Lymfadenitida a lymfocytární leukémie jsou nebezpečná onemocnění lymfatického systému různé etiologie. Je důležité pamatovat na včasnou diagnostiku a léčbu.
2.02 (hlasovalo: 43)
Víte, že náš lymfatický systém není svou důležitostí a funkčností o nic nižší než oběhový systém, který je, obrazně řečeno, jeho „dvojčetem“? A jeho hlavním úkolem je poskytnout našemu tělu kompletní imunitní ochranu, díky které méně onemocníme a rychle se vyrovnáme se stávajícími neduhy.
Jakékoli změny v lymfatických uzlinách přímo souvisejí se schopností lymfatického systému vydržet první „ránu“ nemoci a vyvinout na ni důstojnou reakci. Včasné vyšetření, jehož součástí je nutně i ultrazvuk mízních uzlin, tedy ukáže nejen stav zátarasů naší obranyschopnosti, ale pomůže v případě potřeby včas zahájit nezbytnou a správnou léčbu (například u lymfadenitidy resp. lymfocytární leukémie).
Co je lymfadenitida?
Lymfadenitidou rozumíme zánět (v drtivé většině hnisavého charakteru) mízních uzlin, ve kterém jsou lymfatickým systémem soustředěny patologické elementy k následné destrukci nebo odstranění z těla. Původci tohoto zánětlivého procesu jsou pyogenní mikroorganismy (například stafylokoky a streptokoky), nebo specifičtější infekční agens, které se obvykle dostávají do lymfatických uzlin z primárního zdroje infekce (například hnisavými ranami, trofickými vředy, tonzilitidou, faryngitidou). , atd.) s aktuální lymfou nebo krví. Nejčastěji je lymfadenitida lokalizována v oblasti krku, podpaží a třísel.
Příznaky lymfadenitidy
Příznaky lymfadenitidy zahrnují:
- zvětšení zanícených lymfatických uzlin (ne vždy bolestivé);
- otok (s možným zarudnutím) kůže obklopující lymfatické uzliny;
- zvýšená tělesná teplota;
- celková slabost a letargie;
- svědění kůže a vyrážky.
Děti mohou také zažít:
- obecná malátnost;
- nedostatek chuti k jídlu;
- porucha spánku.
Klasifikace lymfadenitidy
Klasifikace lymfadenitidy se provádí na základě kombinace různých faktorů, které určují povahu, formu a průběh onemocnění. Lymfadenitida tedy může být:
(v závislosti na typu patogenu)
- specifické (způsobené patogeny tuberkulózy, syfilis, moru, stejně jako aktinomycety a houby candida);
- nespecifické (způsobené stafylokoky, streptokoky a dalšími pyogenními mikroby);
(v závislosti na délce toku)
(v závislosti na povaze toku)
- serózní (nehnisavý);
- hnisavý;
(v závislosti na počtu zanícených lymfatických uzlin)
Proč je lymfadenitida nebezpečná?
Za prvé, hlavním nebezpečím pokročilé purulentní lymfadenitidy je vývoj adenoflegmonu – neomezeného zánětlivého procesu, který se šíří do tkání a orgánů obklopujících postiženou lymfatickou uzlinu. Možné jsou i komplikace v podobě tromboflebitidy, zánětu mediastina, pobřišnice, zánět pobřišnice, s dalším hnisavě infekčním šířením po těle a tvorbou lymfatických píštělí.
Diagnóza lymfadenitidy
Včasná diagnostika lymfadenitidy znamená naléhavou návštěvu chirurga nejen při výskytu výše uvedených příznaků, ale také v případě jakéhokoli podezřelého stavu lymfatických uzlin. V tomto případě je nutné správně určit příčinu (a zdroj) onemocnění a také odlišit akutní nebo chronickou lymfadenitidu od onemocnění s podobnými příznaky.
Vzhledem k tomu, že vizuální vyšetření umožňuje nahmatat pouze povrchové lymfatické uzliny, pak pro přesnou diagnózu, určení velikosti, charakteru průtoku krve, jakož i postižení okolních tkání, lékař navrhne pacientovi, aby podstoupil laboratorní testy, provedl ultrazvuk lymfatických uzlin, MRI (nebo CT) břišní dutiny nebo hrudních buněk. V případě potřeby jsou předepsány další testy (například biopsie lymfatických uzlin).
Léčba lymfadenitidy
Léčba lymfadenitidy závisí na formě a stádiu zánětlivého procesu. Při včasné diagnóze nehnisavé lymfadenitidy je proto účinná konzervativní léčba pomocí antibiotik a UHF přístroje. U hnisavých forem onemocnění je předepsána excize (s antiseptickým oplachem a drenáží) a následná aplikace protizánětlivých a antimikrobiálních mastí a také průběh antibiotik.
Co je lymfocytární leukémie?
Lymfocytární leukémie je onkologická léze lymfatické tkáně, spočívající ve výrazném zvýšení počtu nádorových lymfocytů nejen v lymfatických uzlinách, ale také ve tkáních a orgánech, jako je periferní krev a kostní dřeň, játra a slezina. Podle dnes obecně uznávané virové genetické teorie dochází k výskytu lymfocytární leukémie v důsledku průniku určitých typů virů do lidského těla, způsobujících (na pozadí destabilizujících faktorů) selhání imunitního systému a nekontrolované dělení nezralých lymfocytů.
Mezi faktory, které destabilizují tělo při diagnostice lymfocytární leukémie, je obvyklé rozlišovat:
- biologické (dopad infekcí, virů, stresu a chirurgických zákroků, stejně jako dědičnost);
- fyzikální (vystavení ionizujícímu záření a rentgenovému záření);
- chemické (vystavení složkám průmyslových chemikálií, například barev a laků, stejně jako léků).
Tato patologie je typičtější pro muže od 60 do 70 let, pouze každý desátý z pacientů je mladší 10 let (počet nemocných žen je podle statistik obecně diagnostikován o polovinu častěji).
Příznaky lymfocytární leukémie
Příznaky lymfocytární leukémie obvykle odpovídají všem známkám celkové intoxikace těla a příznaky akutní formy onemocnění jsou výraznější než chronické formy. Lymfocytární leukémie je tedy charakterizována:
- astenie (letargie, celková slabost a malátnost);
- anémie způsobená snížením počtu červených krvinek v krvi;
- ztráta chuti k jídlu v důsledku prudkého poklesu tělesné hmotnosti;
- zvýšení velikosti lymfatických uzlin, jater a sleziny;
- nevysvětlitelné zvýšení tělesné teploty;
- dušnost během cvičení (může být doprovázena kašlem) a pocením;
- bolest a pocit tíhy v břiše (obvykle v levém hypochondriu), nevolnost a bolest hlavy;
- náchylnost k infekcím;
- výskyt a nárůst alergických reakcí;
- snížení krevního vzorce koncentrace krevních destiček (trombocytopenie) a neutrofilních granulocytů (neutropenie).
Samostatně se chronická lymfocytární leukémie symptomaticky vyznačuje syndromy:
- hyperplastický – v důsledku růstu nádoru spojeného se zvětšením lymfatických uzlin, sleziny a výskytem otoků;
- intoxikace – spojená s účinkem produktů rozpadu nádoru na celkový stav těla;
- anemický;
- hemoragické – spojené s výskytem krvácení;
- imunodeficience – spojená s nedostatkem normálních leukocytů.
Klasifikace lymfocytární leukémie
Podle průběhu a intenzity onemocnění se lymfocytární leukémie dělí na:
Chronická lymfocytární leukémie se rozlišuje podle následujících klinických forem:
- benigní – pomalu se pohybující, charakterizovaný postupným (zpravidla dlouhodobým) rozvojem onemocnění, s prognózou délky života pacientů do 40 let;
- progresivní – charakterizovaný rychlým rozvojem onemocnění a komplikací, s očekávanou délkou života až 8 let;
- nádor – charakterizovaný rychlým zvětšením lymfatických uzlin;
- splenomegalický – charakterizovaný výrazným zvětšením sleziny;
- kostní dřeň – charakterizovaná distribucí v kostní dřeni;
- komplikovaná cytolýzou – charakterizovaná intoxikací těla v důsledku smrti významného počtu nádorových buněk;
- komplikovaná paraproteinémie – charakterizovaná abnormálním uvolňováním proteinů nádorovými buňkami;
- vlasatobuněčná leukémie – charakterizovaná přítomností výrůstků na nádorových buňkách;
- T-forma – charakterizovaná kožními lézemi.
Chronická lymfocytární leukémie je také rozdělena do fází:
- A – iniciální – s drobnými změnami, poklesem hladiny hemoglobinu, se zvýšením až 2 skupin lymfatických uzlin;
- B – rozsáhlé – s hlavními příznaky, zvětšení více než 3 skupin lymfatických uzlin;
- C – terminální – s rozvojem anémie nebo trombocytopenie, komplikacemi a druhým nádorem.
Proč je lymfocytární leukémie nebezpečná?
Hlavním nebezpečím chronické lymfocytární leukémie jsou infekční komplikace, které mohou pro pacienta skončit i smrtí. Nemoc může také vést k rozvoji:
- nekontrolovaná alergická reakce na kousnutí hmyzem;
- sekundární maligní nádory (prognóza závisí na typu nádoru);
- neuroleukémie (nádorová infiltrace mozku);
- selhání ledvin.
Diagnóza lymfocytární leukémie
Lymfocytární leukémie je diagnostikována na základě:
- sběr anamnézy (obecné a symptomatické);
- vizuální vyšetření (s palpací lymfatických uzlin a poklepáním na játra a slezinu);
- laboratorní a klinické studie (moč, krev, buňky kostní dřeně, obsah lymfatických uzlin atd.);
- Ultrazvuk lymfatických uzlin a vnitřních orgánů;
- Výsledky MRI, SCT a EKG.
Léčba lymfocytární leukémie
Léčba je obvykle indikována pouze při přibývajících příznacích chronické lymfocytární leukémie a při podezření na nádorovou intoxikaci. V lékařské praxi se používají následující metody:
- chemoterapie (následovaná transplantací kmenových buněk k normalizaci krvetvorby);
- radiační terapie (pokud není možné použít chemoterapii);
- terapie s použitím interferonu, stejně jako protilátek proti nádorovým buňkám;
- někdy – odstranění postižených lymfatických uzlin nebo sleziny (ve zvláštních případech, s kritickým zvětšením, přísně individuálně);
- transfuze červených krvinek nebo krevních destiček (jak je uvedeno).
Jako preventivní opatření stojí za to posílit imunitní systém, dodržovat bezpečnostní opatření (při kontaktu se škodlivými barvami a laky a radioaktivními zdroji) a také pravidelně provádět ultrazvukovou diagnostiku (ultrazvuk lymfatických uzlin a vnitřních orgánů).
Pravidelná ultrazvuková diagnostika lymfatických uzlin a vnitřních orgánů je důležitou metodou prevence komplexních onemocnění.
