Voda je jedním z nejdůležitějších aspektů vlastnictví koní. Jeho množství a kvalita ovlivňuje vše – od tloušťky až po fungování srdce a kloubů, a pokud se s koněm něco pokazí, v první řadě je třeba se podívat, jak je to s napájením.
V přírodě se koně vždy napijí dosytosti. Udělali si zásoby, proběhli se, přišli k napajedlu a vypili vody, kolik chtěli.
Navíc v přirozených podmínkách se koně potí velmi zřídka nebo vůbec, což znamená, že neztrácejí vodu a stopové prvky potem.
Co se stane, když se dehydratujete (nedostatek vody):
– krev se stává hustší a viskóznější.
V důsledku toho se zvyšuje zátěž srdce (vazká krev se hůře pumpuje přes cévy), stagnuje v distálních částech končetin (a tam se mohou objevit otoky).
– množství synoviální tekutiny téměř okamžitě klesá – voda „odchází“ do krve ve snaze ji zředit a snížit zátěž srdce.
V důsledku toho se zvyšuje tření kloubních ploch, kloub pracuje pod zátěží, čímž se zvyšuje riziko poranění a artrózy.
– voda se aktivně vstřebává ze střev, takže množství tekutiny v ní klesá pod normální hodnotu, což vyvolává tvorbu blokád
– klesne-li množství vody ještě více, ledviny přestanou normálně fungovat (filtrace bez vody je obtížnější), sníží se vylučování trávicích šťáv (trávení se dále naruší).
Upozorňuji na to, že pokud jsou poslední dva body důsledkem dlouhodobé dehydratace a vyvíjejí se dost pomalu, tak k zátěži srdce a kloubů dochází prakticky okamžitě, když se kůň začne potit.
Nedostatek pití je pro zdraví koní katastrofální!
Zde musíme pamatovat na to, že pocit žízně u koní velmi snadno otupí a pokud je nervózní, žere, nebo prostě po cvičení a nástupu dehydratace uplynulo hodně času, pak kůň bude pít málo, neúměrně jeho potřebuje, nebo nebude pít vůbec. Pokud kůň pracuje a potí se, pak ztráty vody narůstají daleko za fyziologickou normu/a chuť pít a je zvláště důležité je doplňovat.
S věkem se zhoršuje pocit žízně a staří koně nepijí dostatečně, protože prostě pít nechtějí.
Jak pít:
1. Vodu je třeba napájet rukou ve chvílích, kdy je pocit žízně obzvláště akutní a kůň není ničím rozptylován.
To znamená bezprostředně po práci, kdy si kůň stále „pamatuje“, že má žízeň a tento pocit neotupil odpočinkem a jídlem, po seně, chůzí (bez napájení). Je důležité, aby při zavlažování nedocházelo k rušivým vlivům – nepřipravovalo se jídlo, nechodili jiní koně atd.
Dobrou technikou, jak se koně při ručním napájení v klidu a dostatečně napít, je začít s přípravou a distribucí krmiva přesně půl hodiny poté, co se koně napijí. S touto rutinou nečekají na krmení a nejsou rušeni od pití.
2. I když existují automatické napáječky, je stále vhodné nabízet vodu z věder, van atp.
Koně jsou ochotnější pít z velkých nádob na dně, kde mohou cákat, a mnozí neustále pijí při používání automatických napáječek, protože se jim nelíbí zvuk, mačkání ventilu atd.
Automatické napáječky je nutné pravidelně kontrolovat – ucpávají se, přestávají fungovat kvůli nízkému tlaku vody nebo poškození, které není hned vidět a kůň se může ocitnout na delší dobu bez vody.
3. Ideální variantou je, pokud má kůň neustálý přístup k vodě v kbelíku a vaně.
Kádě s vodou se obvykle umisťují do levád a zde je třeba dbát na to, aby nekvetly nebo se nezasypávaly, proto je vhodné, aby stály dostatečně vysoko a daleko od místa, kde se rozváží seno a obilí, aby jídlo nespadne do vody.
Špatnou možností je umístit vodu do kbelíku na podlahu. Faktem je, že dole je vždy určité množství čpavku, je těžší než vzduch a VELMI dobře se rozpouští ve vodě. I při dobré podestýlce se čpavek ve vodě rozpustí, pokud bude neustále na dně a kůň vypije zcela nezdravý roztok čpavku.
Kbelíky by měly být zavěšeny ve výšce 100-120 cm od podlahy, v jiném rohu od krmítka (aby nedocházelo k menší kontaminaci krmivem) a podle potřeby doplňovat.
S tímto typem pití je mnohem snazší kontrolovat množství vody, kterou pijete.
Je velmi důležité dát koním vodu po práci a cvičení, dokud si ještě pamatují, že mají žízeň!
To, že kůň nechce/odmítá pít, neznamená, že přijímá dostatek vody.
Proč koně nepijí?
— nervózní
rozdělují krmivo, připravují krmivo, soused za zdí je hlučný – všichni koně nemají čas na pití. Koně mohou pít a jíst pouze v uvolněném stavu (v přírodě si kůň může dovolit začít jíst/pít až poté, co se ujistí, že ho nic neohrožuje)
– voda bez chuti
i když má kůň velkou žízeň, odmítne vodu, pokud má neznámý/nepříjemný zápach, cizí chuť atd.
– něco bolí
– otupělý pocit žízně
Opakuji, stává se to s věkem u koní, kteří žijí dlouhou dobu ve stavu podkrmení
– voda je příliš studená/teplá
– nepříjemné pocity jsou spojeny se zdrojem vody
čeledín ho zbil, napáječkou poslal proud, vědro se utrhlo – kůň by pil opatrně a ne “do sytosti”
Jak připravit koňský nápoj
Na rozdíl od rčení lze koně přimět k tomu, aby pil více, pomocí několika jednoduchých technik:
– rutina a rutina
pokud svému koni pokaždé nabídnete vodu a počkáte, až si dá další doušek: před kartáčováním, po kartáčování, před prací, po práci atd., pak si koně zapamatují, co mají pít, a zvyknou si pít více
– doplňte ručně
zvláště důležité pro staré a nemocné
– přidat pamlsky do vody
cukr, jablečná šťáva, česneková šťáva, jablečný ocet (od všeho trochu pro vůni) – metodou selekce odhadnete, co má kůň rád a kůň vypije víc než čistou vodu
– přidat sůl do jídla
zejména pro ty, kteří neolizují lízy, pomáhá vyrovnat rovnováhu soli
– ohřívat vodu v zimě, poskytovat studenou vodu v létě
Strašný mýtus o opoy
Opakuje se čas od času a nevyskytuje se mimo území SSSR.
Přebytečná voda nemůže koni nijak ublížit. Vůbec. (no, možná mu dejte před závodem něco napít – poběží pomaleji, ale zdraví mu to neublíží)))
Zalévání ihned po práci a cvičení se pravidelně praktikuje např. u dostihových koní, nikde na světě nejsou vypnuté napáječky (a většinou tam nejsou kohoutky)))
Laminitida je způsobena potravinami s vysokým obsahem sacharidů, to je reprodukováno v experimentech, na rozdíl od potravin, které ať se snažili sebevíc, nedokázali to reprodukovat. „Opoy“ se vyskytuje tam, kde jsou koně krmeni velkými dávkami obilí a nedostatečným množstvím sena, jsou umístěni ve stájích bez pohybu atd. a akutní laminitida se za takových podmínek vyskytuje bez ohledu na to, zda je voda nebo ne.
Další mýtus o kopytech je antropomorfní, že pokud dáte vypít hodně vody, dojde k přetažení cév a může dojít k infarktu, mrtvici a otoku kopyta a začne laminitida.
Tohle taky nejde. Pro koně je hodně vody pro takový výsledek 8-10 kbelíků za 5-10 minut. Je těžké nalít tolik přes hadičku, natož to vypít koni. Koňská střeva nejsou vůbec stejná jako lidská, jsou mnohem objemnější a voda se odtud vstřebává podle „poptávky“ a potřeby a je lepší mít ve střevech vody hodně než málo .
Které zvíře je nejčistší?
Touha po čistotě není jen u lidí. Věda říká, že očista těla je jedním ze základních přirozených instinktů. Touha po upravenosti je sama o sobě přirozeným, přirozeným citem, proto je charakteristická i pro zvířata. Čistota koček se například již dávno stala domácím slovem. A dokonce i mouchy, které jsou přenašeči infekce, tráví většinu času ničím jiným, než čištěním sebe a svých blízkých. Uvažujme o druhu „8 nejčistších zvířat na Zemi“.
Kůň
Staré selské přísloví říká: “Pij tam, kde pije kůň!” Kůň nikdy nebude pít špinavou, bahnitou nebo zkaženou vodu z bažin! Kůň z principu nemá rád špínu: nikdy se nenažere z neumytého krmítka, ale vydrží plavat v řece, škrábat si kůži a česat ocas a hřívu dlouho as viditelným potěšením. Sedláci vědí, že nemytý a neudržovaný kůň nepracuje dobře, je vrtošivý a často onemocní.
Prase
Prase je považováno téměř za standard špíny. “Špinavý jako prase!”, “Prase najde špínu všude” – zní to povědomě? Titul nedbalých tvorů se praseti uchytil kvůli jeho závislosti na bahenních koupelích a nepříjemnému zápachu linoucím se ze zvířat. Ve skutečnosti jsou však prasata jedním z nejčistších zvířat na světě! Za prvé, prasata se neposerou, kde žijí a jedí. Za druhé, pokud má být potravou ovoce nebo zelenina a poblíž je voda, prase ovoce před jídlem určitě „umyje“. Za třetí, prasata se koupají v bahně, aby se zbavila otravného hmyzu a parazitů – prase se nemůže, jako pes, olizovat! Ale při první příležitosti prase neodmítne plavat v čisté vodě. A vůbec, domácí prasata v drtivé většině případů žijí ve špíně nikoli z vlastního rozmaru, ale vinou svých majitelů.
Tento krasavec je právem považován za jedno z nejčistotnějších zvířat, je oddaným zastáncem systematických hygienických postupů. Čistota jezevců je téměř šílená! Jezevec nikdy nevtáhne kořist do díry a už vůbec ne tam obědvá – do díry se nesmí házet odpadky! Jezevec pravidelně mění podestýlku, na které spí, aby se v něm nechovali paraziti a hmyz. A plejtváci plejtváci uspořádají latrínu co nejdále od díry a za tímto účelem vykopou díru hlubokou 50 cm.
Japonský makak
Mezi mnoha druhy savců žijících ve volné přírodě jsou snad nejčistšími zástupci fauny makakové japonští, kteří žijí v horských oblastech Honšú. Podle pozorování zoologů tyto půvabné opice před jídlem omývají ovoce a další jídlo, milují koupele, tráví celé dny ve vodách horkých pramenů, kde se nejen koupou, ale také si navzájem čistí a upravují srst. Vědci se domnívají, že vzájemná péče mezi japonskými makaky je podobná vyznání lásky mezi lidmi.
Cat
Mezi mnoha druhy savců žijících ve volné přírodě jsou snad nejčistšími zástupci fauny makakové japonští, kteří žijí v horských oblastech Honšú. Podle pozorování zoologů tyto půvabné opice před jídlem omývají ovoce a další jídlo, milují koupele, tráví celé dny ve vodách horkých pramenů, kde se nejen koupou, ale také si navzájem čistí a upravují srst. Vědci se domnívají, že vzájemná péče mezi japonskými makaky je podobná vyznání lásky mezi lidmi.
