Dělení zvířat na čistá a nečistá je velmi libovolné. Ve skutečnosti žádná není. Zejména v novozákonní církvi. Každé stvoření Boží je čisté, protože bylo stvořeno Pánem a je plodem Jeho lásky ke světu. Urážkou Božího stvoření neurážíme také Stvořitele, který je stvořil?
Nečistým člověkem může být člověk nebo padlý anděl, démon – bytosti vyššího řádu, které mají vůli a právo rozhodnout se odchýlit se k dobru nebo zlu. Pokud se člověk nebo anděl (démon) svobodně, z vlastní vůle, odchýlí ke zlu a je zlem poskvrněn, pak se stává nečistým.
Ve Starém zákoně byl seznam nečistých zvířat, která Židé nemohli jíst (viz kapitola 11 Knihy Leviticus). Ale z této pozice byla tato instituce naplněna a zrušena v Novém zákoně (viz Kniha Skutků, kapitola 10:9-16).
Proč Pán přikázal, aby zvíře, které sám stvořil, bylo považováno za nečisté? Nebylo to způsobeno šelmou samotnou (stále byla čistým Božím stvořením), ale postojem člověka k němu. Svatý patriarcha Fotios z Konstantinopole k tomuto tématu napsal:
„Mnoho věcí je od přírody velmi dobrých, ale pro ty, kdo je používají, se stávají velkým zlem, ne kvůli své vlastní přirozenosti, ale kvůli zkaženosti těch, kteří je používají. Čisté se začali oddělovat od nečistých. od počátku vesmíru, ale díky určitým okolnostem dostal toto rozlišení. Protože Egypťané, kteří měli ve svých službách izraelský kmen, vzdávali božské pocty mnoha zvířatům a špatně je využívali, což bylo velmi dobré, Mojžíši, aby nebyl lid Izraele unesen k tomuto špatnému použití a by nepřipisovali němým božskou čest, je spravedlivé v zákoně je nazvat nečistými – ne proto, že by jim nečistota byla vlastní od stvoření, v žádném případě, nebo že by nečistota byla v jejich přirozenosti, ale protože je egyptský kmen nepoužíval čistě , ale velmi špatně a zlovolně. A jestliže Mojžíš zařadil něco z věcí, které Egypťané zbožštěli, do hodnosti čistých, jako vůl a koza, pak tím neudělal nic, co by bylo v rozporu se současným uvažováním nebo se svými vlastními cíli. Některé věci, které zbožňovali, nazval ohavností a jiné poslal na porážku, krveprolití a vraždu, a tak chránil Izraelity před tím, aby jim sloužili a před škodami, které z toho plynou – koneckonců, ani odporní, ani zabití a vystavení porážce nemohli být považován za boha těmi, kdo s ním tak zacházeli.”
Na základě výše uvedeného vidíme, že míra dělení zvířat na čistá a nečistá nebyla ontologická, tedy čistota či nečistota vlastní jejich povaze, ale historická. Bylo nutné s Boží pomocí vymýtit zbytky pohanského zoomorfního (uctívání zvířat) náboženství v lidovém židovském povědomí. A rozdělení zvířat na čistá a nečistá nespočívá v jejich přirozenosti, ale v lidské přirozenosti, pokřivené a nemocné hříchem.
Vskutku, dnes mezi ortodoxními křesťany existuje názor, že kočka je čisté zvíře a pes je nečistý. Takto odpověděl Jeho Svatost patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill, když byl metropolitou Smolenska a Kaliningradu: „Chovám se ke zvířatům dobře a psy mám velmi rád. Mám tři psy v Moskvě a dva ve Smolensku. Církev nikdy nepovažovala psy za nečistá zvířata a nikdy jim nezakazovala vstup do areálu. Mnoho lidí je proti vpuštění psa do kostela, ale ne z teologických důvodů, ale z důvodů čistě tradičního, historického charakteru, zakořeněných, jak se mi zdá, v představách o hygieně. Když se vrátím k problematice psů, rád bych řekl, že zákaz vstupu psů do chrámu není zakotven v kanonickém právu. To je prostě součást tradice a stejná tradice se pravděpodobně vztahuje i na koně, selata, slepice, husy a další zvířata. To ale neplatí pro kočky. Proč? Ano, protože vždy chytali myši. A kočky byly do chrámu vpuštěny právě za tímto účelem. Kočka je navíc velmi čistotný, téměř sterilní tvor, domácí v plném slova smyslu. Nevytváří hygienické problémy prostoru, ve kterém se nachází. Domnívám se, že problém spočívá pouze v tom, a se psy není spojena žádná mystika a tím spíše neexistuje žádná „protipsí“ teologie. Zvířata musíme milovat, protože projevováním lásky zvířatům trénujeme své lidské emoce a stáváme se lidštějšími. Pokud jde o nesmrtelnou duši, musím říci, že pouze člověk byl stvořen k obrazu a podobě Boží. Podle křesťanského učení zvířata nemají nesmrtelnou duši, a proto když zvíře zemře, navždy se s ním rozloučíme.“
Na základě slov Jeho Svatosti, vycházejících z principů pravoslavné teologie, musíme pochopit, že z hierarchického hlediska je pes jako každé jiné zvíře ve srovnání s člověkem nižší bytostí a je mu podřízen. Jeho duše není nesmrtelná. Umírá smrtí těla. O tomtéž mluví svatý spravedlivý Jan z Kronštadtu ve své knize „Můj život v Kristu“: „Celý hmotný svět je před Bohem jako nic; Některé duchovní bytosti jsou jako něco, například: Andělé a lidé. Ti jediní tvorové, kteří mají trvalou existenci, jsou ti, kteří jsou blízko Bohu a mají Jeho obraz a podobu; „Zbytek stvoření pomine jako stín – i nebe a země pominou, ale má slova nepominou (Marek 13:31).
Ve stejném díle svatý Jan napsal: „Nedýchejte zlobu, pomstu, vraždu ani na zvířatech, aby vaši vlastní duši nezabil duchovní nepřítel, který ve vás dýchá zlobu i proti němým tvorům, a abyste zvyknout si dýchat zlobu a pomstu na lidi. Pamatujte, že i zvířata jsou dobrotou Pána povolána k životu, aby v krátkém období života mohla co nejvíce ochutnat radosti existence. Pán je dobrý ke všem [Ps. 144, 9]. Nebijte je, pokud bezdůvodně udělají něco špatného nebo pokud jimi trpí některý z vašeho majetku. Blahoslavený, kdo se smiluje nad dobytkem (Žalm).
Ke zvířatům se musíme chovat vřele a s láskou, stejně jako ke všem Božím stvořením, ale nesmíme s nimi zacházet jako se sobě rovnými nebo (nedej bože!) jako s nadřízenými. To je již začátek pohanství a modlářství.
Neměli byste tedy nazývat zvířata lidskými jmény, zejména jmény svatých Božích svatých umístěných v kalendáři.
Všechny verše Písma svatého, které se zdají souviset s negativním postojem ke psům, jako například: „Pane! Ale psi jedí i drobky, které padají ze stolu jejich pánů“ (Matouš 15:27); “Pozor na psy!” (Fil. 3:2); „Pes se vrátí ke svým zvratkům“ (2. Petrův 2:22) – nelze brát doslovně a formálně. Tak například v Listu Filipanům ve verši „Pozor na psy!“ Svatý nejvyšší apoštol Pavel neměl vůbec na mysli psy, ale falešné apoštoly-kacíře, kteří se vkrádají do křesťanských společenství a svádějí lidi z pravé cesty víry. Koneckonců nebudeme brát doslovně slova „. a jsou eunuši, kteří ze sebe udělali eunuchy pro Království nebeské“ (Matouš 19:12), a nebudeme mrzačit své vlastní tělo odřezáváním jejich orgánů, jako sektářští eunuchové dělal. Ne. Rozumný člověk pochopí, že náš Pán Ježíš Kristus ve skutečnosti prorokuje o mnišství, o lidech, kteří se duchovně vykastrovali. To znamená, že přerušili pouta se světem, opustili všechno, aby sloužili Kristu.
Ve všem je důležité porozumění, uvažování a střízlivé myšlení rozpuštěné vírou, nadějí a láskou. A tak se s Boží pomocí rodí moudrost.
Pravidlo nedržet psa v domě je spíše historickou tradicí. Na rozdíl od kočky, domácího zvířete, které chytá myši, je pes služebním zvířetem, které na severu vykonává hlídací, pastevecké a jezdecké funkce. Proto jejich místo bylo na ulici, v kotci, ve stáji. Kromě toho se nyní objevily dekorativní miniaturní typy psů, dříve byli všichni velcí, silní, silní a bylo prostě nepohodlné je chovat v domě.
Ale teď se časy změnily. Miliony lidí žijí v bytech a venku není žádný způsob, jak udržet psa. Mají se připravit o radost z komunikace s domácím mazlíčkem? Samozřejmě že ne. Pokud chcete chovat psa v bytě, udržujte ho zdravého. Navíc má i dobrou pedagogickou funkci. Děti se učí lásce, péči, pozornosti.
Koneckonců, naše planeta je v podstatě velký dům-byt, kde Pán usadil lidi, psy, kočky a další stvoření.
