Hollywood naučil celý svět, že jeden statečný americký voják speciálních jednotek (někdy i vysloužilý) stačí na to, aby se vypořádal s celou smečkou padouchů, kteří drží celé čtvrti, města nebo ostrovy na uzdě. Podle hollywoodských standardů je k osvobození státu od zla státu strádajícího pod jhem teroristů zpravidla potřeba trochu víc. Například Chuck Norris plus divize Delta, kterou vede.
V Afghánistánu po dvě desetiletí zachraňovaly svět týmy speciálních sil nejen USA, ale také Velké Británie, Nového Zélandu, Španělska, Francie, Německa. Až 11 elitních jednotek zemí NATO snadno procházející zdmi, padnutí na hlavu nepřítele z ničeho nic a ti, kteří mohou nepozorovaně zmizet. A? Nakonec se všichni museli veřejně namotat na udice a pospíšit si, aby nedostali kopanec do zad od vousatých samouků.
Kdo jsou všichni tito neotřesitelní obránci západní demokracie, kteří nakonec prohráli s nedostatečně vzdělaným východním despotismem?
Spojené státy
Spojené státy byly zemí, která vyslala na afghánské území největší počet vojáků tohoto typu. Řídilo je Společné velitelství speciálních operací ozbrojených sil. Skutečnost, že Spojené státy jsou na prvním místě v našem žebříčku, se nezdá divná, protože zpráva předložená Pentagonem Kongresu v roce 2011 uvádí, že „tyto síly jsou nejlépe vycvičené, nejlépe vybavené a nejúčinnější. Jsou nejvražednější a nejúčinnější zbraní vlády proti teroristům a jejich sítím.”
Podplukovník americké armády Raymundo Rodriguez Roca a profesor politologie Javier Jordan ve své dokumentaci „Rostoucí význam amerických sil pro speciální operace“ potvrzují, že „speciální síly byly klíčovým prvkem během invaze do Afghánistánu“. Autoři píší, že „tyto americké síly se zapojily do všeobecného boje během prvních šesti měsíců kampaně a poté se vrátily ke své obvyklé roli překvapivých úderů tam, kde je nikdo nečekal“.
“Tito lidé mohou vyjít z noci, spadnout z nebe, strávit hodinu nebo dvě na zemi a zanechat za sebou jen kouřící krátery a výkřiky,” vysvětlil. John Gresham, spoluautor knihy „Speciální jednotky“, vydané v roce 2001.
Jednou z nejméně propagovaných amerických jednotek, které byly nasazeny v Afghánistánu, je 160. speciální operace Airborne Rangers. Jejím posláním bylo „podporovat nasazení, kontrolovat klíčová místa nebo provádět letecké záchranné operace“. Kromě toho se tito rangeři specializují na mise k infiltraci nepřátelských linií nebo bojových linií v noci. Odtud jejich přezdívka: „Night Stalkers“. Krédo členů této jednotky objasňuje, proč byli počati:
“Vždy musím být připraven se pohybovat a dostat se kamkoli s maximálním zpožděním 30 sekund od nastaveného času.”
Další, nejslavnější pluk Rangers, 75., byl také přítomen v Afghánistánu.
“Jsou to zabijáci, jsou to Rambo.” Jsou navrženy tak, aby vyhazovaly věci do povětří a zabíjely lidi. Jsou to odborníci na ničení budov,“ řekl Bill Taylor, bývalý plukovník americké armády, s rozhovorem pro AFP v roce 2001. “Jsou určeny ke zničení.” Pronikají vzduchem, zemí a mořem. Vyřadí veškeré vybavení a útočí v naprosté tmě.”
„Jako elitní jednotky se účastnily zemí s vysokou mírou terorismu, jako je Afghánistán, Irák nebo Somálsko,“ říká spisovatel. Ana Lilia Perez ve své knize Katové: Brutální vraždy a další tajné válečné příběhy.
Elitou mezi elitou mezi bojovými týmy nasazenými v Afghánistánu je Delta. Jsou do ní vybíráni nejlepší bojovníci z dalších speciálních jednotek americké armády. Zajímavý detail: Kluci z Delty se nesmí holit. Z tohoto důvodu je lze často vidět na fotografiích s vousy a dlouhými vlasy. Podle odborníků „vzhled ragamuffina tlumí protivníky Delty, a tím vytváří výhodu pro speciální jednotky“. Téměř donekonečna se podílejí na jakýchsi invazních operacích, z nichž nejznámější jsou útok na ostrov Granada v roce 1983 a legendární invaze do Mogadiša (1993), podle níž Ridley Scott režíroval film “Black Hawk Down”.
Při výcviku vojáků Delty je zvláštní pozornost věnována přesnosti střelby ve stresových situacích, jako je propuštění rukojmích. K tomu simulují záchranu civilistů ve velkých budovách, letadlech a válečných lodích. Ale to není vše. Kandidáti na Delta se musí stát skutečnými odborníky na použití a výrobu výbušnin. A osvojte si dovednosti „agresivní taktické jízdy“, přestože se zdá, že je to něco typičtějšího pro akční filmy než pro skutečný život. K tomu všemu se přidávají fyzické testy, které podporují přežití, mentální adaptaci na nepřátelské prostředí a odolnost vůči možným „výslechům s obtěžováním“.
Poslední americkou jednotkou tohoto typu, která se účastnila konfliktu v Afghánistánu, byl tým SEAL (Sea – sea, Air – air, Land – land). Kvůli shodě zkratky s anglickým slovem seal, označujícím tuleně (nebo tuleně), se vojákům speciálních jednotek amerického námořnictva často říká „tuleň“. Jejich důstojným zástupcem na obrazovce („Zajmout“ nebo „Under Siege“) je Casey Ryback, který byl vyřazen ze stíhaček a stal se lodním kuchařem (nyní ho hraje ruský občan Steven Seagal). Ve skutečnosti jsou SEALs smrtící bojový tým, jehož členové jsou vycvičeni k provádění přímých útoků a infiltračních misí na zemi, na moři i ve vzduchu.
„To, co nás odlišuje od ostatních, je to, že náš výcvik nemůže udržet 85 % mužské populace v zemi. Je to více než těžké, je to nebezpečné, pokud nejste ve formě. Jsme připraveni lépe než kdokoli jiný. A hlavně v potápění,“ řekl v roce 2019 v rozhovoru pro španělskou publikaci ABC Kevin Latz, bývalý člen této elitní jednotky.
Velká Británie, Nový Zéland a Austrálie
Všechny ostatní země účastnící se dvacetileté „obrany demokracie v Afghánistánu“ nasadily po jedné speciální jednotce. Spojené království nasadilo v rámci operace Trvalá svoboda dvě letky slavné SAS (Special Air Service).
„Od svého založení působí Special Air Service po celém světě, od džungle Belize po Severní Irsko,“ píše britský vojenský expert. Steve Stone ve své knize Afghan Heat: SAS Operations in Afghanistan. Vojáci SAS jsou cvičeni k řešení protiteroristických úkolů, sběru informací a sabotážním útokům. Nejznámější akcí SAS v Afghánistánu byla operace Jubilee v roce 2012, během níž zachránili čtyři civilní rukojmí zadržovaná místními bandity.
Austrálie také postavila svůj vlastní tým SAS. Tato jednotka byla vytvořena v roce 1957 podle obrazu a podoby britské SAS (vytvořeno v roce 1942). První mise australských „vyloďovacích sil“ byla zaznamenána ve válce na Borneu (indonésko-malajsijská konfrontace 1963 – 1966). Od té doby se australské speciální jednotky zapojují do operací, které se dělí na „zelené“ (prováděné společně s pravidelnou armádou) a „černé“ (protiteroristické akce). Australské stíhačky SAS se dělí na specialisty na vzdušné přistání, na přistání z moře a na bitvy v džungli.
Další SAS byl nasazen v Afghánistánu u Nového Zélandu. Celkově je o této jednotce známo jen to, že ji vláda sedící ve Wellingtonu nazývá svou „hlavní bojovou jednotkou“ a nic víc.
Španělské zelené barety
Své stopy na tomto konfliktu zanechaly i španělské Zelené barety, jednotky Velitelství speciálních operací. Podle médií se Španělé zabývali především výcvikem svých afghánských kolegů ve spletitosti speciálního výcviku, jako je vedení nočních operací, útoky na chráněné budovy a invaze do nepřátelských oblastí. To vše podle Španělů „sníží schopnost rebelského hnutí organizovat teroristické útoky“.
Velitelství speciálních operací bylo vytvořeno v roce 1997. Jeho první pozoruhodnou akcí byla operace Romeo Sierra na ostrově Perejil (který je zpochybňován Marokem) v roce 2002. Kromě toho se bojovníci této jednotky účastnili různých operací „boje proti projevům džihádismu“ v Bosně, Kosovu, Libanonu a Mosambiku.
Francie a Německo
Německo vyslalo speciální protiteroristickou jednotku KSK (Kommando Spezialkräfte), vytvořenou v roce 1996. Zpravidla se do něj vybírají bojovníci z výsadkových vojsk. Jsou to odborníci na zbraně, dokážou je použít v jakékoli pozici. Německý tisk v posledních letech několikrát informoval o vytváření „extremistických neonacistických skupin“ v rámci KSK, takže velikost jednotky se poněkud zmenšila.
Francouzské speciální jednotky reprezentoval 13. výsadkový pluk. Jak vysvětluje galská vláda na svých webových stránkách: „Už během první světové války se tato jednotka vyznamenala extrémní statečností v bitvách u Ypres a Verdunu.“
„V roce 1952 se pluk zúčastnil operací v Alžírsku a poté byl repatriován do Francie, kde se v roce 1963 stal zpravodajským plukem. Nyní provádí všechny vnější operace, kterých se naše země účastní,“ uvedlo v prohlášení francouzské ministerstvo obrany.
Jedná se o armádu vybraných, těžce ozbrojených „kyborgů“, kteří se již 20 let* snaží „anulovat“ hnutí Taliban. Ale. Abychom použili slova z Gajdarova „Příběhu Malchish-Kibalchish“, „bojovali a bojovali, ale zlomili se.“
*Teroristická organizace zakázaná na území Ruské federace
Americké speciální jednotky SEAL „Navy Seals“ a Delta Force (Delta Force) byly nasazeny do Izraele a budou se spolu se speciálními silami IDF „Sayeret Matkal“ podílet na propuštění rukojmích v Pásmu Gazy. Zatím je známo, že americké speciální jednotky budou pracovat výhradně na extrakci amerických občanů. Informoval o tom ruský analytický kanál „Rybar“ s odkazem na anglicky psaný telegram The Middle East Spectator. V tomto krátkém přehledu poskytneme informace o počtu a složení amerických speciálních jednotek a také krátce probereme jejich zbraně.
Americká jednotka speciálních sil SEAL je ve světových médiích známější jako „Navy Seals“, „Green Barets“ a „Seals“, byla založena v roce 1962 a je součástí speciálních sil amerického námořnictva. SEAL je na jedné straně zkratka sestávající ze tří slov Sea, Air a Land a na druhé straně má překlad „seals“ nebo „fur seals“. Speciální jednotky Delta Force patří k americké armádě.
Struktura, složení a pevnost SEAL
Jednotky SEAL jsou podřízeny Velitelství speciálních operací USA. Funkce speciálních jednotek zahrnují průzkum, sabotáž za nepřátelskými liniemi a pátrací a záchranné operace. Jinými slovy, americké Navy SEALs jsou obdobou námořního speciálního průzkumu GU GSh (GRU) Ruska.
Jednotky US Navy SEAL mají 3000 (velikost kombinované zbrojní brigády) a jsou rozmístěny na dvou základnách ve Spojených státech, Joint Expeditionary Base Little Creek (také Norfolk) ve Virginii a Amphibious Base Coronado v Kalifornii.
SEAL má strukturu pluku a praporu s velitelstvím, třemi samostatnými rotami speciálních sil, každou po 40 vojákech, a dvěma průzkumnými a sabotážními skupinami (každá po 16 lidech). Stejně jako ruské jednotky GRU se i prapory SEAL nazývají čety. Celkem mají SEAL MTR 10 jednotek, každý po 300 vojákech, spolu s podpůrnými a kontrolními skupinami.
V americkém námořnictvu je deset praporů SEAL součástí dvou pluků speciálních sil, 1. nezávislého tichomořského pluku a 2. nezávislého atlantického pluku.
Všech 10 týmů SEAL plní různé bojové a průzkumné funkce: existují jednotky speciálně navržené pro bojové a průzkumné operace na Blízkém východě, stejně jako jednotky schopné plnit mise v severských podmínkách a džunglích.
Navy SEALs a Delta Force používají terénní buginy, Desert Patrol Vehicle (Fast Attack Vehicle) s těžkým 50mm kulometem M2 Browning a dosahem až 200 mil pro cestování po zemi.
Hlavní ruční zbraní speciálních jednotek SEAL je průzkumná puška SEAL, která zaujímá mezipolohu mezi konvenční odstřelovací puškou a automatickou pěchotní puškou.
Speciální jednotky SEAL jsou vyzbrojeny kromě speciálních ručních palných zbraní a těžební munice také průzkumným a sledovacím zařízením spolu s bezpilotními prostředky, speciálními dodávkovými vozidly, což jsou miniponorky, jejichž blok lze umístit na americké letadlové lodě nebo přistávací lodě. . Navy Seals jsou také vyzbrojeni speciálními čluny, jako je „Cyclone“, Mk 5 „Pegasus“ a RIB-36.
SEAL Assault Team NSWDG
V roce 1980 se objevila Naval Special Warfare Development Group (NSWDG/DEVGRU), vytvořená na základě oddílu 6. Navy SEAL.
Tato skupina se stala třetím samostatným plukem SEAL, který není podřízen americkému námořnictvu SOF, ale výkonnému řediteli speciálních operací Pentagonu spolu s první jednotkou speciálních operací Delta Force.
Skupinu NSWDG tvoří čtyři eskadry (prapory), dále analytické a informační jednotky a mobilní jednotky rychlé reakce. Funkce SEAL NSWDG nezahrnují sabotáž a průzkum, jako u jiných jednotek SEAL. Tato skupina se zabývá protiteroristickými aktivitami, útoky na nepřátelské lodě a námořní základny.
Delta Force
První operační jednotka speciálních sil, Delta, byla založena v roce 1977, je součástí armády a podléhá Velitelství speciálních operací Ministerstva obrany USA (Pentagon).
Počet speciálních sil Delta je asi 1000 lidí ve třech speciálních odděleních. Tato sbírka jednotek se nazývá 1st Special Forces Operational Detachment-Delta. Název Delta Force je polooficiální a běžně se používá.
Mezi funkce amerických speciálních jednotek Delta Force patří protiteroristické aktivity a záchrana rukojmích útokem na zařízení. Všichni členové čety se rekrutují výhradně z amerických vzdušných sil (Rangers) nebo jiných jednotek speciálních sil.
Delta Force je nejutajovanější jednotka speciálních sil americké armády a její příslušníci v běžném životě nenosí vojenské uniformy.
Delta Force byla poprvé zaznamenána v tisku v dubnu 1980, kdy její bojovníci nepozorovaně vstoupili do Íránu a pokusili se zachránit rukojmí na americkém velvyslanectví v Teheránu (operace Eagle Claw). Speciální síly americké armády se poté účastnily americké invaze na Grenadu v roce 1983 a v roce 1989 bojovaly v Panamě.
Bojovníci Delta Force se také zúčastnili speciální operace v Somálsku v roce 1993, účastnili se expediční války „Pouštní bouře“ a poté „Irácká svoboda“ v roce 1993. V roce 2011 přispěla Delta Force spolu se skupinou SEAL NSWDG „Navy SEALs“ k likvidaci Usámy bin Ládina.
Nebyla náhoda, že jednotky SEAL a Delta Force dorazily do Izraele společně, aby osvobodily rukojmí. S největší pravděpodobností jsou tito SEAL útočnou skupinou NSWDG SEAL, která je spojena s jednotkou Delta Force mnohaletou společnou bojovou historií a společným velením.
