocasu, musíte se poradit s veterinářem a řídit se jeho dalšími pokyny.
Co dělat, když si váš pes začne kousat ocas?
Když se člověk potýká s tím, že jeho mazlíček kouše do ocasu téměř až do krve, není třeba panikařit. Svého mazlíčka musíte okamžitě vyzvednout a odvézt na veterinární kliniku. Specialista identifikuje důvod, proč zvíře projevuje toto chování, a poté dá majiteli zvířete podrobné pokyny, jak se o něj starat.
Stojí za zmínku, že pokud si štěně kousne ocas, není to důvod k panice, protože většina psů v tomto věku si ráda hraje s vlastním ocasem. Pro jistotu ale můžete ještě vzít štěně k veterináři.
Pokoušet se diagnostikovat a léčit svého domácího mazlíčka sami se přísně nedoporučuje. Protože to může způsobit další škody.
Pro preventivní účely je nutné vašeho mazlíčka očkovat. Jelikož tento krok může pejskovi poskytnout úlevu od řady nepříjemných potíží a následně se nebude muset bát o své zdraví.
Sebemrzačení u psů je klasifikováno jako obsedantně motorický stereotyp. Pes se v něm kouše na přední nebo zadní tlapku, ocas nebo kořen ocasu nebo na přední část hrudníku, na kořeni krku. Kousnutí může být doprovázeno vrčením, pes se může šklebit, před kousáním zvedat srst na kohoutku, jako by se mu zdálo, že útočí na nějakého nepřátelského příbuzného, a ne na část vlastního těla. Kousnutí může být vážné – vede ke krvi. Často se stává, že si pes zraní ocas natolik, že mu musí být amputován. Toto opatření však problém s chováním neřeší, pes nadále „útočí“ na pahýl ocasu nebo si začne okusovat vlastní zadek. Při samotném kousání může pes kvičet bolestí a pohybovat se, jako by se snažil uniknout neexistujícímu nepříteli.
Možná jste již viděli toto video, které se stalo virálním:
Studie z roku 2012 zjistila změnu na ocasní kosti labradorského retrívra, která vedla k sebepoškozování, a v další studii z roku 2019 byla sebemrzačení problémem chování u čtvrtiny psů s diagnózou lumbosakrální stenózy. Také při studiích neuropatické bolesti u potkanů bylo možné u většiny experimentálních zvířat vyvolat sebepoškozování poraněním sedacího nervu na jedné z tlapek. Není vždy možné zjistit, zda zvířata pociťují bolest nebo zda cítí něco zvláštního a nepochopitelného, jako je nepohodlí nebo necitlivost svalu.
Bez diferenciální diagnostiky je nemožné odlišit sebepoškozování-stereotyp od sebemrzačení kvůli bolesti nebo nesrozumitelnému pocitu. To znamená, že se předpokládá, že byste měli kontaktovat veterinárního neurologa, ortopeda a dermatologa, a pokud žádný ze jmenovaných specialistů nezjistí u psa onemocnění, pak bude možné s určitou mírou sebevědomí mluvit o obsedantně motorické stereotypii. Je ale také možné, že se jim prostě nepodařilo stanovit správnou diagnózu. Na druhou stranu, pokud by se pes pravidelně zraňoval, mohl by se nakazit, což by mělo za následek kožní problémy a svědění. A pokud si neustále kousala ocas a ten musel být amputován, tak další sebemrzačení už může být důsledkem operace. To znamená, že fyziologický problém může být teoreticky důsledkem problému s chováním, a ne naopak.
Při léčbě neurologických a ortopedických potíží budou pejskovi kromě jiných léků předepsány léky proti bolesti, které mají i antikonvulzivní nebo protiúzkostné účinky. Stejné léky mohou přinést zlepšení chování a obsedantních motorických stereotypů. Ale problém se vrátí brzy po vysazení léků.
Obecně je bohužel nutné přiznat, že nejčastěji je diagnóza „sebemrzačení v důsledku obsedantní motorické stereotypie“ stanovena bez provedení dostatečně kompletních vyšetření. Například jen z videa. Pes si kouše do vlastní tlapky, ale nekulhá a „zdá se, že ho nikdo nepraštil do zad“ – to znamená stereotyp. Pravdu o tomto porušení se tedy dozvíme, až bude všem majitelům psů dostupná kvalitní veterinární péče.
Nyní se podíváme na další „virální“ video: https://youtu.be/V9X0Tg3qOwc (jeho vlastník zakázal vkládání videa na stránky webů třetích stran, mohu tedy uvést pouze odkaz).
Tam – jak už to na výstavě bývá, se ukazuje „roztomilý příběh“ o nešťastném pejskovi, a jak už to na takových výstavách bývá, na konci zápletky se samozřejmě musí polepšit. Je nám předveden pes se sebepoškozováním, který se ani při jídle nedokáže přestat zraňovat. Pak se ukáže, že se pes kvůli negativním zkušenostem bojí různých předmětů. Říká se, že když je nervózní, okamžitě se začne kousat. To by nás mělo přesvědčit, že toto chování je obsedantně motorickou stereotypií, protože zvířata se stereotypií se skutečně často uchylují k problémovému chování právě v situacích frustrace.
Poté se pes masíruje napjatými tlapkami, nechá se se zavřenýma očima seznamovat s předměty a položí se vedle majitele do jiné polohy – do uvolněnější polohy. Šťastný konec? Kdo ví. Možná svalové napětí vedlo k pocitům, které způsobily sebepoškozování? Pak je zdrojem problému stále nemoc. Možná má pes opravdu stereotyp a nějaká malá zábava ho na chvíli rozptýlila? To se často stává při opatřeních na obohacení prostředí v zoo: když jsou nová, zvíře zkracuje čas věnovaný stereotypu, zkoumá zábavu, kterou mu nabízí, a po několika týdnech se problémové chování plně obnoví.
A samozřejmě, jak se v pořadu vždy stává, nevíme, co se stalo poté, co konzultant a kameramani opustili dvůr. Tipoval bych, že asi po deseti minutách se pes začal znovu kousat. Probereme také metody korekce obsedantně motorických stereotypů.
